neděle 20. září 2015

"Česká směska" a xenofobie 3


Velká Morava

Velká Morava pěstovala bezproblémové kontakty s okolními evropskými státy. Pokud se objevily třenice, měly vysloveně politický, případně politicko - náboženský charakter. Až v závěru její existence se objevili kočovní Maďaři (opět nekompatibilní s evropskou usedlou populací), jejichž nájezdy rozvrátily Velkou Moravu. Nicméně nějaké lokální struktury zde musely přetrvat, protože Přemyslovci dobývali Moravu mečem, aby ji přičlenili ke svému knížectví.

Křesťanství

V souvislosti s Velkou Moravou existuje kult "věrozvěstů", Cyrila a Metoděje. Problém je, že ti zde byli s křesťanstvím až třetí. První misie na území Velké Moravy organizovali irští mnichové a byly nalezeny základy staveb, které jsou právě pro tyto misie typické. Tito opravdu původní věrozvěstové byli vyhnáni a nahrazeni franckými kněžími, kteří svou duchovní činnost spojovali s ryze světským podřízením Velké Moravy Francké říši. Jako výsledek chladného politicko mocenského kalkulu byli pozváni "věrozvěsti" z Byzance, která se v té době začínala odčleňovat od západní církve, což nakonec vyústilo do oddělení římsko a řeckokatolického proudu křesťanství.
V souvislosti s dalším politickým  vývojem nakonec došlo k vyhnání slovanských kněží a přičlenění českého knížectví, jako jednoho ze státních útvarů, vzniklých na území pod vlivem Velké Moravy a expandujícího do oblastí, kde tato říše původně vládla, k římské větvi, reprezentované církevním centrem v Řeznu.
Je docela možné, že tyto čistě mocensko politické přeskoky mezi jednotlivými verzemi křesťanství, následované po pár staletích velmi obdobnými v souvislostí s reformací a protireformací, stály u postupného rozvoje stále větší míry náboženské vlažnosti až skepse, přetrvávající dosud.

Knížectví

V rámci přátelských vztahů s císařem Otou se Boleslav II zapojil do boje proti Maďarům, kteří odmítli od říše přijmout tribut a zjevně se ji chystali napadnout. Boleslav poslal Němcům na pomoc kontingent svých rytířů. Ti byli v bitvě na Lechu (955) nasazeni jako záloha, nicméně poté, co Maďaři říšské vojsko objeli, se dostali do místa nejintenzívnějších bojů a padli téměř do posledního. Maďary, poutané tímto bojem, se podařilo dostat mezi souvislou řadu železem okutých rytířů a řeku, čímž byla eliminována jejich manévrovací schopnost. V následné silně nemultikulturní a politicky nekorektní řeži zahynulo podle odhadů historiků kolem 90 procent útočícího vojska, dílem meči rytířů, dílem utonutím v řece Lech (Maďaři neuměli plavat).
Masakr byl tak drsný mj. pro vzájemnou kulturní i jazykovou nekompatibilitu, kdy nemělo cenu brát maďarské bojovníky do zajetí (rytíři nedokázali odlišit maďarské šlechtice od kmánů) a Maďaři se zase neuměli vzdát.
Boleslav II se prakticky paralelně utkal s druhým proudem Maďarů někde na Moravsko - Slovensko - Rakouském pomezí, místo střetu není známo a nenašli zatím nic, cop by přispělo k jeho upřesnění ani archeologové (je docela možné, že mrtví Maďaři skončili v bažinách a ramenech řek, zatímco čeští na hřbitovech velkomoravských lokalit). Nebude daleko od pravdy, že se českému a moravskému vojsku se podařil podobný manévr jako u Lechu, ale s využitím znalosti dosti složitého terénu, protkaného rameny Dyje a Moravy a menších vodotečí, a dostali Maďary manévrováním do podobné situace jako u Lechu a rovněž je zničili.
Tyto dvě bitvy měly ten praktický dopad, že po nich přestali být kočovníci v Maďarsku rozhodující politickou silou. K moci se dostali usedlí Maďaři (v podstatě maďarizovaní Slované) s nimiž sv. Štěpán přijal křesťanství (což nebyl asi takový problém protože to k Balatonu přinesl už Pribina, vyhnaný Mojmírovci z Nitranska) a vytvořili standardní feudální stát, s nímž bylo možné vytvářet standardní vztahy, včetně dynastických sňatků.
Další multikulturní událostí z naší historie je únos Jitky z kláštera ve Svinibrodu v jehož důsledku získal kníže Břetislav přátelské vztahy s německou říší. O únosu nejen moderní historikové, ale i beletristé soudí, že šlo o promyšlený tah polomanželského Břetislava (sňatek Oldřicha s Boženou nikdo krom pražských kněží neuznával, a ti si nemohli dovolit knížeti vzdorovat) o získání vlivných příbuzných. Historikové také upozorňují na fakt, že jméno Božena, byť byli všichni následující Přemyslovci jejími potomky, bylo u této dynastie jednoznačně "tabu" a není doložena žádná takto pojmenovaná princezna (o nemanželských potomcích Přemyslovců, a zejména ženského pohlaví, takový přehled není).
Ti zvlášť jedovatí vyslovují hypotézy o tom, že se únos Jitky možná hodil i její rodině, která ji zavřela do kláštěra kvůli nějakým techtlům a snad i mechtlům s nežádoucí osobou a bohatý a mocný bastard, který po ní sáhl, jim docela přišel vhod.
Významný byl podíl Čechů na tažení říše do Itálie, pod vedením Vratislava II. Jeho rytířům se podařilo vmísit mezi prchající obránce a obsadit jednu z bran dobývaného města, řadoví bojovníci zase multikulturně obohacovali Italy opékáním chlebů vymodelovaných do tvarů dítěte nad ohni, což poněkud narušilo bojovou morálku obléhaných měšťanů.
Přemyslovci si, jakmile se stali mocnými, a tím obávanými soupeři a uznávanými spojenci, si běžně brali za manželky zahraniční princezny, nicméně jejich potomci byli vychováváni jako Češi a za Čechy se i považovali.

(pokračování)

2 komentáře:

  1. Těším se na pokračování. Z tohoto aspektu zajímavé, téměř až alternativní dějiny. [;>))

    OdpovědětVymazat
  2. Jj, Nemravná dívka na vdávání je pěkné čtení ;)

    OdpovědětVymazat