čtvrtek 3. září 2015

Máme plakat nad fotografiemi utopených dětí?

Otázka je možná provokativní, ale budiž. Vzpomínám si na US film "Krammerová versus Krammer", který u nás běžel někdy v 80. letech, pár let před revolucí. Stejně tak si vzpomínám na reakci kolegyně z ročníku na dojemné scény v tomto filmu. Řekla něco ve smyslu, že ta dojímavost z nich tak kape, že si člověk připadá přímo zneužívaný a tento pocit pak to dojetí zablokuje.
Naprosto stejné pocity mám z fotografií, kterými se někteří z příznivců neomezeného přijímání "uprchlíků" snaží zaplavit internet. Některé z nich, zabírající téhož chlapečka na břehu moře se navíc vzájemně vylučují, protože na nich leží sice v obou případech na suchu, těsně vedle hranice souše a vody, ale pokaždé v jiné poloze vůči hranici voda země, přičemž voda by neměla jak ho přesunout do jiné pozice (a navíc by ho nejspíš převalila). Takže někdo upravoval polohu dětské mrtvolky (pokud se k ní přibližoval od vody, nemusely být jeho stopy na fotografii viditelné) a aranžoval ji do různých poloh, aby vybral tu nejdojímavější. Druhou možností je, že mrtvolka byla z původního obrázku extrahována pomocí masky (zvládne i naprostý neumětel mého formátu, byť bych na takovou práci nepoužil Photoshop, protože ho nevlastním a vlastnit ani nehodlám) a následně vmontována do "vhodného" snímku úseku pobřeží (i se stínem pod ní, opravdu i to není zase až takový problém). Asi existují i postupy ještě efektivnější, než se ručně patlat s maskami.
Jiné snímky nevylučují ani to, že na nich bylo naaranžováno dítě živé. "Pojď, budeš si hrát se strejdou na mrtvolku a dostaneš bonbón."
Nicméně věřme oficiálním hlášením, že skutečně existují děti, které se na trase "uprchlíků" utopily nebo zahynuly jiným mechanismem. Jistěže je správné je prvoplánově litovat.
Podíváme-li se na to z širšího pohledu, pak musíme vzít v patrnost i fakt, že muslimové běžně po(zne)užívají děti jako dětské vojáky (častěji chlapce) nebo živé bomby (častěji dívky). Přitom jsou k tomuto účelu "způsobilé" už od věku kolem 10 let. U těch dětí kolem tří let je to tedy takovéto "použití" otázkou následujících cca sedmi let. Chlapec si zastřílí (a je pochopitelně nasazen na místo, kam je škoda dát cennějšího / výkonnějšího džihádistu) a rád následně "odejde k Alláhovi do ráje" (a o jeho patrně silném následném zklamání se už svět nic nedozví). U živých bomb bývá odpálení zajištěno vysílačkou, v našich končinách stačí dát dívence do baťůžku "s těmi pěknými barevnými válečky" mobil a v pravý čas ji prozvonit. Takže plánování odchodu za Alláhem a tím hodným pánem, co má tak rád nedospělé dívenky, že se oženil se šestiletou a od devíti ji sexoval, nemusí být "živým bombičkám" ani sděleno.
Vidíme zde reálně mrtvé děti a nemáme, bohužel, možnost vidět místo nich děti i dospělé, které jejich utopení zachránilo, protože v pár let vzdálené budoucnosti ti utopení scházeli na seznamu dětských vojáčků nebo živých bomb. Což je nepříjemná vlastnost jakéhokoli děje nebo jevu, který předchází něčemu negativnímu ve vzdálenější budoucnosti.
Z tohoto důvodu se nemohu zcela ztotožňovat ani s těmi, kdo jednoznačně odsuzují výlevy veselí nad podobnými haváriemi na cestě imigrantů, ani s těmi, kdo se takto radují.
Celá záležitost má ovšem ještě další, opět ne moc příjemný aspekt: Pokud se těmito dojemnými a na dojemnost zcela chladně vykalkulovanými fotografiemi necháme oblbnout k bezhlavému přijímání "uprchlíků", tak to budou naše děti, vnuci, pravnuci, kdo se budou topit či jinak hynout při pokusech o útěk z islamizované Evropy. A nepředpokládejme, že by se našel obyvatel islámské Evropy, který by nad jejich mrtvolkami truchlil. Což je fakt, který by nás měl obrnit před obrazovými materiály ještě stokrát dojímavějšími (je-li existence něčeho takového vůbec reálně možná).
Pokud je pravda, že na snímcích je kurdské dítě z Kobani, tak má celá ta záležitost ještě další rozměr, který zřejmě proislámistickým agitátorům utekl: Organizace i jednotlivci, stavějící se proti bezhlavému přijímání islámistických džihádistů (včetně tuzemského Bloku proti islámu) jasně prohlašovaly a prohlašují, že je třeba selektivně přijímat ty uprchlíky, kteří jsou doopravdy a prokazatelně v nebezpečí. Což se týká křesťanů a dalších nemuslimů, ale týkalo by se to zcela jistě i nábožensky vlažných Kurdů, jediných muslimů bojujících důsledně proti chalifátu (vystoupení ostatních muslimů v boji proti chalifátu jsou v naprosté většině směsicí zbabělých útěků a přecházení na stranu nepřítele).
Jinými slovy, pokud by tento model chování vůči uprchlíkům byl přijat, jak navrhovaly zmíněné organizace již před prázdninami, pak je vysoce pravděpodobné, že by tato kurdská rodina už byla v bezpečí v některém z evropských států. Na druhé straně ani tahle a podobné tragédie nejsou s to převážit riziko neregulovaného dovozu vykrmených a vycvičených džihádistů ve statisícových počtech za rok. Tj. je menší zlo pár utopených dětí, než aktivní povstátí statisíců džihádistů. Z toho plyne, že značnou míru viny na této tragédii nesou ti aktivisté a politici, v čele s německou kancléřkou Merkelovou, kteří se snaží pod záminkou "pomoci uprchlíkům" nacpat do Evropy masy totální džihádistické lúzy.

6 komentářů:

  1. Tak, už Vás nemám rád, Pergille. [;>)
    Teď můžu svůj rozepsaný článek vymazat. Jenom o jednom jste se nezmínil: o podobnosti propagandistických tanečků kolem mrtvého chlapečka, která mi silně evokuje ten známý snímek z vitnamské války - popálená nahá holčička utíká pa silnici a za ní hoří její rodná vesnice. Taky to vypadalo, jako by snad jiná fotka z Vietnamu neexistovala. Po hodně letech někdo tu holčičku vyhledal - žije teď v USA. A zjistilo se, že fotka je sice pravá, ale srdceryvný příběh kolem ní už ne. Ne tak docela.

    Nicméně si myslím, že fotka chlapečka je pravá. To jenom ten humbuk kolem jeho bezesporu smutného osudu ji postavily do nepravděpodobného světla. Do jakési "nereality", tušenéhom podvodu.
    Co z té slávy klučík má? A co z ní má jeho otec, který přežil?

    Symboly to prostě mají těžké...

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem rád, že nejsem jediný, kdo zaregistroval zjevné citové vydírání evropské populace pomocí fotografií údajně utopeného dítěte a vykonstruovaným srdcebolným příběhem, jak nešťastnému otci rodina proklouzla mezi prsty a zmizela v hlubinách.
    Autor tohoto příběhu se zjevně nechal inspirovat filmem Titanic, protože dobře věděl, že při té známé scéně, kde Di Caprio mizí pod vodou, brečela značná část populace.
    Jinak pokud se člověk utopí, tak jeho tělo klesne ke dnu, kde setrvá podle teploty vody u dna zhruba tři až čtyři týdny. Teprve potom plyny vznikající rozkladem zvednou tělo k hladině a ono může někam doplout. Třeba ke břehu, kde potom může být vlnami vyplaveno na pláž.
    Z těchto faktů vyplývá, že s tím údajně utopeným dítětem se to nemohlo stát tak, jak nám to média podstrkují.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak. Zjevné citové vydírání a přesně kvůli takové extrémně manipulativní argumentaci říkám: "Ne!", ať už je požadavek jakýkoli.

      Vymazat
  3. Zvláštní na tom příběhu je, že z posádky otec, matka, dvě děti měl záchranou vestu jenom otec.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podle Koránu je to tak správně. ;-)

      Vymazat
    2. Jako byste nevěděl, že ten je z nich dle jejich kultůry přece nejcennější...

      Vymazat