čtvrtek 10. září 2015

Rukopisy

aneb jak byl profesor Masaryk za Mirka Dušína a také to nebylo ono


Významnou roli v procesu českého národního obrození hrají "nalezené staré památky", Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský. V jejich stínu stojí méně známá Milostná píseň krále Václava (míněno II.) a Píseň vyšehradská.

Historie jejich objevu

Objevy obou rukopisů byly trochu záhadné.
Rukopis Královédvorský objevil Václav Hanka v kostele ve Dvoře Králové, mezi starými pergameny a papíry, makulaturou, kterou kostelníci po rozřezání na proužky užívali k upevňování svící ve svícnech. Je nutné si uvědomit, že se jednalo o dobu, kdy se svíčky vyráběly opakovaným máčením do roztaveného vosku nebo loje, kdy se na vždy vychladlý meziprodukt nabalovaly další a další vrstvy hořlavého materiálu. Tloušťka finálních svíček byla proto různá (proto se také většinou prodávaly na váhu). Čas svící, litých do normalizované formy, přišel až později.
Rukopis zelenohorský byl poslán do Národního muzea anonymně s tím, že jeho nálezce se obává, že majitel panství "německý Michl" (dnes bychom řekli německý nacionalista) by mohl českou památku záměrně zničit. Teprve dodatečně vyšlo najevo, že nálezcem byl správce zámku v Zelené Hoře.

Přijetí rukopisů

Až na jedinou významnou výjimku, a tou byl tehdy již starý Josef Dobrovský, přijala tehdejší česká odborná i laická veřejnost rukopisy s nadšením, jako pravé památky, dosvědčující vyspělost staročeské literatury a kultury vůbec. Je třeba si uvědomit, že naprostá většina národních buditelů této doby byla německojazyčná. Mnozí k češtině přistupovali asi tím stylem, jako když si parta kluků vymyslí tajné písmo nebo tajnou řeč a s radostí i uspokojením ji používá. Ozvěnu tohoto přístupu najdeme ještě v Haškově charakteristice češství nadporučíka Lukáše.
Faktem je, že většina textů rukopisů rozvíjí motivy známé odjinud (např. z Kosmovy nebo Dalimilovy kroniky, případně z kroniky Václava Hájka z Libočan, který tenkrát ještě platil za spolehlivý informační zdroj). O Václavu II. se z historických pramenů vědělo, že ač negramotný, skládal básně (které mohly být a nejspíše i byly zapsány dvorními písaři), takže vůči existenci takového díla nebyly principiální námitky.
Až následující generace, pro niž již bylo samozřejmé jak běžně hovořit tak se i odborně vzdělávat v češtině coby primárním komunikačním prostředku, se začala zabývat nejasnostmi a nesrovnalostmi, které u těchto památek jsou. Zejména jazykem, který neodpovídá zcela přesně jazyku nesporně starých českých textů. Později se přidaly i pochybnosti o vlastnostech samotných písem, iniciál, popsaných dobových reálií atd. Paradoxně však chemické zkoušky potvrzovaly stáří rukopisů. Objevilo se hnutí tzv. realistů a oponenti pravosti RKZ se slili do jednoho proudu.
V této době vystoupil profesor Masaryk s jasným prohlášením, že tato díla jsou novodobé padělky. Vycházel přitom ze sociologických nemožností, které v těchto dílech nalezl. Postavil se k tomu (a jeho souputnící s ním) poněkud Mirkovsky Dušínovsky s názorem, že by národ neměl stavět svou historii a kulturu na podvodu. Jeho souputníci kritizovali RKZ z pozice jazyka, paleografie, nenavazování na autentické památky apod.
Strhla se bouře a Masaryk i další odmítači pravosti RKZ se ocitli v nemilosti řady lidí.

Co profesor Masaryk nedomyslel

Profesor Masaryk, který se vypracoval ze syna relativně chudých a nevzdělaných rodičů vlastní pílí (včetně schopnosti získat si příznivce a mecenáše) trpěl dle mého soudu poněkud iluzemi o státu, v němž žil. Podobnými iluzemi zřejmě trpěli i další popíratelé pravosti rukopisů.
Faktem je, že texty RKZ by byly nevydatelné (cenzura by je nepustila) v případě, že by byly předloženy jako dílo současného (nebo nedávno zemřelého) autora. Před škrty cenzorovy tužky je uchránil právě statut středověkých památek, na něž se takto přísná cenzorská pravidla nevztahovala.
Dalším, neméně důležitým, faktem je, že RKZ se velice rychle staly mocným inspiračním impulzem pro českou vědu (první díl Palackého Dějin stojí na předpokladu jejich pravosti) a ještě více pro umění. Zejména tzv. generace Národního divadla (malíři a sochaři) z námětů obsažených v RKZ silně těžila. Nicméně byly i významným povzbuzením národní hrdosti jako takové.
Pokud by se objevil oficiální závěr, že jsou RKZ novodobé dílo, vztahovala by se na ně poměrně přísná opatření rakousko - uherské c. a k. cenzury. Je velice pravděpodobné, že tato cenzura by se vztahovala i na díla odvozená. Udělejte si třeba nějakou "virtuální procházku" Národním divadlem a zkuste si v ní vyznačit všechna díla, která by musela být na příkaz cenzury odstraněna nebo třeba zamalována. A, pochopitelně, nebylo jen Národní divadlo. Podobná situace by nastala i v literatuře a patrně i v hudbě (silným kandidátem na zabavení cenzurou by byla např. Smetanova Libuše).
Mohu to teoreticky vidět příliš černě, ale je třeba si uvědomit, že závěrečné období monarchie nebyla žádná selanka. Český národ se sice stále více emancipoval a dokazoval své dotahování i na ty šťastnější národy, které měly samostatný stát (perfektní ukázkou těchto trendů byla i známá Jubilejní výstava 1891), na druhé straně v monarchii narůstala intenzita německého nacionalismu a stále více se ukazovalo, že se stát ocitá ve vleku německého souseda a pod rostoucím vlivem Němců na svém území. Navíc panovník se opakovaně odmítal nechat korunovat českým králem, což by jeho vládu v v království alepoň částečně legitimizovalo, a v podstatě zde vládl jako v dobyté zemi, právem silnějšího, asi jako později němečtí protektoři v létech 1939 - 1945. Právě z tohoto důvodu se nedá výše popsané vystoupení proti "českému živlu v monarchii" vůbec vyloučit. Znamenalo by, pochopitelně, obrovské vržení celého národa zpět a ztrátu mnoha horko těžko vybojovaných pozic.
Tyhle důsledky prostě profesor Masaryk a ostatní nedomysleli a marně bojovali s větrnými mlýny zastánců pravosti RKZ. Masaryk se později začal zabývat jinými věcmi, včetně finálního bourání Rakouska - Uherska.
Za První republiky zastánci podvrženosti RKZ poměrně rychle převládli, IMHO z toho důvodu, že pádem monarchie odpadl u řady dosavadních zastánců pravosti opravdový důvod jejich dříve hlásaných názorů.
Komunisté, ač jinak Masarykovi nemohli přijít na jméno, protože "střílel do dělníků", jeho názory na RKZ převzali a vůči zastáncům jejich pravosti se chovali ještě represívněji než aparát První republiky.

Průzkum v 60. a 70. letech

Známé ověření pravosti RKZ v laboratořích kriminalistického ústavu inicioval spisovatel Miroslav Ivanov. Po sovětské okupaci začaly být výzkumnému týmu kladeny státní mocí nejrůznější překážky a bylo nakonec i bráněno vědecké publikaci výsledků. Negativně dopadla i odborná oponentura dosažených výsledků. Vyšlo pouze torzo populárního textu, sepsaného Miroslavem Ivanovem. Je otázka, zda to bylo nekvalitou výzkumu nebo spíše politickými tlaky.
Tým nicméně jednoznačně prokázal, že oba rukopisy jsou palimpsesty a že původní texty na pergamenu jsou z vrcholného středověku či doby ještě pozdější, tudíž z doby mladší, než do jaké se rukopisy svým obsahem i jazykem hlásí.
Dokázali rovněž, že v některých iniciálách se vyskytuje berlínská modř, která byla vynalezena až v 19. století.
Na druhé straně se jim nepodařilo prokázat, že RKZ zfalšoval Václav Hanka. Podle mého mínění se až příliš upjali na hypotézu o Hankovi jako falšovateli (případně organizátorovi falšování, předpokládali v jednom případě podíl jeho přítele Horčičky, který byl malíř a restaurátor).

Současný stav

Dnes se má za to, že rukopisy nejsou pravé. Převládá představa o V. Hankovi jako podvodníkovi "pro národní zájem". Nedávno z okruhu Rukopisné společnosti, sdružující přetrvávající zastánce pravosti RKZ, vyplynula zajímavá hypotéza: Rukopisy byly zfalšovány podstatně dříve a V. Hanka buď s vědomím jejich falešnosti nebo sám jimi podveden pouze zpřístupnil. Hovoří se o původu v době barokní, tedy době "katolické normalizace" a silných germanizačních tlaků, kdy mohl mít falšovatel podobnou motivaci jako raní buditelé.

Podle mého mínění

Sám jsem si vytvořil názor, že RKZ mohou být ještě starší. Přitom jedinou dobou, kdy se dal vcelku spolehlivě "udat" zlomek rukopisu s exotickým textem, byla doba rudolfínská. Císař byl sběratelem kuriozit, do kteréžto kategorie by všechny tyto texty jistě spadaly.
Mohly se buď skutečně "pasírovat přes císaře" (přesné soupisy jeho sbírek neexistují, případně u názvů některých položek nelze zjistit, k čemu se vlastně vztahují. Sbírky byly vyloupeny nejvíce v době dobytí Hradčan a Malé Strany Švédy v závěru 30 leté války, nicméně něco se ztratilo už před tím a není jasné, co vše Švédi odvezli, co použili (třeba na zaplacení v hospodě) nebo co tam po nich zůstalo a bylo "přemístěno" někým dalším. Mohly být ale také pro předhození císaři pouze připraveny, ale události na sklonku Rudolfovy vlády i života už jejich uplatnění zabránily a tudíž zůstaly ležet v nějakém archivu.
V. Hanka mohl při svém pátrání po archivech jako student tyto rukopisy najít a, dokážu si představit, že coby sběratel se jich mohl tajně zmocnit. Zejména, pokud nebyly evidovány, nebo to bylo jinak možné. Můžeme takovou akci odsuzovat, nebo naopak projevit podobnou shovívavost, jakou ke zlodějům ze sběratelské vášně projevil Karel Čapek v některých ze svých povídek.
Hanka mohl mít rukopisy u sebe nějakou dobu a studovat je. Tím by se daly vysvětlit shody chyb proti autentické staročeštině u něho a v RKZ (Hanka se prostě "učil ze špatné učebnice"). Možná čekal i na to, až celá záležitost s "přemístěním" RKZ trochu vychladne.
Nakonec asi vypracoval plán, jak RKZ "nalézt" bez vztahu k jejich původní lokalizaci a původním majitelům a provedl ho.
Pokud se týká berlínské modři a podobných záležitostí:
  • Mohl to zavinit Hanka v souvislosti se snahou o "vylepšení" RKZ, k němuž se sám přiznal. Mohl to udělat i po jejich objevení. Můžeme to odsuzovat, ovšem pouze do doby, než si uvědomíme, že takovéto necitlivé zásahy byly tehdy dosti běžné (vzpomeňme jen "historizující" přestavby některých budov), k současnému lpění na autenticitě se tehdy lidstvo neště nedopracovalo.
  • Nevylučoval bych ani to, že tahle barva byla už dříve objevena nějakým alchymistou (dá se vyrobit z krve, a to prostředky, které tehdy asi k dispozici už byly), a že s rozpadem obdivuhodného seskupění vědců a šarlatánů na konci císařova života a po jeho smrti mohl autor vynálezu odejít ze země, případně přejít na lukrativnější aktivity. Mohl také zestárnout a zemřít, aniž by své tajemství někomu svěřil.
Za dosti důležitý argument pro předloženou hypotézu považuji to, že Hankovo dílo, i dílo Josefa Lindy, dalšího z těch, co jsou obviňováni z autorství RKZ, hluboce za kvalitou těchto textů zaostávají. Sice existují "autoři jediné knihy", ale je jich poměrně málo. V době před objevem RKZ se prostě nevyskytuje osoba, schopná tyto verše napsat. Přitom z tehdejší doby známe prakticky veškerou literární a básnickou tvorbu. Naopak v době rudolfínské klidně mohl žít geniální básník, jehož dílo se, v důsledku buď následných válek nebo ještě pozdějšího řádění koniášů, nezachovalo.

3 komentáře:

  1. Historie jako plastelína? Každý si z ní udělá, co se mu líbí?
    Tedy ani jistota (přibližná), že něco bylo takové, jak se nám dosud zdálo? Pro slávu nového badatele?
    Jsem z toho jakýsi zmatený. Nejsou to pochopitelně jen RKaZ, co se předělává. Orwell 1984? Kdo ovládá...
    To ale nahrává věřícím, kteří tvrdí, že veškeré archeologické důkazy vytvořil Bůh, aby nás přesvědčil o naší nemohoucnosti dobrat se pravdy.
    Třeba stopy matky a dítěte v sopečném popelu, NÁSLEDNĚ překryté šlápotami nějakého menšího veleještěra. Věda tvrdí, že se s nimi lidé nesetkali, kameny (podvržené) z (???) zase vypovídají o lovu pralidí na veleještěry, kteří už v době lidí měli být vyhynulí...
    A pohádky a pověsti o dracích, známá skoro po celém světě? Jen lidové fantazie, vzniklé při náhodném objevu kosterních pozůstatků?
    Samé alternativní teorie s chabými důkazy.
    Kdo že to řekl "Vím, že nic nevím!"?

    OdpovědětVymazat
  2. Imigrace prostě existuje a není dostatečně vysoká zeď, která by příchodu "jiných" zabránila. Ani středověké Japonsko nebylo schopné ji zcela zamezit. Jen udržet v přijatelné míře.

    OdpovědětVymazat
  3. Zdravím autore blogu.

    Přečetl jsem si co je psáno i RZH a RKD atd. No a tak jsem se rozhodl napsat sem svojí trošku do mlýna. Několik měsíců jsem zkoumal zmíněné rukopisy a došel k tomuto zjištění. Podle všech známek jsou pravé. Co je pravým smyslem rukopisů a to ja Zelenohorského a nebo Královédvorského, Tkadlečka,Milostné písně krále Václava, Písně Vyšehradské atd. se dozvíte, když si přečtete co jsem o rukopisech zjistil. http://zlatodej.blog.cz/tajnosti

    Na blogu všem ukazuji pravou podstatu a význam zmíněných rukopisů.
    Pěkný den, Josef Zlatoděj prof.

    OdpovědětVymazat