čtvrtek 11. ledna 2018

Něco za něco 4

Prosloveno na Fénixconu 2017.

Doprava

Nakousl jsem dopravu, kolem níž se nahromadilo a dále hromadí značné množství kontraverzí, rozdělujících společnost na ty, pro něž je cena něco za něco přijatelná, a ty, pro které není.
V současné době je v centru pozornosti aktivistů především doprava. Je šíleně nebezpečná sama o sobě, produkuje strašlivé množství nebezpečných zplodin, jak chemických tak i částic, majících i fyzikální efekt, a má spoustu dalších "hříchů". Vůbec nejlepší by bylo, kdyby lidé seděli na zadku a pokud někam šli, tak jenom pěšky (jako ještě v 19. století vandrovní tovaryši).
Konec konců, takovéto nucené usazení obyvatelstva je ideálem jak marxistů tak i neomarxistů a stav, kdy i na výjezd z rodné vesnice do okresního města bude nutno žádat o bumážku (jak tomu bylo v SSSR), případně takový výjezd vůbec nebude povolen (jak tomu bylo v Číně za Maa nebo v Kambodži za Pol Pota) je neomarxistickým a tím pádem i ekologistickým ideálem. A nedejme se mýlit, i současní ekologisté presentují jako ideální stav společnosti soběstačné vesnické komuny, které neprodukují nic pro export a také nic nedovážejí (protože trh je zlo). A tudíž jejich členové mají omezený pohyb asi stejně, jako středověcí zemědělci za časů nevolnictví.
Pochopitelně, celá tato kampaň pomíjí skutečnost, že doprava, a to v celosvětovém měřítku, představuje obrovský přínos. Díky ní se můžeme podívat na místa, o nichž bychom získali jen matné představy pomocí dokumentárních fotografií (a pokud by někdo zakázal i ty, tak kreseb a malovaných obrazů). Konec konců, ještě v tom zmíněném 19. století byla běžnou součástí výuky dětí a mládeže z movitějších vrstev kresba, a to nikoli proto, aby se jejich příslušníci něčím takovým v případě náhlého zchudnutí živili, ale aby byli s to vyrobit technicky (perspektiva atd.) korektní vizuální záznam navštíveného místa. A takovéto kresby můžeme vidět i v denících osob té doby; známé (protože publikované) jsou např. obrázky hradů a dalších krajinek z deníků Karla Hynka Máchy.
Doprava je s to dostat až k nám navíc zboží jinak velice exotické a v tuzemsku nevyráběné, od umění přes řemeslné výrobky až po spotřební zboží všeho druhu. Bez ní bychom byli odkázáni jen na to, co se vyrobí na místě samém, jak tomu bylo někdy na začátku 19. století, kdy dovážené zboží bylo až na výjimky cenově i co do dováženého množství širším vrstvám společnosti nedostupné.
A zcela jistě ne naposled je to rozvinutá doprava, která dokáže zajistit přesun pacienta s náhlým zhoršením zdraví (nebo postiženého úrazem) do zdravotnického zařízení tak rychle, že je reálná šance na přežití a někdy dokonce i na uzdravení.
Ano, zcela jistě za to platíme od hluku přes dopravní nehody až po vylučování zplodin spalovacích motorů, ale benefity zcela jednoznačně převažují.

Moderní společnost a její rizika

Moderní společnost zcela jistě přináší četné problémy, z nichž některé se přímo či nepřímo promítají do zdravotního stavu obyvatel. Opět se dozvídáme od ekologistických organizací, co všechno by se mělo striktně zakázat a zákazy vynucovat knutou likvidačních trestů.
Na druhé straně nám ovšem stále narůstá, byť s nějakými výkyvy, střední délka života a klesá i průměrný podíl délky života, po kterou je člověk odkázán na cizí pomoc a péči (ať už rodiny, nebo sociálních institucí).
Opět tedy výskytem nějakých škodlivin v prostředí "platíme" za to, že se v reálu dožíváme vyššího věku a v relativně slušném zdravotním stavu.
Představa, kterou hlásají někteří zelení extrémisté, spolu s extrémisty (neo)marxistickými, jak se vrátíme ke stavu rurální společnosti někdy v dobách Národního obrození, kdy byly vzduch a voda čisté, doprava ani výroba neprodukovaly hluk ani chemické škodliviny a lidé se dožívali 30 - 40 let (při nezapočítání katastrofální úmrtnosti malých dětí) a padesátník byl vnímán jako stařec nad hrobem, je prostě idiotská a je naprosto šílené, že se najdou lidé, kteří něco podobného myslí vážně.
A je ještě šílenější, že se pořád nacházejí jedinci, kteří pro něco podobného hlasují ve volbách. Naštěstí je jich málo a navíc se jejich počet snižuje. Však se také ozývá po zelených luzích kvil, že preference stran s podobným programem klesají, zatímco "populistům", kteří podobné "hrůzy" neřeší, nebo dokonce zelenomarxistická řešení programově odmítají, preference rostou.

Ještě připomenutí

Za pozitivní změny může technologické a organizační posunování dopředu jako takové. Kdysi jsem tu už vzpomínal, jak dvě velmi významná zlepšení zdravotního stavu, "hýbající" i velmi hrubými statistikami na celkové populaci, může čistě technický rozvoj, u něhož ani nebylo cílem nějak ovlivňovat zdravotní stav. Opět připomenu pro ty mladší:

  • zavedení chladniček a mrazniček do významné části domácností vedlo, aniž to kdo čekal, ke drastickému snížení výskytu rakoviny žaludku (přičemž tento pokles alespoň u nás pořád ještě pokračuje a přináší tedy další a další benefity)
  • zavedení mobilních sítí a mobilů vedlo ke drastickému poklesu na akutní kardiální příhody, nicméně se tento faktor podílí i na snižování úmrtnosti na dopravní nehody, promítá se do kvality života i rizika předčasného úmrtí u diabetiků a dalších chronicky nemocných.

(pokračování)

2 komentáře:

  1. Zdeněk Žíkovecký12. ledna 2018 v 1:00

    To je ovšem nevěcná argumentace mícháním různých věcí dohromady. Jedna věc je dovážet třeba tropické ovoce a mořské ryby, ale jaký smysl má převážet sem a tam například jablka, mléko, cukr a podobné výrobky, ve kterých můžeme být snadno soběstační?
    Tohle globální hospodářství mi připomíná archaické metody programování, kdy celý program tvořila jedna procedura se skoky odkudkoli kamkoli, takže se v tom nikdo nemohl pořádně vyznat. Dnes proto používáme strukturované programování s pokud možno lokálními proměnnými, tak proč se obdobně nechovat i v hospodářství?
    Navíc soběstačnost v základních potřebách je důležitá i z bezpečnostního hlediska.
    A navíc nás historie učí, že omezení dálkového obchodu podporuje rozvoj technologie při hledání náhražek (které se často pak ukážou kvalitnější než původní nahrazovaný materiál).
    Všechno má positivní i negativní dopady a je tudíž vhodné to využívat jen v míře potřebné a nikoliv tím zbytečně plýtvat. Když si stařec dojede do obchodu na mopedu (protože už to nezvládne na bicyklu), tak je to něco jiného než když týnejdžr bezcílně rajtuje na motorce (nebo dnes na čtyřkolce pro ještě větší paka, co mají problém i udržet rovnováhu na jednostopém vozidle).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ďábel se skrývá v detailech:
      Ti programátoři museli na strukturování programů přijít sami. Nevnucovali jim to žádní aktivisté s nulovou vzdělaností v oboru (případně vůbec), jak se to děje s těmi aktivitami proti dopravě.

      Dovozu jablek třeba z Kanady zamezí to, budou-li na trhu jablka naše ve srovnatelné kvalitě a za nižší cenu a v dostatečném množství. Což v některých letech není, např. naše loňská úroda z osmi stromů je jeden plod (a ten ještě na stromě ohlodala nějaká myš). Prostě šlehl mráz, když jabloně kvetly. A mnozí v tuzemsku dopadli podobně.
      A zcela jistě je i po zasycení trhu tuzemskými jablky legitimní dovoz odrůd, které se u nás nepěstují, nebo se jim u nás nedaří (to je situace srovnatelná s tím jižním ovocem).

      Vymazat