čtvrtek 8. února 2018

Dva tábory

Spory se týkají "koncentrčního tábora" v Letech. Je třeba si uvědomit, že v této lokalitě působily fakticky dva tábory.

První tábor

Tento tábor zřídilo vedení protektorátu. Kritéria zařazení do toho tábora nebyla etnická. Byli sem umísťováni lidé s dlouhodobou historií drobných kriminálních aktivit, prostě takové "galerkové" týpky z Fikerových a jiných meziválečných kriminálních románů a detektivek (pochopitelně, takovíto lidé vystupovali i v dílech řady dalších meziválečných spisovatelů, včetně Čapkových "kapesních" povídek).
Kritériem tedy bylo opakované odsouzení za nepříliš závažnou kriminalitu, provedené vesměs ještě prvorepubličními soudy, k nimž můžeme mít jistě výhrady, ale faktem je, že nic kvalitnějšího a demokratičtějšího se široko daleko v Evropě nenacházelo. Mezi vězni byli vedle Cikánů také Češi, Slováci a příslušníci dalších národností, obývajících území protektorátu. Nebyl zde tedy uplatňován etnický princip.
Celé rodiny sem byly zařazeny proto, že rodina bez živitele fungovat prostě nemohla, případně proto, že kriminální historii měli oba rodiče.
Je třeba si uvědomit, že velmi rychle po záboru v březnu 1939 začali Němci atakovat "kriminální recidivisty" a řada z nich, lidí, kteří se dopouštěli jen bagatelních prohřešků (a někteří z nich těch závažnějších na zimu, aby ji strávili ve vytápěném kriminále, krmení státem dodávanou stravou) měli být nacistickou správou protektorátu "vylikvidováni", jak se to stalo v Německu.
Existovala parně představa, že se tyto lidi podaří někam "uklidit", aby se na ně nesoustředila pozornost (a už se vědělo o rasovém pronásledování Cikánů (nikoli příslušníků kmene Roma, ale kmene Sinti, Romové u nás před válkou nežili). Dopadlo to poněkud jinak a člověku bezděky vytane na mysli povídka "Ostrov pirátů" ze sbírky Josefa Nesvadby "Tarzanova smrt".
Nicméně na začátku protektorátu byly představy o okupantech velice naivní, první odbojové organizace si počínaly jako zahrádkářské spolky, pořádaly schůze, pořizovaly se seznamy členů atd., a pak se všichni divili, když je gestapáci vybrali jako liška slepice v kurníku z bidýlka. Takže určitou naivitu a podcenění zločinnosti německých okupantů v toto době můžeme zcela jednoznačně předpokládat a brát ji jako poplatnou rané době protektorátu. Je také třeba si uvědomit, že do přepadení SSSR u nás vcelku veřejně působili komunisté, protože jejich "mateřský stát" byl německým spojencem.
Tábor se ocital pod stále větším tlakem okupantů, kteří škrtili příděly a zdroje potřebných materiálů (zejména sanitačních). Mnozí naivní blábolilové se podivují nad nedostatkem mycích a desinfekčních prostředků, nicméně ty byly restringovány od začátku války a jejich příděly neustále klesaly. Neexistovalo tedy, že by např velitel tábora (nebo někdo z jeho podřízených) zaskočil do krámu a koupil (třeba i z vlastní kapsy) mýdlo (třeba i velmi hrubé jádrové), protože tento materiál byl na lístky.
Proto bylo nakonec osazenstvo tábora až brutálně myto ve studené vodě (nebylo palivo na její ohřátí) a bez mýdla (nebylo), ale přesto se nepodařilo zabránit epidemiím, včetně epidemie skvrnitého tyfu.
Tato infekce mohla být do tábora zatažena nějakým bezpříznakovým nosičem (část lidí, kteří tuto chorobu prodělají, zůstává dlouhodobě infekční a mohou se od nich nakazit vši šatní, které chorobu přenášejí, a přenesou ji následně, coby nakažené, na zdravé lidi). Tato infekce také byla vcelku častá i v armádách (běžně na ni umírali vojáci za první světové války, viz známý Weissův "Dům o tisíci patrech", jehož děj se nakonec ukáže být horečnatou vidinou nemocného touto chorobou), paradoxně byl pro sanitaci oděvů od vši šatní používán Zyklon B (který získal ošklivé konotace později), protože bezpečně likvidoval tento hmyz v praných a čištěných oděvech a dalších textiliích. Vynalezl ho Fritz Haber, dosti problematický nobelista, který nakonec utekl před Hitlerem do USA.
Je třeba konstatovat, že v tomto táboře byl skutečně relativně volný režim, vězňové pracovali mimo tábor a celé toto zařízení se +-blížilo současné první nápravně výchovné skupině (byť se s postupem okupačního nedostatku vše zhoršovalo).

Druhý tábor

Druhý tábor byl zřízen na místě a v zařízeních toho prvního v roce 1943. Tento tábor řídila přímo okupační správa. Personál toho předchozích zčásti zůstal, protože dostal "nabídku, jaká se neodmítá", nicméně vedení tábora bylo podřízeno okupantům a Němci stoprocentně rozhodovali o všem.
Tento tábor skutečně fungoval na etnickém principu a byli do něj shromažďovány rodiny Ciánů, určených k likvidaci v Osvětimi a některých satelitních táborech, provozovaných Němci na polském území.
Češi neměli do toho, co se tam dělo, sebemenší možnost jakkoli zasahovat (ba dokonce ani mluvit), a ti z personálu z předchozícho tábora, co byli nuceni zůstat, museli "držet hubu a krok", pokud se nechtěli ocitnout mezi vězni.
Po "vyčištění" území protektorátu od Cikánů Němci tábor zlikvidovali, snad řízeným požárem (což odpovídá snaze zlikvidovat parazity, jimiž byly táborové baráky zamořeny).
S tímto druhým táborem nemáme absolutně nic společného a pokud by měl někdo financovat pomník lidem, kteří byli přes něj pasírováni do plynových komor v nacistických továrnách na smrt, měli by to být naši západní sousedé, protože se jednalo o jimi provozované zařízení.
Je naprostý nesmysl, abychom pietu za toto zařízení platili my. Včetně výkupu mnohonásobně předraženého prasečáku, který navíc stojí jinde a jeho areál zasahuje menší částí do území bývalého tábora mimo zbytky původních baráků, v nichž se odehrávaly ony negativní jevy s tímto zařízením spojené.
Patrně bychom se měli bránit stejně, jak to udělali Poláci a spojování našeho národa s provozováním táborů tohoto typu, provozovaných Němci jednak na území protektorátu, jednak v okupovaném pohraničí, patřičně kriminalizovat.

Pozitivní význam celé akce

Celá tahle akce má ovšem jeden pozitivní význam: Názorně ukazuje, "who is who" na naší politické scéně, tedy kdo je ideologicky napojen na pohrobky nacistických okupantů.

Žádné komentáře:

Okomentovat