neděle 18. února 2018

Marxisté chtějí zničit normální svět

Vzpomínám na jednu drobnou příhodu z doby svých studií, která se stala na konci 2. ročníku, když jsme měli marxistickou politickou ekonomii. Kdosi z ročníku seděl s hlavou v dlaních nad učebnicí této "vědy" a sténal, že to nezvládne. I utěšila ho jeho kolegyně slovy: "To je přece jednoduché: Jak je to normálně, to víš. A v socialismu je to úplně stejné, akorát se tam některé věci jmenují jinak."

"Normálně"

Uvedená příhoda ilustruje v zásadě dvě věci:

  1. Ani celá desetiletí vymývání mozků (ta příhoda se stala někdy v roce 1975) nedokázala změnit pohled ani tak vybrané populační skupiny, jako byli vysokoškolští studenti, že kapitalismus je cosi normálního, zatímco socialismus je jakási anomálie. A to ani u studentů, kteří se narodili již po "vítězství pracujícího lidu" a normální ekonomiku na vlastní kůži nikdy nezažili. Jistěže je otázka, nakolik to platilo i pro studenty neexaktních oborů, na nichž již tehdy byla laťka kvalitativních požadavků položena níže.
  2. Ani ten socialismus si nedokázal, přes nejrůznější plánované i neplánované deformace ekonomiky dovolit totální zblábolovanost ekonomické sféry, protože by se tím sám zlikvidoval (jak se to, konec konců, některým režimům stalo, nebo děje na úrovni totálního propadu do naprosté bídy, třeba Severní Korea). A zejména ne v situaci, kdy zuřila studená válka a bylo nutné mít ekonomiku schopnou "uživit" armádu.


Současní (neo)marxisté

Současní marxisté, kteří si, čistě jen pro zmatení a maskování, říkají "neomarxisté", případně se maskují pod názvy odvozených podoborů a ideologií, jako je "multikulturalismus", "vědecký genderismus" (v reálu feministický šovinismus) apod., reagují na krach svých ideových předchůdců na konci 80. let tím, že hodlají totálně rozbít normální svět, nejlépe takovým způsobem, aby nebylo možné ho dát do pořádku i po jejich porážce.
Neomarxistická EU se snaží zlikvidovat historicky stanovené a staletími existence prověřené státy a nahradit je jakýmisi "regiony", jejichž obyvatelé nemají absolutně žádné společné ekonomické nebo kulturní zájmy (a zpravidla ani nehovoří stejným jazykem). Tato instituce se také snaží zničit demografii těchto států nuceným přijímáním, nikoli uprchlíků, ale invadorů a kolonizátorů, kteří mají za úkol zčásti vybít, zčásti zotročit původní obyvatele. A snaží se rovněž cestou dotací zlikvidovat ekonomiky těchto států (tím, že podporuje naprosto bezcenné a neživotaschopné projekty na úkor toho, co funguje - tomu se různými cestami naopak házejí klacky pod nohy). A ještě se nás ústy svých propagandistů snaží přesvědčit o tom, jak nám vlastně pomáhá a jak je pro nás nezbytná.
Právě naprostá ztráta kontaktu neomarxistů s realitou, kdy se zjevně snaží zničit normální svět obyvatel Evropy, bez ohledu na to, že zkáza, kterou se snaží rozpoutat, nakonec zcela zákonitě postihne i je samé (či alespoň výraznou většinu z nich), je na jejich konání snad nejvíce děsivá. Názorně ukazuje nenávist, kterou tito lidé pociťují vůči normálnímu světu a vůči normálním lidem v něm žijícím. Je to nenávist srovnatelná s tou, kterou nacisté projevovali vůči Židům.

Pozitivní jevy

Je třeba konstatovat, že v poslední době tam, kde ještě mohou spolurozhodovat o svých věcech normální lidé, dochází k dílčím porážkám neomarxistické lůzy. U nás pro ni dopadly katastrofálně jak parlamentní tak i presidentské volby. V Německu nyní neomarxisté porušili explicitní předvolební sliby a uzavírají velkou koalici klerofašistů (CDU-CSU) se sociálfašisty (SPD), což povede k rozkladu obou zúčastněných subjektů a k poklesu jejich volebních preferencí. Ve Francii sice zvítězil neomarxista Macron, ale v doplňovacích volbách dostal výprask. Antineomarxistické bylo i hlasování pro brexit. To se povedlo, přestože zavraždění neomarxistické poslankyně a protibrexitové aktivistky Jo Coxové bylo (CUI BONO, že?) silně využito k diskreditaci stoupenců brexitu. V Rakousku nakonec vznikla demokratická koalice lidovců a svobodných, která rovněž alespoň částečně odstavila neomarxisty od mocenských postů.
Pozitivní známky nese i vývoj uvnitř ČSSD, které se (snad) podaří vymést neomarxistická hovadství, která vnesli do jejích stanov neomarxističtí extrémisté Marksová-Tomínová a Dienstbier. Pokud se to skutečně na nyní probíhajícím, nebo pokračovacím, sjezdu podaří, mohla by tato strana vykročit směrem k alespoň částečné volitelnosti pro normální lidi.
Pochopitelně, bylo by hrubou chybou předpokládat, že se svět nějak "samospádem" vrátí k normálnímu stavu (on by se asi opravdu samospádem vrátil k normě, ovšem až poté, co by se neomarxisty vyvolaným civilizačním kolapsem lidstvo propadlo někam do raného středověku - a pokud by se na tomto kolapsu podíleli muslimové, byl by to návrat až někam do starší doby kamenné; a vývoj směrem k civilizovanosti by trval nejspíš stejně dlouho jako ten, kterým jsme už v historii jednou prošli.).

Další abnormalita

Druhou věcí je, že v táboře odpůrců neomarxistů jsou velmi slyšet hlasatelé jiné abnormality, a to je křesťanství. Také tato ideologie s rouškou náboženství vytváří abnormální svět, založený na zcela bezcenných blábolech primitivních barbarů. Tu se naštěstí nepodařilo Evropě a jejím obyvatelům vnutit v celém rozsahu a Evropa se z tohoto barbarství začala v průběhu posledních staletí vymaňovat.
Ale přes veškeré řeči, když dojde na lámání chleba, tak se část křesťanů (ta "pokroková") dohodne s neomarxisty (což je logické, mají k sobě hodně blízko a vycházejí ze společníého základu) a druhá část se sice formálně staví proti nim, ale fakticky funguje v protineomarxistickém táboře jako pátá kolona.

Z tohoto pohledu vítám náznaky pozitivního zvratu na naší politické scéně a, pochopitelně, podporuji i referendum (absolutně o všem), protože normálních lidí je pořád ještě většina a je proto šance touto cestou normální svět uhájit.

Žádné komentáře:

Okomentovat