"Hodnoty" Evropy

Před krátkou dobou doběhl v nejvyšší instanci, tj soudu pro lidská práva ve Štrasburku, případ našeho občana, usmrceného ve Velké Británii.

Kauza

21. září 2016 byl po slovní potyčce skupinou britských občanů napaden a ubit řetězem český občan Zdeněk Makar, který pracoval u britské cateringové společnosti.
Zabití předcházela hádka, která však skončila omluvou českého občana. Ten byl však vzápětí skupinou Britů "uloven" a ubit řetězem. Protože incident zaznamenaly bezpečnostní kamery, nebyl problém ho takto hodnotit a rovněž identifikovat pachatele.
Faktem ovšem je, že britský soud z této zjevné vraždy udělal "nutnou obranu" a pachatele, Raymonda Sculleyho, propustil. Ve Velké Británii neexistuje, na rozdíl od "barbarských" středo a východoevropských států, instituce odvolacích soudů, takže tím byl pachatel v podstatě navždy vyexpedován mimo dosah řádných postupů vymáhání spravedlnosti.
Česko se obrátilo na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, z něhož před několika dny vypadl rozsudek, podle něhož britská justice jednala "efektivně a spravedlivě", a tudíž proti rozsudku nemá žádné námitky.

Co kauza ukazuje

Naprosto jednoznačně se ukázalo, že to, co je nám vydáváno za jakési "vrcholné hodnoty", jimiž nad nás západoevropské společnosti ční, je jen žumpa sraček s prohnilým deklem. Tyto pseudohodnoty západních států EU, které jsou nám předkládány různými profesionálními i amatérskými politruky jako následováníhodný vzor, jsou naprosto bezcenné, ba co víc, opovrženíhodné.
Docela si dovedu představit, co by nastalo za čoro moro, kdyby byl u nás napaden a ubit Raymond Sculey, soudce této kauzy, nebo některý z britských politiků, odpovědných za stav britské společnosti, který k takovému soudnímu "vyhodnocení" ubití našeho občana vedl. A to i v případě, pokud by byli pachatelé řádně odsouzeni a potrestáni.
Z tohoto případu naprosto jednoznačně plyne, že s těmito "lidmi" my nemáme absolutně nic společného. Tomuto póvlu jsme dobří jedině tehdy, když sám svou blbostí a bezectností vytvoří průšvih, řítící se na jejich hlavy. Viz využití našich letců v Bitvě o Británii, kterou si zavinili Britové sami svým strkáním hlav do Hitlerova konečníku, kulminujícím v Mnichově. A později podobným využitím i dalších našich vojáků, třeba u Tobruku. A to se ještě málo ví, že na provoz našich jednotek si Velká Británie zabavila část československého zlatého pokladu, který byl na její území evakuován před Hitlerem, takže v podstatě ty naše letce a další vojáky ani nefinancovala, pouze je využila pro svou potřebu, asi jako náhodně nalezenou ruli toaletního papíru.
A reakce Štrasburského soudu názorně ukázala, že Listina lidských práv, která je nám vnucována jako cosi mezi posvátnou krávou a zlatým teletem, je, když jde o zájmy západoevropanů, jen "cár papíru", podobně jako byly jakékoli smlouvy a závazky pro Hitlera, tedy politika, který má k těm současným západoevropským blíž než k nám.

Závěr je zcela jednoznačný: S těmito lidmi nemít nic společného a co nejrychleji se vyvázat z jakéhokoli svazku s nimi.