pátek 20. července 2018

Odpady podle Lúmenn

Na blogu Lúmenn, který delší dobu sleduji, vyšel zajímavý post o odpadech, který kouzlem nechtěného shrnuje valnou část podvodů, manipulací a argumentačních faulů, kterých se dopouštějí ekologisté. A jsou v tom tak dobří, že jim, alespoň částečně, "skočila na špek" i tato vzdělaná a inteligentní mladá žena.

Co tedy post obsahuje

  • módní a do značné míry nesmyslný "boj s plasty" a odkaz na ekologistické návody na něj
  • dehonestace racionální argumentace proti současnému "boji s plasty" argumentačním faulem
  • manipulace o "rozežraném" životním stylu Evropanů
  • srovnání "neekologického" chování se zakládáním požárů
  • "každý můžeme něco udělat", což je v podstatě nesmyslné a neekologické
  • obviňování lidí, kteří se odmítají podřizovat diktatuře ekofašistů ze "sobectví"

Plasty

Je třeba si uvědomit zásadní věc: Objev mikro či nanočástic plastů (ale i dalších materiálů) v lidském těle v relativně nedávné době neznamená, že tam ty plasty dříve nebyly, ale pouze to, že jsme je dříve neuměli stanovit.
Příklad z jiné oblasti: Jedovatost námele byla prokázána až na začátku druhé poloviny minulého století (byť lidové lékařství pracovalo s touto farmakologicky účinnou substancí od nepaměti). Nicméně některé čarodějnické procesy na začátku novověku (nejlépe je z tohoto pohledu zmapován Salemský hon na čarodějnice) byly patrně iniciovány hromadnou otravou obyvatel. Již v raném středověku existovaly epidemie otravy námelem, jako tzv. "oheň sv. Antonína". A s vysokou pravděpodobností stojí námel i za tzv. Thúkididovým morem, který vylidnil Athény a zavinil jejich porážku v Peloponézské válce.
Nano- a mikročástice plastů jsou v našich organismech (ale také v potravinách, pitné vodě atd.) již minimálně půl století a musely by se již nějak projevit, pokud by jejich vliv na zdraví byl významný. Jinými slovy je dosti sporné, že by přítomnost těchto částic (jistě nepřirozená a nežádoucí) představovala tak zásadní problém, že bychom proti němu měli bojovat "hlava nehlava".
Ani koryfejové "boje proti plastům" nebyli s to zcenzurovat fakt, že vyspělé země, všechny dohromady, se na výskytu plastů v přírodě/prostředí podílejí jen nepatrnou měrou, a že hlavními producenty jsou některé rozvojové země (a v řadě případů se jedná o země islámské, což situaci komplikuje tím, že islám v podstatě nějakou "ekologii" náboženskoideologicky neuznává - což muslimům nevadí přispívat ekofašistům, bojujícím proti konkurentům islámské nafty a zemního plynu, od jaderné energie až po těžbu břidlicových uhlovodíků na území EU).
Jinými slovy, Lúmennčina "citace"  "proč já musím, když on nemusí" je naprosto zcestná, protože platí to, že kdybychom se na hlavu postavili, tak prostě tím vyřešíme jen zlomek problému a v podstatě než to vyřešíme, tak jeho přirozený nárůst ze strany rozvojových zemí pokles daný naším odříkáním zcela eliminuje.
Další věcí je, že "boj proti plastům" jednak nabývá zcela bizarních a kontraproduktivních hodnot, protože když jsou např. plastové kelímky a plastová brčka nahrazeny papírovými, tak jde zcela jednoznačně o "papír" natolik impregnovaný plastem (jinak by to nefungovalo), že nula z nuly pojde, ale "jsme ekologičtí".
Stejně tak se na tomto "boji" přiživují zástupy šejdířů a šíbrů. Varováním nám budiž německý systém, který se někteří gauneři snaží prosadit i u nás. Protože jsem měl v Německu příbuzné, znám tento systém z vlastní zkušenosti a nikdo mi tudíž nemůže vyvrátit názor, že se jedná o čistě šejdířské okrádání občanů: Každá láhev je značena individuálním čárkovým kódem. Lze ji vrátit výlučně v obchodním řetězci (nebo jejich skupině) a v lokalitě, kde byla zakoupena (někdy ve spolkové zemi, jindy v ještě úžeji definované oblasti). Čárkový kód je záměrně tištěn vodorozpustnou (či alespoň rozmazatelnou) barvou, takže se velice snadno poškodí (stačí neopatrně sáhnout na láhev, orosenou po vytažení z chladničky). Za láhev mimo oblast zakoupení a řetězec, nebo s poškozeným čárkovým kódem zálohu zpět nedostanete a z rozdílu mezi vybranými a vrácenými zálohami gauneři a šíbrové, kteří tento systém provozují, žijí.
Další takovu věcí je, že ekosoudruzi již dnes požadují navracení umytých plastů, což je, a to i z racionálně ekologického hlediska, totální kravinium, protože když deset tisíc lidí umyje ve své domácnosti po jednom kelímku od jogurtu, tak spotřeba vody a energie bude mnohonásobně vyšší, než když těch deset tisíc kelímků umyje specializovaná firma, která už bude moci např. používat "ekologičtější" technickou a recyklovanou vodu, centrálně ohřívanou a další vymoženosti, snižující ekologickou stopu umytí jednoho kelímku (to samé se, pochopitelně, týká i dalších plastů).
Uvedený příklad také ukazuje absurditu onoho "každý může něco udělat". Ano, zcela jistě může, ale v 90 a více procentech to bude ekonomický i ekologický nesmysl.

Další plastový nesmysl

Všechny ty pytlíky a mnoho dalšího, čím dnes profesionální lháři z řad ekologistů děsí populaci, jsou v reálu zaviněny samotnými ekology. Technologicky byly vyvinuty ekonomicky přijatelné náhrady z bramborového škrobu, které se v přírodě v průběhu několika dnů až týdnů (v závislosti na počasí) rozpadnou na polysacharidový prášek, prakticky srovnatelný s tlejícím dřevem, a tudíž zpracovatelný řadou půdních organismů.
Problémem je, že bychom museli k produkci tohoto plastu, aby se ekonomicky vyplatila začít produkovat GMO brambory, které mají příslušné frakce škrobu jednak dostatek a jednak se z nich dá průmyslově oddělit pro další zpracování.
Takže současná "plastová krize" je do značné míry dílem právě ekologů, hystericky a naprosto nesmyslně (a v naprosté většině případů zcela lživými argumenty) bojujících proti GMO. EU se díky těmto tmářům stala na tomto poli bezcennou žumpou, asi jako biologie v SSSR za časů Lysenka a spol. Mnozí vysoce talentovaní čeští vědci pracují s mezinárodními úspěchy, lemovanými články v nejprestižnějších vědeckých časopisech, ovšem "kopou" za státy, do nichž byli nuceni ze zaprděné žumpy EU emigrovat.
Takže ekologové na poli plastů problémy vytvářejí, aniž by sebeméně napomáhali k jejich řešení.

"Rozežraný" životní styl Evropy

Uvedená kritika "rozežranosti" má v podstatě iracionální charakter a ideově souzní s různými náboženskými proroky, zvěstujícími konec světa za "hříchy" lidí. V reálu není "ekologická stopa" vyspělých zemí zdaleka tak veliká, jako v případě zemí rozvojových, jejichž obyvatelstvo stačilo řadu území proměnit v poušť a v řadě lokalit na tom pracuje dodnes.
V Česku po roce 1989, kdy jsme se zbavili totalitního jha, došlo k výraznému vzestupu plochy lesů a dalších přírodních útvarů a došlo i k výraznému zlepšení řady parametrů životního prostředí. To je naprosto nesrovnatelné s rozvojovými zeměmi, které na tomto poli jdou od deseti k pěti.
Iracionalitu ekologie je možné demonstrovat na příkladu Šumavy, kde si ekologové vynutili neřešení kůrovcové kalamity, což vedlo ke vzniku rozsáhlých holin. Jako důkaz "přirozené obnovy lesa" ekologové demonstrují plochy, kde ekology posléze odstavené vedení parku provádělo výsadby, později ekology zakázané. Prakticky nikde jinde tam nové stromy nerostou. Je to logické, jednak pro tyto plochy neexistuje zdroj semen, jednak jsou zarostlé plevelem, který znemožňuje růst semenáčků z ojedinělých semen, tu a tam přinesených silnými větry z větší vzdálenosti.
Důsledkem ekologické devastace Šumavy je mimo jiné sucho na jihu Moravy, protože téměř veškeré od západu přicházející dešťové fronty termiky nad přehřátou Šumavou roztrhnou a vytvoří mezi dešťovými mraky mezeru, která zahrne zhruba území mezi oblastí Brna a státní hranicí s Rakouskem. Je to velice dobře viditelné na meteoradarových snímcích srážek. Výjimkou jsou jen vícenásobné frontové systémy, z nichž ty první holiny na Šumavě deštěm ochladí a ty následující přes ni už mohou projít. Nebo místní bouřky, organizující se až za Šumavou, případně situace, kdy vítr fouká jinak, než typicky ze západu na východ.
Ekologové, pochopitelně, tuto katastrofu, kterou sami vyvolali, vykládají jako důsledek "globálního oteplování".
Pokud se týká ježdění auty, tak, je mi líto, ale cesta autem do práce a zpět mi zabere, a to přes veškeré překážky, které ekofašisté z "Žít Brno" ve městě dopravě nadělali, o cca hodinu méně času. Opravdu nejsem ochoten dávat na oltář ekologistického ideonáboženství hodinu z každého pracovního dne. A navíc cestou autem zpravidla nakoupím nebo vyřídím jiné věci, kvůli nimž bych musel jet extra.
Tenké plastové sáčky jsou spíše ochranou proti infekci (i další balení potravin) a jejich odmítání je spíše zadělávání si na nějaký průšvih. Faktem je, že v domácnosti tyto sáčky běžně používáme na denní odpad, který vyhazujeme ráno cestou do práce (čímž ušetříme plast na specializované pytle do odpadkových košů a nehromadí se nám v těchto koších hnijící odpadky (protože jejich kapacita odpovídá našemu odpadu za dva až tři týdny).
Plastový obal, třeba na jídlo z výkrmny, si vezmu bez problémů, protože vím, že v našich podmínkách se tato plasty neházejí do moře, ale recyklují nebo odborně ničí (spálením za dostatečně vysoké teploty). V rozvojových zemích bych si ho vzal prostě jako jednu z mála možností chránit se před místními infekcemi (taková cholera je opravdu nepříjemná záležitost).
Je také dobré si uvědomit, že denzita mikrobů na povrchu většiny plodů poklesne statisticky významně až poté, co jsou několik minut drhnuty v teplé vodě kartáčem a detergentem (mýdlo, saponát apod.), protože se bakterie přilepí na jejich voskový povrch a pouhé umytí má na jejich výskyt jen zanedbatelný vliv. Z toho důvodu jsou asi lepší plody zabalené, zejména pokud jsou ze zemí s obligátně nízkým hygienickým standardem.
Čili odmítání balených plodů je zase zcela iracionální až škodlivé.

Nikoli "ani mě nehne"

Pokud tedy někdo odmítá ekologistické žvásty, pindy a hovadiny, pak, až snad na nevýznamné výjimky, to nedělá kvůli nějakému "sobectví", ale prostě proto, že to, co prosazují ekologové, jsou totální blbosti, které nemají prakticky žádný význam.
Mnozí ekologisté připomínají středověké kostelní báby, či kropenkové ropuchy, které se vyžívaly v buzerování zejména mladých a pohledných žen, z těchto důvodů obletovaných mládenci a muži. Případně které je udávaly inkvizici, což zpravidla skončilo smrtí obviněné na hranici. Naprosto stejně si počínali i udavači za protektorátu i za komunistického režimu (včetně členstva různých pochybných institucí, jako byly "uliční výbory" nebo Pomocná stráž VB).
Prostě ekologie do sebe natáhla z celé společnosti totálně patologické typy lidí, kteří se vyžívají v buzeraci normální populace a předstihují se v tom, kdo z nich vymyslí idiotštější záminku k takové činnosti. Spolu s výše uvedenou iracionalitou až náboženskostí této ideologie to nutně vede k tomu, že ekologie jako politickoideologický konstrukt již v podstatě není s to udělat cokoli pozitivního, jako toho není schopno např. křesťanství.
Pochopitelně jsou tyto patologické typy zneužívány zločinnými šíbry, kteří provozují profesionální "ekologické" aktivity, bohatě dotované penězi z kapes poctivě pracujících občanů. Například solární a větrné elektrárny, které jsou u nás nejpalčivější problém a každá domácnost za ně nedávno platila v průměru 2000 Kč ročně, přičemž byť i jen s postupující inflací se tato částka zvyšuje a zvyšovat bude, pokud nějací "antiekologové" tytp zloděje neodstaví od penězovodu z našich peněženek.
Přitom na solárních a větrných elektrárnách, mimo speciální situace, jako jsou chatové osady bez dostupné elektřiny, není nic ekologického, protože tyto zdroje jen rozkolísávají síť a nutí producenty elektřiny držet "horké zálohy" (jiná reálná možnost než elektrárny na fosilní paliva neexistuje), které topí "pánubohu do oken", aby byly schopny sekundového nájezdu při propadu výkonu těchto zdrojů. Drastickým příkladem iracionality podpory těchto zdrojů je Německo, které po orientaci na "alternativní" zdroje začalo produkovat o desítky procent ročně více oxidu uhličitého.

Abych tedy jen negativně nekritizoval

Pochopitelně, naprosto racionální by bylo ve státech, které produkují opravdu velká kvanta plastů (která dohromady dávají oněch 90 a něco procent zamoření světového životního prostředí) postavit velké továrny na jejich sběr a recyklaci (případně další zpracování). Jejich postavení a následný provoz by asi musely být nějak dotovány, nicméně by se jednalo o naprosto racionální činnost, kterou by podpořit a dotovat mělo smysl (i pro "sobce").
Pochopitelně by to narazilo na řadu problémů, spočívajících v neochotě těchto států spolupracovat (případně na snaze tamní kleptokracie si klást vyděračské podmínky). Je docela možné, že ještě lepší by byly plovoucí továrny, které by zpracovávaly odpad již plovoucí v mezinárodních vodách, ale i ty by se zcela jistě staly dříve nebo později cílem teroristů, pokud by nebyly odpovídajícím způsobem chráněny.
Nejde jen o samotnou ozbrojenou stráž, ale o to, aby měla jednoznačné pokyny při přepadení zabíjet útočníky palbou a dalšími prostředky. A aby byla politická vůle poslat póvl, blekotající následně v OSN o lidských právech těch teroristů, tam, kam patří (= do otvoru, kterým z těla odchází stolice).
Je pochopitelně jasné, že takovéto opatření by vyvolalo těžkou frustraci patologických typů, vyžívajících se v obtěžování a udávání normálních lidí, i šíbrů, třepoucích se nyní na zavedení zálohování PET láhví (současnou hysterii kolem plastu považuji za "přípravnou palbu" pro zavedení tohoto způsobu okrádání populace) nebo jiné podobné zlodějiny.
Je naprosto jasné, že racionální reakcí na ekologické problémy obecně je rozvíjení biotechnologií, což ovšem znamená vymanění se z bezcenné a zaprděné žumpy, zvané EU, která je omezuje asi jako SSSR za časů Lysenka genetiku. Potom bychom se mohli, lidský potenciál na to máme, stát podobnou mocností na biotechnologie, jakou byla meziválečná ČSR na výrobu bot. Což by patrně dříve nebo později (odhaduji časový horizont pod deset let) vykompenzovalo negativní dopad czexitu.

Lúmenn tedy bezděky přinesla krásný text, jehož pitva (zde jen pouze naznačená) jednoznačně ukazuje morální a odbornou bídu toho, co si dnes říká ekologie, včetně rozsáhlého aparátu podvodů a argumentačních faulů, které tato "věda" využívá. Lúmenn, vřelé díky.

5 komentářů:

  1. S historií ekologie je to podobné jako s historií Greenpeace. Původně prospěšná myšlenka bylo odcizena a zneužita bandou politických a podnikatelských šíbrů za účelem zprvu zblbnutí a následně zotročení lidu obecného a vydatného podojení veřejných financí za účelem zajištění si zaručeného a ničím neohroženého příjmu. Proč se vůbec snažit vyvíjet prodejné výrobky a riskovat neúspěch na trhu, když místo toho stačí podmazat a vhodně zainteresovat rozhodující hlasovací bandu poslanců a pak už jen mít příjem zaručený přímo zákonem? Pro příjemce to nemá chybu, krom touhy zakroutit té bandě krky všech těch, kdož to musí platit a zároveň s tím jsou schopni si uvědomit, jak byli a jsou zneužíváni.

    OdpovědětVymazat
  2. Původním smyslem plastů, nebo jak se tehdy říkalo "nových hmot", bylo nabídnout nerozbitnou, nekorodující, zkrátka "věčnou" alternativu k tradičním materiálům. Současné nasazení plastů pro výrobu předmětů na jedno použití jde proti tomuto paradigmatu a je v rozporu s původním záměrem vynálezců. Nebo jinak řečeno, vyrábět jednorázové obaly z materiálu, který byl cíleně vyvinut jako "věčný", je poněkud hovadné.

    Já jsem jako batole žral jogurt ze skleněné láhve, která se vymyla a odnesla zpátky do obchodu, a pribinák z voskovaného kelímku který se hodil do kamen, nebo umyl a rozstříhal třeba na papírové kroužky pod hřebíky... jako šprček jsem z podobného (leč většího) voskovaného kelímku sosal limo a jako mládežník pivo - a nikdy mi ani na mysl nepřišlo, že bych měl toužit po kelímku plastovém. Kyselé rybičky k tomu pivu jsem si kupoval v masivní skleněné láhvi se šroubovacím uzávěrem, kterou jsem pak umyl a dlouhá léta mi sloužila jako slánka nebo piksla na šrouby a gumičky... dneska koupím kyselé rybičky akorát tak v pastové vaničce, kterou rozmáčknu už při otvírání a která je dobrá leda k tomu, abych ji po použití vyhodil...

    Jsem tedy toho názoru, že by bylo záhodno udělat jakýsi "audit obalů" a používat plasty opravdu jen tam, kde to je objektivně nezbytné. Proč má dnešní dítě cucat bonbóny z celofánu, když nám stačily tytéž bonbóny (o polovinu větší a za desetinu ceny) balené ve voskovaných papírcích? Proč potřebuje dnešní čočka nebo sůl zabalit do igelitu, když za nás jí stačil stejný papírový sáček, jaký se dodnes používá na mouku? A tak dále, a tak podobně.

    Sluníčkáři jsou pochopitelně hovada, ale ony i rozbité hodiny ukazují dvakrát denně správný čas. ;)

    M.M

    (Mimochodem, ty vratné plastové láhve se taky dají dělat smysluplně: typizované flašky, které automat při vrácení rovnou semele na granule k recyklaci - přičemž systém financují výrobci nápojů. Jako bonus to motivuje bezďáky ke sběru pohozených láhví podél silnic.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máte pravdu s tou historií, jenže cena plastů šla šíleně dolů a na druhé straně šla nahoru cena lidské práce. Proto se vyplatí v mikrobiologické laboratoři plastové Petriho misky na jedno použití za cca 2-3 Kč kus a ještě se něco platí za jejich likvidaci odbornou firmou, jenže za 3 - 4 Kč kus ty skleněné nikdo neumyje a nevysterilizuje.
      A v některých případech to vysloveně chrání zdraví pacienta (stříkačky nebo skalpely na jedno použití atd.).
      Ty mikroteny se s tímto trendem prostě svezly, jejich cena je nepatrná a užitek vysoký.
      ÏMHO by stačilo, kdyby v každém obchodě (kde je užívají) měli povinně speciální krabici na jejich zpětný odběr.

      Vymazat
    2. Když jsem studoval, nutili nás komunisti do tzv. "letní aktivity mládeže", což znamenalo chodit na brigády, aby si dělnická třída mohla vybírat dovolenou bez ohrožení plnění státního plánu. V rámci této LAM jsem také pracovával jako závozník v ČSAD při rozvozu zboží z místní mlékárny. Byla to velmi dobře placená práce, neboť byla nesmírně fysicky náročná. Složit 25 beden mléka ve skle z náklaďáku na zem před vesnickou prodejnu bez rampy byla vážně makačka. Lehké ale nebylo zvednout ze země na náklaďák 25 beden s prázdnými lahvemi - samotné sklo dost váží. Později se začalo prosazovat, aby se do obchodů bez rampy zaváželo mléko jen plastových pytlících a to byla VELKÁ úleva.
      Sklo je velice špatný obalový materiál. Je těžké, snadno se rozbije a pak vznikají střepy nebezpečné pro lidi i pro zvířata - a tyto střepy se v přírodě nerozloží ani za tisíc let. Zlatý polyetylenteraftalát!
      Vyráběl jsem i konve na mléko v Povážských strojírnách v Povážské Bystřici. Velmi nákladná výroba, drahý hliník, mnoho výrobních operací než byla konev hotova (včetně extrémně neekologické chemické úpravy povrchu - na tom ale pracovali jen kriminálníci).
      Vaše představa, že celý národ se vrhne na rozřezávání voskovaných papírových kelímků na podložky pod hřebíky a pak bude zuřivě zatloukat tisíce hřebíků všude, kam se dá, je velmi humorná. A v panelácích nejsou komíny a tudíž ani kamna, do nichž by se kelímky mohly vhazovat.
      Celofán je pak papír upravený zásadou a kyselinou. V přírodě se rychle rozpadá. Balení potravin do celofánu není totéž co užívání umělé hmoty. Nechápu, proč proti němu brojíte.
      S historií umělých hmot nemáte pravdu. Jako "věčný a nerozbitný" byl vyroben pouze bakelit, a to k náhradě porcelánu, zejména v elektrotechnice. Ostatní umělé hmoty pak byly již vymýšleny nikoli jako věčné, ale jako náhrada drahých přírodních materiálů, zejména gumy a hedvábí, nebo nebezpečných přírodních materiálů, jako je sklo. Ve velké většině případů šlo též o snahu snížit váhy výrobků a tím zlevnit a zjednodušit jejich transport (například kameninové nebo betonové odpadní roury).
      Kyselé ryby i dnes kupuji v skleněných lahvích a ty pak vyhazuji, protože nevím, co s nimi. Mám jich tolik, že v nich už nemám co skladovat.
      Čočka i sůl v umělohmotném obalu vydrží déle než v obalu papírovém. Zvlášť když máte doma skladové prostory ne zrovna paroprosté.
      Vaše názory mně zkrátka nepřipadají býti příhodnými a sympatickými.
      Milan

      Vymazat
  3. ten salemský případ s námelem byl tzv, tanec svatého víta - tedy křeče a pěna u huby, u ohně opadá maso z kostí, laicky řečeno, je to dost vidět u mrzáků na středověkých obrazech

    OdpovědětVymazat