úterý 24. července 2018

Zastupitelé versus lid

Antidemokraté nás ujišťují, že referenda nejsou možná, protože lid rozhoduje špatně a Švýcarsko je výjimkou, jelikož lid je tam cvičen a je vysoce vzdělán v "soběvládnutí". Dále nás ujišťují o tom, že země by v případě existence obecného zákona o referendu byla destruována "permanentní volební kampaní" a "normální politika" by vůbec nemohla fungovat.

Realita

Švýcarsko bylo v době, kdy ustanovilo dodnes zcela funkční systém referend, státem, kde bylo negramotných více než 90 % obyvatel a z toho zbytku jen nepatrná část měla jakési vzdělání, které bychom mohli označit za politologické.
V reálu tedy švýcarští občané rozhodovali na základě svých vlastních zkušeností a rozboru příslušné tématiky na bázi "selského rozumu". A to, že rozhodovali dobře (až na výjimky) a statisticky velice dobře.
Hlasování k referendům jsou ve Švýcarsku zpravidla, byť nikoli stoprocentně, časově  organizačně  vázána s některými volbami. Naopak u nás se antidemokraté snaží u většiny referend o zvláštní hlasování, aby volební účast byla co nejnižší. A ještě některými triky občany od referenda odrazují (viz hlasování o vstupu do EU, kdy některé politické síly šířily podvodnou informaci, že pokud lidé k tomuto referendu nepůjdou, nebude platné a do EU nevstoupíme - byť bylo příslušným zákonem explicitně dáno, že referendum bude platit při jakémkoli nenulovém počtu hlasů).

Základní myšlenka referenda

Proč by měli lidé hlasovat lépe a zodpovědněji než poslanci, je vcelku jasné:
  1. Mají daleko lepší přehled o situaci, o problémech, které je tíží, a dovedou si (jako celek) daleko lépe představit dopady některých věcí na svůj život.
  2. Poslanci jsou velice často zcela odtrženi od života. Žijí v hlídaných ubytovnách (nebo dokonce speciálních okrscích), na cestách jsou hlídání ochrankou, a tudíž je absolutně nemusí zajímat např. bezpečnost na ulicích. Mají speciální prodejny, cenově vysoce výhodné, přičemž jejich platy jsou vysoce nadprůměrné. Proto jim ekonomické problémy průměrné domácnosti mohou ležet v patě.
  3. Problémem je i to, že poslanci i senátoři mají dost peněz i na to, aby v případě nějakého opravdu velkého průšvihu jednoduše zvedli kotvy a emigrovali (a to nepočítám takové "kaštánky", kteří už mají v šuplíku cizí pas), což miliony voličů udělat dost dobře nemohou.
  4. Zastupitelé jsou vystaveni silnému lobbingu a dalšímu ovlivňování, které je vysoce efektivní použít na řádově desítky až něco přes stovku poslanců (a přiměřeně méně senátorů), ale není možné je plošně použít na celou populaci.
  5. Sice se tvrdí, že populace je snadno ovlivnitelná demagogickými kampaněmi, ale neexistuje jediný důvod, proč by tyto demagogické kampaně neměly působit také na zastupitele.
  6. Sice se (lživě) tvrdí, že by referenda byla spojena s "permanentní volební kampaní", ale realita je taková, že něco takového vidíme právě na půdě Poslanecké sněmovny a Senátu PČR jako dílo lobbistů a dalších pochybných nátlakových a vlivových skupin ("celopopulační" aktivity tohoto rozsahu by nezaplatil ani Soros).
  7. Poslanci a senátoři často rozhodují na základě pochybných kšeftů (typu "vy nám odmávnete to a my zase vám na oplátku ono"), které vedou k tomu, že prakticky v PS PČR nesedí strana (vyjma naprostých nováčků do několika měsíců po volbách), která by nikdy nehlasovala explicitně proti programu, který předložila voličům a na jehož základě od nich dostala hlasy, a asi by se něco takového těžko hledalo i v Senátu. Opět se takovéto pochybné kšefty dost dobře nedají dělat s několika miliony voličů.
  8. Podvody s diplomovými pracemi, které se zviditelnily v souvislosti se sestavováním vlády, jasně ukázaly, že poslanci a senátoři nejsou žádná elita, ale v lepším případě spíše průměrný vzorek populace (jaký by vznikl, a daleko levněji, kdybychom ty poslance a senátory jednoduše losovali), v horším ani to ne. A to pomíjím takové případy, jako když hlasování o církevních restitucích rozhodoval hlas zločince, vytaženého za tímto účelem z poza katru.
  9. Korupční aféry (jaká se nyní řeší v souvislosti s privatizací OKD) se rovněž týkají pouze poslanců a senátorů (a státních úředníků kolem nich), korupce milionů voličů by byla poněkud drahý špás.
  10. "Permanentní kampaň k nějakému referendu" je, pochopitelně, zcela lživý argument. Referenda byla jsou a budou o korekci práce zastupitelů (v některých případech jejich nasměrování k řešení určitého typu) a možnost takovéto korekce či explicitního zákazu určitého typu řešení je přesně to, co naši (a nejen naši) zastupitelé potřebují jako prase drbání.

Příklad Irska

K tomuto textu (který do jisté míry opakuje, co už jsem o referendech uváděl dříve), mě inspirovala referenda v Irsku, z nichž jedno už proběhlo s pozitivním výsledkem a druhé se chystá, přičemž pozitivní výsledek je očekáván na základě průzkumů preferencí voličů.
V již proběhlém referendu šlo o zrušení jednoho z nejdrastičtějších protipotratových zákonů v Evropě.
Tedy šlo o to, že "zastupitelé", vesměs vymozkovanci extrémistickým křesťanstvím římskokatolického typu, vymysleli a prosadili totální hovadství, které jim občané, jakmile se dostali k možnosti o tom rozhodnout, zrušili.
Ve druhém případě se jedná o to, že poslanci v 90. letech zavedli "protirouhačský" zákon, který Irsko hodil někam do společnosti islámistických hovadastánů, kde platí šaríja, a opět se občané (a držme palce, aby se jim to povedlo) budou snažit toto nábožensky extrémistické hovadství zrušit.
Je dobré konstatovat, že Irové mají s referendy ještě snad méně zkušeností než my. Jejich občanská společnost byla několikasetletou britskou okupací tak zdevastována, že většina Irů ani není schopna hovořit svým jazykem, ale je nucena komunikovat podřadnou hatmatilkou bývalých okupantů. I to je rozdíl proti nám, kteří komunikujeme kvalitním jazykem a ne germánskými skřeky (byť jsou kvalitnějším komunikačním prostředkem než angličtina).
Přesto se Irové rozhodli v jednom referendu správně a v tom připravovaném se takový výsledek silně očekává.
Příklad Irska tedy ukazuje, že referenda nemusí být vázána na nějakou "staletí trvající" tradici, a že občané se i bez ní rozhodují lépe než jejich "zastupitelé".

Negativní příklad Rakouska

Velice často se udává jako negativní příklad referenda rakouské referendum o jaderné elektrárně ve Zwentendorfu.
Už se ovšem neuvádí, že tato elektrárna měla (respektive má, byť neběží) daleko horší bezpečnostní parametry než např. naše Dukovany, protože turbíny byly nasazeny přímo na primární okruh (páry přímo z reaktoru) a protihavarijní jištění zde je rovněž výrazně nižší než u našich Dukovan. U Dukovan by se pára z havárie reaktoru hnala přes chladící věže proti proudu chladné vodní mlhy, čímž by se jí většina zkondenzovala a z toho zbytku byla vymyta významná část radioaktivity, ve Zwentendorfu ani tato předkontenjmentová technolologie není (Temelín už má plnohodnotný kontejnment).
Problém toho referenda je v manipulaci ze strany politiků, kdy chtěli uvést tuto primitivní a zprasenou technologii do provozu stůj co stůj, a tak nenechali občany hlasovat o ní, ale o celé perspektivě jaderné energetiky (a tiše předpokládali, že občané raději položí hlavu na špalek rizika exploze zwentendorfského šrotu, než že by pohřbili celou jadernou energii). Navíc se opozici podařilo v občanech vyvolat dojem, že hlasováním proti odstaví problematického a silně neoblíbeného kancléře Krajskiho, který ostentativně s pozitivním výsledkem referenda spojil svou další politickou existenci na tomto postu, nicméně po prohraném referendu kancléřoval ještě pět let.
Jinými slovy byla porušena zásada referend, která mají být o jedné a jasně definované věci. Hlasovalo se o jedné nejasně definované věci (budoucnost jaderné energetiky v Rakousku) místo o konkrétní (konkrétní koncepčně zastaralá a riziková JE) a ještě to bylo "protiběžně" spojeno s podvodnou kampaní proti kancléři. Podvodnou proto, že přes porážku v referendu neodstoupil.
Rakouský příklad nám ukazuje spíš to, že tzv. "zastupitele" je zapotřebí z přípravy referenda téměř nebo zcela vyloučit, jinak je totálně zprasí k obrazu svému.

Mimochodem

Ten údajný děs našich zastupitelů z "permanentní volební kampaně", která by údajně narušovala řádnou práci zastupitelských orgánů, mi dosti silně připomíná volání komunistických papalášů v listopadu 1989 po "klidu na práci", protože "my všechny ty věci samozřejmě připravujeme a protisocialistickými živly vyvolávaný neklid v ulicích nás jen od té práce vyrušuje".

Příklad Irska naprosto jednoznačně ukazuje, že voliči mají schopnost rozhodovat lépe než zastupitelé, a že strach z referend šíří jen antidemokratické síly, které nemají zájem pracovat ve prospěch občanů.

A trochu OT

Narazil jsem na tento text paní Samkové, považuji ho za zajímavý (a její názor v tomto ohledu stoprocentně sdílím) a tudíž plním její přání a odkazuji na něj.

3 komentáře:

  1. Zase se vsim souhlas, jen par pripominek:

    Na permanentni volebni kampani nevidim nic spatneho. Tedy nic horsiho nez na volebni kampani jako takove. Naopak, volby bych casoval po krajich ci dokonce po okrscich, tak aby volici mohli davat feedback prubezne, ne jen jednou za uhersky rok.

    Ze "nasi" zastupitele zastupuji vsechno mozne jenom ne nas, doklada velmi presvedcive pan Hampl.

    ---

    Ten clanek od pani Samkove mi prijde divny... je tam pry uz od 12.3.2018 a nikdy jsem ho nikde nevidel. Dost zvlastni na to ze je tam prosba o sdileni..... Ale je pravy:
    http://www.zrcadleni.cz/jeste-jednou-k-francii-teroristickem-utoku

    Trochu s nim nesouhlasim....

    1. Nemam pocit, ze by slo o profesionalni akci. Sehnat zbrane a neprozradit se je jiste netrivialni, ale zbytek by zvladla i parta pionyru (pokud by to ovsem byli vrazi z presvedceni).

    2. Dokonce si myslim, ze cokoliv podobneho se stane, deje se proti vuli vedeni. Rozumnejsi je vyckavat, az zamori celou Evropu.

    3. Nemyslim si ze roaming ci internet z Turecka a podobnych bruseli by mel byt blokovan.... protoze to nicemu nepomuze. Pro sireni informaci staci jakykoliv kanal a neni zadna sance vsechny eliminovat.

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem zastáncem referend. Je totiž jak píšete poměrně snadné nějak zkorumpovat rozhodující většinu poslanců a pak senátorů, ale je skoro nemožné nějak zkorumpovat či oblbnout všechen lid obecný. Proto by referendum mělo být nadřazeno jak sněmovně, tak senátu. Ty kampaně proti referndům mne zlobí a uráží zároveň a kdo se činí nejvíc? Skoro všichni propagandisté v čele s veřejnokrávními médii.

    Argumety proti referndům:

    * ... My nejsme Švýcaři...
    * ... My na to nejsme zvyklí...
    * ... My to neumíme...

    No a?!

    Budeme jako Švýcaři, protože si zvykneme a naučíme se to!

    OdpovědětVymazat
  3. Referendum jsou jen takové mnohem jednodušší volby. Kdo zvládne volby, zvládne i referendum. A tím spíše plebiscit.
    Umím organizovat volby. Podílel jsem se na jejich organizaci už za komunistů i po nich, až do roku 2008. Znám tu technologii velmi dobře. Žel, nikdy jsem neprorazil s názorem, že volby by měly být každý rok. Všechny volby s pevným termínem, předem všemi voliči i kandidáty očekávaným. Například: uzavření kandidátních listin (jejich oficielní předložení) na svátek sv. Václava, národního a státního světce, a volby na den 28. října, státní svátek obnovení národní a státní samostatnosti. V případě dvoukolových voleb pak druhé kolo na den 17. listopadu, opět svátek, dvojitý. Bylo by to ekonomicky VELMI efektivní, protože na obecních úředech by mohl vzniknout specialisovaný odbor, který by se nezabýval ničím jiným, takže by byl menší a efektivnější a celkově by systém byl levnější.
    Například by to mohlo probíhat takto:
    1. rok: volby komunální
    2. rok: volby sněmovní
    3. rok: volby krajské
    4. rok: volby presidentské (při zkrácení presidentského období na čtyřleté).
    A senátní volby by šlo rozdělit místo na třetiny raději na čtvrtiny, aby probíhaly každý rok ve čtvrtině republiky. Samozřejmě by do toho šly zabudovat i volby soudců (doufám, že se toho dočkámej).
    A referenda by měla probíhat výhradně v těchto termínech, stejně jako doplňovací volby.
    Pak by všichni všechno věděli předem a mohli se podle toho snadno zařídit.
    Milan
    P.S.: čím více voleb, tím lépe. Podle mne by i ředitelé škol měli být voleni. A celé řady dalších komunálních a krajských funkcí.

    OdpovědětVymazat