sobota 7. července 2018

Opravdu neznáme muslimy?

EUrosoudruzi, multikulturalisté a aktivisté různého pochybného druhu blekotají o tom, že obyvatelé Česka protestují proti islamizaci země a přitom vůbec muslimy neznají.

Kořeny historie

Čeští vojáci se účastnili, spolu s dalšími obyvateli středoevropského prostoru, několika křížových výprav.
Autor Zlaté buly Sicilské (1212) byl císařem soustátí, které vedlo s muslimy války. Přitom právě tento dokument nás do onoho soustátí zařadil. Uvedené války, byť se neodehrávaly na území našeho království, odebíraly vojáky, alespoň dobrovolníky, po celé generace. K přerušení tohoto procesu došlo částečně za Karla IV., nicméně jeho syn Zikmund opět po celou dobu svého panování v Uhrách válčil s islámskými vojsky.
Karel IV. ovšem ve svém návrhu zemského zákoníku Maiestas Carolina, z let 1350-51 řešil problematiku muslimů, a to takovým způsobem, že tolerováni byli jen obchodníci a diplomaté, pohybující se po definovaných trasách. Pro muslimy platil jak zákaz usazování se na území státu, tak i získávat konvertity. Pro domácí obyvatele platila kriminalizace při napomáhání muslimům v těchto aktivitách, a to pod ztrátou hrdla. Takže pokud by platil tento zákoník ještě dnes, bylo by možné nevládkáře, napomáhající islamizaci a ilegálním muslimským imigrantům, trestat smrtí.
Po přerušení, daném husitskými válkami a vládou Jiřího z Poděbrad (jehož panství sahalo jen na hranice Moravy) jsme se s nástupem Jagelonců opět stali členy s islámem bojujícího soustátí, což vyvrcholilo pro nás katastrofální smrtí Ludvíka Jagelonského při útěku z prohrané bitvy u Moháče (vymření této pozitivně působící dynastie a přechod vlády do rukou Habsburků). Habsburkové bojovali s muslimy dále, se střídavými úspěchy i neúspěchy, včetně dvojího obléhání Vídně (1529 a 1683), přičemž obě ofenzívy muslimů do středoevropského prostoru vedly na našem území ke drancování Moravy, na jejímž jihovýchodě byla řada sídel zničena a jejich obyvatelé dílem vyvražděni, dílem odvlečeni do otroctví.
Rakouské (a později Rakousko-Uherské) soustátí pak bojovalo, mimo jiné i za použití českých vojáků, s muslimy až do dobytí Bosny a Hercegoviny 1878 (jehož se opět významně účastnili čeští vojáci), kdy jsme se ovšem následkem toho stali obyvateli soustátí, na jehož území žili i muslimové.
Negativní zkušenosti s muslimy jsme získali i v souvislosti se druhou světovou válkou, kdy muslimové z Jugoslávie byli význačnými spojenci nacistů.
Po roce 1948 jsme byli opět obyvateli vojenského bloku, na jehož území žilo i muslimské obyvatelstvo. Navíc v létech 1948 - 1989 byla provozována "rozvojová pomoc", která se týkala mimo jiné i islámských států.
Řada našich občanů byla v těchto státech v rámci "rozvojové pomoci" na akcích, kdy tam byly stavěny průmyslové a jiné komplexy a školen jejich personál, včetně toho, že na delších pobytech měli českoslovenští odborníci s sebou rodiny (z jedné takové byla jedna z mých spolužaček na ZŠ).
V rámci téže pomoci u nás studovala (nebo se vyučila / zapracovala) řada obyvatel islámských zemí (několik jsme jich měli v ročníku na vysoké škole), pochopitelně, bohatší (a jednoznačně negativní) zkušenosti s nimi měli ti kolegové, co s nimi bydleli na kolejích.
Už před rokem 1989 a po něm daleko více, dojížděli někteří naši odborníci do zahraničí (včetně islámského), na ryze komerční bázi, a opět zde žili dlouhé měsíce či léta a dobře poznali tyto státy i jejich obyvatele a jejich zkušenosti, presentované na různých přednáškách a besedách, byly prakticky jednoznačně negativní.
Navíc jsme se postupně přičleňovali po roce 1989 k EU, což bylo mj. spojeno se zkušenostmi s muslimy, žijícími na jejím území.
Jinými slovy, soudruzi nechutně a odporně lžou, protože historické zkušenosti s muslimy máme dlouhodobé, sahající až k základům našeho státu.

Další problém

Lidé se od zvířat liší tím, že mají velice rozvinutou druhou signální soustavu. Nemusejí tedy některé věci zažívat na vlastní kůži, ale stačí jim se o nich dozvědět.
Už z roku 1593 pochází spis, který rozebírá Korán a islámské učení vůbec z pera Václava Budovce z Budova "Antialkoran".
v 19. století i na počátku 20. století byly velice populární práce různých cestovatelů do islámských zemí. Pokud bychom sáhli jen po cestopisech do "svaté země", okupované muslimy od přelomu prvního a druhého tisíciletí, tak bylo těchto zpráv daleko více, v tom 19. století se objevují zprávy i o jiných státech s muslimským obyvatelstvem.
První významný překlad Koránu vyšel v roce 1938 (Nykl) a asi nejvýznamnější je překlad Hrbkův z roku 1972, který vyšel v edici "Živá díla minulosti" a byl opakovaně znovu vydáván i po roce 2000 (bylo možné ho vídat v Levných knihách). Další překlady Koránu do češtiny mají již vysloveně propagandistický charakter a často vynechávají nebo mlží některé pro civilizovaného člověka nepřijatelné pasáže. Navíc je Hrbkův překlad doplněn bohatým poznámkovým aparátem, popisujícím život Mohameda a jeho následovníků, který je rovněž velice cenným zdrojem informací o islámu. Tento překlad rovněž časově předchází současné konflikty naší civilizace s islámem, a tudíž nemůže být dáván do souvislosti s nějakou zaujatostí, vyvolanou tímto konfliktem.
Pro vysokoškolskou výuku a politická školení byly u nás k dispozici před rokem 1989 učebnice sovětského vědeckého ateismu, v nichž byly rovněž kapitoly o islámu (byť u nás zpravidla při výuce vynechávané).
Po roce 1989, a zejména spolu s rozvojem internetu, se objevily překlady dalších islámských dokumentů, hadithů, soudních spisů, islámem kanonizovaných životopisů Mohameda apod., které obraz islámu mohou jednoznačně doplnit a rozšířit.
Veškeré tyto materiály v podstatě lze využít k vytváření reálného obrazu islámu, který, zcela pochopitelně a zákonitě, nemá naprosto nic společného s bludy a bláboly, hlásanými jak multikulturními fašistoidy, tak i islámistickými propagandisty.
Použití druhé signální soustavy zcela jednoznačně postačuje k tomu, aby si náš člověk, vzhledem k bohatství materiálů na toto téma, existujících v češtině, vytvořil reálný obraz této agresívní ideologie, schovávající se pod pláštíkem náboženství.
Zcela jistě vše akcentuje i kontakt s obyvateli bývalé Jugoslávie, s nimiž máme tradičně dobré kontakty

Takže ideologové EUropeismu a multikulturalismu, včetně nepokrytých zastánců islamizace EU, nehorázně blábolí. Kdo chtěl, ten se s islámem mohl seznámit dostatečně podrobně. Seznámili se s ním i mnozí, co o takovéto "obohacení" naprosto nestáli. Tito lidé pak tvoří dobrý základ protiislamizačních stran, dosahujících při racionálním soustředění sil na zastoupení v parlamentu.

1 komentář:

  1. Hodnotíme-li dějiny českojazyčného lidu v Čechách, na Moravě, ve Slezsku i v části dnešního Slovenska, nelze nepřiznat, že smrt Ludvíka Jagellonského byla pro nás největší tragedií našich dějin.
    Druhým supermalérem v pořadí co do důsledků byl Vestfálský mír.
    Milan

    OdpovědětVymazat