Biologické aspekty a závěr

V sérii o hvězdných válkách pana Neffa zaznělo velice pohrdavé mínění o biologických zbraních. Přitom je uvažován prostředek přímého kontaktu "teleportace", "časosběrný motor" apod., umožňující rychle (v reálném čase pro posádku) přesunovat techniku, náklady i živou sílu z planet(y) invadora na napadenou planetu.
Velitel, který by dovolil svým vojáčkům střídavě pobývat v kontaktu s nepřítelem a poté něžně tisknout chapadla (či jiné podobné údy) svých životních družek na rodné planetě, by musel být zákonitě prohlášen za šílence, sabotéra, agenta nepřítele, nebo všechno dohromady.
I my jsme při výpravě na  Měsíc, tehdy celkem jednoznačně považovaný za pustý, organizovali dosti tvrdá karanténní opatření. Vzorky z Marsu mají být zpracovávány na připravované mezinárodní kosmické stanici Alfa a na Zemi se bez totální sterilizace nedostanou, alespoň pokud neprokážeme naprostou a bezpečnou mrtvost této planety. A to se pořád pohybujeme v rámci jedné sluneční soustavy, u níž v principu mohou kameny z jedné planety přeletovat na druhou (viz známé případy meteoritů z Marsu a Venuše), a kde, pokud už byl život přítomen na protoplanetách, existuje patrně společná zárodečná kontaminace všech potenciálně životadárných planet. Karanténní opatření by v případě hvězdných válek by musela u vlastníka teleportu či podobného zařízení nabýt přímo hysterické podoby. Ta by byla ještě akcentována v momentě, když by u nás detekovali něco jako výrobu biologických zbraní. Je docela možné, že posádky invazních zařízení by měly doživotní zákaz se vracet domů. Tím by se, pochopitelně, na jedné straně snížila možnost "sklízení plodů vítězství", na druhé straně by nastalo pnutí mezi invazními jednotkami a metropolí, které by se při troše štěstí dalo využít.
Pokud by útočníkova převaha nebyla naprostá, brzy bychom se dozvěděli o  jejich přirozených podmínkách (teplota, složení vzduchu apod.) tolik, že bychom mohli skutečně vytypovat organismy, které by zde vyžily a množily se. Při alespoň částečné kompatibilitě by nám jistě pomohly "staré dobré" bakterie a plísně. Naprosto cizí svět by mohly invadovat sinice, zelené rostliny, popřípadě fotosyntetizující baktérie. Patrně by to znamenalo značnou havárii pro jejich ekosystém, možná horší, než série úspěšných atomových úderů.
Cizí biota, jistěže ne všechna, by se v prostředí cizí planety mohla snadno chovat na způsob "králíků v Austrálii" a způsobit ekologickou katastrofu s fatálními následky. Přitom, a to upozorňuji, by se takto chovaly již běžné organismy, ve svém přirozeném biotopu naprosto nevinné a neškodné. Je jisté, že takovýmto organismům by se ještě dalo trochu pomoci výběrem i mírnou genetickou manipulací. Pokud bychom se o invadorech dozvěděli více, mohly by mít podobné manipulace přímo zdrcující účinky. Představme si například mikroorganismy, schopné požírat těla invadorů, jako sežere tzv. masožravý streptokok člověka. Nebo bakterie a plísně napadající technické materiály, kvasinky množící se v technologických kapalinách a pod.
Všechny tato věci by mohly být velice nepříjemným faktorem, který by znamenal bezprostřední ohrožení invadorovy metropole a přinejmenším by mu značně zkomplikoval celou akci.

Co z výše uvedeného plyne pro strategii kontaktu:
1. Kontakt s potenciálním invadorem navázat co nejdříve, pokud možno ještě v takové fázi jeho vývoje, kdy nemá ani časosběrný motor, ani nějaký způsob efektivní teleportace osob a nákladu. Optimální je mnohaletý kontakt pomocí radiových signálů, automatů apod. Za těchto okolností dojde patrně k fyzickému kontaktu obou civilizací spíše podle scénáře 2, protože na scénář 3 a horší prostě žádná z nich není fyzicky a technicky připravena.
2. Aktivně vyhledávat kosmické civilizace, byť bychom je sami nekontaktovali (pouze registrovali, že v té t té části galaxie operují lodě s takovými a takovými technickými parametry). Takovouto civilizaci by bylo možno vytáhnout jako králíka z klobouku v okamžiku, kdy by se kontakt s civilizací jinou začal nepříjemně podobat scénáři 3.
Je vhodné si uvědomit, že v souladu s Asimovem platí poučka: "dva je mnohem víc než jedna" (Sami bohové). Znamená to, že objevíme-li v rozumně dostupné vzdálenosti činnost jiné civilizace (byť bychom s ní nevstoupili do kontaktu), zvyšuje se tím velice výrazně naděje (či riziko) na nalezení civilizace další.Při současném kontaktu tří a více hvězdných civilizací najednou si patrně žádná z nich netroufne prezentovat se jako nebezpečný agresor, který se ihned vypraví zničit jednu ze zbývajících. Riskuje okamžité spojenectví zbylých dvou proti sobě, na které by jeho síly nemusely stačit. (Scénář následujících vztahů mezi vítězi ho už nemusí zajímat.) Pochopitelně, že to platí především pro případ, kdy civilizace v kontaktu nejsou od sebe příliš daleko ve vývoji; zde však můžeme očekávat značné nerovnoměrnosti až nesouměřitelnosti vývojové vyspělosti v jednotlivých oblastech vědy a techniky. Vzájemná výměna technických vymožeností u dvou slabších účastníků kontaktu by proto mohla vést k velmi obtížně předvídatelnému nárůstu jejich sil.
3. Dalším praktickým důsledkem výše řečeného je přístup k primitivnějším civilizacím. Objevení primitivnější civilizace je signálem, že někde opodál číhá civilizace jiná, schopná nás sežrat. Sežráním právě objevené civilizace bychom nic nezískali. Patrně bychom se uchýlili k jejímu nenápadnému ovlivňování "progresorství" ve smyslu urychlení jejího vývoje směrem k mezihvězdné expanzi. Vyrobili bychom si tedy jakéhosi "králíka", kterého bychom vytáhli z klobouku v případě očekávaného kontaktu s někým vyspělejším.
Popřípadě bychom mohli i blufovat: Hejno Conanů, posazených do automatické kosmické lodě (pokud možno důsledně odlišné od všeho, co jsme zatím protivníkovi presentovali my) by nerozhodlo mezihvězdnou bitvu. Jejich pozůstatky, biologicky naprosto odlišné od našich, by přinutily invadory k zastavení a nastartování scénářů pro kontakt více civilizací současně. Přinejmenším bychom získali odklad před závěrečným bojem a aktivní/pasívní účasti na konzumaci poražených.
Z tohoto hlediska pak nevyhlížejí spekulace pana Dänikena a spol. ani tak fantasticky: pouze stačí si dosadit za první civilizaci "bohy" a za druhou dávné pozemšťany. Popřípadě bychom se mohli, podle pana Clarka, sami pokusit o vypěstování biologicky zcela cizích myslících bytostí (pokud bychom nalezli planetu se životem, avšak bez myslících bytostí).