neděle 17. května 2015

Nejvyšší soud EU s trochou nadsázky rozhodne, zda jsou muslimové lidé

Na NS EU se obrátila řecká občanka islámského vyznání, proti níž rozhodl řecký NS ve sporu o dědictví, protože je údajně vázán jakousi archaickou smlouvou z doby po získání řecké samostatnosti, že spory uvnitř islámských rodin bude řešit podle šaríje.
Problémem je, že islámské rodinné "právo" zasahuje do řady oblastí života, nejen dědictvi. Do oblasti jeho působnosti patří i  výchova dětí k nenávisti vůči nevěřícím (třeba i bitím, jak bylo nedávno hlásáno v brněnské mešitě), i násilná obřízka žen a dívek (jaká je prováděna i na islámem okupovaných územích), i obecně tzv. matrimoniální apartheid, jehož nejznámějšími projevy jsou tzv. vraždy ze cti.
Je tu ovšem i obecný problém, daný vztahy obecně platných zákonů a zákonů náboženských. Odmítnutím žaloby NS EU v podstatě může odmítnout jeden z nejvýznamějších výdobytků moderní doby - rovnost občanů před zákonem.
Dalším problémem by bylo i faktické nadřazení islámského pseudopráva nad obecně platné zákony. Tedy opět zavedení něčeho, proti čemu se v minulých stoletích vedly v Evropě velmi tvrdé a rozhořčené boje. A náznaky hrozby něčeho takového vyhnaly koncem loňského roku v Německu desetitisíce lidí na náměstí pod hlavičkou hnutí PEGIDA.
Dalším důsledkem by bylo vyslání jasného signálu, že na úrovni EU nebude žádná instituce chránit občany před nasazením islámského pseudopráva. Rozsudek by tak mohl sloužit k agitaci proti EU, i k podpoře tzv. zhnědnutí Evropy, před nímž opakovaně při různých příležitostech varoval Konvička. Prostě - pokud selžou strany a další instituce, hlásící se oficiálně k demokracii, mohou se lidé obrátit k silám nedemokratickým, nebo alespoň jejich odpůrci za nedemokratické vydávané. Což, pochopitelně, není zdaleka totéž.
Důležité také je,  že islámský matrimoniální apartheid, který by byl takovýmto rozsudkem posvěcen, v podstatě odděluje muslimy od zbytku lidstva, asi jako se odděluji vlci od psů - a v rámci biologie by se našly i další podobné případy.
Geneticky je vlk jen jedno z mnoha psích plemen, ale vždy byl chápán jako odlišný druh. Před nasazením analýzy DNA dokonce ani mnoho zoologů (ještě před pár lety) nepředpokládalo tento stav. Psi byli považováni za potomky jiných psovitých šelem, případně i hypotetických vyhynulých, a vlkovi se přisuzoval maximálně nějaký podíl v mixu genů. A to přesto, že se vědělo o jejich stoprocentní genetické kompatibilitě, tj., že mláďata psů a vlků jsou plně plodná, ne jako např. potomci osla a koně. Jedinci, žijíci část života jako pes a část jako vlk, byli popsáni i v seriózních zoologických dílech, ne jenom v dobrodružných románech.
V poslední době byla tato různost chování psa a vlka ještě podtržena pracemi etologů, podle nichž se smečky zcela zdivočelých psů, žijících v podobných podmínkách jako vlci, chovají výrazně odlišně od vlčích smeček, přestože se, logicky leč špatně, usuzovalo, že by se v takových podmínkách měly probudit "vlčí geny". Usuzovalo se tak i na základě výše zmíněného faktu, že pes může běhat po útěku od lidí s vlčí smečkou, pokud ho ta do sebe přijme. Nicméně psí smečky se výrazně odlišují organizací, párovými vztahy a výchovou mláďat i dalšími znaky. Podobně odlišně od vlků se chovají již velmi dlouhou dobu (podle odhadů desetitisíce let) zdivočelí dingové. Genetika prostě ostrouhala.
Jedním z důležitých faktorů tohoto striktního oddělení je i fakt, se neexistují žádní psovlci nebo vlkopsi. Jeden jedinec sice může být střídavě psem a vlkem, ale mezi těmito stavy přepíná jako počítač mezi jedničkou a nulou. I smíšené potomstvo může být buď psem nebo vlkem, ale ničím "mezi".
Přesně tento stav navozuje mezi muslimy a zbytkem lidstva zmíněný matrimoniální apartheid (+ další právní vztahy, které nelze dost dobře oddělit od "rodinného práva" islámu), který zakazuje sňatek nemuslima a muslimky (trestá ho smrtí) a sňatky v opačném gardu sice připouští, ale s řadou omezení (manželka islámem "netolerované" konfese musí konvertovat k islámu, manželka konfese "tolerované" si sice smí ponechat svou víru, ale nesmí s ní seznamovat své děti) a hlavně z potomstva musí být vychováni muslimové. V opačném případě matka s dětmi stráví zbytek života na útěku. Známá kausa Miriam ukázala, že tyto zásady islámské "právo" vztahuje i na připady, kdy muslim pouze děti zplodí a dál se o ně nijak nestará.
Ani ve vyspělých zemích, kde by to teoreticky měl zajistit civilizovaný stát policií, justicí atd, neexistují smíšené rodiny, které by svým chováním kombinovaly prvky islámského a civilizovaného způsobu života. Případně je jejich výskyt naprosto zanedbatelný proti jiným etnicky  smíšeným rodinám.
Muslimové mají prostě přinejmenším silně našlápnuto k oddělení se od zbytku lidstva, pokud k tomu už nedošlo, coby oddělený živočišný druh. Což by, dovedeno do důsledků, bylo průšvihem s dosti nedozírnými následky.
O něco podobného se pokoušeli Němci za Hitlera  s "ýbrmenši". Tím si vykoledovali nejen nenávist okupovaných a zotročených národů, ale i akceptování téze, že  jsou cosi jiného, nelidského. A výsledkem bylo zacházení s nimi po válce, případně na jejim konci. Zejména sověti vraceli "ýbrmenšům" zacházení se svými lidmi na okupovaných územích tím, že likvidovali "východní osadníky" v podstatě na potkání. Proto také není žádná ruská analogie sudetských Němců. Jejich kádr hnije v zemi, a to i na našem území, kde je také sověti aktivně likvidovali.
Něco podobného se může velice snadno stát i těm muslimům. Jejich hlásaná výlučnost, v podstatě založená na odmítnutí příslušnosti k lidskému druhu, může dát ospravedlnění jak k použití nelidských praktik v boji proti nim, tak i pro následné (pro lidské zajatce a lidskou populaci poraženého státu nepřípustné) zacházení s těmi, co by případně střet přežili. Konec konců, tahle téze hlásaná islámem a jednání evropských muslimů podle ní jsou i významným zdrojem negativních postojů k aktuálním invadorům ze severu Afriky.
A nepomůže ani pláč, byť silně farizejský, nad ubohými ženami a dětmi. Náš mozek si za podobných situací klade (na podvědomé úrovni) otázku: Je tahle žena ekvivalentní mojí sexuální partnerce nebo případně snaše? Jsou tyhle děti ekvivalentní mým dětem či vnoučatům? A tady zapracuje kooperace druhé signální soustavy s podvědomím a ta neekvivalence muslimů a zbytku lidstva, kterou se nám snaží oni a jejich příznivci cestou druhé signální soustavy vnutit, se promítne i do podvědomých postojů vůči nim. A způsobí toleranci aktivit, vůči nimž by byly v případě lidských samic a mláďat nasazeny u normálních lidí efektivní obranné mechanismy. Tohle se stalo i Němcům a to samé se tím tuplem může stát i muslimům. Není to nic mimořádného: Dehumanizace nepřítele byla vždy nástrojem těch politických a vojenských vůdců, kteří potřebovali vést proti němu vyhlazovací válku. Tohle patrně byla i motivace Mohameda k zavedení výše uvedených zákonů.
Konec konců srbské epické zpěvy, popisující dění za islámské okupace, líčí velice často, jak kladný hrdina (např. kralevic Marko) zabije "Turčína" v podstatě na potkání, aniž by k tomu měl nějaký zvláštní důvod, nebo jím byl k takové akci vyprovokován. A v podstatě přesně tak si počínali i ti výše vzpomenutí rudoarmějci vůči Němcům. Což je doloženo jako historický fakt, nikoli jen prostřednictvím zpěvů guslarů. Na druhé straně ty zpěvy přinejmenším reflektují to, co jejich posluchači vnímali jako normu, nebo alespoň ideální stav věcí.
NS EU bude, pochopitelně, zohledňovat i negativní reakce jednak Turecka, jednak islámské komunity v EU (a předpokládám, že z nich má bobky).
Nicméně podpora šaríje v rámci této kauzy může v EU zadělat na daleko větší průšvih než případné pouliční nepokoje, zvládnutelné nasazením vojska, případně i narychlo vyrobenými chemickými zbraněmi. Může totiž vést k tomu výše zmíněnému "zhnědnutí" EU a jejímu následnému rozpadu, třeba i cestou, kterou se ubíraly politické události v bývalé Jugoslávii.

5 komentářů:

  1. Jenom nechápu ty řeči o zhnědnutí jako možné reakci na muslimskou zeleň. Mnedle hnědá není alternativou muslimské zeleně, ale muslimská zeleň je dnešní variantou téhož, čím byla kdysi hnědá.

    OdpovědětVymazat
  2. Myslí se tím, že se Evropané po selhání demokratických (nebo k dfemokracii se verbálně hlásících) sil přikloní k vytvoření autoritativních režimů.

    OdpovědětVymazat
  3. Zatim se vesele hnedne ve prospech zelenych: Svedsko zakazuje kritiku islamu, Obama neprekvapuje a Cameron taky ne.

    Tim nechci rict ze s vami nesouhlasim, jenom ze zatim smerujeme spis k pro-muslimackymu fasismu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Politická scéna se začíná polarizovat a póly od sebe vzdalovat na principu akce a reakce. Švédové dokonce "dočasně" zrušili volby, protože by je současné strany u moci prohrály. Pokud se tam někdo (buď po odložených volbách nebo na bázi státního převratu) dostane k moci, tak bude mít prošlapanou cestičku k nastolení diktatury opačně směřující.

      Vymazat
  4. To je vlastně pravda, zhnědnutím se tedy myslí postavení vlastní hnědi proti de facto hnědé zeleni muslimské, podle hesla "Buďme jako oni, jinak budou mít nad námi výhodu". Rozšíření podobných názorů se dá očekávat na základě analogie s výskytem kritiků hesla "Nejsme jako oni" v případě rudosti.

    OdpovědětVymazat