Opět ta galerie

Nakonec se ještě vracím ke kauze zavřené výstavy, abych explicitně jmenoval řadu dalšíách souvislostí, na něž v předchozím článku. Reaguji také na "právnický" příspěvek paní Havelkové v Lidových novinách.

V roce 1989 jsme tady zvonili klíči mimo jiné proto, aby zde nedocházelo k tomu, co bylo zcela běžné za předchozího režimu (a přispělo to jak k jeho všeobecné neoblíbenosti, tak i k finálnímu pádu), tj. aby o odborných věcech nerozhodovali "ideově kovaní" blbové a nevzdělanci.
Když se odborníci na elektroniku a počítačovou techniku obrátili (cca v polovině 80. let) na soudruhy z UV KSČ s tím, že bude nutné posílit rozvoj výzkumu, vývoje a aplikace polovodičů, dostalo se jim odpovědi, že abychom předehnali kapitalismus, bude nutné se zaměřit na výzkum a vývoj celovodičů. Uvedená soudružská odpověď se stala symbolem tuposti režimu a jeho představitelů, asi jako se normy na okurky, banány či tuzemské názvy tuzemských výrobků staly symbolem naprosto stejné (ne-li horší) tuposti a hovadství představitelů EU.
Proto (i v kontextu s děním V EU) řada lidí pozoruje se znepokojením příznaky toho, že se opět derou pod ideologickým pláštíkem k moci nevzdělaní tupci, ekvivalentní těm soudruhům z UV KSČ. Oni v řadě případů nějaké akademické tituly také měli, přinejmenším "RSDr." (a někteří měli i VUML - Večerní univerzitu marxismu - leninismu), jen ta ideologie je trochu jiná (nicméně stejně antidemokratická a popírající realitu). I z toho důvodu zareagovala (a zcela jistě ještě bude reagovat) řada demokraticky orientovaných osobností na události kolem výstavy v knihovně Akademie věd výrazně negativně. Tím myslím např. pana Tomka v prvním a druhém článku, sžíravou parodii na Neviditelném Psovi, paní Hrindovou, pana Konvičku, a rozpačitého kocoura, který soudružky genderistky přirovnal k soudruhovi Goebbelsovi, negativně uzavření výstavy ohodnotila i jinak apolitická Lúmenn. I Kojot se tentokrát vyjadřuje sice pro zavření ale spíše opatrně, byť s jeho závěrem nesouhlasím.
Požadavky paní Havelkové na "fotografie skutečných žen" "při práci" jsou naprosto konformní s bezcennými bláboly koryfejů socialistického realismu, který tuto zemi zamořoval od vítězství komunistů v roce 1948, byť v některých obdobích byla více či méně tolerována i "nepříliš provokující" skutečně umělecká díla. A, pochopitelně, onen socialistický realismus byl prakticky stoprocentně shodný s realismem nacistickým (jehož díla náš prostor, naštěstí, nestačila v důsledku válečných událostí zamořit), přičemž u řady z nich, pokud by se z nich odstranila (na to jsou grafické počítačové programy přímo ideální) explicitní symbolika typu svastik nebo pentagramů (případně se u některých děl prohodila), tak by i kovaný kunsthostorik, neznající dané konkrétní dílo, měl problémy s jeho správným přiřazením jednomu či druhému stylu.
Pokud autorka výše citované požadavky myslí vážně, tak jí doporučuji pořídit si stroj času, nastavit na něm rok 1950 a dostane se po jeho spuštění přesně tam, kde bude spokojena (prostorové souřadnice by měla nastavit nejlépe někam do SSSR). Stím sháněním stroje času bych jí i pomohl, protože "Kdo chce kam, pomozme mu tam." Ale rozhodně budu vždy proti snaze do toho stroje času nacpat celou společnost, která si tohle prožila a opravdu si nechce to samé, či něco podobného, prožít ještě jednou. Tak úspěšné a povznášející toto období nebylo, spíš naopak.
Faktem také je, že výše uvedené pseudoumělecké směry (nacistický a socialistický realismus) charakterizovala rovněž vysoká míra prudérnosti, kdy v podstatě jakékoli obnažené tělo bylo považováno za pornografii a jeho tvůrce patřičně režimem pronásledován a trestán. Nedávno jsem měl příležitost navštívit výstavu Káji Saudka "18+", kde byla vystavena mj. i díla, za jejichž vytvoření strávil autor nějakou dobu ve vězení. Opravdu nestojím o to, aby se podobné časy vrátily a aby k uvěznění umělce stačilo jeho nařčení z pornografie nějakým negramotným, leč ideově kovaným, blbem.
Svůj názor na to, proč právě ženské akty jsou "prubířským kamenem" zvládnutí fotografické techniky jsem uvedl včera a opravdu nemám důvod na něm něco měnit. Pochopitelně, tento názor není něco, co bych "vynalezl", zastává ho řada odborníků na fotografii jak klasickou, tak i digitální; najdete ho např. v Součkových "Cestách k moderní fotografii", jak citovaný, tak i dále zdůvodněný. A lze se s ním setkat i např. v odborných pracech o padělatelství (což už přinejmenším hraničí s autorčinou odborností).
Na celé kauze je také zcela evidentně vidět to, že dotyčné gendrové "dámy" se nijak nenamáhaly nějakým poučením se či dovzděláním o problematice a širším kontextu výstavy, než předložily svá "moudra". Čímž bezděky, jak jsem konstatoval, předvedly "kvality" oboru, na kterém graduovaly (protože něco podobného by měla být pro regulérně VŠ vzdělaného člověka naprostá samozřejmost). Obory tohoto typu ovšem už dávno deklasovala známá Sokalova aféra.
Svůj názor na pseudovědecké blábolení genderistů jsem svého času napsal zde. Až budou genderistky ochotné bojovat za to, aby mezi homeless bylo rovné zastoupení mužů a žen (zatím je mezi nimi těch žen cca 5 - 10 procent), pak by se dalo uvažovat alespoň o dobrých úmyslech na jejich straně.
Další věcí je, že považuji (a opět v tom nejsem sám) za krajně nežádoucí, aby o tom, co se dělá či nedělá, rozhodovali nějací samozvaní aktivisté. Proto ono Kojotovo "Ukončení a přesun výstavy umělecky nevýznamných a námětově sporných fotografií rozhodně není žádným drastickým a nedemokratickým či dokonce totalitním zákazem, ale prostým projevem sebereflexe pořadatelů této výstavy" je totální nesmysl. Není dost dobře možné, aby jacísi nikoho nezastupující aktivisté mohli po komkoli vyžadovat "sebereflexi", jako smečky rudých studentů v maoistické Číně za Kulturní revoluce.
O takových věcech by měl rozhodnout v demokratické společnosti pouze soud, na základě regulérním demokratickým procesem přijatých zákonů. Protože pokud připustíme, aby se k podobným závěrům docházelo jinou cestou, můžeme celou slavnou demokracii zabalit a výtisky Ústavy rozeslat k volnému použití po veřejných WC. Konec konců, celý komunistický puč v únoru 1948 proběhl tak, že se tlupa bezcenných hovad a zločinců (do značné míry ideologicky souznějících s těmi genderisty a podobnými antidemokraty) chopila mimoústavní cestou moci ve státě. A už před tím prováděla přípravné zastrašovací akce, ne nepodobné tomu, co nám předvedly soudružky genderistky. Tato část naší historie je názorná ukázka toho, proč je třeba velmi tvrdě a důsledně trvat na respektování ústavních principů, a to v podstatě na základě zásady nulové tolerance vůči antidemokratům.
Nepovažuji za přípustné, aby oficiální státní instituce, placená daňovými poplatníky, srazila kufry před nějakými aktivisty, jejichž názory odmítá naprostá většina populace a strany je hlásající končí po regulérních volbách mimo parlament s pár stovkami hlasů. To by pak ty volby neměly naprosto žádný význam a mohli bychom je zrušit (což je ostatně nepokrytě cílem některých "elit").
A to pomíjím skutečnost, že "vědecký genderismus" je v podstatě neomarxistickou filosofií s velmi podobnými cíli (odstranění demokracie, "převýchova" společnosti terorem apod.), jaké proponuje i klasický marxismus, nebo výše zmíněný maoismus. Dotyčné dámy jsou v principu destruktivnější antisociální živel, než např. hajlující skinhedi.
Já za sebe budu jak v krajských tak celostátních volbách volit některou z těch stran, které budou mít v programu omezení / zastavení financování neziskovek, podobných té, jaké figurují v této kauze, protože naprostá většina (90 - 99 procent) těchto organizací si žádné finance od státu, ani další úlevy, vzhledem k tomu, co prosazují, nezaslouží. A zcela jistě podpořím pokud možno i ty síly, které dají AV vhodnou formou (třeba i po linii financování od státu a personálních zásahů) najevo, že kdo se podělá před totalitu prosazujícím antidemokratickým aktivistou (byť je to zcela jistě pro něho osobně pohodlné), tak v podstatě podporuje jeho politickou linii, a to se vším, co z ní plyne.