úterý 17. listopadu 2015

Proč nemohou být muslimové teroristy

Proislamistický neomarxistický server Britské listy vydal "desatero", kvůli němuž údajně muslimové "nemohou být teroristy. Je to, pochopitelně, snůška nesmyslných blábolů, jako prakticky vše, co sluníčkáři a jim podobní ze sebe vyplodí, nicméně určitý rozbor považuji za vhodný:

1. Terorismus čili hiraba je islámským zákonem zakázán. Je zařazen do jedné skupiny s loupeží, okrádáním pocestných a vymáháním výkupného - jakýmkoliv pokoutním použitím strachu nebo přinucení ve veřejném prostoru za účelem získání moci nebo peněz. Princip zákazu šířit strach ve veřejném prostoru je založen na koránu, súře al-Májda 5:33–34.
    Problém je, že sám Mohamed teror, loupeže a další podobné aktivity prováděl. Maximálně se toto může týkat vztahu uvnitř muslimské komunity, což se dá téměř vždy v praxi eliminovat dobrozdáním nějakého "odborníka", že ti druzí jsou buď špatní muslimové, nebo nejsou muslimové vůbec.


2. Terorismus je považován za horší, než jakákoliv jiná vražda. Vražda je koránem přísně zakázána.
    Platí to, co v předchozím bodě. Nevyprovokované násilí (včetně loupeží a vražd) muslimů vůči nemuslimům bylo a je normou (a prováděl to i sám Mohamed - tedy, pokud za "provokaci" nebudeme považovat samotnou existenci nemuslimů, jak to někteří muslimové interpretují) a nedojde-li k naprosto zásadní reformě islámu, tak tomu bude i nadále.

3. Pokud má terorismus náboženský motiv, je takový motiv podle islámského práva nepřípustný. Je koránem zakázáno nutit jiné lidi přestupovat na islám, a to od roku 622. Ve věcech náboženství nemá existovat žádné přinucení, člověk si má víru zvolit dobrovolně.
    Problém je, že Mohamed běžně vraždil zajatce, kteří odmítali přestoupit na islám a o těch, co pod hrozbou smrti na islám přestoupili, prohlašoval, že tak učinili dobrovolně.
Verš z roku 622 "o žádném přinucení" má k tomuto nulovou relevanci. Byl přednesen jako odpověď na stížnost vdov po Židech a křesťanech, žijících nedobrovolně v islámské komunitě, na fakt, že z jejich dětí vyrůstají muslimové, ačkoli ony přísahaly svým zemřelým manželům, že je vychovají v náboženství otce. A zda nemají ty děti (z nichž se pobytem v islámském prostředí "spontánně" stávali muslimové) být nějak nuceny k náboženství svých otců. Mohamedova odpověď je tedy výzvou k porušení přísahy a k islamizaci všech členů komunity.
Navíc se jedná o velmi raný verš, (622 je rok Hidžry, tedy útěku Mohameda a jeho stoupenců z Mekky do Mediny a tedy hranicí mezi prvním a druhým obdobím tvorby Koránu z celkových tří).

4. Islámský zákon zakazuje agresívní válčení, povoluje pouze obrannou válku.
    Prakticky všechny území, na nichž žijí dnes muslimové (včetně Arabského poloostrova, včetně samotné Mekky), byla dobyta agresívní válkou.

5. Právo vyhlásit svatou válku má pouze řádně stanovený lídr muslimské komunity, která je ve válce.
    Za takovéhoto lídra se ovšem může prohlásit prakticky kdokoli.

6. Sunnitskou tradicí je zakázáno zabíjet nevinné, kteří se nepodílejí na válčení, a ničit civilní infrastrukturu.
    Opět věc, kterou nedodržoval ani Mohamed a nedodržují ji ani současní muslimové (+ všichni mezi Mohamedem a současností).

7. Jsou zakázány zákeřné útoky. Muslimští velitelé musejí poskytnout nepříteli férové varování, že přichází válka. Prorok Muhammad v koránu předepisuje, že varování má být předloženo s čtyřměsíčním předstihem.
    Opět příkaz, který se vztahuje jen na vnitromulimské konflikty, a který je navíc snadno obejitelný (viz bod 1). Sám Mohamed opakovaně zrazoval své spojence. I Mekku obsadil cestou zrady a křivopřísežnictví.

8. Korán předepisuje chovat se slušně nejen k těm, kdo se také chovají slušně, ale i k těm, kdo škodí.
    Opět jen ryze vnitroislámský příkaz. Nehledě k toumu, že kniha "Základy Tauhídu", kvůli jejímuž vydání byli vyšetřování čeští muslimové, jasně uvádí, že muslimové mají povinnost nenávidět jakoukoli vládu nemuslimů. Což je jedna z mnoha tézí, pro něž je tato kniha v civilizované zemi nepřijatelná.
9. Korán požaduje, aby věřící postupovali spravedlivě, i když mají důvod ke hněvu.
    Problém je, že tato spravedlnost nemá s tím, jak ji chápou normální lidé, absolutně nic společného.

10. Korán tvrdí, že křesťané a židé po smrti přijdou do nebe stejně jako muslimové, pokud věří a činí dobré věci, a označuje křesťany za nejlepší přátele muslimů.
    Jedná se o rané verše, které byly pozdějšími súrami "zrušeny" a neplatí. Nabízí se i ošklivá otázka, zda by křesťan nebo Žid nebral pobyt v islámském nebi spíš jako trest.

Jinými slovy, jedná se o snůšku účelových desinterpretací, přinejmenším na hranici explicitního lhaní. Pro příznivce islamizace společnosti vcelku charakteristický jev.

Žádné komentáře:

Okomentovat