čtvrtek 28. ledna 2016

Co přineslo křesťanství do Evropy?

V souvislosti s článkem "Charlie Hebdo a Bůh teroristou" reaguji explicitně na úvahu V. Běhala "Co přineslo křesťanství".

To, že křesťané byli původně civilizačně bezcenní primitivové, jsem dost vyargumentoval už ve výše citovaném článku.

Alespoň stručně k některým omylům pana Běhala:

  • Náboženství Keltů mělo ke křesťanství velice blízko a např. kult madony má zcela jednoznačně keltské kořeny (pominu-li antické kulty bohyň a obdobné kulty mimo oblast antiky). Podobně byli na vyšší civilizační úrovni než první křesťané i Slované a Germáni, kteří donutili křesťanství převzít některé prvky z jejich náboženských představ (protože byly reálně nevymýtitelné) a respektovat jejich právní zvyklosti. Snahy vnutit tyto věci násilím zpravidla vedly k velmi tvrdým odvetným reakcím. Můžeme konstatovat, že takovým "donucovačem" byl sv. Vojtěch, který tím, co dělal, nakonec přivodil nejen své vyhnání ze země, ale i zkázu celé svojí rodiny.
  • Poměry na pohanské Litvě jsou jasnou ukázkou toho, že i bez křesťanství by v Evropě s technologickým a sociálním pokrokem (a hlavně rozpadem rodové společnosti) vznikl feudalismus. Stejně tak Vikingové se chovali prakticky stejně před přijetím křestu jako poté. Feudalismus vznikl i v Polynésii, Japonsku a dalších oblastech na Zemi, zcela nedotčených křesťanstvím.
  • V případě Maďarů šlo o rozpor mezi jejich kočovnou a usazenou složkou. Kočovná složka Maďarů byla téměř vybita zčásti u Lechu 955 (klíčový podíl sehrály český a švábský kontingent, které zachytily nápor Maďarů a umožnily jejich sevření mezi železem okuté bojovníky a řekou) a zčásti v paralelní bitvě na moravsko - slovensko - rakouském pomezí. Lokalita té druhé bitvy není známa, ví se jen, že kvůli nájezdu druhého proudu Maďarů se Boleslav I nemohl účastnit bitvy u Lechu, jen do ní poslal 1000 svých bojovníků, a že krátce po bitvě dorazila na bojiště u Lechu zpráva, že i tato druhá bitva dopadla pro Maďary velmi drsně, snad ještě drsněji než porážka na Lechu. Lze předpokládat, že v poměrně nepřehledné krajině onoho druhého bojiště se Boleslavovi I povedl podobný manévr, tj. sevření nájezdníků mezi svými bojovníky a neprůchodnými terénními útvary, jako jsou ramena řek Moravy a Dyje a bažiny mezi nimi. Tím jim znemožnil manévrování, a následně je mohli vybít bojovníci s kvalitnější defenzívní zbrojí. Uvádí se odhad, že u Lechu přežila jen asi desetina maďarského vojska (Maďaři vesměs neuměli plavat) a v té druhé bitvě dopadli snad ještě hůř. Toto vybití kočovníků umožnilo Arpádovcům se opřít o usazené slovansko - německo - maďarské míšence (jazykově maďarizované) a vytvořit feudální stát. Opět, nejdříve zde byly feudální vztahy, pak i křesťanství (takže pokrok směrem k feudalismu by nastal i bez něj).
  • Málo si uvědomujeme, že řada svátků, obřadů, zvyků apod. jsou původně pohanské a křesťanství je pouze převzalo, když je nedokázalo vymýtit, a dodatečně jim přidalo křesťanské ideologické zdůvodnění. Významnými příklady jsou i Vánoce a Velikonoce, tedy nejvýznamnější křesťanské svátky. Pokud se Kristus narodil v souvislosti se sčítáním lidu, tak se zcela jistě nenarodil v době blízké slunovratu, protože v té době Římané tuto akci (z ryze technických a praktických důvodů, jako zima a rozblácené komunikace) nepořádali. První křesťané také slavili Kristovy narozeniny jindy, na přelomu jara a léta, kdy existuje hiátus v zemědělských aktivitách. K časovému přesunu tohoto výročí došlo až poté, kdy se ukázalo, že si Evropané slavení slunovratu prostě vzít nenechají. Stejně tak došlo k přesunu Velikonoc, protože judaistický pesah, v jehož období byl Kristus podle evangelií popraven, je většinou dříve (oba svátky jsou pohyblivé a v některých letech se mohou překrývat jindy Velikonoce následují až po pesahu). Důvodem byl pozdější nástup jara v Evropě oproti Palestině (přesun byl vykonán v době šíření křesťanství na sever od Itálie). I typické velikonoční atributy - mláďata, pučící větvičky, vajíčka atd. jsou předkřesťanské. Zmíněná vajíčka byla součástí slovanských pohanských náboženských představ a obřadů (proto kraslice neznali třeba Germáni a Keltové).
  • Stejně tak krajinotvorné stavby, které máme spojeny s křesťanstvím, jako je síť kapliček a božích muk, případně řad kapliček, coby poutních křížových cest, navazují na pohanské představy a na tradici takto umísťovaných pohanských (mini) svatyní. To samé se týká i např. zavěšování svatých obrázků u studánek (a význačných křižovatek a jiných krajinných prvků), místech, kde byl někdo zabit atd. Raně středověké křesťanství tyto aktivity zapovídalo a pronásledovalo. Změna v tomto postoji nastala až v době nástupu gotiky. Stejně tak je i řada poutních míst a sakrálních staveb mimo obytnou zástavbu prokazatelně na místech, kde byly před christianizací svatyně pohanské.
  • Křesťanství nikdy nehlásalo (vyjma okrajových proudů a sekt) rovnost lidí, jak tvrdí pan Běhal. Hlásalo pouze "rovnost lidí před bohem", což je něco zcela jiného. V praxi podporovalo sociální nerovnost a právě v dobách sílení vlivu křesťanství na společnost sociální nerovnost výrazně narůstala. Ten samý jev se dá pozorovat i v období protireformace v souvislostí s restaurováním a posilováním moci katolické církve. Konec konců, o křesťanství se opírali i zastánci otrokářství v době konfliktu mezi nimi a abolicionisty, i během následné občanské války v USA
  • V zásadě je pravděpodobné, že bez křesťanství, které zpacifikovalo otroky a snížilo cenu jejich práce, by proběhla nějaká pozdně antická "průmyslová revoluce", protože antická civilizace k tomu měla silný náběh a potřebné materiální vybavení. Vlivem křesťanství došlo k poklesu ceny otrocké práce, daném mimo jiné i tím, že křesťanství odebralo otrokům i poslední možnost odporu - spáchání sebevraždy. Při likvidaci tendencí k technologickému rozvoji vedle tohoto ekonomického faktoru zpolupůsobilo i systematické likvidování nekřesťanských (a proto kvalitnějších) vzdělanců a jejich spisů.
  • Pan Běhal má pravdu s respektováním přírodních zákonů jako objektivně existujících a fungujících nezávisle na aktivitách božích i lidských, nicméně tato představa byla převzata z antiky a proces jejího přebírání byl dovršen až někdy na přelomu 13. a 14. století, kdy Tomáš Akvinský byl přijat církví coby jeden z církevních otců a nakonec svatořečen (zatímco za svého života i krátce po smrti byl tento myslitel považován řadou církevních autorit za nebezpečného heretika).
  • Jsem toho názoru, že ustanovení jakéhosi modu vivendi mezi vědou vírou, i k prudšímu rozvoji vědy, došlo především proto, že Evropa byla, z mnoha důvodů, za něž Evropané nemohou (a ani na nich nemají zásluhu), rozdrobena na řadu vzájemně si tvrdě konkurujících států a státečků, takže snahy o nějaké brždění vývoje, nebo dokonce zápovědi některých technických inovací (mířících především do zbrojních technologií), se míjely účinkem. Papež zakázal jako "nehumánní" přenosné trojnožky, protože si o ně lukostřelec mohl opřít ruku a tím zpřesnit střelbu, stejně tak i kuše, protože dokázaly probít prakticky všechna tehdejší brnění a urození rytíři mohli být zabiti i kmánem. U střelného prachu už to papež vzdal (protože se zápovědi neosvědčily, zjevně neměly cenu a jejich masové porušování jen snižovalo autoritu církve). Kdo by ovšem tyto zápovědi respektoval, byl by v nejbližší bitvě či válce na hlavu poražen, bez ohledu na zbožnost tohoto respektování. Z tohoto důvodu se snažili i papežští vojevůdcové převzít technické a taktické prvky od jinak nenáviděných a ideologicky potíraných husitů.
  • Potlačování magie, o němž píše pan Běhal, rozhodně nesouviselo s nějakou podporou "vědeckého myšlení". Potlačování magie bylo jen a jen potlačováním ideologické konkurence, asi jako Stalin potlačoval trockisty a jiné "úchylkáře". Navíc sama církev magii provozovala a provozuje, protože náboženské úkony, od modlitby až po mši, jsou, pochopitelně, ryzí magie a od magických praktik jiných než křesťanských se v principu nijak neliší. Konec konců, sama křesťanská ideologie je konglomerátem nevědeckého a antivědeckého myšlení.
  • Panem Běhalem citované a chválené odmítnutí Aristotelovy představy o "živosti planet" není tak jednoznačné, protože středověká teologie hlásala, že každou planetu na její pouti provází anděl. Tato představa (a mnohé další podobné, prosazované křesťanstvím) měla silně retardující vliv na vývoj astronomie už v období před vynálezem dalekohledu. Po jeho vynalezení a zavedení do astronomické praxe byla církev jednoznačnou brzdou pokroku v astronomii. A opět byl církevní pohled potlačen především z praktických důvodů, protože astronomické jevy, jen mizerně popisované "povoleným" geocentrismem, byly potřebné pro stanovení zeměpisné šířky a délky a měly proto zásadní význam na dalekých plavbách.
  • Současný vědec, pochopitelně, může pracovat bez víry, naopak víra je jednoznačně zdrojem falešných a nesmyslných hypotéz, případně jiných omezení vědecké práce a výběru cílů jejího zaměření. Názorně to vidíme nyní, kdy se začal po Latinské Americe šířit zmutovaný virus zika, vyvolávající při infikování těhotné ženy během prvním trimestru gravidity silnou mikrocefalii následně narozeného dítěte. Tak silnou, že vedle mentální retardace v některých případech mozek neutáhne ani řízení vegetativních funkcí, což vede ke smrti. Virus se šíří v zemích, kde církev zakazuje antikoncepci a další reprodukčně regulační aktivity. Přispívá k tomu i podle některých novějších prací možné šíření viru i pohlavním stykem z člověka na člověka, což opět akcentuje církevní zákaz bariérové antikoncepce. Vlivem církve se zde narodí masy zmrzačených dětí. Ty méně postižené se ovšem třeba naučí vedle sebeobsluhy i modlení a stanou se vzornými křesťany.
  • Současným zákopem víry je "etika", která se snaží do vědy prosadit náboženskou víru a omezení z ní plynoucí; naštěstí existují země křesťanstvím neznečištěné, kam se přesunují ta výzkumná témata, která křesťanské církve ústy "vědeckých etiků" prohlašují za zakázaná. Prakticky to ovšem znamená, že frontier vědeckého výzkumu se v řadě oblastí přesouvá mimo Evropu, dosud stále debilizovanou křesťanstvím. To sekundárně povede k úpadku i v oblastech vědy a techniky (a následně i ekonomiky), kde církevní zápovědi přímo nepůsobí, a také k tomu, že z výsledků těchto výzkumů budou profitovat jiní. Můžeme pozorovat i "útěk mozků" z křesťanstvím hovadizované Evropy do civilizovanějších zemí.
  • Čínská civilizace ve středověku a raném novověku upadla nikoli v důsledku absence křesťanství, jak se domnívá pan Běhal, ale proto, že moc ve státě byla soustředěna ve velmi úzkém kruhu lidí, kteří neměli prakticky žádnou motivaci podporovat rozvoj, protože líp se už mít nemohli. A ti, kterým by třeba kolonizace Ameriky (nebo i Evropy) Čínou materiálně pomohla, do toho neměli co mluvit. Byla to tedy úplně jiná situace, než v Evropě, kdy se vydávali na konkvistu muži v zemích svého původu ne příliš úspěšní, leč schopní a ambiciózní, aby se získaným bohatstvím posunuli na společenském žebříčku takovým způsobem, jaký byl, třeba v té Číně, naprosto nepředstavitelný.
  • Japonsko, které se cíleně zbavilo křesťanských misionářů i pokřtěného obyvatelstva, je ukázkou, že se dá mezi světovou technologickou i mocenskou špičku probojovat zcela bez vyznávání křesťanství, respektive při jeho aktivním a důsledném odmítání.

Takže, je mi líto, křesťanství se v lepších případech promítalo do rozvoje evropské civilizace jako zcela indiferentní faktor, zapříčiňující pouze kosmetické změny (typu jaké symboly budou na praporech a jaké sochy budou stát v chrámech), nicméně ve významném počtu případů bylo jednoznačně retardujícím faktorem.
Pokud bylo v Evropě dosaženo nějakých úspěchů ve vědě a technice (ale i třeba v uspořádání společnosti), bylo to prakticky vždy navzdory křesťanství, nikoli v důsledku jeho působení.

1 komentář: