Pohádky, v níž Sněhurka měla "velkou vadu", tj. bílou pleť, kterou vyřešila tím, že si vzala černocha a její děti následně bílou pleť neměly, ale měly ji jako bílá káva.
Pochopitelně, syžet této pohádky poněkud akcentovaly (a bezděky pozměnily jeho význam i pointu) události o silvestrovských oslavách 2015 a provalení se podobných událostí staršího data, které do té doby multikulturní vrchnost ráčila zatloukat, a, bohužel, se jí to dařilo.
Je třeba si ovšem uvědomit, že Alois Mikulka tento text napsal nejspíš někdy v 90. letech. Tedy v době, kdy k nám teprve přicházela idiotská a současně zločinná ideologie multikulturalismu, až nyní začínající naplno vydávat své jedovaté plody. V době, kdy jsme si ze zjevných blbostí, hlásaných jejími "misionáři", mohli dělat srandu a nechápali jsme, jak národy s bohatými kulturními tradicemi i tradicemi velkých obětí v rámci krvavých bojů za záchranu a udržení demokracie v Evropě, mohou "sežrat" tuto zjevně antidemokratickou směsku neomarxismu a nacismu, tedy ideologií, proti nimž dlouho a úspěšně bojovaly (mnohdy navíc zvulgarizovaných do totální debilizace, nad níž by se šklebili odporem Marx i Hitler).
V tomto duchu je třeba také Mikulkův text chápat. Je to prostě parodie na tuto zjevně hovadskou propagandu. To, konec konců, dokazuje i ten politicky nekorektní "černoch" a další politicky nekorektní zmínky o barvě pleti hrdinů pohádky, které multikulturalismus staví mimo zákon.
Ano, situace se za těch cca dvacet let změnila natolik, že to, co bylo tehdy myšleno jako parodie, dnes působí jako propagandistický text původně parodované ideologie. Je to dáno, mimo jiné, i tím, že to, co Mikulka napsal, má prostě po všech stránkách (včetně literární) podstatně vyšší úroveň než to, co hlásali a hlásají šiřitelé multikulturalismu. Jednoduše řečeno, multikulturalisté za těch cca dvacet let svého působení v Česku nedokázali stvořit literárně kvalitní text, vycházející z jejich ideologie. Je to velice podobné tomu, jak jezuité a další podporovatelé rekatolizace za antireformace, dokázali ze sebe vyplodit pouze bezcenné bláboly. Ty nikdy, prakticky až do nástupu národního obrození, nepřekročily úroveň zakazovaných a likvidovaných děl protestantské kultury. Díla srovnatelné kvality sice existovala, ale kvůli katolické cenzuře byla vydávaná pouze v okleštěné podobě nebo zůstala v rukopisech, dostupných pouze hrstce zasvěcených odborníků (viz např osud díla B. Balbína).
Celá tahle kauza je rovněž názorná ukázka toho, jak je vyznění díla závislé na publiku.
Setkal jsem se s tímto jevem osobně už dříve, když do našich kin dorazil nesmrtelný Limonádový Joe. Toho generace mých rodičů mohla chápat (a také chápala) jako parodii na kovbojky, protože prostě kovbojky znali. Moje generace, vyrůstající už na bezcenných výparech smradlavé žumpy socialistického realismu, neměla možnost se s kovbojkou, ani dobrou, ani špatnou, setkat a chápala tento film prostě coby kovbojku jako takovou. A mnohé parodické narážky v tomto díle nám mohly dojít nejdříve v "krizových letech", kdy pár kovbojek obou kategorií oficiálně vyšlo (třeba Shane, který ovšem záměrně a cíleně porušuje kánon kovbojky, nebo Hvízdavý Dan), případně až po roce 1989, kdy začaly vycházet Rodokapsy.
Stejně tak si mohli Židé v Německu dělat v roce 1923 srandu z tajtrlíků v hnědých košilích, kteří navíc v té době zbabrali "pivní puč", aniž by tušili, že za deset let se vůdce těch tajtrlíků dostane k absolutní moci ve státě, dva roky poté je postaví mimo zákon, a že za dvacet let budou tihle "srandovní tajtrlíci" provozovat továrny na smrt (pro ně a jejich potomky), makající, až se z nich bude kouřit (zcela jistě z komínů továrních krematorií). A že Němci, tento národ s obrovskou kulturní a obecně civilizační tradicí, budou tomu vůdci tajtrlíků zobat z ruky až do truchlivého konce, který nastane opět o dva roky později.
Miroslav Donutil se "provinil" pouze tím, že tento text namluvil. Faktem je, že někteří posluchači v diskusích na internetu konstatují jeho "zjevnou nechuť" (nedokážu posoudit); faktem také je, že asi mohla být vyjádřena explicitněji (což se ovšem dá řící prakticky vždy). V této souvislosti věnuji pietní vzpomínku hlasatelům československé televize v pookupačním období, kteří byli nuceni přednášet z obrazovky okupantské lži a bláboly, ale přednášeli je takovým způsobem, že bylo každému jasné, co si o nich ve skutečnosti myslí. Však také za vlády kolaborantské krysy Husáka byli všichni z televize vyhnáni.
Miroslav Donutil také rozhodně nemůže za falešnou Facebookovou stránku, kterou kdosi vytvořil a naplnil provokujícími "hláškami". Mimochodem, tato stránka naprosto jednoznačně porušuje řadu Facebookem proponovaných pravidel, na rozdíl od FB stránek a profilů obránců proti islamizaci, které administrátoři FB promptně ruší. Ukazuje to velmi názorně a jednoznačné na "ideové souznění" administrátorů a majitelů Facebooku s islámskými teroristy.
Limonádového Joea už nikdo nepřestřílí. Leda talentovaný režisér z provenience ISISu. :)
OdpovědětVymazat