čtvrtek 12. července 2018

Paní Němcová si pouštěla hubu na špacír - nechutně

Během rozpravy před hlasováním o důvěře vládě se paní Miroslava Němcová pustila do předčítání seznamu obětí komunistické diktatury. Bylo to jistě teatrální gesto, ale nemá absolutně žádnou oporu o realitu.

Who is ...

Paní Němcová poslancuje od roku 1998, předsedkyní Poslanecké sněmovny PČR byla v letech 2010 - 2013, téměř souběžně s tím předsedováním místopředsedovala ODS, za niž je zvolena. Před zvolením do PS se angažovala několik let v komunální politice.
Je to tedy typická politička s postupně budovanou kariérou, kterou přerušil až krach její politické strany. Sympatické na ní může být to, že se nedala na politickou turistiku a nepřešla do nějaké úspěšnější, jak to udělali mnozí jiní.

Co jí vyčítám

Podobně jako celá ODS se paní Němcová účastnila prohlasování zrůdného zákona o církevních "restitucích". Je vidět, že nemá ani sebemenší morální zábrany vůči tomuto odpornému megatunelu, spáchaném plošně na voličích (které voliči oplatili, byť s trochou latence, pádem její strany do praktické bezvýznamnosti).

Konfrontace

Budu velice ošklivý, ale neodpustím si konfrontaci, názorně ukazující, za jaké síly paní Němcová bojuje.
K oné konfrontaci mě políbila múza myšlenkou, že komunističtí bachaři, kteří umlátili pátera Toufara, si sice počínali stejně krutě jako inkvizitor Bobling, ale jejich obětí bylo daleko méně.
Komunisté na našem území popravili 248 osob, asi 8000 zemřelo ve vězení a cca 450 bylo zastřeleno při pokusu o útěk ze země (podle Wikipedie).
Inkvisitor Bobling jen při Šumperských a Losinských procesech nechal upálit 104 osob. Jeho angažovanost ve slezských procesech (přes 200 osob, přesný počet není znám) nechme stranou, protože tam pracoval jako součást týmu a neexistuje dostatek informací k tomu, abychom mu přidělili nějaké procento, jak se to dělá např. vědcům u společných publikací.
Jistěže při porovnání 104 versus 248 mohou primitivní antikomunisté zajásat, ale je nutno si uvědomit, že k oněm inkvizičním procesům došlo v době, kdy se země teprve vzpamatovávala z hrůz a masakrů třicetileté války a navíc byl počet obyvatel negativně ovlivněn i vyhnáním nekatolíků z větší části území. Celé území, které nyní spadá pod ČR, mělo po třicetileté válce asi milion a čtvrt obyvatel, která se do Boblingovy doby rozrostla na cca 2 miliony, tedy asi 2/9 počtu obyvatel v době první poloviny 50. let, kdy komunisté řádili nejvíce (9 milionů). Odhad počtu obyvatel území Česka pro Boblingovu dobu jsem získal lineární interpolací mezi počtem obyvatel, zaznamenaným při prvních součtech r. 1789 (cca 4,2 milionu) a oním odhadovaným počtem 1.25 milionu k roku 1648 a vypočetl ji pro rok 1685, představující "kulatý střed" období Boblingova řádění.
Další věcí je, že oblast, kde Bobling řádil, představuje jen malý kousek našeho státního území. Když budeme velkorysí a zohledníme, že jiné partie státu byly postiženy třicetiletou válkou daleko více než tenhle kousek tak trochu "za bukem", ale na druhé straně je významná část tohoto území neobyvatelná (Hrubý Jeseník), můžeme hodit jako odhad, že se jeho aktivity mohly dotknout nanejvýš 1/40 obyvatel Česka. Aby byly srovnatelné s celočeským řáděním komunistů a v době daleko vyššího počtu obyvatel, musíme je opět korigovat směrem nahoru. Pokud tedy těch 104 Boblingových obětí patřičně vynásobíme, vyjde nám téměř 20000 "oběťového ekvivalentu". Přímo popravených, protože nejsme s to rozlišit osoby skutečně zaživa upálené od osob, které zemřely při mučení a byla spálena jejich mrtvá těla (dalo by se to vyčíst ze soudních spisů, takové případy zmiňuje Šindelář ve svém spise o čarodějnických procesech a jeden z nich použil i Kaplický ve svém románu o těchto procesech, nicméně na internetu se to najít nedá). Navíc je srovnání počtu osob zemřelých ve vězení tehdy a v moderní době velmi problematické, protože za Boblinga prakticky neexistoval trest dlouhodobého vězení, naprostá většina vězňů byla vězněna pouze mezi zadržením a vykonáním rozsudku (kterým nemusela být nutně poprava, ale třeba vystavení na pranýři, bičování, vypálení cejchu, vymožení pokuty apod.). Je také doloženo, že spousta lidí před čarodějnickými procesy raději z postižené oblasti utekla a většina z nich strádala a zemřela na cestách nebo v cizině (část z nich by se tedy dala počítat za ekvivalent těch lidí, co komunističtí pohraničníci postříleli na hranicích).

Vztah ke dnešku

Je třeba si uvědomit, že Boblingovo řádění mělo plnou institucionální podporu římskokatolické církve, která měla z jeho aktivit přímý finanční prospěch (odvody z Boblingových příjmů ze zabaveného majetku obětí) a také prospěch ideologický (šíření strachu mezi obyvatelstvem, zvyšující moc této zločinecké organizace). Osobně ho podporovali prakticky všichni tehdejší představitelé římskokatolické církve, explicitně je to doloženo až po úroveň olomouckého biskupa (arcibiskupství vzniklo cca 100 let po těchto procesech).
Jediný, kdo z církevních činitelů Boblingovi odporoval, byl Šumperský děkan Lautner, který se poté stal jednou z jejich obětí a na smrt ho vydala právě biskupská konzistoř (sám Bobling ho svévolně odsoudit a popravit nemohl)
Velice hezky ukazuje smýšlení církve i skutečnost, že děkan Lautner dodnes nebyl církví rehabilitován. Dočkal se v roce 2000 pouze velkohubé omluvy a pamětní desky v Šumperku. Pomník před kostelem v Mohelnici, +- na místě, kde byl upálen, zřídila světská moc v roce 1930.
Jinými slovy, římskokatolická církev co do činů, nikoli bezcenných keců, stojí za Boblingem dodnes. Však jsou jí nyní, i v důsledku hlasování paní poslankyně Němcové, vraceny peníze, které dostala od něj a stovek dalších stejných "expertů", v naprosté většině případů horších než průměrný STBák. U významné části těch STBáků je navíc jistou polehčující okolností to, že věřili ve správnost toho, co dělají, zatímco v ideologicky vyprahlé římskokatolické církvi byli inkvizitoři vedeni čirou touhou po majetku, případně kombinovanou se sexuální úchylkou. Wikipedie i román Kladivo na čarodějnice připisují sexuální motiv i Boblingovi, nicméně Šindelář, kterému v tomto ohledu věřím více, ho silně zpochybňuje. Ještě explicitněji se na toto téma vyjádřil verbálně, když jsem s ním konzultoval jeho názor na poznatky odborné mykotoxikologické literatury o vztahu čarodějnictví a hromadných otrav některými mykotoxiny; Bobling byl jistě anetický psychopat, jako i mnoho příslušníků STB, ale jeho motivy k páchání a organizování justičních vražd byly nejspíš ryze finančního rázu.
Oběti komunistů z řad církevníků, nad nimiž paní Němcová prolévala v PS PČR slzy, jsou prostě oběti boje mezi dvěma odpornými zločineckými organizacemi z řad těch, která v tomto boji skončila jako druhá. Navíc po své porážce začaly církve s komunisty spolupracovat tak, že se Československé straně lidové, kterou měli vytvořenu pro svou potřebu, říkalo "strana věřících komunistů".

Stačilo tedy sednout k počítači s internetem a zalistovat po Wikipedii a pár dalších veřejně dostupných zdrojích, aby se daly nesmyslné bláboly, šířené našimi klerikály, smést se stolu jako čirý nesmysl - jako výsledek nectného lhaní či alespoň huby puštěné bezmyšlenkovitě na špacír.

1 komentář:

  1. Problém je, že farnostem a řádům nebyl vrácen všechen komunisty ukradený majetek, ale místo toho je jim vypláceno finanční odškodnění.
    Kdyby jim byl vrácen majetek tak jako sedlákům, živnostníkům, továrníkům, měšťanským majitelům činžovních domů a šlechticům, místo postupného vyplácení relutárního odškodnění, byl by pokoj. Tomu by lidé rozuměli mnohem lépe. Jenomže novým mocipánům se nelíbila představa, že by nemohli s bývalými církevními pozemky kšeftovat. A že by tyto církevní restituenty nemohli o vrácený majetek tak snadno ošidit jako potomky těch sedláků.
    A co se týče Bobliga - církev intervenovala až u královny a jejího manžela císaře, aby tohle zvěrstvo, okopírované od německých luteránů ve Slezsku, zastavila.
    Milan

    OdpovědětVymazat