Mnoho politických aktivistů i politiků přímo horuje pro digitalizaci státní správy. V zásadě všichni tito lidé ignorují problémy s tím spojené. A zejména prakticky jen negativní zkušenosti občanů s tím, když se něco "digitálního" skutečně zavede.
Problém připojení
Pořád ještě máme oblasti státu, kde je internetové připojení prakticky nedostupné a problém je zde i s připojením přes mobilní telefon, protože i mobilní signál není v těchto lokalitách kvalitní. Navíc v řadě oblastí dochází k výpadkům internetu, někdy i takovým, že trvají víc než týden. Stěžují si na to i někteří lékaři, kteří mají povinnost vystavovat e-recepty, e-neschopenky a provádět digitální agendu pro pojišťovny, protože ne vlastní vinou mohou nestihnout příslušné termíny a posléze čelit různým citelným sankcím. Řada starších lékařů kvůli zavádění povinných "e-blbostí" ukončila svou pracovní činnost.
Obávám se, že pokud stát začne zavádět jakoukoli povinnou e-agendu, měl by jako krok č. 1, bez něhož by nešlo provést nic dalšího, zajistit dostatečně silné internetové připojení i do té poslední Samoty Uprostřed Černých Lesů. To, že se nic takového neděje, staví "digitalizaci" na pranýř jako silně pochybný projekt.
Problém operačního systému
Veškerá digitalizační agenda by měla být ze zákona nevázána na komerční SW, včetně operačních systémů. Naopak, pokud by byla dostupná (provozovatelná) jen na nekomerčních systémech, bylo by to jednoznačně nejlepší. Jinak všechno bude vyvolávat dojem, že se jedná jen o tahání peněz z kapes občanů pro pochybné firmy.
Kdykoli jsem nucen pracovat s MS Teams, předepsaných pro distanční výuku, tak musím myslet jen na to, kolik která zkorumpovaná ... za donucení všech osob vyskytujících se ve školství provozovat tento odporný shit dostala. Protože tento systém je na hranici funkčnosti a je šíleně drahý. Přitom řada škol, nejen vysokých, měla ve svých informačních systémech zabudované chatovací a konferenční funkce, které, pokud nejsou srovnatelné kvality, tak jen proto, že jsou lepší.
Už jen to, že podobné systémy (a odborníci to tvrdí o prakticky všem, co je produkováno MS) mají nejrůznější "zadní vrátka", umožňující nejrůznější manipulace (ale už jen např. špehování zkušebních otázek může být "zajímavé"), podvádění apod. Tyto věci jsou v nekomerčních SW vyřešeny zpravidla lépe, protože je tento druh systémů pod daleko rozsáhlejší a důkladnější kontrolou.
Problém uživatelského komfortu
Naprostá většina toho, co je nám předkládáno jako prvky digitalizace, má podstatně horší uživatelský komfort než původní, papírová, verze, kterou to nahrazuje. Zpravidla je nutno daleko více mechanicky opisovat (protože si jednotlivé prvky vzájemně nerozumí a ani mezi nimi často nejde copy-pastovat písmenka a čísla, případně jen mezi jednotlivými okénky velkých a nepřehledných formulářů). Jinými slovy, pokud předává uživatel data z jednoho "digitalizačního" prvku do druhého, zpravidla je nejefektivnější (a také nejméně pracné) zdroj vytisknout a ručně to z něj opsat do druhého. Jistě se na tom podílí i to, že tyto shity jsou Windows only a tento méněcenný operační systém standardně neumožňuje mít v počítači více pracovních ploch. Na Linuxu by se dalo otevřít oba dokumenty na různých plochách a přenášet kousky textu mezi nimi (patrně by to bylo +- stejně náročné jako opisování z papíru, ale alespoň by to nebylo náročnější).
Naprostá většina "digitalizačních" aplikací má velmi mizernou nápovědu, takže velice často se spíš sežene výsledky dávající postup na sociálních sítích než by se vyvěštil nad chaotickými skřeky nápovědy, vyvolávající dojem, že byla psána po opravdu divoké kombinaci drog a alkoholu.
Setkal jsem se i s následným idiotismem: Protože "covidově" nefungovala na magistrátu pokladna, nebylo možné zaplatit poplatky za popelnici u pokladny, ale muselo se to zaplatit kartou přes internet. Aplikace byla windows only, takže jsem musel pracovat na vypůjčeném ntb, který navíc neměl numerickou část klávesnice (na niž jsem zvyklý) a nějakým způsobem (asi překlep mezi klávesami Oo a é0 jsem vložil do svého RČ velké o místo nuly. Hovadský systém neustále blekotal o "nesprávném rodném čísle, u něhož nesouhlasí kontrolní součet" (místo aby zahlásil, že je mezi čísly písmeno, jak by to udělala správně napsaná aplikace) a navíc zobrazoval vložené číslo ve fontu, v němž není mezi znakem nula a velké o žádný vizuální rozdíl (byť existuje, i v rámci standardních fontů pro html aplikace, řada fontů, které jedničku a nulu rozliší na první pohled, které by gramotný programátor pro ta políčka použil). Až překopírování vložených údajů do textového editoru ukázalo, že číslo není nesprávné, protože jsou tam dvě čísla oddělená písmenem.
Podle banky platba proběhla, nicméně po cca dvou měsících psal zoufalý magistrát plošně všem platícím (a snad i neplatícím), aby zaplatili, pokud tak neučinili, protože oni nejsou s to z toho shitu zjistit, kdo zaplatil a kdo ne.
Prostě, vše to, co se v digitalizaci státní správy udělalo, zcela jednoznačně motivuje občany spíš k volbě stran, které ji nepodporují, nebo podporují jen vlažně.
Zásadní problém
Zásadní problém digitalizace je ovšem elektronický podpis. Jeho existence je založena na použití dvou velkých prvočísel (klíčů), přičemž při použití obou je možné text zašifrovat, při použití jednoho je možné text rozšifrovat a nějak identifikovat jako autentický. Matematickou teorii po mě nechtějte, vše, co jsem o ní nalezl, byly jen chaotické skřeky nulového informačního významu, což je pro matematiku charakteristické.
Nicméně důležité je, že s postupně se zvyšující výkonností počítačů musejí být stará čísla (na nichž je založena jedinečná identifikace podpisovaného) rušena (propadnutí certifikátu) a nahrazena novými, většími. Je to proto, že s rostoucím výkonem počítačů stále narůstá možnost šifru prolomit "hrubou silou".
Problémy jsou zde dva, oba velmi závažné:
- Příslušná čísla jsou uživateli přidělena "certifikační autoritou", přičemž šifrovat, či podepisovat by se měly i dokumenty, které by potenciálně mohly sloužit jako důkaz při sporu mezi občanem a státem, případně nějakou státní institucí. Přitom v tomto státu neexistuje dostatečně věrohodná (ve smyslu, že by jí občané důvěřovali) autorita, která by potenciálně občana nepodrazila. A nejen při sporu se státem.
- "Propadání" certifikátu znamená, že by občan měl každý dokument "přepodepsat" v krátkém období, kdy ještě platí stará certifikace a již je k dispozici nová. Problém spočívá v tom, že k tomuto jevu dochází velice často, obávám se že kolem jedenkrát za rok, dva, a v nepravidelných intervalech. Navíc, stalo se to před asi čtyřmi, pěti lety a byly kolem toho velké diskuse na internetu, může dojít k "diskreditaci autority" a vše, co klíči od ní bylo podepsáno, ztratilo okamžitě autenticitu, takže její prodloužení nebylo možné.
Jinými slovy, na rozdíl od papíru, uloženého u notáře nebo v bankovním sejfu, vyžaduje elektronicky podepsaný dokument neustálou péči přičemž i tak není úspěšnost uchování dokumentu v "uznatelné" podobě. Navíc převedení dokladů do "digitální" podoby umožňuje státním institucím v podstatě "jedním kliknutím" např. zneplatnit všechny doklady o vlastnictví nemovitosti. Čili udělat to, co provedli Habsburkové spálením archivu zemských desek, kdy následně vyhnali ze sídel spoustu příslušníků střední šlechty a prakticky všechnu nižší šlechtu, protože příslušníci těchto vrstev často jiný doklad o svém majetku než zápis v zemských deskách neměli. A opět, ve vedení státu jsou síly, které normální člověk nemůže nepodezřívat z toho, že by něco podobného neudělaly (ale spíš z pravého opaku, protože koketují mj. se znárodňováním "nepřiměřeně velkých" majetků apod.).
Pokud nebude vymyšlen podstup digitálního podepsání, který i po stovkách let uložení bez jakékoli průběžné údržby (maximálně kopírování na novější či modernější média, ovšem bez jakékoli zásahů do kopírovaného souboru), bude digitální podpis prakticky vždy a ve všech situacích silně méněcenný oproti podpisu na papíře.
Navíc, protože se prvočísla vyskytují v číselné řadě stále řídčeji (empirie, nikoli nějaký matematický zákon), může se v principu stát, že bude pro digitální podpis málo prvočísel v intervalu "ještě neprolomitelné hrubou silou" až "ještě použitelné na standardním HW a SW". Zejména, pokud bude také stále více lidí nuceno tento shit používat.
Hackerství
Až na zmínku v předchozí kapitole byly popsány nedostatky digitalizace v situaci, kdy se všichni zúčastnění chovají ve smyslu dobrých úmyslů. Pochopitelně, dalším problémem je situace, když ty dobré úmysly nejsou. I u nás se už stalo, že nemocnice byly nuceny se vyplácet z nasazeného ransomware, ale i tak v důsledku digitalizace, kdy vše "moderní" přestalo fungovat, musely odkládat plánované zákroky, přestat přijímat pacienty a dokonce v některých případech i překládat stávající pacienty do jiných nemocnic. Zkolabovaly i dietní systémy, zkolabovala i komunikace mezi laboratořemi a dalším komplementem a lůžkovými odděleními či ambulancemi, přičemž řada prvků těchto systémů je naprogramovaná tak indolentně, že ani není možné např. výsledky pacientových laboratorních vyšetření vytisknout na místě a na oddělení je poslat na papíře.
Stoprocentní ochrana proti něčemu takovému je jediná - mít vše na papíře a na digitalizaci se vykálet zvysoka. Maximálně využívat počítač jako "inteligentnější psací stroj".
Stejným způsoben se dá hacknout prakticky cokoli. 10. 8. se objevil na Neviditelném Psovi článek o tom, jak byly s vysokou pravděpodobností hacknuty poslední presidentské volby pro Bidena Čínou, patrně z důvodu, že její vůdcové potřebovali v čele konkurenčního státu a hlavního potenciálního nepřítele osobnost stiženou stařeckou demencí.
Digitalizace je tady spíš jakási móda než něco, co by běžnému občanovi přinášelo nějaký zásadní užitek. Dokud se tento stav nezmění (což se pro nejbližší dobu nedá očekávat) budou pologramotní hlupáci, tentokrát především z řad pirátů, udiveně blekotat, proč ti "zaostalí občané" něco tak geniálního odmítají.
Žádné komentáře:
Okomentovat