Jedním z největších "ďáblů" jsou pro ekology GMO. Je to ovšem zase jen ukázka toho, že se ekologické ideologické žvásty zcela míjí s realitou.
Genetické manipulace
Genetické manipulace nejsou ničím jiným, než prostředkem, jak efektivně zasahovat do genetické informace organismů. Ve skutečnosti se to samé děje, ale zcela na slepo, při klasickém šlechtitelství, když vybíráme spontánně vzniklé (přírodními procesy) mutanty a křížíme je mezi sebou za účelem posílení nebo prokombinování některých jejich vlastností. Dnes už se také dávno používají techniky, jako aplikace mutagenů na semena (nebo květy rostlin, z nichž ta semena budou odebírána), případně ozařování ionizujícím zářením. Je jasné, že tyto zásahy ovlivňují řadu míst v genomu a vedle žádoucích změn pak vznikají i změny nežádoucí, které je potřebné následným "selekcioněrstvím" z populace dostat, pokud to tedy je vůbec možné.
Pochopitelně, naprosto stejně probíhá i zcela spontánní vznik nových druhů, kdy populace starého druhu nebo její část reaguje na změnu podmínek a selekcí náhodně pozitivně zmutovaných jedinců vznikne nová populace, zvládající lépe změněné podmínky.
Klasické křížení pracuje i ze záměrnými změnami počtu chromozomů, prováděnými proto, aby se rostliny s původně různým počtem chromozomů dostaly na stejný počet chromozomů a mohly být spolu kříženy (takto byl vytvořen např. kříženec mezi žitem a pšenicí). Nicméně i k těmto procesům dochází spontánně v přírodě a u některých dvojic druhů je známo, že jeden z nich je diploidní a druhý (nejčastěji) kvadruploidní variantou téhož genomu. Nicméně pokud takováto rostlina v přírodě vznikne, tak se už nemůže křížit ani se svými předky, ani se sourozenci, a musí založit nový druh. Protože se tato rostliny často liší i morfologicky, byly většinou popsány jako odlišné druhy.
Genetické manipulace jen využívají mechanismus, který umí z vlákna DNA vyříznout definovaný úsek, a buď jejich konce zase spojit, nebo mezi ně podhodit DNA jinou, než byla ta vyříznutá. Opět, tyto prostředky nebyly vědci vytvořeny, ale v přírodě jimi disponují některé viry, které se podobným způsobem dokáží "zabudovat" do genů hostitelského organismu a rozmnožovat se s ním (což je daleko efektivnější, než "se starat" o napadání dalších organismů). Občas, pochopitelně, k onomu vytvoření masy virionů a jejich napadení dalších organismů dojde, a při té příležitosti může virus při svém oddělení od hostitelského genomu pobrat některé jeho geny. Pokud je schopen napadat více druhů organismů, může tyto geny předat i do jiného hostitelského druhu. Protože v přírodě platí v souvislosti s rozmnožováním a současně bojem za přežití ono známé "v lásce a válce je dovoleno vše", některé organismy tyto viry používají k mezidruhovému přenosu genů, které se jim hodí sdílet se širším společenstvím druhů ve stejné ekologické nice.
Existuje i přenos mezi říšemi, tedy rostlinami a živočichy, protože jsou i viry, které mohou cizopasit jak na rostlině, tak i na živočichovi (některých konkrétních druzích). Existuje dokonce i virus, který napadá listy a plody rajčat a buňky střevní sliznice člověka (v zemích, kde se hnojí čerstvými fekáliemi se zase přesune na ta rajčata). Může tudíž potenciálně přenášet geny mezi člověkem a rajčetem. Nehrozí ovšem, že by vám na záhonku vyrostli nějací zelení mužíčkové, nebo že by na vás vypučely lístky a květy. Jakési "cizí" geny, nepodobné genům jiných primátů, byly v lidském genomu nalezeny, a pokud zavrhneme teorie pana Daenikena, že jsme výsledky cílených genetických manipulací, prováděných na hominidech "hodnými mimozemšťany", pak mají nejspíš právě takovýto původ.
Příroda?
je tedy naprosto jednoznačně sporné, nakolik jsou genetické manipulace něčím kvalitativně novým proti tomu, co se běžně děje v přírodě.
Ekologové běžně argumentují obavou, že by se geny z GMO mohly přenést do divokých rostlin. Na druhé straně však nikdy neprokázali, že by k takovému genovému přenosu docházelo mezi rajčaty (o která konkrétně v tomto sporu šlo) a lilkovitými rostlinami z naší domácí flóry (třeba Lilek potměchuť). A pokud nedochází k takovému přenosu genů mezi ne GMO rajčaty a našimi domácími lilkovitými, je přenos genů mezi GMO rajčaty a jimi stejně nepravděpodobný. Navíc, v případě klasicky šlechtěných rajčat se v rostlinách vyskytuje řada genů, pozměněných mutacemi nebo jinými zásahy klasického šlechtitelství, které by se proto do místních rostlin přenesly s vyšší pravděpodobností (alespoň některý, když je jich víc), než v případě cíleně pozměněných několika málo genů (nebo dokonce genu jediného). Další záležitostí je, že v některých případech (a zase jsme u těch rajčat) ta genetická manipulace spočívá v odstranění (či zneprovoznění) některého genu, takže se do místních rostlin nemá co přenést (jsou to rajčata s odstraněnými geny pro měknutí slupky během zrání, která jsou déle skladovatelná a lépe transportovatelná).
Jinými slovy, ekologové nikdy neprokázali nějakou škodlivost GMO plodin. Naopak, z mnoha důvodů vycházejí GMO po všech stránkách lépe než plodiny nešlechtěné, nebo šlechtěné klasicky.
Existuje jediný test, kdy byla "prokázána" škodlivost GMO, a to konkrétně sóji. Krmili jí laboratorní potkany a ti pak měli nádory. Problémy jsou zde dva: Jednak potkan není vegetarián, navíc potřebuje pestrou stravu, takže soja mu způsobila četné nutriční deficity. Druhou věcí je, že soja obsahuje estrogeny, které jsou potenciálně karcinogenní a potkan, protože soja není jeho přirozenou potravou, se jich nedokáže zbavit natolik efektivně, aby mu tyto látky neuškodily. Naprosto zásadním problémem ovšem bylo to, že neměli žádnou skupinu potkanů, které by krmili normální, pouze klasicky šlechtěnou, sójou. Udělali to jiní a zjistili, že i tato sója je pro potkany rakovinotvorná a v naprosto stejné míře jako ta GMO. Vzhledem k tomu, že použití kontroly v takovém experimentu je natolik triviální záležitost, že by se jeho opomenutí neměl dopustit ani aspirant na bakalářský titul, je třeba konstatovat, že tato studie byla od začátku do konce čirý a záměrný podvod. Jako ostatně většina toho, co ekologové kdy hlásali a hlásají.
Benefity
Už jsem tu vícekrát psal o GMO plodinách, jako je zlatá rýže, jejichž zákaz je v podstatě ekvivalentem nacistického holokaustu, takže se zde nebudu opakovat.
Důležité obecně je, že GMO plodiny potřebují podstatně méně agrotechnických zásahů, velice často se obejdou i s nižší intenzitou hnojení a mají i řadu dalších pěstebních výhod. Mají zpravidla i vyšší výnosy, takže jejich pěstování má tendenci uvolňovat půdu od zemědělství. V důsledku toho je příroda (případně životní prostředí) zatěžována jejich pěstováním méně, než pěstováním klasických plodin. S tím se prostě nedá nic dělat, to je neoddiskutovatelný fakt.
Další věcí je, že GMO rostliny mohou nést geny, které pro člověka výrazně zvýší využitelnost některých nutrientů v jejich pletivech. Zejména se jedná o prvky, jako je vápník a železo, které se v lidském trávicím ústrojí z rostlinného materiálu mizerně uvolňují i vstřebávají. Z toho důvodu je u rostlinných potravin opravdu velký rozdíl mezi tím, co najdeme analytickými metodami v popelu těchto potravin a tím, co projde do lidského organismu. Daleko vyšší než u potravin živočišných. Existuje genetická manipulace, která umožňuje zvýšit dramaticky vstřebatelnost Ca z běžné zeleniny (a našla by se podobná i pro železo). Mnozí ekologičtí sociální inženýři sice volají potom, aby se omezil příjem stravy živočišného původu, ale na druhé straně dělají vše proto, aby to bylo nemožné, protože by se populace propadla do nejrůznějších nutričních deficitů, přičemž ten vápník a železo jsou asi nejvýznamnějšími kandidáty na fatální deficit nějakého nutrientu z méně hodnotné stravy.
Existují i genetické manipulace, umožňující změnit spektrum aminokyselin v bílkovinách některých rostlin tak, aby zde nebyly těžké deficity esenciálních aminokyselin, jaké nejsou z přirozených a jedlých rostlin prakticky jen u sóji.
Pokud se mi někdo svěří se zájmem o vegetariánství, zpravidla se ho ptám, kterou ze tří strategií volí:
- pořízení si bachoru, v němž symbiotická mikroflóra rozloží jinak nestravitelné polysacharidy a další složky rostlinných pletiv, se dvěma poznámkami - "masožravec" ten bachor "outsourcuje" krávě a dalším jatečným zvířatům - u koně a podobných živočichů není bachor, ale jeho funkci do jisté míry nahrazuje začátek tlustého střeva
- provádění pojídání vlastní stolice (dělají někteří hlodavci a zajícovití), protože ti mají ve tlustém střevě také mikroflóru, schopnou natrávit celulózu a pod., ale už výsledky toho natrávení nestačí strávit a vstřebat, takže tu potravu musí pasírovat přes zažívací ústrojí opakovaně (u člověka také dojde v tlustém střevě k narušení celulózy, ale, obávám se, že ještě v menší míře než u těch zajícovitých, nicméně stopy vlastní stolice v potravě chrání člověka na veganské výživě před deficitem vitamínu B12)
- pasírování obrovského objemu potravy přes trávící ústrojí, někteří z těchto stratégů, např. vegetariánští ptáci nebo medvídek Panda propasírují přes svůj trávící trakt za den i víc potravy, než co sami váží.
Pochopitelně, vegani ve vyspělých zemích žijí z chemie, která jim buď opravdu ryze synteticky, nebo např. přeměnou z živočišných tkání dodává to, co nedostanou potravou. Viděl jsem i vegany, kteří chodili po cca půl roce až roce tohoto zdravého způsobu života na transfúze, kterými dostali to, co neměli v potravě. Takže žili tak trochu jako hrabě Drákula.
Faktem je, že pomocí GMO by se výživa převážně rostlinnou stravou dala zvládnout i s lidským, primárně všežravým, trávicím ústrojím.
Dalším potenciálním hitem je manipulace genů, zajišťujících fotosyntézu. Ta je omezena existencí "hrdla láhve" ve formě jednoho velice vývojově starého enzymu (mají ho všechny zelené fotosyntetizující rostliny v chloroplastech), jehož efektivita je mizerná. Hromadění meziproduktů před tímto enzymem (respektive chemickou reakcí, kterou zajišťuje) pak kvůli jejich toxicitě nutí rostliny fotosyntézu omezovat, nebo dokonce zcela vypínat. Přitom existuje za tento enzym náhrada, při jejímž zavedení do chloroplastového genomu se přeměna vody a CO2 na sacharidy zvýší až na sedminásobek.
Faktem je, že zvýšení účinnosti fotosyntézy by učinilo z produkce bioetanolu nebo bionafty smysluplnou činnost. Dnes má zápornou bilanci, tj. o cca deset procent benzínu či nafty projezdíme víc, než kolik z úrody vyrobíme paliva, a provádíme ji jen proto, že alternativní postupy naplnění kvót na alternativní zdroje energie, diktovaných EU, jsou pro ekonomiku ještě daleko více devastující. Pokud bychom ovšem po proježdění 1,1 litru nafty vyprodukovali ne jeden, ale sedm litrů bionafty, byla by "nafta z pole" vysoce plusová a smysluplná. Zhruba to samé platí i pro bioetanol.
GMO rostliny by mohly ale i např. čistit půdu od organických nebo anorganických kontaminant všude tam, kde to dnes děláme daleko složitěji a nákladněji.
Snad právě proto, že jsou tak potenciálně užitečné a bylo by možné jimi naplnit řadu ekologických cílů, jako je "ekologičtější" struktura stravování, pěstování pohonných hmot na poli, ochrana přírody před znečištěním apod. jsou GMO v totální nenávisti ekologických fanatiků.
Žádné komentáře:
Okomentovat