Kočky, námořníci a muslimové dle profesora Schroedingera.

Pravděpodobně už všichni vědí, co je to Schroedingerova kočka: Je to kočka, zavřená v neprodyšné a pro naše pátrací prostředky nepropustné bedýnce (v níž má ale podmínky k nekonečně dlouhému životu), společně se zařízením, které v okamžiku rozpadu jediného atomu, sloužícího jako generátor náhody, naplní bedýnku jedovatým plynem, který kočku zabije. Profesor Schroedinger tímto pokusem demnstroval svůj princip neurčitosti, podle něhož některé hodnty kvantového světa jsou absolutně nedostupné, dokud je nezměříme a tím změřením ale současně neovlivníme. Proponoval, že kočka v bedýnce mezi uzavřením a jejím následným otevřením se nachází ve stavu "ani živá, ani mrtvá".
Pochopitelně, tento pokus je ryze myšlenkový, takže při něm nebyla zabita ani jediná kočička.

Pan profesor Schroedinger patrně znal staré řecké úsloví, že "jsou tři druhy lidí, živí, mrtví a ti, co jsou na moři". Protože před vynálezem bezdrátové telegrafie skutečně neexistovala možnost zjistit, zda posádka lodi, která právě zmizela za obzorem, je živá či mrtvá. Pouze až se loď vrátila, nebo se donesla zpráva o jejím ztroskotání (nebo alespoň informaci, že se neobjevila v žádné rozumné destinaci, v níž by se objevit musela, a v rozumné době pro dočerpání zásob, zejména pitné vody), přesmykla se posádka z polostavu "na moři" do stavu "živý" nebo "mrtvý".
Na rozdíl od Schroedingerových myšlenkových experimentů bylo mořeplavectví v historii tvrdou realitou a do stavu "mrtvý" se přesmykly spíš miliony než statisíce členů lodních posádek.
Pochopitelně, jakmile se stali "Schroedingerovi námořníci" masovějším jevem, bylo možné předvídat pravděpodobnost úspěšnosti jednotlivých plaveb. A "již staří Římané" dokázali tuto pravděpodobnost s rozumnou přesností odhadnout a na tomto základě rozvinout pojišťovnictví. Jakýmsi předchůdcem této činnosti byla sdružení loďařů, kteří se dohodli na spoluvlastnictví většího počtu lodí, takže v případě ztráty některých z nich nebyl jejich výlučný vlastník zničen, ztráta se rovnoměrně rozdělila a rovnoměrně rozdělený zisk ji (při korektním spočtení rizika) pokryl.
Pokud bychom se vrátili ke Schroedingerově kočce, tak pokud takových koček budeme mít baterii (stovkové počty) a budou mít coby řídící atom nějaký izotop s poločasem rozpadu kolem 24 hodin, tak při otevření bedýnek po jednom dni bude zhruba polovina koček mrtvá. Pokud bude použit atom izotopu s poločasem rozpadu třeba sto let, tak je velice pravděpodobné, že přežijí všechny kočky, případně že počty mrtvých koček budou v jednotkách. Pochopitelně, pokud bychom měli možnost takovýchto baterií bedýnek s kočkami nasadit dostatečně velké množství (obávám se ovšem, že by nám na to nestačil počet reálně žijících koček na Zemi), tak by se mohlo i v prvním případě stát, že by v některé baterii všechny kočky přežily a v druhém v některé všechny kočky uhynuly.

A nyní k těm muslimům

Muslim, který konformě žije v evropské společnosti, je jakousi obdobou Schroedingerovy kočky, protože o něm nemůžeme (= nemáme prostředky, jak se to dozvědět, a navíc použitím razantnějších prostředků bychom ho ovlivnili, podobně jako vlastnosti některých elementárních částic jejich měřením) vědět, zda se v konfliktu naší společnosti s islámským terorismem přikloní na naši stranu nebo na stranu teroristů. Je tedy ve stavu podobném, jako ta Schroedingerova kočka. Pouze v okamžiku, kdy bude muset řešit konflikt identit (identity muslima a identity občana civilizovaného státu), protože se tato identity dostanou do vzájemného rozporu, dojde k ekvivalentu otevření bedýnky s kočkou a my uvidíme, zda konkrétní člověk je především muslim nebo především občan.
Tento jev na úrovni jednotlivce pochopitelně nemá rozumné řešení (což zcela jistě budou zdůrazňovat všichni multikulturalisté), nicméně jakmile můžeme loajalitu muslimů k občanství studovat jako hromadný jev, je to už něco jiného a můžeme pracovat prakticky stejným způsobem, jakým pojišťovatelé ve starém Římě vypočítávali pojistné pro lodní plavby, případně nasadit i sofistifikovanější postupy moderní statistiky, a zdaleka ne jen pojišťovenské.
Zcela jistě bude takový přístup naprosto cizí absolventům "čehokoli, kde není žádná matematika". Tedy oborů, o nichž jako o bezcenných před časem hovořil pan president Zeman. A současně oborů, z nichž se rekrutují pomáhači islamizace "z blbosti".
Uvedení "odborníci" budou slintat nad prohlášeními různých muslimských skupin, odsuzujících teroristické aktivity "těch, kdo nejsou řádní muslimové a jednají nemuslimsky". Tak nějak jim nedojde historická paralela (byť to není žádná matematika), kdy na shromážděních, odsuzujících atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha hajlovali i aktivní odbojáři, včetně části těch, co byli zapojeni do jeho přípravy nebo následného ukrývání parašutiustů. A kdyby měli od Britů připraveny falešné identity a kvalitní doklady k nim, tak nepochybuji o tom, že by tam šli hajlovat i Gabčík s Kubišem, protože by to byl vysoce racionální čin, přispívající k jejich krytí.
A ještě více budou islamofilové nadšeni z různých průzkumů, v nichž se k podpoře teroristů hlásí méně než polovina muslimů.
Lidé, kteří alespoň trochu přičichli k té statistice, případně k dělání dotazníkových průzkumů, už tak nadšeni nebudou, protože řada z takových průzkumů má různé háčky a chytáky, jimiž se ptáme na to samé různými způsoby. Z takovýchto otázek pak plyne, že politické cíle teroristů podporuje naprostá většina muslimů (zpravidla mezi 70 a 90 procenty tázaných). Důležité také je, že jsou to zpravidla průzkumy veřejné se známou identitou respondentů, v nichž běžně část z nich lže i v případě dotazů na daleko méně choulostivé věci. I v našich podmínkách platí, že podpora "extrémistů" či opravdových extrémistů je nižší v neanonymních než v anonymních průzkumech a ve volbách se zaručenou anonymitou bývá ještě vyšší než v těch anonymních průzkumech.
Určitým prubířským kamenem se stal útěk dvou pachatelů Pařížského masakru z Francie do Belgie a jejich průběžné skrývání se v islámských komunitách.
Faktem je, že v evropském průměru protinacistického odboje jsme co do počtu zrádců spíše na té lepší straně, přesto se našel, když zůstanu u těch parašutistů, zrádce Čurda, který dovedl gestapo ke skrýši v kryptě Cyrilometodějského chrámu. A podobní zrádci se vyskytli i v odboji řady dalších národů.
V komunitě muslimů, co mají či měli nějaké informace o prchajících teroristech, která musí být z podstaty věci srovnatelně velká jako byl počet lidí, majících alespoň nějaké informace o parašutistech, se nenašel zrádce žádný. Můžeme na základě toho konstatovat, že islámská komunita je proti nám sevřená a antiloajální daleko více, než byli naši předkové sevření a antiloajální vůči nacistickým okupantům.
A když jsme u těch zrádců, tak motivem Čurdovy zrady bylo to, že se gestapo dopátralo jeho identity (chybička se vloudila na straně Britů) a hrozilo, že se pomstí na jeho příbuzných.

Jinými slovy:

• to, že by tvrdý postup vůči muslimům nahnal členy islámské komunity do náruče teroristů a extrémistů, je pitomost, oni už tam jsou a výjimky se vyskytují zřejmě pouze v zanedbatelném počtu
• naopak, dostatečná tvrdost ze strany mocenských sil sekulárního státu (i kdyby měla být technicky zajištěna přeměnou současných zákonů na drakonické) by mohla některé členy islámské komunity zlomit a přimět ke spolupráci, zejména, pokud bychom zajistili jejich následnou bezpečnost (konverze od islámu a falešná identita se jeví jako dobrý nápad)

Při výše uvedených myšlenkových experimentech nebyl utopen ani jeden námořník a nebylo ublíženo žádnému muslimovi. Pokud ovšem nebudou jejich výsledky velice rychle zavedeny do praxe, promítne se to velmi a zásadně negativně do života stovek milionů evropanů - nemuslimů.