pátek 29. ledna 2016

Kříšťan a Írán

V souvislosti s návštěvou Íránského presidenta v Itálii a Francii si dovoluji připomenout citát z díla, stojícího opravdu na prahu našich dějin. Popisuje děje na sklonku prvního tisíciletí a autor (jehož identitu neznáme) se nazývá v latinském úvodním textu "solo nomine christianus", což dílu dalo název "Kristiánova (Kříšťanova) legenda". Samotné označení je vykládáno dvojmo.
  • Jednak že se skutečně mohl jmenovat Křesťan / Kříšťan /Kristián (apod.)
  • Jednak jako výraz skromnosti, ve smyslu "jsem křesťan pouhým jménem, nikoli zásluhami a zbožným životem".
Dovoluji si připojit výklad třetí: Před rokem 1989 se říkalo, že v KSČ jsou jednak komunisté, jednak ti, co jsou "u komunistů". Rozdíl, alespoň pro starší čtenáře, tuto dobu pamatující, bude asi dost jasný. Je docela možné, že se autor legendy cítil být pouze "u křesťanů" a zobat brenefity s tímto statutem spojené. Případně, že se do takové polohy křesťanské existence stylizoval.
Předpokládám, že je tato moje úvaha schopna vydat za deset bakalářek a tři čtyři magisterské práce, které by ji patřičně rozvedly, a svoluji k jejímu použití, budu-li v těchto pracech citován.

Nyní tedy ten citát:

Kristiánova (Kříšťanova) legenda "Život a umučení svatého Václava a jeho báby svaté Ludmily":
... až nakonec vláda nad tou zemí připadla jednomu z rodu těchto knížat, jménem Bořivojovi.
Skvěje se květem vynikající krásy a mladistvé síly, navštívil tento jednoho času v nějaké záležitosti své a lidu sobě svěřeného svého vévodu nebo krále Svatopluka na Moravě a byl od něho laskavě přijat a pozván společně s ostatními na hostinu. Ale nebylo mu dovoleno usednouti mezi křesťany, nýbrž byl vyzván, aby se posadil po způsobu pohanů před stolem na podlahu. ...

Dovoluji si zcela cynicky předpokládat, že uvedená scéna byla patrně diplomaticky předjednána a měla nejspíš Bořivojově družině názorně ukázat, že se s nimi nebude nikdo bavit, pokud se nedají alespoň formálně pokřtít.
Povšiměme si také, že zde vládce Velké Moravy vystupuje v podstatě v pozici Bořivojova lenního pána. Vzbuzuje to nejrůznější temná podezření v tom smyslu, že české země byly tehdy odkladištěm mladších synů a dalších v přímé linii panovnické nestojících členů rodu Mojmírovců, jako později jednotlivé moravské regiony (Znojemsko, Brněnsko, Olomoucko) byly užity coby úděly nepanujících členů přemyslovského rodu.
Vysvětlovalo by to i pozdější suverénní chování Slavníkovců (vlastní zahraniční politika, včetně sňatkové, vlastní ražba mincí atd.), kteří byli nejspíš na podobném údělu a k pražskému centru měli asi stejný vztah, jako např. olomoucký údělný kníže k tomu, kdo vládl v Brně.
Uvedený dojem podporuje i fakt, že přemyslovská leganda je v textu této legendy ve výrazně zárodečné podobě a zřejmě nabyla definitovního znění buď perem kronikáře Kosmy, nebo někoho, kdo mu vedl ruku.

Vraťme se ale k meritu věci

Kříšťan nám popsal naprosto tvrdé a nemultikulturní zacházení s návštěvníkem z cizího a s místními zvyklostmi nekompatibilního civilizačního okruhu.
Představuje to obrovský kontrast s totálním řiťolezectvím, jaké předvedli při státní návštěvě z Íránu Italové: Zahalování soch, přizpůsobení jídelníčku méněcenným barbarům atd. Jedná ńí Italů mi tak trochu připomíná scény ze známé (alespoň opět starším čtenářům) filmové komedie "Strašidla ze Spessartu", kde pro změnu lezou potenciálnímu exotickému investorovi do prvoúst úředníci Spolkové republiky Německo.
Daleko sympatičtěji zapůsobili Francouzi, kteří sochy nezahalovali, a když návštěva nehodlala tolerovat, že ostatní u stolu budou mít vepřové a víno, tak jednoduše oběd s ní zrušili. Je ovšem otázka, jak by se francouzští socialisté zachovali, kdyby jim nešlapala na paty LePenová, která by za podobné řiťoletzectví, jaké předvedli italové, nasbírala hlasy.
Nicméně i kdyby tomu tak bylo, a oni se zachovali civilizačně koherentně jen ze strachu před "populisty", "fašisty" a "xenofoby", tak to ukazuje, jak obrovský význam tyto antidemokraty nenáviděné politické strany a hnutí mají.

3 komentáře:

  1. Jenom malá poznámečka:
    Rektální alpinismus se pěstuje nejen v Itálii a nejen ve středověku. Tenhle sport se pěstuje všude a denně. I dnes jsem byl svědkem provozování téhle discipliny na vlastní oči i uši a mohu A.S.Pergilla ujistit, že to není o nic chutnější počínání, než to popsané.
    Ale:
    S křesťanstvím to nemělo vůbec nic společného.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Do rekta, respektive skrze canalis analis, který je vývojovým zbytkem prvoúst, se prostě lezlo těm, kdo byli momentálně u moci, nebo se lezoucí domníval, že se k té moci v pro něho dohledné době propracují.
      Zcela jistě se i náčelník lovců mamutů Mamutík musel ohlížet, aby mu tam někdo nevlezl; a to nikoli se 4% motivací. Pan Štorch to prostě zcenzuroval :-)

      Vymazat
  2. Všichni politici jsou Křišťanové. :)

    OdpovědětVymazat