sobota 16. ledna 2016

Takže jak je to s tím kouřením po hospodách?

Pan Kartous zase plácal nesmysly, jak je v Britských listech zvykem.
V Česku byla za rok 2014 (2015 dosud není zpracován) úmrtnost na rakovinu plic, která je nejčastější úmrtností, zaviněnou kouřením, 81 úmrtí na 100 000 obyvatel, což na republiku dává 8100. Přibližně 10% z toho jsou nekuřáci, tedy 810.
Víme, že riziko tohoto nádoru pro nekuřáka, žijícího v jedné domácnosti s kuřákem, je cca zdvojnásobení (můžeme počítat pro expozici 12 hodin za den). Z toho dostaneme poměrně elementární odhad, že pokud by všichni obyvatelé ČR byli nekuřáci a všichni seděli 12 hodin denně v zakouřené hospodě, tak by přibylo dalších 810 úmrtí na rakovinu plic v rámci celé republiky a přibylo by zhruba desetkrát tolik úmrtí na kardiovaskulární choroby a něco na další typy nádorů a další nemoci. Jinými slovy, nelze se dostat nad 10000 smrtí ročně, ovšem v případě naprosto absurdní expozice.
Naprostá většina lidí má možnost jít do nezakouřené hospody (a významná část populace do hospod z nejrůznějších důvodů nechodí vůbec). Jinými slovy, můžeme se hrubým odhadem na úrovni "do kuřáckých pajzlů chodí cca 1 % nekuřácké populace a stráví tam v průměru 4 hodiny" dostat na úroveň 30 - 35 úmrtí za rok na všechny choroby vyvolané pasívním kouřením u nekuřáků v zakouřených hospodách. A to ještě nepočítám s tím, že ty hospody jsou zpravidla lépe větrané než kuřácké domácnosti, v nichž jeden z partnerů v bytě kouří. Což by znamenalo další opravu uvedeného odhadu směrem dolů.
Jinými slovy, pokud bychom na úsecích a křižovatkách "smrti" (tj. tak idiotsky stavebně a značením řešených, že tam dochází stabilně ke smrtným dopravním nehodám) udělali kvalitnější značení, tak bychom dosáhli přinejmenším stejné úspory životů za zlomek odhadovaných ztrát, které můžeme vyvodit z počtu krachujících hospod po zavedení absolutního zákazu kouření v dalších zemích EU. Za stejnou sumu, o jakou stát tímto opatřením přijde na daních, investovanou do sekundární zdravotní prevence, bychom zachránili daleko více životů (např. pokud bychom z těchto peněz zaplatili rutinní vyšetření na rizikové alely příslušných genů v rodinách se zvýšeným výskytem rakoviny prsu, nebo kdybychom zaplatili plošné vyšetření mužské populace na antigeny nádorů prostaty apod. apod.). Za stejnou sumu bychom zachránili srovnatelné nebo i vyšší množství pacientů z těch, kteří nyní umírají pro nedostupnost léčby na nejrůznější méně časté choroby.
Další věcí je, že procento kuřáků v populaci se přirozeně zmenšuje, takže i uvedené počty obětí se budou reálně snižovat bez dalších zásahů, další snížení mohou přinést elektronické cigarety, pokud je ovšem bruselští antinikotinoví fanatici nezakážou.
Dale lze konstatovat, že nekuřáckých restaurací je obrovský výběr a ostatní restaurace mají dnes zákonnou povinnost nabízet nekuřáckou prostoru, takže svoboda nekuřáků chodit do nekuřáckých hospodských prostor není v současné době nijak narušena. Jinými slovy, vyjma nekuřáků, záměrně a cíleně chodících do zakouřených hospod, nikdo v současné době ohrožen pasívním kouřením v hospodách není.
Absolutní zákaz kouření v hospodách naproti tomu narušuje svobodu kuřáků, a to zcela jednoznačně.
Je otázka, zda těch nanejvýš 35 úmrtí ročně, která lze tímto opatřením zlikvidovat (a která v podstatě zaniknou ve statistických fluktuacích u reálné populace pod hranici detekovatelnosti) stojí za další omezování svobody ve společnosti.
Je docela zajímavé, že pro ty samé aktivisty, kteří hodlají omezovat svobodu svých spoluobčanů, je posvátnou krávou svoboda hlasatelů a provozovatelů teroristického islámu, u něhož se počty obětí v EU zvyšují v podstatě exponenciálně. A v podstatě pouze kouzlení nad statistikami a vytváření "virtuální neškodnosti", včetně rozsáhlého potlačování šíření informací o zločinech muslimů inspirovaných islámem, drží tyto počty na společností akceptované úrovni.
Pan Kartous pak staví oblíbeného strawmana zakazovačů čehokoli "proč nezrušit pravidla silničního provozu?" - inu, pane Kartousi, protože ta nás nijak neomezují, jelikož platí pro všechny stejně.
"Proč nezrušit jakési prapodivné zákony na ochranu zaměstnanců?" Zde zase plete dva různé pojmy. Zaměstnanci jsou chráněni jednak zákonným omezením rizikových faktorů na pracovištích (omezování zdravotního rizika z práce), což opět neomezuje ničí svobodu a neexistuje důvod to rušit, a potom jsou socanské zákony, které zabraňují propustit lempla, a ty by nebylo od věci zrušit co nejdříve a bez náhrady, protože vedou k omezení tvorby pracovních míst a tím narůstání nezaměstnanosti.
"Proč bychom nemohli posílat verbálně muslimy nebo cikány do plynu?" Opravdu, proč ne? V USA tuto svobodu mají a nic strašného z ní neplyne. Ani teoreticky, ani v praxi.
Ano, civilizace omezuje, v tom má pan Kartous pravdu, a právě proto jsou přijatelná pouze ta omezení, která jsou naprosto nezbytná pro zajištění jejího chodu, a ostatní by měla být pokud možno všechna zrušena, jinak se velice rychle staneme čímsi na způsob vězňů v koncentráku či gulagu.
Na závěr pan Kartous opakuje oblíbenou lživou mantru, že "regulace" (= levičácký eufemismus pro totální zákaz) kouření nikoho neohrožuje. Realita je taková, že v zemích, kde tento zákaz zavedli, řada hospod zkrachovala a jejich majitelé i zaměstnanci šli na pracák. Záleží pochopitelně na tom, kolik a jak dlouho budou z toho pracáku dostávat, i na tom, kolik předtím ze svých výdělků platili daní. Od těchto čísel se odvíjí, jak moc se to nevyplatí.

Cena svobody?

A pokud jsme u toho vyplatí x nevyplatí, tak něco stojí i samotná svoboda. Rušení jejich jednotlivých částí nutně povede k tomu, že nakonec tu žádnou svobodu mít nebudeme a buď zdechneme v podmínkách ne nepodobných nacistickým koncentrákům nebo sovětským gulagům, nebo si ji budeme muset vybojovat zpět, a to bude akce s počty mrtvých klidně i vyššími, než jaké stál boj proti nacistickým okupantům. Proti tomu jsou necelé čtyři desítky nebožtíků ročně totální nic. Další věcí je, že by nás měla odrazovat i americká prohibice, jejíž zastánci a zřizovatelé argumentovali velmi podobně až stejně. Důsledky byly následující:
  • drastický nárůst konzumace alkoholu populací
  • drastické zvýšení zdravotních důsledků té konzumace (pil se alkohol v průměru výrazně nižší kvality)
  • propojení organizovaného zločinu s politickou, policejní a justiční sférou, z níž se americká společnost dosud nevyhrabala a je otázka, zda se jí to někdy v budoucnu podaří.
Pan Kartous se možná těší na nějaký budoucí gulag či koncentrák s tím, že "by se obětoval" a dělal tam dozorce. Nicméně se mu snadno může stát, jako se to stalo v historii mnohým usurpátorům lidské svobody, že proces, který pomáhali vyvolat, nakonec sežral své tvůrce. U nás tohle máme zdokumentováno už u husitské revoluce. A popravou Slánského, který stál vedle Gottwalda během únorového puče a dokonce mu půjčil svou čepici, to zdaleka neskončilo. Takže do toho koncentráku, který tu chce vybudovat, nakonec může jít nikoli jako dozorce, ale jako palivo do krematoria. Agresívních ideových souputníků, kteří by s ním nakonec zatočili, jako ten Gottwald se "Slánského sionistickou bandou", má kolem sebe, podle mého odhadu, víc než dost.

4 komentáře:

  1. A co astma, oči? Na zákazu kouření spíše vadí, že je typicky idiotsky plánován plošně a to jak v čase, tak i v prostoru. Přitom by šlo krásně udělat kontrolovaný experiment. Ukazuje to iracionalitu populace. Opět zde jde jen o uvolnění sadistických impulzů té části populace, která si myslí, že je ve výhodě (mylně).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tady je zásadní rozdíl v tom, že když přijdete do prostředí, kde se začnete dusit, nebo vás pálí oči (nebo jiné věci), tak odtamtud vymajznete. Když vám tamní pobyt vyvolá za 20 - 30 let rakovinu, tak to nepoznáte.

      Vymazat
    2. Copak se někteří lidé dokážou rozhodnout? Je-li ve vsi jedna hospoda, kde se kouří, má nekouřící vesničan jen dvě možnosti: Konzumovat lahváč doma (a nepokecat si se sousedy) nebo se dusit v zahulené hospodě.
      Když jsem ještě kouřil, jezdil jsem vlakem zásadně v nekuřáckékm kupé. Přemoci chuť na nikotin bylo snadnější, než se několik hodin dusit a utíkat na chodbičku. Byla tu možnost volby a já ji využíval. Teď jsou všechny vlaky nekuřácké a zvykli jsme si. Pokud chceme jezdit vlakem. S těmi hospodami to bude podobné. Hosté i hospodští by se ale měli mít šanci SAMI rozhodnout. Ale moc o tgom nevím, do hospody chodím jen jednou ročně na konci sezony. Nicméně vidím, že postupně krachují jak některé nekuřácká restaurace, tak restaurace vegetariánské. A některé zase prosperují. řeba čínské. Takže bych to doporučoval nechat "neviditelné ruce trhu".
      ¨
      Ještě jako silný kuřák jsem zakázal kouřit na všech pracovištích. Zanášela se optika disků, popel padal do ovladačů, propalovaly se koberce. Chodil jsem do kuřárny jako ostatní. Nakonec jsme si všichni zvykli.
      Už jsem léta nekuřák a přesto občas zajdu do kuřárny si pokecat. Nemám pocit, že je něco špatně.

      Vymazat
  2. Kouření, při tom všem co už o něm dnes víme, je hloupý přežitek. Před dost dlouho dobou jsem s tím hloupým zlozvykem skoncoval. Když jsem ještě kouříval, byl jsem občas žádán o cigaretu dětmi ve věku kolem 12-ti let. Býval to, když to člověk domyslí do důsledku, velice nepříjemný zážitek, který svědčil jednak o značném nezájmu rodičů o vlastní potomstvo, školy o žáky a také o v neposlední řadě o účinné reklamě tabákových výrobků u nás, zejména pak mezi dospívajícími, u kterých se vytváří svinsky silná závislost a navíc svinsky rychle.

    Před nějakou dobou, bylo zakázáno kouřit v prostoru zastávek MHD, nebo jejich bezprostřední blízkosti. Myslíte si, že to bylo k něčemu dobré? I nebylo. Debil si stoupne a začne hulit a ještě si stoupne po větru, takže to jde na všechny kolem. Pravda, když je o hodně víc těch co nekouří tak si netroufne.

    Debil je svým způsobem i zákonodárce, který vymýšlí kraviny, které stát není schopen v praxi vynutit. Také si myslím, že tam, kde jsou lidi k sobě navzájem slušní a ohleduplní, není těch zákazů zapotřebí tak zoufale moc.

    Já si myslím, že v té věci by byla spíš zapotřebí dobře promyšlená, vlídná a vytrvalá osvěta. Ta by měla usilovat o to, aby kdy kouří, toho zkusil nechat, noví aby nezačínali a ti, kdož nechtějí kouření zanechat, nebo to nemohou udělat, protože na to nemají sílu, tak ať aspoň berou ohledy na své okolí.

    Také se mi nelíbí, že výběr spotřebních daní z tabákových výrobků nejde na dílem na řešení následků a dílem na prevenci, místo toho zmizí v anonymní finanční senkrovně. Maximální mlžení a matení je tu bohužel až příliš zdomácnělé.

    OdpovědětVymazat