neděle 23. července 2017

Smlouva s ďáblem

V souvislosti se zdmi, popsanými o slavných výročích, můžem vídat nikoli děvčátko s páskou na očích, jak zpíval Kryl, ale úvahy o Chartě 77. Jedna taková vyšla ve čtvrtek 20. 7. v Neviditelném Psovi.

O co jde

V Chartě se exponovala řada vyhozených komunistů, jejichž jedinou "zásluhou" byla skutečnost, že se ve vnitrostranických bojích, které se trochu zjednodušeně nazývaly "obrodný proces", přidali na stranu, která posléze (s dopomocí sovětských tanků) prohrála.
Jinak to, pochopitelně, byli komunisté jako vyšití, včetně toho, že mnozí měli na rukou krev z období stalinského socialismu za Gottwalda a Zápotockého.
Autor z Neviditelného Psa to přirovnává k situaci, kdy se západní státy v čele s USA a Velkou Británií spojily se stalinským SSSR v boji proti Hitlerovi.
Nejsem si zcela jist, zda má takovéto porovnání smysl.

K té historii

Churchill krátce poté, co Hitler napadl SSSR, v Dolní sněmovně pronesl projev, z něhož za klíčovou považuji slova, že "pokud by Hitler vpadl do pekla, považoval by za vhodné promluvit pár pozitivních slov o Satanovi".
Jinými slovy, Churchill si byl velice dobře vědom faktu, že Hitler znamená vitální ohrožení Velké Británie a že je nutno se spojit opravdu s kýmkoli, aby došlo k Hitlerově oslabení a ke znemožnění mu složit reparát z Bitvy o Británii. Také se po celou dobu kontaktů Spojenců choval ke Stalinovi a jeho zástupcům odměřeně a rezervovaně.
Naprosto jinak to pojal US president Roosevelt. Ten měl daleko problematičtější vztah k demokracii než Churchill. Jeho New Deal, kterým se pokoušel vyvést USA z krize, měl řadu shodných rysů s postupy, které uplatňovali ve svých zemích jak nacisté, tak fašisté. Byl sice bržděn soustavou bilancování moci v US politickém systému, ale směřoval zcela jednoznačně od demokracie k totalitě. To dovršil třetí kandidaturou v řadě (což ústava USA zakazuje) s odůvodněním probíhající (či spíše dobíhající, protože o základních věcech již bylo rozhodnuto) válkou. Budu ošklivý, ale jeho předčasná smrt patrně zachránila na poslední chvíli demokratický politický systém v USA, asi tak, jako to možná udělalo zvolení D. Trumpa.
FDR měl ke Stalinovi daleko vřelejší vztah, politický systém v SSSR mu byl daleko sympatičtější a za jeho presidentování došlo ke značné infiltraci USA agenty sovětských tajných služeb. Týkalo se to jak výzkumu (včetně atomového), tak i dalších oblastí, včetně kultury. A opět jeho smrt otevřela cestu až ke Komisím pro namerickou činnost, které udělaly alespoň částečný pořádek v US veřejném životě, byť, bohužel, řada sovětských agentů zůstala nepostižena a projevilo se to velmi výrazně za války ve Vietnamu, kdy právě tito lidé dovedli USA k politické porážce (protože válku USA v podstatě vyhrály, jen již nebyla politická vůle silou prosadit dodržování mírových dohod severoviatnamským režimem).

K té paralele

Jsem toho názoru, že paralela se druhou světovou válkou v případě Charty 77 zcela jednoznačně pokulhává.
V případě války byly západní demokratické státy skutečně bezprostředně vitálně ohroženy a vedly s Hitlerem válku doslova na život a na smrt. Z tohoto důvodu bylo spojenectví s jakoukoli mocností, byť po mnoha stránkách obludnější a zločinnější než nacistické Němcko (počet obětí stalinského režimu byl výrazně vyšší než počet obětí hitlerovského Německa) prostě nutností, bez níž bylo přežití nezbytné.
V období Charty naopak v podstatě skončily nejhorší roky "normalizace", riziko ztráty života sice pro odbojáře existovalo, ale bylo naprosto zanedbatelné proti tomu, co se zde dělo v 50. letech. Nějaká "široká fronta" proti režimu za cenu spojování se s prakticky identickými lidmi, jací byli na opačné straně barikády, byla v zásadě nesmyslná a nepotřebná.

Důsledky "smlouvy s ďáblem"

Ve skutečnoti spojení skutečných demokratů s reformními komunisty a dalšími protidemokratickými živly (včetně koketování Charty s nacisty a neonacisty a přebírání jejich ideologických pozic) způsobilo, že dopad Charty na společnost byl daleko menší než v situaci, pokud by zde působilo důsledně demokratické jádro kritiků režimu, které by případně v dílčích věcech s jinými protirežimními silami spolupracovalo, ale nesplynulo s nimi a nebylo trvalým spojenectvím s nimi diskreditováno.
V období po převratu se tato smlouva s ďáblem projevila tolerováním rozsáhlé infiltrace nového režimu reformními komunisty a jinými antidemokratickými živly. Nový režim se poté diskreditoval jak přebíráním zprofanovaných figur z období minulého režimu (Havel např. potvrdil ve funkci "na věčné časy a nikdy jinak" i ty soudce minulého režimu, kteří měli na rukou krev), tak i nejasnými vztahy k autentickému antikomunistickému odboji v období 50. let. Proto mj. nedošlo k potrestání řady komunistických zločinců, případně k němu justice přistupovala tak laxně, že stačili zemřít přirozenou smrtí. Potrestání několika málo bezvýznamných osobností typu Štěpána nebo Brožové - Polednové v reálu spíše tuto impotenci "nové" justice vůči potrestání zločinců minulého režimu zdůraznilo, než aby ji nějak zakamuflovalo. Z opačného pohledu jistě zůstává ostudným vztah režimu k autentickým protikomunistickým bojovníkům, jako byli bratři Mašínové.
To samé se stalo i v případě koketování Charty s neonacisty, kdy se Charta (a z ní vyšlé osobnosti po pádu totality) podílela na šíření zjevných nacistických lží, včetně toho, že např. fotografie českých obyvatel Prahy, povražděných nacistickými zrůdami, byly v dokumentu České televize vydávány za snímky za "ubohých německých obětí nepochopitelného českého řádění na konci války". Případně byly přineseny informace o mučení zadržených Němců, nicméně bylo zamlčeno, že šlo o zrůdy, vykonávající funkci dozorců v koncentráku, které až do příchodu českých povstaleckých ozbrojenců a spojeneckých vojáků vraždily vězně.
Církevníci se zase zdiskreditovali neschopností se vyrovnat s odkazem "podzemní církve", která jediná z církevních kruhů skutečně bojovala proti komunistickému režimu, zatímco současní církevníci u moci s tímto režimem kolaborovali, až se z nich kouřilo. V jedné diskusi mi na to jeden věřící odpověděl, že "je o vnitřní věc církve". Zcela jistě měl pravdu, a já ji jako takovou plně respektuji. Beru to ovšem tak, že tyto věci vrhají naprosto jednoznačně negativní světlo na status současné církve, a to už se promítá mimo ni, protože když vím, že je někdo amorální gauner (byť je to jeho "vnitřní věc"), tak se budu zcela logicky angažovat proti tomu, aby se někdo takový významně uplatnil ve vedení státu.
"Smlouva s ďáblem", kterou podepsali demokraté v rámci Charty 77 s vysloveně antidemokratickuými a prototalitními silami se tedy promítla do dalšího chodu této organizace spíše negativně a je možná jednou z příčin, proč u nás padl komunistický režim v roce 1989 jako poslední.


Jistěže platí, že "po bitvě je každý vojín generálem", nicméně při současném hlásání vysokých morálních zásad a principů si mohli demokratičtí odpůrci režimu dávat na tyto věci lepší pozor a promyslet jejich případný dopad v širším kontextu. Zejména proto, že nebyli pod tak intenzívním existenciálním tlakem jako západní Spojenci v letech druhé světové války.

3 komentáře:

  1. Ona se o nás v současnosti už zase pokouší totalita, nová, unijní, která se už ani příliš neskrývá s jejími genocidními úmysly vůči původnímu evropskému obyvatelstvu, takže možná se ty zkušenosti hodí a uplatní v praxi.

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý den, sice to úplně nesouvisí... ( https://proevropu.com/vedi-lide-vubec-co-se-deje-toto-vsechno-nam-hrozi-od-migrantu/ ) ale nenapsal by jste článek na téma "zdravotní rizika od migrantů" s podloženými fakty, který by se pak dal šířit mezi spoluobčany. Přeji pěkný den, P.H. (první z kacířů :) na ateistech)

    OdpovědětVymazat
  3. Teď jsem na pomalém připojení přes mobil, ale příští týden budu na pevné lince, takže budu moci hrabat po internetu bez datového omezení a omezení rychlostí. Pokusím se něco vyhrabat.

    OdpovědětVymazat