neděle 1. listopadu 2015

Levičácký kvil nad poklesem podpory setrvání v EU

Soudruzi levičáci, jak pan Jandourek v Reflexu, tak i pan Čulík na Britských listech (ten Jandourkův článek je tedy jakýsi příznak degradace svého druhu jinak vcelku rozumného časopisu) vydávají kvil nad podporou stále většího procenta občanů z EU a snaží se vylíčit apokalyptické hrůzy, jaké by poté nastaly.
Je ovšem třeba si uvědomit, že za peníze, které do EU vkládáme, prakticky nic nedostaneme. Hojně jsou financovány naprosto bezcenné projekty typu cyklostezky odnikud nikam, aquaparky bez vodního zdroje a podobné věci. Pokud se zafinanacuje něco užitečného, (např. nové vozy MHD), tak to "musí" podle podmínek z EU vyrobit zahraniční firma (patrně napojená korupčními vazbami na Brusel), ačkoli máme kapacity na to, abychom to vyrobili ve stejné kvalitě (pokud ne lépe), místo toho, abychom svoje lidi schopné to vyrobit propouštěli a financovali jim sociálku. Ono je to svým způsobem jasné: Užitečné věci by podpořily výkon naší ekonomiky a zvýšily naši konkurenceschopnost, a tohle si "staré země" EU rozhodně přejí ze všeho nejméně.
Další věcí je, že prakticky každý projekt musí "vytvářet" poradenská firma (většinou patřící někomu z expolitiků EU), která "sežere" cca 10 - 20 procent z přidělených peněz. Navíc je nutné na mnoha úrovních řízení financovat jinak zhola zbytečné úředníky, zajišťující nesmyslnou administrativu s čerpáním peněz z EU spojenou.
Pokud se odečtou finance na nesmysly (a jejich spolufinancování se zavede jako mínusová položka), odečtou se náklady na "specializované poradenské firmy" (protože tyto peníze sice formálně dostaneme, ale nic z nich nemáme), náklady na provoz specializovaných úředníků se dají zase do nákladů atd., tak jsme v hlubokém mínusu (= tj. do EU dáváme víc, než co z ní přijde). A to nezohledňuji ještě fenomén nečerpání dotací či navracení dotací.
To je čistý ekonomický aspekt věci, ponechávám stranou jednoznačně negativní politické působení EU, včetně financování různých fašistoidních NGO, snažících se rozvrátit náš stát.
Dnes EU roní krokodýlí slzy nad totalitariztací Turecka, přitom islamistovi Erdoganovi pomohla chopit se absolutní moci a paralyzovat armádu, která by jinak tu jeho tlupu islamonacistických zločinců zlikvidovala.
Současná uprchlická krize, která nálady pro odchod z EU prakticky všude akcentovala, je jen dalším dílem téměř nekonečného seríálu (Dallas hadra), který by se mohl nazývat nějak jako "EU dělá zase něco špatně" s podtitulem: "Když to náhodou není v principu špatná věc, tak ji provede tak blbě, že z toho nevzejde nic dobrého".
A to ponechávám stranou i smlouvu TTIP, kterou lze krátce, leč výstižně, charakterizovat slovy: "Karcinogeny a další jedy, procpané na náš stůl EUnijními byrokraty, placenými US koncerny."
Je mi líto. Troufám si odhadnout, že pokud bychom se odtrhli od EU i jenom my sami, tak bychom na tom byli minimálně zhruba stejně s tím, že by byla perspektiva následného zlepšování stavu, zatímco s EU existují vyhlídky pouze ryze negativní. Pokud by se odtrhla celá V4, případně spolu s Rumunskem a dalšími státy s podobnými zájmy (Pobaltí, případně i ta Anglie), tak bychom byli od samého počátku silně v plusu.
Snaha o odchod z EU je, na rozdíl od toho, co se nám snaží jako hodnocení vnutit stále vyděšenější extrémní levičáci, jednoznačně projevem zdravého rozumu, zatímco snahy o setrvání v ní jsou diktovány blbostí, ideologickou zaslepeností, případně napojením na vše prostupující korupci v této organizaci.

1 komentář:

  1. Nevidím tak dobře do ekonomiky. Ale cítím, že se (jako stát) chováme jako sluha. Tedy placený sluha.
    Mám podezření, že ti, kteří rozhodují, ale hlavně ti, kteří vytvářejí "veřejné mínění" jsou nějakým způsobem upláceni EU privátně. Ale indicie mi chybí. Je to jen instinktivní myšlenka.

    OdpovědětVymazat