Adopce homosexuálními páry
Už jsem zde nedávno uvedl, že se rozsudkem Ústavního soudu stal aktuálním zákon, který zakazuje homosexuálním párům žijícím v registrovaném partnerství adoptovat děti. Tento zákaz byl vcelku logicky oprávněně označen za neústavní, protože diskriminuje jednu skupinu občanů, navíc ještě naprosto nesmyslným způsobem.Diskuse v poslanecké sněmovně, jejíž součástí zmínený projev byl, se navíc vedla o nejmírnější formě adopce: adopce dětí homosexuálního partnera, a to ještě v situaci, kdy druhý biologický rodič buď není znám, nebo není dostupný (třeba zemřel) nebo s adopcí souhlasí.
Hysterická reakce paní poslankyně jen reflektuje nesmyslné předsudky, které se vyskytovaly ve společnosti někdy do poloviny 90. let. Ty také byly v té době sloně podporovány mocenským aparátem (včetně Veřejné bezpečnosti, později policie).
Kriminalizace homosexuality v minulosti
Jedním z důležitých motivů podpory předsudků proti homosexuálům a snášením "odborných" argumentů, proti jejich dekriminalizaci byl fakt, že kriminalizovaní homosexuálové byli dlouhodobě využíváni jako policejní informátoři, protože policie měla moc je prakticky kdykoli dostat do vězení, takže vůči nim měla silný vyděračský potenciál. Jakmile nastala už jen dekriminalizace homosexuality, ztratila tato mocenská složka nad homosexuály podstatnou část své moci, což jí velice nevyhovovalo.Také v té době se "hrálo" kartou znásilňování dětí (dobře to pamatuji z tehdejších internetových diskusí), byť se jedná o zcela jinou sexuální orientaci, a různí "odborníci" ujišťovali veřejnost o tom, že v případě dekriminalizace homosexuality vytáhnou do ulic tisíce stolikových chlupatých "panenek" a budou znásilňovat všechny chlapce, kteří jim příjdou pod ruku.
Také to byl jeden z důvodů, proč dekriminalizace homosexuality proběhla nadvakrát, nejprve byl několik let legální homosexuální sex partnerů nad 18, teprve později byl věkový limit srovnán s limitem pro heterosexuální styk, tj. 15.
Zcela jistě hrají roli i předsudky náboženské, protože judeochristianismus ve své sexuální perverznosti stavěl a staví mnohé normální projevy lidské sexuality do pozice "hříchu", aniž by to ovšem bránilo jeho představitelům takovéto i další formy sexuality aktivně provozovat.
Z tohoto pohledu projev poslankyně Nytrové musel pohladit po duši všechny klerikály ve směmovně, ať už se jednalo o A tým (KDU-ČSL), který je vládní, nebo o opoziční B a C týmy (TOP a ODS).
Napadání poslankyně
Poslankyně byla prakticky ihned napadena z pozic politické korektnosti a dokonce byla hackery narušena její webová stránka.Ač považuji to, co paní poslankyně pronesla, za snůšku nesmyslů, prohlašuji jednoznačně tuto reakci za v principu špatnou, ne-li přímo hovadskou. Pokud má paní poslankyně (a mnozí další) takovéto názory, pak považuji naopak za vhodné, aby s ní bylo diskutováno. Už proto, že potlačení těchto názorů z mocenských pozic je medvědí službou samotným homosexuálům (možná právě o toto některým z potlačovatelů jde), protože mezi stoupenci těchto a podobných (třebas i umírněnějších) názorů bude těmito aktivitami maximálně vyvolán či posílen pocit, že jde o "homosexualistické spiknutí" a místo redukce těchto názorů ve společnosti dojde k jejich posílení a prohloubení (byť nebudou ventilovány, a bude s tím čekáno na situaci, kdy nějak vyjádřeny budou moci být).
Naopak, pokud takovéto předsudky a názory ve společnosti panují a pokud jsou dokonce součástí oficiální ideologie parlamentních stran (včetně jedné vládní), tak je celospolečenský dialog na toto téma neobyčejně žádoucí, byť by v něm měla padat argumenty a informace, které už mezi odborníky a politicky angažovanými občany zazněly v 90. letech.
Jediné, o čem není možné diskutovat, je fakt rovnosti občanů před zákony. A, bohužel, odpůrci paní poslankyně svými aktivitami dělají to samé, co ona provedla slovy, jen cílová supina je jiná (a to je v podstatě jedno).
Dokonce si troufnu vyslovit hypotézu, že nárůst předsudků proti homosexuálům je do určité míry vyvolán tím faktem, že se v rámci politické korektnosti o některých tématech (na rozdíl od zmíněných 90. let před vstupem do EU) nesmí diskutovat a homosexualita patří mezi ně.
Tento incident ukazuje jasně, jak oficiální cenzura a potlačování "nesprávných" názorů v EU vedou v podstatě k jejich bujení a podporování.
Žádné komentáře:
Okomentovat