pátek 15. července 2016

Podobnost čistě zákonitá a pár drobností k tomu

Reakce soudruhů z brusele na brexit a další příznaky narůstajícího odporu občanů proti EU a jejím výstřelkům stále více připomíná rozhořčené kvokání představitelů "Strany" po 17. listopadu 1989.

Projev komunistického papaláše Štěpána k dělníkům ČKD už vytáhl na bruselské soudruhy kde kdo. Dovoluji si ovšem přijít s něčím daleko hlubším. V pohnutých dnech po 17. listopadu straničtí ideologové nelenili a připravili speciální číslo politického časopisu KSČ Nová Mysl, věnované vedoucí úloze KSČ ve společnosti. Respektive obsahující plejádu článků, které z různých pohledů "dokazovaly", že tato vedoucí úloha je naprosto nezbytná, a že bez ní půjde společnost totálně do háje (ne-li na nějaké ještě horší místo).
Pikantní ovšem bylo, že celková nepružnost stranického aparátu zapracovala i tenkrát. V porovnání s revolučními silami, které dokázaly informaci o nějaké události vtělit do tiskové podoby během několika hodin, trvala příprava onoho čísla tak dlouho, že vyšel až krátce poté, co byla "vedoucí úloha Strany" oficiálně zrušena. Proto jsem si toto číslo zakoupil a mám ho někde "v hlubších kulturních vrstvách" uloženo coby pikantní kuriozitu.
Nicméně některé projevy a články, které nyní vidím na internatu a ve sdělovacích prostředcích, jakoby idei onoho časopisu vypadly z oka. I ony se snaží dokázat, že EU, která selhává na celé čáře a kde zasáhne, tam situaci spíše ještě zhorší, je "naprosto nepostradatelná". Připomíná se také, jak jsme byli rádi (zdaleka ovšem ne všichni, mnozí už alespoň tušili, co je ta EU zač), že nás západoevropské země "vzaly mezi sebe", aniž by se zmínil fakt, že jsme pro ně pořád ještě podřadný póvl, kterému se sluší dávat předražené šunty, maskované stejnými značkami a názvy, jaké se prodávají ve "starých" zemích EU.
Celá věc připomíná ono známé Palackého "kdyby nebylo Rakouska, museli bychom něco takového vytvořit", kterážto slova, adresovaná německému sněmu ve Frankfurtu, Palacký po několika desetiletích revokoval a nahradil oním rovněž známým "byli jsme před Rakouskem a budeme i po něm", což byla vize realističtější.
Problém je zde velmi podobný jako s tím Rakouskem: EU má sice potenciál vykonat mnoho dobrého (a ten mělo i Rakousko, což Palacký reflektoval výše zmíněným výrokem zcela správně) ale na druhé straně kdykoli udělá něco konkrétního, je to špatné, buď totálně zbabrané, nebo je to výplod vysloveně zlovolných sil, které se v EU dostávají k moci. Stejným způsobem, v důsledku nekvalitního vnitřního uspořádání a zcela jistě i velmi nekvalitní osoby, která seděla na trůnu od roku 1848, se Rakousko (později Rakousko - Uhersko) stalo nástrojem šíření německého nacionalismu, který jednak vyburcoval jako odpovídající reakci nacionalismy dalších národů (a jednou z reakcí na něj bylo i české národní obrození a zejména emancipační snahy po roce 1848).
Stejně tak EU generuje nacionalismus i tam, kde již byl před její érou zdánlivě vymizelý a nebýt přeměny úspěšné EHS na politický moloch, potácející se po Evropě jako ožralý kolos s hliněnýma nohama, případně jako Otesánek, který mimo plán spořádal zásilku čistého lihu.
Stejně jako v případě rozpadu socialismu existovaly politické a publicistické síly, které horovaly za zachování předlistopadového režimu s tím, že připouštěly opatrné reformy, které by ovšem nenarušily podstatu věci, tak podobně máme politiky a publicisty, kteří prohlašují, že nepřipustí v zemích EU demokracii, protože "neinformovaní lidé by rozhodli nesprávně", zatímco titíž lidé, když pod vlivem zavádějící a v některých případech i vysloveně lživé propagandy rozhodovali v referendu o vstupu do EU, tak bylo jejich rozhodnutí legitimní a nezpochybnitelné. Zdůrazňuji, že ti samí lidé, kteří "moudře" rozhodli o vstupúu do EU nemají mít možnost poté, co se přesvědčili o její realitě, hlasovat o dalším setrvání v ní.
Zkrátka a dobře řečeno, reakce EUropapalášů stále více připomíná reakce papalášů komunistických v dob hroucení socialistického režimu.

Facebook jednostranný

Tiskem proskočily zprávy, že skupina amerických a izraelských občanů žaluje Facebook za to, že umožnil islámistických teroristickým skupinám (oficiálně zařazeným na seznamy teroristických skupin) vést FB účty a jejich prostřednictvím organizovat teroristickou činnost, včetně konkrétních vražedných atentátů.
Uvedené zcela excelentně prokázané proteroristické aktivity umožněné FB (žalobci jsou pozůstalí po obětech, které byly za pomoci aktivit na FB teroristicky zmasakrovány) jsou v příkrém rozporu se skřeky jeho provozovatelů o nepřípustnosti násilí a nenávisti.
Rušení stránek či účtů demokratických občanských organizací, bojujících proti islámistickému terorismu legálními prostředky (petice, legální demonstrace, volební preference apod.) jsou v příkrém rozporu s tím, že FB umožňuje opačné straně - islámistickým teroristům - rozsáhlou propagandistickou činnost i organizaci konkrétních letálních teroristických útoků.
Uvedená žaloba názorně ukazuje, že "boj proti násilí a nenávisti" FB pouze předstírá a je to pro jeho majitele v podstatě synonymem boje proti demokratické občanské společnosti.
Já osobně jsem opakovaně uvedl, že nejrozumnější je přesun na jeho alternativy (existují minimálně ruská a čínská), které jakési omezovací aktivity mají sice také, ale netýkají se boje proti islámskému terorismu. Pokud by to udělal dostatečný počet lidí, FB by zanikl, což by bylo spíše dobře.

Stručně ke včerejšímu atentátu v Nice:

Každý, kdo věří, že se po spáchání takového činu dostane rovnou do ráje k obšťastňování hurisek, je potenciálním pachatelem takovéhoto činu. Pokud národní státy (které k tomu mohou dotlačit občané) nebo EU (která je svou antidemokratičností neschopná jakékoli pozitivní akce) nezačnou podle tohoto faktu jednat, nic se nezmění.

2 komentáře:

  1. Zajímavý je fakt, že se na celých dvou kilometrech Anglické promenády nenašel ani jeden policista s pistolí, který by toho mohamedánského debila zneškodnil. IMHO: Když už se stalo, co se stalo, měly by příslušné francouzské úřady mrtvolu onoho debila nechat zašít do prasečí kůže (a přidat dovnitř několik použitých dámských vložek) a zakopat někde na mrchovišti. Tím by se zajistilo a) že se onen debil nedostane do nebe za těmi 64 luznými dívčinami, které by mohl věčně připravovat o panenství, b) moc a moc by si to rozmysleli ti, kteří by chtěli jeho příkladu následovat.
    A navíc by měla za všemi podezřelými islamisty po celé Evropě vyrazit policejní komanda opatřená neprůstřelnými vestami a ostatní potřebnou výbavou (přílby atd.) s tím, že je jdou doprovodit k výslechu na policii. Takový skutečně nebezpečný jedinec by na komando bezpochyby vytáhl pistoli. A pak už není nic jednoduššího, než mu pár dávkami ze samopalu poskytnout možnost stát se mučedníkem (ovšem s následným pohřbem v prasečí kůži). Generál Pershing před více než sty roky našel metodu, jaká na islamistické radikály platí (osobně nejsem vůči muslimům nijak zaujat, ale obávám se toho, čeho se jednou dožijí má vnoučata. Il lettore

    OdpovědětVymazat
  2. Opravuji - těch hurisek tam na atentátníka nečeká 64, ale 72. On při stanovování jejich počtu Mohamed neznal binární číselnou soustavu. A s tou pistolí tam na Promenade des Anglais nemusel být policista, ale obyčejný francouzský občan vlastnící zbrojní pas. Ovšem - kdo chodí na slavnost Dne Bastily s pistolí, že! Il lettore.

    OdpovědětVymazat