Jak je to s potomstvem sexuálních minorit?

Věřící soudruzi se zase rozčilují nad tím, že by homosexuálové mohli adoptovat děti, a že to přece je "proti přirozenému pořádku" (či něčemu podobnému).

Adopce

Faktem je, že adopce zahrnuje zhruba tři kategorie:

1. Adopce vlastních dětí (jichž je adoptující biologickým rodičem), což se může stát zejména homosexuálům mužům, že mají dítě a "nemají ho v papírech". Souvisí to i s nedostupností umělého oplodnění pro osamělé ženy, případně lesby, které toto řeší a řešily semenem v injekční stříkačce a dárcem pro lesby bývá často gay. Matka posléze může zemřít a je IMHO lepší, když se o dítě bude starat biologický rodič, než aby šlo do ústavu.
2. Adopce partnerových (partnerčiných) dětí. Ta je dosti obvyklá praxe u heterosexuálních párů, které vznikly z rozvedených či ovdovělých partnerů. Opět nevidím sebemenší problém, aby partner(ka) biologického rodiče získal(a) vůči dítěti určitá "nadpráva", která by řešila jak vztah v případě vodění ze školy, návštěvy nemocného ve zdravotnickém zařízení apod. Včetně zachování "nadstandardního" vztahu k dítěti v případě úmrtí partnera(ky).
3. Celý problém adopcí je zcela účelově nábožnými bigoty soustřeďován do této kategorie, představující adopci zcela cizího dítěte. Zde existuje v zákoně o registrovaném  partnerství paradoxní situace, kdy zcela cizí dítě může adoptovat osaměle žijící osoba, ale nikoli homosexuální pár. Přitom je jasné, že ta druhá možnost zajistí dítěti daleko větší míru jistoty, dané mimo jiné tím, že jsou v rodině dva zdroje příjmu, že je náhradník v případě dlouhodobé nemoci či úmrtí adoptujícího apod. Přitom je jasné, že pokud reálně může ve "volné soutěži" oproti heterosexuálním párům "zvítězit" osaměle žijící osoba, je nabídka těchto párů tak nekvalitní, že by proti ní měly harmonicky žijící homosexuální páry docela dobrou šanci. Dovolím si také konstatovat ošklivý fakt, že v případě homosexuálních párů bude adopce dítěte opačného pohlaví daleko vyšší zárukou jeho nezneužívání než v případě páru heterosexuálního, kde alespoň pro jednoho z partnerů je to dítě potenciální sexuální objekt.

Naši věřící soudruzi tedy mlží a blábolí nesmysly, jak je, konec konců, u nich standardem (jinak by neblábolli o bohu). Neustále od nich slýcháme i obavy, aby dítě nebylo homosexualitou "nakaženo", přestože bylo opakovaně prokázáno, že sexuální orientace je vrozená a, až na naprosté výjimky, spojené s těžkými traumaty měnícími celou osobnost, celoživotně neměnná.
Zákaz adopce v situaci, kdy je povolané heterosexuálním párům či singl žijícím osobám, je navíc protiústavní, jak rozhodl nedávno Ústavní soud.

Umělé oplodnění

Negativní reakci sklidil i návrh ministryně Marxové, aby o umělé oplodnění mohly úspěšně žádat i osamělé ženy. Což by otevřelo cestu i pro ženy, které žijí v lesbickém vztahu.
Pochopitelně, pro křesťany platí, že by podle nich měly mít nárok na děti pouze páry, používající křesťanské pářící praktiky a následně vymývající odmala mozky takto vzniklých pářících produktů křesťanskými nesmysly. Vrcholem tolerance křesťanů je tolerování vzniku dětí u nekřesťanských párů (mezi civilním sňatkem a žitím "na hromádce" není z křesanského hlediska žádný rozdíl), které následně provozují nábožensky neutrální nebo dokonce ateistickou výchovu. Z uvedeného důvodu se proto křesťané snaží o co nejsilnější zablokování reprodukčních možností všem, kdo s nimi nesdílejí víru.
Uvedené snahy mají pro křesťany ještě jeden půvab: Zvyšují míru stresu a utrpení ve společnosti, což je stav pro ně žádoucí, protože vede k tomu, že alespoň někteří trpící budou hledat pomoc v jejich falešné víře.
Křesťané na jedné straně žehrají na to, jak "vymíráme", na druhé straně ovšem dělají vše proto, aby nechtěně neplodných párů bylo ve společnosti co nejvíc (v současné době jsou jich řádově statisíce).

Další problémy

Křesťané stojí i za dalšími překážkami pro neplodné páry, případně páry postižené existencí nějakých problematických (nejčastěji patogenních) alel.
Vše začíná "od podlahy" blokováním výzkumu poruch plodnosti a jejich řešení i výzkumu alternativních cest vzniku dítěte.
Už jsem zde kdysi psal, že není problém, aby gayové měli vlastní společné dítě (oplození denukleovaného vajíčka dvěma spermiemi), včetně toho, že na některých druzích opic bylo vyzkoušeno odnošení oplozeného vajíčka v břišní dutině (pochopitelně, protože dělohu nemá) samce a "porození" císařským řezem. Je velmi pravděpodobné, že by totéž šlo i u lidí. Druhou možností je "profesionální nosnice", která vajíčko odnosí ve své děloze a porodí.
O lesbických žen je situace obdobná s tím, že by ono odnošení zvládly i samy. Teoreticky i zde lze propojit dvě vajíčka, případně jádrem z jednoho vajíčka oplodnit vajíčko druhé. Navíc se rýsuje i možnost vyrobit z pluripotentní buňky spermii, která by partnerčino vajíčko oplodnila stejně jako mužská. To samé platí mi pro muže, kdy by bylo patrně možné z pluripotentní buňky vydiferencovat vajíčko.
Existuje i možnost editace genomu, která by pomohla nosičům mnoha genetických chorob, protože by mohli mít zdravé dítě (navíc nepřenášející vadné alely do dalších generací). Vše je vyzkoušeno na různých druzích zvířat, jen u člověka se z "etických" důvodů musejí takto získaná embrya likvidovat.
Ukazuje se názorně, že "etika" je jen synonymum (či názvem jiné formy) pro náboženské hovadství, především křesťanské, stavějící se proti rozvoji vědy a techniky od dob vyvražďování "pohanských" vzdělanců na sklonku antiky až do současnosti. V postkomunistických zemích má "etika" ještě ten pikantní přídech, že její katedry na vysokých školách byly zpravidla zřizovány v prostorách bývalých kateder marxismu - leninismu. Ty byly, obávám se, oproti současnému šíření a prosazování "etického" náboženského tmářství, přímo ostrovy vědy a osvícenosti.

Svobodní

Strana svobodných se k poroblému vyjadřuje tak, že úsilí uzákonit rozšíření možností adopce nebo umělého oplodnění nepodporuje s tím, že "společnost by se do těchto věcí neměla plést a měla by vzniknout smluvní svoboda občanů". Což je sice hezké, ale v praxi to znamená, že, ať už záměrně nebo z blbosti, stojí na straně náboženských tmářů. Protože "nepodpora" je v tomto konkrétním případě jejich spojencem.