"Česká směska" a xenofobie 11

Neblahý osud Cikánů

Včera jsme si připomenuli nekulaté výročí 15. 3. 1939, kdy na naše území vtrhly německé zločinecké hordy a vyrobily "protektorát bémen unt méren".
Nastalo rasové pronásledování neárijského obyvatelstva. To se týkalo i Cikánů (což byl do značné míry výsměch historii, protože Cikáni byli původním indickým Árjům etnicky bližší než Němci).
Proněmečtí pisálci se snaží líčit toto pronásledování tak, jakoby "rasističtí Češi" pronásledovali Cikány a aby se v imaginárních "hrůzách" tohoto pronásledování zakryl fakt, že prakticky všichni (přežilo snad jen něco přes deset) Cikáni na území protektorátu byli posléze odvezeni Němci do táborů smrti a tam zlikvidováni. Této nacistické propagandě slouží tábory u Let a u Kunštátu, coby "důkazy českého rasismu".

Tábory

Uvedené tábory byly založeny za Druhé republiky. Byly do nich posílány osoby, které se dopouštěly opakované drobné kriminální činnosti (tedy na jedné straně kriminální recidivisté, na druhé straně "velmi malé ryby") a jejich rodinní příslušníci, kteří by se po ztrátě živitele jeho uvězněním o sebe nemohli postarat. Poukázkou do těchto táborů tedy nebyl rasový původ, ale opakované odsouzení před řádným soudem (přičemž na evropském kontinentu v té době bylo jen málo zemí, jejichž justice zaručovala takovou míru spravedlivého procesu jako v Československu). Z tohoto důvodu zde také nebyli jen Cikáni, ale i Češi a Němci, případně příslušníci dalších etnik.
Proč uvádím onen "nekorektní" název "Cikáni"?
Je to proto, že Českoslovenští a hlavně čeští Cikáni pocházeli z kmene Sinti (od toho asi vzniklo i to slovo "Cikán") a s dnešními "Romy" (pocházejícími z kmene Roma) nemají naprosto nic společného a pojmenování za Romy by nejspíše chápali jako dehonestující záležitost. Dialekty kmenů Sinti a Roma jsou vzájemně méně srozumitelné než čeština a slovenština i jejich historie byla odlišná. Důsledkem toho je i skutečnost, že dnešní Romové se nijak neúčastní (vyjma vyslovených profesionálů) pietních akcí na místech utrpení a vraždění Cikánů, právě proto, že s nimi nemají nic společného.
Jsem toho názoru (je to názor, dokázat to nějakým dokumentem nemohu), že alespoň částečnou motivací zřízení těchto táborů bylo dostat Cikány "mimo pozornost" Němců (už během Druhé republiky bylo jasné, že dříve nebo později dojde k nějaké formě její anexe Němci) a naivní představa, že takto "za bukem" přežijí do chvíle, než Německo vyvolá válku a prohraje ji.
V souvislosti s touto naivitou si dovoluji upozornit, že naivně se choval i počáteční český odboj. Některé odbojové organizace si mj. pořizovaly seznamy členů a vytvářely i jiné materiály, které se následně staly "bonbónky" pro gestapáky. Významná část české populace se naivně domnívala, že vtrhnutí Němců do Polska a následné tažení do Francie povede k rychlé porážce Německa. Stejně tak nastalo velmi nerealistické očekávání i poté, co byli Němci poraženi na přístupech k Moskvě. Těch, kteří měli realistická očekávání hrůz německé okupace, bylo poměrně málo a z nich většina buď včas emigrovala, nebo byla Němci velmi rychle po zmiňovaném 15. březnu uvězněna a připravována k fyzické likvidaci.

Režim

Uvedené tábory měly režim +- podobný současnému vězení s dozorem s tím, že byla organizována práce vězňů (na schwarzenberském panství), což se tehdy považovalo, a považuje se to i dnes, za významnou součást sociální rehabilitace vězněných. I to ukazuje zásadní rozdíl proti německým koncentrákům té doby, kde věznění buď nepracovali vůbec, nebo vykonávali naprosto nesmyslné práce. Tato situace se v německých koncentrácích změnila až poté, co začalo Němcům téct do bot a potřebovali nahradit alespoň část mobilizované pracovní síly pomocí vězňů. Oproti tomu komunistické gulagy likvidovaly vězněné od samého počátku těžkou prací při minimální výživě. Proto také sověti předali v rámci družby po společném přepadení Polska i některé postupy vraždění vězňů, které sami používali jen výjimečně. Týkalo se to např. i pojízdných plynových komor, v nichž byla povražděna většina dětí z Lidic.
Po okupaci, a zejména po začátku války, došlo k postupnému zhoršování situace v těchto táborech. Chyběly především mycí a desinfekční prostředky, které se poměrně rychle dostaly do přídělového systému, protože jich velké množství spotřebovávala armáda a na ni napojené vojenské zdravotnictví (válka je ze zdravotnického hlediska "epidemie úrazů"). Z tohoto důvodu se v táboře přes veškeré prokazatelné (zachovaly se supliky českého velitele tábora, žádající o mýdlo a desinfekční prostředky) úsilí jeho vedení zhoršovala hygienická situace. A prokazatelně se dělaly nejrůznější "skrčky" za hranou protektorátních zákonů, aby se získalo alespoň něco. Nacističtí agitátoři umně využívají právě neschopnost mladší generace si představit, že nebylo prostě možné zajít do nejbližšího krámu a koupit pár kostek mýdla a pár balení vhodné desinfekce. Pominu-li, že takový Lysol se už dnes také koupit nedá (protože REACH), byla prostě situace v protektorátu zcela mimo dnešní realitu (nehledě k tomu, že některé mladší ročníky mají představu, že to mohl velitel tábora objednat mobilem nebo po internetu).
Nicméně do poslední chvíle, kdy o tom rozhodovalo české velení, byla snaha alespoň improvizovanými prostředky zabránit šíření infekcí, byť i za cenu vynucování některých nepopulárních hygienických opatření (jako např. důkladné mytí ve studené vodě) tresty.

Konec

Tábory po několika měsících převzala německá okupační moc.
Ta provedla následující opatření:

• ještě více, a zcela záměrně, zhoršila hygienickou situaci i výživu vězněných, docházelo také k explicitnímu vraždění vězňů personálem
• začala do táborů svážet další vězně, tentokrát podle etnického klíče, nikoli podle soudních rozsudků (němečtí agitátoři se snaží nepravdivě předstírat, že tak tomu bylo od samého počátku)
• připravila a provedla převoz všech vězněných do vyhlazovacích táborů, kde byli povražděni.

(pokračování)