Recep Tayyip Erdogan, "umírněně" islamistický president Turecka
Ještě neoschla krev na odbavovací ploše letiště Zaventem a na stanici metra Maalbeek a už se vyrojily horlivé hlasy, požadující hlavně vstřícnost a toleranci vůči muslimům a hlavně ne postihy této populace, nakažené zločinnou ideologií. Protože "to by teroristé vyhráli". U producentů těchto hlasů zcela viditelně převažuje starost o muslimy nad lítostí vůči utrpení obětí a pozůstalých po nich. Je třeba si uvědomit, že ony hlasy, včetně perfektně nacvičených nářků "umírněných" muslimů, jsou součástí širší islámské strategie, která byla už v řadě států, v nichž islamizace pokročila více, než u nás, úspěšně použita. Z tohoto důvodu je třeba tyto hlasy považovat za hlasy příznivců a spolupracovníků islámských teroristů.
Uvedený argument, s nímž tyto hlasy pracují, navíc postrádá jakýkoli smysl. Teroristé vyhrají tehdy, když se necháme zastrašit a přestaneme se bránit. I méně efektivní obrana nebo naopak obrana příliš drsná jsou lrpší než apatie, k níž nás tyto hlasy vyzývají.
Aston dnes na Neviditelném Psovi konstatoval něco, co jsem uvedl už v souvislosti s předchozími atentáty: Islámská populace je vůči pachatelům atentátů extrémně solidární; i já jsem použil srovnání se solidaritou české popualce za okupace vůči odboji a jiným aktivitám, poškozujícím zájmy okupantů. Znamená to, pochopitelně, že islámská populace vnímá neislámskou majoritu jako nepřátelské etnikum a neislámský stát jako nepřátelský stát. Naprosto přesně tak je to definováno coby "správný islámský názor" v knize "Základy Tauhídu", kvůli jejímuž vydáni v Česku byly v Praze známé policejná manévry, které vedly kromě zadržení vydavatele i k zadržení dalších hledaných zločinců, skrývajících se mezi českou islámskou komunitou (včetně zahraničních diplomatů, u nichž by podíl na něčem takovém měl být důvodem k jejich vyhoštění coby nežádoucích osob). "Mají v hlavách pravěk", hodnotí myšlení muslimů vojenský analytik M. Koller.
Důležitou věcí rovněž je, že na islám nelze pohlížet jako na normální náboženství - "mladšího bratra křesťanství". V islámu nikdy nebyla oddělena náboženská a sekulární sféra. Sice existuje formální rozdělení "islám x islamismus", ale to nemá naprosto žádný praktický význam, protože neexistuje muslim, který by současně nebyl islamistou. Je to proto, že explicitní politické požadavky na uspořádání společnosti, znění takových či makových zákonů, vymáhání a násilné trestání i naprostých idiotismů (typu kterou rukou se má vytírat zadek po stolici) atd. jsou integrální součástí islámského náboženství a nelze je od sebe oddělit. Křesťan, i věřící, nemusí být automaticky politickým klerikálem, protože křesťanství jasně definovalo už ve svých počátcích (bez ohledu na to, zda jsou evangelia pravá nebo ne, z tohoto ohledu je důležité, že je křesťané za pravá považují) oddělení náboženské a světské sféry. Právě to poskytlo Evropě obrovskou civilizační výhodu, protože přijetí křesťanství nevedlo k totálnímu zhroucení do naprostého barbarství, jak se to stalo v zemích, které přijaly judaismus nebo islám. V záhlaví cituji současného tureckého presidenta, který by měl být na toto téma daleko významnější autoritou než nějaký bezcenný sluníčkářský blábolil, byť ryze formálně vzdělaný na nějaké vysoké blbšůlce. Naprosto stejně se vyjádřil o islámu i Chomejní. Ten to formuloval sice trochu jinak než Erdogan: "Islám bez politiky nemá žádný smysl", nicméně v praxi se jedná pouze o různý popis téže skutečnosti.
Je otázka, zda je vůbec možné na muslimech oddělení islámu a islamismu nějak vynutit, osobně jsem vůči tomu vysoce skeptický, a to z toho důvodu, že se to zatím nikdy, nikde a nikomu nepodařilo.
Je třeba si uvědomit, že muslimové jsou přinejmenším stejně neloajální vůči civilizované společnosti, jako byli Němci na neněmeckých územích na konci druhé světové války. I ti připravovali ozbrojený boj proti státům, zrestituovaným porážkou Německa ve válce. Zrovna včera jsem konstatoval, že zbraně, nalezené ve studni na Karlovarsku, byly s vysokou pravděpodobností skladem, který měl tento odboj zajišťovat. Jen odsun německých menšin z evropských zemí do poraženého a okupovaného Německa zajistil, že se podařilo tyto aktivity potlačit po prvních projevech.
Na diskusních fórech se pod prvními zprávami o bruselských atentátech objevily připomínky na internaci japonoameričanů po Pearl Harbouru. Já osobně jsem hluboce přesvědčen, že to byla správná věc, která zachránila nejen mnoho životů ostatních Američanů (kteří by byli ohroženi jak sabotážemi, tak i předáváním zpravodajských informací Japonsku, které by mu umožnily vést válku s vyšší efektivitou), tak i samotných Japonců.
Japonoameričané byli touto akcí vyřazeni ze hry i z dosahu japonských tajných služeb. Přes výrazná a patrně i většinou dobře míněná prohlášení o loajalitě, byla řada z nich vydíratelná v důsledku existence příbuzných v Japonsku, jejichž ohrožením jim bylo možné vyhrožovat. Rodinné vazby, i mezi vzdálenějšími příbuznými, jsou v japonské kultuře silnější než v naší a Japonec by v průměru přistoupil na takovéto vydírání i v situaci, v níž by našinec poslal vyděrače do jistého tělesného otvoru, nebo rovnou kontaktoval kontrarozvědku (dle nátury a vzdělání). Což by posléze vedlo patrně k řadě poprav, protože se zrádci se žádný režim nemazlí. A pokud by se skutečně podařilo touto cestou prodloužit válku, mohlo v jejím závěru na Japonsko dopadnout víc jaderných bomb než dvě.
Muslimové zcela názorně předvedli, že teroristé se mezi nimi mohou zcela volně pohybovat prakticky bez jakýchkoli bezpečnostních opatření (převleky, maskování apod.), kterými by se museli chránit vůči souvěrcům, a islámská komunita jim jednak poskytne rozsáhlou pomoc, jednak je minimální šance, že by se našel nějaký opravdu umírněný muslim, který by, třeba anonymně, policii před teroristy varoval.
Na tento fakt, vyplývající z vyšetřování bruselských atentátů už nyní, se opravdu nedá reagovat jinak, než odmítnutím blábolů o "umírněných muslimech, které bychom mohli radikalizovat". Muslimové jsou natolik radikální, že jejich aktivity proti nám jsou patrně limitovány pouze přísunem zbraní a munice; v tomto ohledu není třeba si dělat sebemenší iluze.
Jedinou racionální reakcí opravdu nění nic jiného, než nějaká vhodná kombinace opatření, která byla provedena proti nacisticky zfanatizovaným Němcům na konci války, a těch, které provedli Američané s etnickými Japonci po vstupu do ní.
Patrně nejefektivnější by byl nucený odchod všech muslimů s občanstvím jiným než některého ze států EU (včetně těch, kteří mají občanství dvojí či víceré) a nějaká forma velmi důsledné supervize nad veškerou ostatní muslimskou populací. Včetně vyřazení muslimů z ozbrojených složek a dalších státem využívaných služeb. V této souvislosti připomínám, že bylo vzneseno silné podezření, že slova o "vymalované konírně" která měla padnout podle překladatelů ze strany syrských křesťanů, mohou být záměrným zkreslením při překladu, prováděném muslimy a navíc muslimy s kontakty na islámské radikály. Nechat si takovéto lidi ve státních službách je asi na stejné úrovni, jako kdyby armády, bojující proti nacistickému Německu, nechávaly překládat odposlouchané depeše Němci a současně i přesvědčenými nacisty.
Bude nutné zcela otevřít "no go" zóny, a to i za cenu použití násilí, včetně nasazení armádních protipěchotních prostředků, s jasnou deklarací, že v případě odporu budou použity způsobem naprosto nezaručujícím přežití kohokoli v takovéto zóně.
Ovšem asi ještě důležitější je tvrdé skoncování s proislámskou propagandou, která se zuřivě snaží o to, aby nedošlo k žádným účinným protiopatřením proti islámským teroristům a představitelům politického islámu obecně.
Řada těchto propagandistů jsou příznivci tzv. Frankfurtské neomarxistické školy, další patří k zeleným extrémistům, další k anarchistům. Vzorek těchto lidí i jejich vztah k civilizované společnosti můžeme názorně vidět na zločinně okupované budově bývalé plicní kliniky v Praze. Tito lidé nenávidí demokracii, protože v demokracii a demokratickými cestami jsou jejich požadavky naprosto neprosaditelné. Z ideových důvodů nenávidí i civilizovaný stát, protože
- zajišťuje naprosté většině členů společnosti lidské podmínky k životu, a tudíž "láme revoluční nadšení"
- "ohrožuje Matku Zemi" a zároveň ještě ukazuje, že technologický rozvoj může prostředí spíše zlepšovat
- je vysoce organizovaný
Neomarxistům možná takovýto finální stav společnosti nevyhovuje, ale zcela jistě by uvítali "návrat" někam do první poloviny 19. století, takže mají s předchozími mnoho společného.
Z tohoto důvodu je potřeba hlasatele těchto politicḱých ideí postavit minimálně na stejnou úroveň, jako otevřené hlasatele nacismu, popírače holokaustu a podobné politické aktivisty.
(pokračování)
Žádné komentáře:
Okomentovat