úterý 1. března 2016

Jak zastavit Zemana

Soudruzi z Britských listů pláčou nad tím, jak údajně president Zeman hlásá nesmysly o islámu, a snaží se to vyvrátit jakýmisi pochybnými zdroji islámského původu.

Realita islámu

Existovala by, pochopitelně, daleko jednodušší cesta, jak uvedené "nesmysly" vyvrátit: Stačilo by prokázat, že v islámských státech (= tam, kde mají muslimové dominantní postavení v populaci, což při jejich lepší organizovanosti nemusí být zdaleka větší než poloviční zastoupení) mají nemuslimové stejné postavení ve společnosti jako muslimové, ženy stejná práva jako muži, že nedochází k likvidačním trestům za banality, které jsou v civilizovaných státech mimo trestní zákoník, apod.
Příklad takovéto země s dominantním postavením muslimů prostě nikde na glóbusu nenajdeme. I v těch zemích, kde jsou podstatné věci z výše uvedeného součástí právního řádu, buď zděděného po "zlých kolonialistech" nebo vnuceného společnosti pokrokovými silami, jaké se i v islámské společnosti čas od času vyskytnou, existuje silná praktická neochota tyto prvky právního řádu prosazovat. To se týká i Turecka, dávaného pořád za příklad "s civilizací kompatibilního islámského státu". Tam jsou běžně vražděni konvertité od islámu k nějakému civilizovanějšímu náboženství nebo k ateismu, jsou pronásledováni kněží jiných konfesí než je islám, jsou tam prováděny i vraždy "ze cti" atd. Přitom jsou tyto věci formálně mimo zákon, nicméně je prakticky nemožné vynutit, aby byly takovéto zločiny řádně vyšetřeny a pachatelé potrestáni.
Jedinou zemí, kde výše uvedené věci jakžtakž fungovaly, byla Sýrie za Asadů a před ní ještě Libanon. Zde je / byla u moci sekta alávitů, která se sice formálně počítá k muslimům, ale je prakticky všemi ostatními muslimy považována za herezi a pronásledována ještě nadšeněji než prostí nemuslimové.
Je zajímavé, že v očích našich (ale i EUrounijních) propagátorů islámu a islamizace Evropy jsou alávité, stejně jako v případě očí ortodoxních muslimů, třeba se Saúdské Arábie, ryzím zlem. Zlem především proto, že dokázali, dokud se do toho nezačali míchat mezinárodní strůjci zla v čele s USA, opravdu udržet náboženský smír v namixované populaci a téměř rovnoprávné postavení nemuslimského obyvatelstva (byť majícího ke skutečné rovnoprávnosti, jak ji chápeme my v Evropě, alespoň té postkomunistické, pořád ještě daleko), naprosto neporovnatelné s jakoukoli jinou islámskou zemí.
Alávitský islám je přinejmenším na hranici přijatelnosti v civilizovaném světě a patrně by skutečně dokázal zajistit málo konfliktní soužití muslimů a nemuslimů v jednom státě. Pravděpodobně je to jeden z důvodů (mimo geopolitiku a osud ruských základen při středozemním moři), které vedou Rusko k podpoře Asadova režimu. Rusko se zcela jistě bude snažit, aby jeho islámské obyvatelstvo přijalo takovouto nebo velmi podobnou verzi islámu, která by umožnila soužití muslimů na ruském území s ostatním obyvatelstvem.

Reforma islámu

V souvislosti s výše řečeným je zajímavé, že mnozí z propagátorů islámu blábolí o "jistě blízké" reformě islámu, která by ho přiblížila k přijatelnosti v civilizovaném světě, přičem autentický proces takto zaměřený ignorují, nebo ho zahrnují záštiplnou nenávistí.
Je třeba si uvědomit, že ani přeměna křesťanství z náboženství bezcenných primitivů na polozvířecí úrovni na něco, co je jakžtakž kompatibilní s civilizačním a technologickým rozvojem (byť do ideálu to má pořád ještě hodně daleko), se neobešla bez drastických projevů násilí. A to mělo křesťanství ještě tu výhodu před islámem, že ti nejhrůznější primitivové, stojící v jeho počátcích, měli velmi nízký sociální status. Proto bylo možné "zcivilizovat" křesťanství tlakem shora s tím, že horní vrstvy společnosti přijímaly křesťanství už částečně očištěné od těch nejodpornějších bararismů (respektive toto očištění bylo položeno jako podmínka jeho přijetí a křesťanským kněžím dýchali na zátylky kněží Mithrova kultu) a takto prvně upravené je vnutily i křesťanské sociální spodině. Zcela jistě pomocí drastických trestů a fyzické likvidace těch příliš vzpurných a fanatických.
Podobný proces v islámu proběhnout nemohl, protože ten byl přijat v oné původní superbarbarské podobě přímo vládnoucí vrstvou a následně vnucen zbytku společnosti. Pokusy o "zcivilizování" islámu proběhly na sklonku prvního tisíciletí, avšak s opačným výsledkem než tomu bylo v křesťanství. V době, kdy Tomáš Akvinský otevřel křesťanské civilizaci cestu k antickému dědictví a jeho dalšímu rozvíjení, byly už podobné dveře v civilizaci islámské více než sto let pevně zabouchlé a zámky na nich zalité olovem. Jakási jeho obdoba, Ibn Rušd, Abú-l-Valíd Muhammad ibn Ahmad ibn Muhammad (Averroes), byla celý život pronásledována a zemřela v posteli jen proto, že islámský svět nebyl tak striktně centrálně organizován, jako svět křesťanský. A na myšlenky Averroa (i jeho předchůdců) už v islámském světě nikdo nenavázal a kdyby se jeho spisy (inspirující mj. i toho Tomáše Akvinského) nedostaly do Evropy, tak by o něm dnes nikdo nevěděl, protože v islámském světě byly, podobně jako spisy většiny dalších "překladatelů", systematicky ničeny.

Může být islám reformován?

Evropské dějiny nás učí, že pokusy (i úspěšné) o reformu náboženství neprobíhaly bezkonfliktně.
Částečné zcivilizovaní křesťanství Tomášem Akvinským, který umožnil návrat antické vzdělanosti do evropské pokřesťanštěné kultury, nebylo bezkonfliktní a bylo doprovázeno hořícími hranicemi, plnými poražených "heretiků". I následná reforma křesťanství, která v podstatě umožnila průmyslovou revoluci, byla prosazena alespoň na části evropského území staletími naprosto nemilosrdných náboženských válek, vedených oběma stranami až na úroveň kompletního vybití "nesprávně křesťanského" obyvatelstva na obsazeném území.
Je naprosto a šíleně naivní předpokládat, že nějaký reformní proud, ať už to budou to zmínění alávité, nebo kdokoli jiný, zvítězí v islámském světě mírovou cestou. Proti němu se zcela jistě spolčí jak fanatičtí vyznavači všech konkurenčních směrů, tak i jejich světští vůdcové, kteří by vítězstvím reformy přišli o své prebendy, spojené s postavením na špičce sociální pyramidy. Britské listy většinou kritizuji negativně, ale zde je velmi výstižný rozbor snah reformních sil v Íránu o změnu tamní situace. Včetně konstatování, že i kdyby reformisté, přes všechna opatření, která tomu mohou zabránit i tehdy, když by dostali sto procent hlasů ve volbách, skutečně zvítězili, tak prosadí jen změny, označitelné z našeho pohledu za zcela zanedbatelné a přibližující Írán k relativně civilizovaným poměrům před "islámskou revolucí" jen o nepatrnou píď, protože o kroku se v takovém případě naprosto nedá hovořit.
Naopak, opravdová reforma islámu zvítězí jedině tvrdými boji, proti nimž budou i hrůzy třicetileté války jen beránčím vrněním. A to proto, že od doby třicetileté války pokročila dost výrazně jak technologie válčení, tak i technologie vybíjení nepřátelského obavatelstva. Některé z potenciálně protireformačních sil mají k dispozici i jaderné nálože, případně i nosiče pro ně, a nebudou váhat je použít. Vlastnictví takovýchto náloží nedávno přiznala i Saúdská Arábie, bašta wahábhistického islámu, který je jedním z islámských směrů s civilizací nejméně slučitelných.
Pokud tedy má být islám reformován, je třeba bezvýhradně podpořit podobné reformní síly, jako jsou Asadovi alávité, případně pragmatické síly v čele ozbrojených sil typu egyptské armády (případně podpořit jejich zrestituování v armádě turecké). A musíme se smířit s tím, že potlačování náboženských fanatiků, hluboce přesvědčených o tom, že v případě "smrti na džihádu" půjdou rovnou do ráje (což je smysl existence věřícího muslima), nebude vůbec nic pěkného.  Budou to scény podobné těm, jaké bylo možno vidět v průběhu potlačování nábožensky motivované vzpoury obyvatel distriktu Vendée vojsky a tribunály revoluční francouzské republiky. A současně s tím budeme muset ustát ječení různých profesionálních "pachatelů dobra", od těch, kdo to opravdu "myslí upřímně" a jen nemají intelektuální kapacitu na chápání širších souvislostí, přes osoby nenávidějící naši civilizaci (např. část zelených), které tu raději uvidí ruiny plné mrtvol než prosperující zemi, až po aktivity tajných muslimů (i s nimi musíme počítat) jako přímých a vědomých agentů nepřítele. Případně tyto osoby jako agenty nepřítele umlčet.

A pokud se takto popsaná, velmi bolestná a krvavá reforma islámu skutečně zdaří, budeme moci konstatovat, že argumentace presidenta Zemana a dalších byla překonána, či "zastavena". Jenže v takovém případě nebude vůči islámu vůbec zapotřebí jakkoli argumentovat či bojovat. A Zeman a Konvička budou mezi prvními, co se budou s reformními muslimy bratřit.

1 komentář:

  1. Myslím, že vše podstatné, co je třeba o islámu vědět, řekl už dávno, roku 1899, Winston Churchill. Dodnes obdivuji, jak ten člověk viděl každému patologickému hajzlovi až do žaludku. Také ale víme, co se dělo před 2. světovou, během ní a po ní. Před tou válkou na Churchilla nedali, Hitlerovi dali volnou ruku a divže je to a nás spolu s nimi nestálo krk. A koncem války se ho honem zbavili, to aby mohli vytvořit ty nejlepší podmínky pro život Stalinovi. Myslíte, že teď tomu bude jinak a lépe? Když to jako civilisace přežijeme naše v lepším případě blbce, v horším rovnou Quislingy, tak budeme rádi.

    OdpovědětVymazat