Pěstování
Jakon se musí předpěstovat podobně jako rajče, paprika nebo okurka, aby se maximálně prodloužila doba růstu. Vysazuje se po "zmrzlých", opět podobně jako rajčata. Teoreticky snese nulu, ale již při desetinách stupně pod nulou jeho pletiva hynou.Vytváří během růstu germinativní (růstové) hlízy, které mají nepravidelný tvar, nasedají na spodek stonku a nedají se jíst. Uchovávají se po sklizni do dalšího roku, nejlépe v chladném ale nepromrzajícím sklepě v rašelině, kterou udržujeme vlhkou, ale ne mokrou.
Nicméně, pokud se včas sklidí, dokud mráz ošlehl jen listy a nikoli stonky, tak se stonky docela dobře zakořeňují (ve vodě, třeba v uříznuté PET láhvi od minerálky) a ve studeném skleníku je lze předpěstovat (zakořeněné dáme do květináčů s hlínou) na jaro také.
Zajímavé z hlediska využití pro kuchyni jsou zásobní hlízy, které jsou mezi kořeny (trčí tedy od spodku stonku do strany a dolů). Mohou mít mrkvovitý až řepovitý (když se zadaří) tvar. Uskladňují se stejně jako hlízy germinativní. Volně ložené, jako třeba brambory, rychle vadnou a plesnivějí (podobně jako hlízy topinamburu).
Využití v kuchyni
Hlízy mají nasládlou chuť, podle mých zkušeností několikaměsíčním odležením získávají ovocnější aroma, trochu připomínající ananas.Dají se dobře "zkrmit" i jako součást různých kompotů, třeba s jablky, nicméně jsou poživatelné i jako syrové. Jen se musí počítat s tím, že obnažená vnitřní pletiva (po oloupání) hnědnou (to samé dělá i topinambur). Nakrájené také vylučují lepkavou šťávu.
Kromě hlíz se (při opravdu velkém počtu rostlin) sklízí poupata z paždí velkých listů, mající podobné kuchyňské využití jako např. růžičková kapusta (tedy při menším počtu rostlin jako přídavek do zeleninové polévky, na samostatné jídlo z nich jsem si nikdy netroufl). Ze sušených velkých listů se dá dělat čaj, který údajně snižuje hladinu krevního cukru (nezkoušel jsem).
Dietetický význam
Hlízy obsahují vedle vitamínů a nějakých minerálních látek polysacharid inulin.Ten je docela charakteristický pro hvězdnicovité rostliny. Byl pojmenován po omanu pravém (Inula helenium), jeho nejčastějším zdrojem pro průmyslovou výrobu je čekanka (je tedy i v cikorce) a je také hlavním sacharidem zmíněného topinamburu (který je přímo pleveloidní rostlina co do pěstování, výborně přezimuje na záhonu, ale chutná dost nechutně).
Inulin (neplést si s inzulínem) je analog škrobu, ale jeho základní jednotkou není glukóza ale fruktóza. Molekuly tohoto polysacharidu jsou také méně uniformní než molekuly škrobu (co do větvení, různosti v počtu základních jednotek v molekule apod.).
Inulin se nevstřebává a lidské tělo ho nedovede rozložit. Proto, i když je spalné teplo topinamburové nebo jakonové hlízy řádově podobné hlíze brambory (po přepočtu na sušinu), pro člověka využitelná energie těchto hlíz odpovídá zhruba melounu nebo hodně vodnatému jablku. Z tohoto důvodu jsou tyto rostliny vhodné i pro diabetiky.
Inulin je zčásti narušován bakteriemi tlustého střeva (a to těmi "správnými", které ochraňují střevo a konečník před vznikem rakoviny). Ty využijí z něj uvolněnou fruktózu ke svému růstu a množení. Současně malé dávky energie ve formě uvolněné fruktózy a hlavně mastných kyselin s krátkým řetězcem (kyseliny octová, propionová, máselná vznikají u těchto bakterií v nadbytku) jsou k dispozici i buňkám sliznice tlustého střeva a vylepšují jejich kondici (a tím i schopnost odolávat vlivům rakovinotvorných látek). Oba tyto mechanismy tedy snižují riziko rakoviny tlustého střeva a konečníku, která patří u nás k nejčastějším nádorům (v počtu smrtí ji u mužů předstihuje rakovina plic u žen rakovina prsu).
Uvádí se, že dávky nad 100 gramů jednorázově mohou vyvolat průjem (podobně jako větší množství burčáku). Zatím jsem tak velké množství jakonových hlíz k jednorázovému snědení neměl, takže zkušenost s tím nemám.
Zahrádkářské pěstění
Popis pěstování vcelku ukazuje, že je nejvhodnější je pro malopěstitele, kteří si s touto rostlinou mohou "pohrát" a nevadí jim relativní pracnost uchovávání přes zimu a výsadba s předpěstováváním po jednotlivých rostlinách. Zkoušelo se i pěstování po zěmědělsku s využitím techniky, ale právě pro krátkou vegetační dobu a nejistotu úrody při časnějších mrazících se takovéto průmyslové pěstování do praxe nedostalo. Některá zahradnictví si tyto rostliny předpěstovávají ve sklenících od časného jara a pak sklízejí opravdu velké hlízy (až půlkilové), na jaké amatérský pěstitel bez skleníku nedosáhne.Jakon lze pěstovat i jako okrasnou rostlinu, solitér nebo trs několika rostlin, dosahujících výšky až ke dvěma metrům a s velkými listy. Při tomto využití může konkurovat i ozdobným durmanům nebo banánovníkům.
Mé zkušenosti
Pěstováním jakonu se zabývám víc než deset let. Občas (ne každoročně) se mi "povedou" nějaké zásobní hlízy do kuchyně. "Předhodil" jsem rovněž své jakony a topinambury i studentům, vypracovávajícím bakalářské práce o exotičtějších plodinách.Letos se můj pěstitelský úspěch rozrostl o to, že mi jedna z rostlin vykvetla, což není zřejmě v našich podmínkách a bez skleníku obvyklé.
Květenství je podobné např. měsíčku, na rozdíl od topinamburu, jehož květy vypadají jako květ slunečnice (s níž je příbuzný), ale s malinkatým středem. Protože mají přijít mrazíky, tak jsem stvol s květenstvím uřízl a dal do vody a jsem zvědavý, jestli zakoření dříve, než odkvete. Získání semen by mohlo být docela zajímavé.
Žádné komentáře:
Okomentovat