Shazování viny

Objevuje se fenomén odmítání příčinných vztahů v politice. Článek Karla Dolejšího v Britských listech zdaleka není prvním na toto téma. Podívejme se na to blíže.

Hlavní motivy
"Ideologie nemůže za to, že ji lidé zneužívají." Tohle by se dalo označit jako první motiv na toto téma. Došlo to až tak daleko, že byla vyhlášena téze, že vlastně "nacismus nemůže za zločiny nacistů". Je vcelku jasné, že zde šlo především o vyvinění islámu ze zvěrstev a zrůdností, které jsou jeho jménem a pod jeho ideologickou záštitou páchány po celém světě. A o vyvinění lidí, kteří islám a jeho šíření podporují z důsledků tohoto konání.
Druhý motiv představuje výše citovaný článek: "politici nenesou žádnou odpovědnost za své činy", zhruba tak by se to dalo shrnout.
I tohle vlastně znamená popírání jednoho z nejdůležitějších fenoménů, který dokonce (nebudou-li učiněny nějaké naprosto přelomové objevy) by měl bránit cestám časem do minulosti na bázi samotných základů fyziky, kde se zatím uplatňuje posloupnost i příčínný řetězec ve smyslu příčina -> následek.

Zneužívání ideologií

Je mi jasné, že zneužita může být doslova a do písmene jakákoli ideologie. Další a dosti významnou roli může v tomto fenoménu sehrát i fakt, že velice často vzniká posun mezi původním zněním a jeho významem a tím, co z toho udělají pozdější vykladači a uživatelé.
Na druhé straně však existuje řada ideologií, které jsou jednoznačně koncipovány tak, aby působily zlo. Jestliže nacismus sestavil seznamy "podlidských" etnik, která je zapotřebí vyhladit, nebo alespoň uvrhnout do věčného otroctví, tak koncentrační tábory, holokaust a další genocidní aktivity, masové vraždění atd. nejsou nějakým jeho zneužitím nebo špatným výkladem.
Mezi ideologií nacismu (včetně jeho kořenů, jakou bylo "náboženství" tajné společnosti a současně sekty Thule a podobných skupin, či marxismus, který přinesl jako první seznam "podřadných etnik", sepsaný samotným Marxem po prohrané revoluci v polovině 19. století - Hitler na něj dopsal akorát ty Židy) a mezi tím, co se dělo na nacisty ovládaných územích, je naprosto jasná příčinná souvislost. Jejím odmítnutím bychom mohli stejnými mechanismy vyvinit prakticky jakéhokoli vraha ve stylu "obžalovaný pouze vystřelil, bylo svobodnou vůlí poškozeného, že stál tam, kudy letěla kulka".
Stejně tak je naprosto jasná příčinná souvislost mezi islámskou ideologií (maskovanou zcela účelově jako náboženství), popírající práva žen, práva jinověrců i práva sexuálních minorit (vyjma pedofilů) a masovým porušováním základních lidských práv v islámských zemích (včetně těch, kde jsou uvedená práva formálně kodifikovaná, často z dob kolonizace, ale jsou masově a za naprostého nezájmu státních institucí porušována) existuje naprosto jednoznačná příčinná souvislost, včetně toho faktu, že odstraněním (nebo alespoň "masívním utiskováním") islámu toto porušování práv prostě zmizí.

Odpovědnost politiků

Citovaný článek se zcela jednoznačně snaží shodit vinu z politiků, kteří přivodili nějaký průšvih.
Je třeba naprosto jednoznačně konstatovat, že versailleský systém vytvořil v Německu situaci, kdy se společnost nutně musela radikalizovat. Přitom již v průběhu diplomatických jednání ve Versailles Německo prodělávalo těžkou krizi, kdy v něm, podobně jako v Rusku, povstaly bolševické živly a vystavily území, která ovládly, naprosto bezuzdnému teroru. A proti nim se formovala domobrana, řadící se politicky spíše k pravici či k alternativní levici (základ pozdějších nacistů).
Diplomaté ve Versailles si tedy museli být vědomi, že svými aktivitami destabilizují německou společnost a zadělávají na průšvih v dohledné budoucnosti.
To celé ještě akcentovala velká hospodářská krize, která Německo postihla daleko silněji než řadu jiných států. Opět byly naprosto jasné příznaky radikalizace neměcké společnosti a přesto na ně vítězné mocnosti nijak nereagovaly, ačkoli mohly. Přitom jim velká hospodářská krize vytvořila prostor pro vycouvání z největších zhůvěřilostí versailleského systému bez ztráty tváře.
Byly to vítězné mocnosti, kdo vytvořil v Německu situaci, kdy nešlo o to, zda přežije pochybně demokratická Výmarská republika, ale o to, zda ji zlikviduje Hitler nebo Thälmann.
Můžeme vyčítat Němcům, že podpořili Hitlera, ale už jsem tu kdysi napsal, že v podstatě zvolili ze dvou zel to menší, protože v případě vítězství německých komunistů, jejichž vůdce byl jen Stalinovým pohůnkem, by nedošlo k onomu fatálnímu střetu mezi Německem a sovětským Ruskem, po němž bylo Německo anihilováno a Rusko oslabeno tak, že nemohlo zabrat víc než půlku Evropy (k našemu neštěstí jsme patřili do ní). V případě porážky Hitlera a vítězství Thälmanna by tažení proti zbytku Evropy vykonávaly Rudá armáda a Wermacht bok po boku a je velmi pravděpodobné, že by se jim nedokázala ubránit ani Velká Británie. A pokud by se později bolševici a nacisté servali na hrobech našich předků, to by nám, i výsledek té rvačky, už mohlo být šumafu.
Jinými slovy, dovoluji si zpochybnit to, co hlásá pan Dolejší. Němci ze situace, do níž je dostali politikové vítězné Dohody, vybruslili relativně dobře, mohlo to celé dopadnout mnohem hůř. (A na Židy by zcela jistě došlo taky a nejspíš by dopadli v takovémto alternativním světě hůř, než dopadli v tom reálném. Byť se to může zdát nereálné.)
Pochopitelně, je nutno zdůraznit i odpovědnost politiků za silné ústupky, které podpořily Hitlerův extrémismus (nehledě k tomu, že v Německu byly síly, ochotné ho odstavit spolu s tvrdým jádrem nacistů od moci). Jedná se zejména o tolerování obsazení demilitarizovaného pásma v Porýní a, samozřejmě, Mnichov. IMHO byli mnichované stejně vini rozpoutáním druhé světové války i holokaustem jako samotní nacisté a měli být po válce souzeni spolu s nimi.

Odpovědnost ideologů

Také ideologové by měli být jednoznačně odpovědni, pokud hlásají něco, z čeho vzniká takové zlo, jakým byl nacismus nebo bolševismus.
Je jasné, že totalitní státy nám na tomto poli do značné míry usnadňují práci tím, že se jejich vůdcové, včetně ideologů, rvou jako smečka hladových psů a většina z nich padne těmto rvačkám za oběť. V Norimberku nemuseli soudit Röhma a další veličiny od SA, protože je zlikvidoval sám Hitler. Vnitronacistickým rvačkám padl za oběť i Canaris a některé další nacistické celebrity, které by se jistě v Norimberském procesu dobře vyjímaly na lavici obžalovaných.
Stalin nechal zavraždit Trockého, čímž také ušetřil katovi práci. Sám zahynul za zvláštních okolností, které nevylučují atentát (podle některých zdrojů mají ruské - po sovětských - tajné služby prostředek, schopný vyvolat centrální mozkovou příhodu, na niž údajně Stalin zemřel). V čistkách po jeho smrti také zahynula spousta zločinců, ideologů i vykonavatelů, kteří si to plně a stoprocentně zasloužili.
Na druhé straně v demokratických poměrech by se takovýmto dějům mělo přece jen trochu pomoci a ideologické celebrity, hlásající zločiny a inspirující zločince, by měly být souzeny a klidně i popravovány. Zcela jistě jsou kandidáty na nějaký budoucí proces ideologové neomarxistických škol, protože politická praxe, opírající se o jejich učení, v současné době směřuje ke krachu Evropy a utrpení i smrti velkého počtu lidí.

Odpovědnost aktivistů

Jsem toho názoru, že svůj díl odpovědnosti by měli nést i řadoví aktivisté z různých NGO.
Zvedl bych klidně ruku pro zákon (a "hodil to" straně, která by s něčím podobným přišla), podle něhož by za každou oběť teroristů, pocházejících z řad #přijímaných imigrantů, byl "spravedlivě náhodně" vybrán jeden sluníčkový #přijímač a #vítač a popraven.
IMHO by se to ani nemuselo tlouct s moratoriem na trest smrti, protože by se nejednalo o trest jako takový, ale spíše o něco ekvivalentního popravě rukojmí. Ta je sice v některých situacích také zakázána, ale tahle mezi ně nepatří (je to ošklivé, ale je to tak).
Alternativou předchozího uspořádání by bylo navození stavu, kdy by každý imigrant musel mít svého sluníčkářského ručitele, který by byl činěn spoluzodpovědným a byl spolutrestán za všechny činy, kterých by se jeho klient následně dopustil (analogie s ručiteli třeba za půjčku od banky se docela nabízí). A který imigrant by si někoho takového nenašel, byl by buď odejit nebo vsazen do klece na způsob Guantanáma.
Jde totiž o to, že se výše zmínění aktivisté pohybují v jakémsi sociálním a právním vakuu a nenesou prakticky žádnou odpovědnost za důsledky svých aktivit.
Obojí by, alespoň dle mého soudu, do značné míry omezilo nadšení a bezstarostnost, s níž se tito aktivisté snaží vnucovat svoje zvrácené ideje většině občanů.

Zpět k té "palebné přípravě"

Jsem toho názoru, že uvedený článek (a není jediný na toto téma a zdaleka se nejedná jen o Britské listy) je součástí přípravy jakéhosi statutu beztrestnosti pro politiky a ideology, kteří nyní ženou EU do zkázy. Stále více narůstá odpor občanů proti jejím důsledkům (a těch inteligentnějších i proti jejím původcům), takže se stále více rýsuje nějaký zásadní průšvih v nedaleké budoucnosti. Některé odhady dokonce přesahují 50 % pro možnost celoevropské občanské války v nedaleké budoucnosti coby reakce na současnou imigrační krizi (případně další negativní aktivity EU). Přitom existuje vícero předpovědí různých a na sobě relativně málo závislých průšvihů, takže jejich pravděpodobnosti se alespoň částečně sčítají.
Za této situace tedy někteří ideologové a politikové, kteří "cestu do průšvihu" vydláždili a občany států EU na ni násilím nahnali, hlásají absolutní nevinnost politiků a ideologů ve vztahu k budoucím dějům.
Tomuto hlasu sirén bychom rozhodně měli odolat a měli bychom naopak jasně říct, že (např.) pokud vypukne v důsledku hlásání multikulturalismu evropská občanská válka, tak potom jsou jejími spoluvinníky všichni iodeologové, kteří filosofii na tomto principu hlásali (tj. všichni, kdo jsou ještě naživu z tzv. Frankfutské školy i jejich následovníci), i všichni politikové, kteří ten multikulturalismus cpali do zákonů a vnucovali ho společnosti. A že po takovéto válce bude uspořádán proces, ne nepodobný Norimberskému, kde tito ideologové a politici budou sedět na lavici obžalovaných jako viníci zcela ekvivalentní např. vůdcům teroristických bojůvek (pokud se nějaké podaří dopadnout a udržet naživu až do nějakého takového procesu).

"Neodpovědnost" politiků a ideologů za jejich činy i hlásané ideje je třeba co nejrozhodněji odmítnout a naopak je třeba dát těmto lidem jasně najevo, že pokud bude důsledkem jejih aktivit celoevropský průšvih, tak za něj ponesou plnou míru nejen morální ale i trestně právní odpovědnosti.