Dvě Česka

Existují dvě Česka. Česko demokratické, bránící oprávněné zájmy občanů, a Česko multikulturalisticko - fašistoidní, proti těmto zájmům bojující pod praporem "pravdy a lásky".

Rozštěpení

Toto rozštěpení existuje už dlouhou dobu, nicméně se silně zviditelnilo s příchodem M. Zemana na presidentský post, proti vůli "pravdoláskařů", kterým nepomohly ani nejrůznější podrazy, o lživé agitaci ani nemluvě. Občané volili podle své potřeby, nikoli podle skřeků pražskokavárnické fašistoidní smečky.
Nicméně někteří komentátoři správně upozorňují na to, že už opoziční smlouva, která odstavila fašistoidní sebranku od vládních postů, byla příznakem rozdělování společnosti a oddělování demokratů a antidemokratů na naší politické scéně.
V úterý jsem zmiňoval, že současná "aféra s medailí strýci Bradymu" je nejspíš výsledkem komplotu antidemokratických sil, především klerofašistických, proti presidentovi Zemanovi.
Tento komplot musí mít ovšem širší bázi, protože se hned objevily "trucpodniky", vyhraňující se proti oficiálním oslavám svátku 28. 10., a něco takového se dá těžko zorganizovat ze dne na den.

Štěpení oslav

Nikdo z našich "veřejnoprávních" reportérů se neuráčil vysvětlit, jak to bylo s původním nepozváním některých rektorů. Šlo tehdy o zákaz setkání M. Zemana se studenty vysokých škol, s odůvodněním, že kandiduje ve volbách a zvrhlo by se to na předvolební mítink. A že se M. Zeman za tyto zákazy mstí. Už se ovšem zamlčuje skutečnost, že paralelně byla na některých vysokých školách podporována předvolební shromáždění na podporu Zemanova protikandidáta ve druhém kole, Schwarzenberka.
Zcela jistě by bylo naprosto správné, pokud by byla zamezena jakákoli předvolební agitace na půdě jakékoli university. Mimo jiné proto, že jsme apolitičnost školství odzváněli klíči v roce 1989 a domnívali jsme se, že skutečně školství zbavíme lidského odpadu, živícího se blekotáním nejrůznějších politických agitek (tehdy soustředěného především na marx-leninských katedrách a ústavech).
Dnes se ovšem ukazuje, že bychom museli explicitně zrušit všechny "vysoké pomocné školy", maskované jako studia humanitního směru a humanitních oborů, v reálu vychovávající pro ekonomiku státu naprosto bezcenné jedince (tedy, pokud se jim nedá do ruky lopata a krumpáč; paradoxně by jim tedy mohl prospět Zemanem podporovaný kanál Dunaj - Odra - Labe, protože při jeho stavbě by se mohli tito "odborníci" uplatnit velice dobře.).
Bylo by jistě méně správné, ale akceptovatelné, jako druhou alternativu vytvořit na vysokých školách pro oba kandidáty co nerovnější podmínky pro předvolební shromáždění a jiné podobné akce.
Ovšem vznik situace, kdy podle rektorova osobního vkusu a osobních politických preferencí se na vysokoškolské půdě konají aktivity na podporu pouze jednoho z kandidátů, je IMHO naprosto nepřípustné a ve skutečně demokratické zemi by takovýto akademický funkcionář byl donucen k abdikaci.
Školství v demokratickém státě by mělo vychovávat absolventy, schopné samostatného úsudku nad existujícími fakty, a nikoli méněcenné blábolily, blekotající téze kýmsi nařízených doktrín.
Je také dobré si uvědomit, že ti z rektorů, kteří "solidárně nechodí na Hrad" fakticky podporují program přeměny vysokých škol a univerzit na osobní politické pašalíky soudruhů rektorů.

Štěpení společnosti

President Zeman je ve skutečnosti pojivem té části společnosti, tvořící většinu, prohlašovanou ovšem "vyvolenými" za "rasistický a xenofobní póvl". "Štěpí" tedy společnost tím, že se tato většina občanů kolem něj shromažďuje.
Velmi oblíbenou metodou multikulturalistů a jiných antidemokratů je vytváření představy, že opačné názory jsou "extrémistické", a že je "prakticky nikdo nezastává". Nyní se ukazuje, právě díky působení presidenta Zemana, že uvedené názory nemají s extrémismem nic společného a zastává je naopak naprostá většina společnosti. Tím došlo k těžké diskreditaci pražskokavárnických pseudoelit, kterou jejich příslušníci nejsou presidentovi ochotni prominout, stejně jako to, že vyhrál v rovných a férových volbách.
Právě tento efekt vede ke "štěpení", které ve skutečnosti žádným štěpením není, jen zobrazením reálného stavu společnosti. Na tomto stavu nesou vinu především zmíněné pseudoelity, protože jsou to ony, kdo se odtrhl od společnosti a navíc pracuje v její jednoznačný neprospěch.

Pseudoelity a Zeman

Pseudoelity zcela jistě nemohou zapomenout presidentovi, že byl vůbec zvolen, i to, že nenaslouchá jejich "moudrým" kydům a řídí se zájmy celé společnosti.
Pseudoelity vyčítají Zemanovi vstřícnost Číně a zapomínají na to, že hlavy států původní evropské dvanáctky lezly čínskému presidentovi do prvoúst ještě razantněji než naši vládní a hradní politikové.
Vyčítají mu postoj proti embargu, uvalenému na Rusko v souvislosti s občanskou válkou na Ukrajině, a pomíjejí to, že zakázky po embargující EU velmi rychle vyplnily neembargující USA, což spolu se zjevnou amerikanofilií zastánců embarga dává celé této akci naprosto jiný smysl. Konec konců, následují tím jen příklad svého idolu, Václava Havla, který zrušením našeho zbrojního průmyslu opět především vytvořil na světovém trhu pole pro uplatnění západních zbojovek. A odkašlali to tehdy ještě českoslovenští občané nutností řešit haldy nezaměstnaných a přispělo to k nárůstu vnitrofederálního napětí, které nakonec vyústilo do rozpadu Československa.
Pseudoelity by patrně neuspokojil ani odchod M. Zemana z funkce presidenta. Aspirují na to, stát se jedinou vládnoucí silou společnosti, což je, vzhledem ke komunistické minulosti jejich starších ročníků a k marxistické orientaci ročníků mladších, vcelku jednoduše pochopitelné. Prostě touží po tom, aby se stali "vedoucí silou".

Bohužel, nemůžeme rozdělit Česko tak, že bychom vystěhovali "elity" do některého pohraničního okresu a mezi ním a zbytkem republiky udělali železnou oponu", bránící před nimi normální občany. Tohle nešlo ani při vstupu do EU, aby blbější část republiky do ní vstoupila a chytřejší nikoli. Bude nutno najít modus vivendi, nicméně menšina se bude muset přizpůsobit většině.