Marxističtí koniášové

Soudruzi neomarxisté nám chtějí zavést cenzuru.

Historická reminiscence

Komunisté rozkradli důchodové fondy, do nichž dědeček (zemřel 1943) poctivě platil, aby měl on i jeho manželka (případně vdova) ve stáří nějaký důchod. Babička proto musela několit let pracovat jako listonoška, aby vydělala jakési minimum, za které od komunistů následně dostala jakýsi minimální starobní důchod. Navíc musela splácet zbytek dluhu za sumu, kterou si s dědečkem vypůjčili na stavbu domu a zařízení řemeslnické dílny. Komunisté sice rozkradli důchodové fondy a "měnovou reformou" znehodnotili úspory, ale splátky dluhů vybíraly komunisty ukradené banky dál.
Důchod měla malý, takže i v době, kdy ještě existovaly papírové tříkoruny a haléřové mince a rohlík stál 25 haléřů (na což byla extra mince) byla jeho kupní síla reálně malá.
Po několika letech byla možnost zažádat o zvýšení důchodu. Nastal ovšem zásadní problém: babička byla "buržuj", protože vlastnila dům se čtyřmi bytovými jednotkami, z nichž v jedné bydlela (v té nejmenší a bez příslušenství) a z dalších tří dostávala nájem. Komunisté pochopitelně neponechávali nic náhodě, aby se náhodou třídní nepřítel nějak nevzmohl, a tak zatížili veškeré nemovitosti daněmi a speciálními poplatky a odvody, takže příjem ze tří bytů po odečtení všech těchto plateb byl celých padesát korun. Zdůrazňuji, že nikoli za měsíc, ale za kalendářní rok. V reálu to ovšem byl příjem hrubý, protože z něj bylo nutno hradit průběžnou údržbu domu a spořit do fondu na mimořádné opravy.
Důsledkem tohoto komunistického hovadství byl úpadek bytového fondu, protože domy a byty buď majitelé dotovali z jiných příjmů, nebo nechávali chátrat. Dalším důsledkem byl postupný úbytek bytů, protože při negativní bilanci nájemného (po vyčíslení opotřebování bytu a společných prostor nájemníky) byla darem z nebes každá havárie, která umožnila byt prohlásit za neobyvatelný z havarijních důvodů a vyjmout jej z bytového fondu, obhospodařovaného úředníky z národního výboru. Tyto byty pak trvale "zmizely" a chyběly komunistickým plánovačům, kteří s nimi počítali pro světlou socialistickou (později komunistickou) budoucnost.
Ale abych se vrátil k té babičce a jejímu důchodu:
Babička na národním výboře doložila všechny papíry kolem přijatých nájmů i potvrzení o zaplacení všech daní, poplatků a odvodů, čímž doložila fakt, že skutečně jí z její nemovitosti zbývá jako příjem za rok pouhá padesátikoruna, nicméně se od příslušné úřednice dozvěděla, že "oni to tak psát nesmějí".
Komunistický režim naprosto zrůdně okrádal "třídní nepřátele", ale současně se velice pečlivě staral o to, aby toto okrádání bylo utajováno a maskováno, mimo jiné i cenzurou zcela oficiálních a legálně doložitelných informací.

Ještě jiná reminiscence

Komunistické hovado jménem Antonín Zápotocký vřeštělo do mikrofonu na komunistické sešlosti, že "Naše měna, soudruzi, je pevná. Zvěsti o jejím pádu jsou jen propagandou štvavých západních vysílaček."
Vřeštělo to ovšem v době, kdy už se tisklo Rudé Právo a další noviny, v nichž se na prvních stránkách skvěly informace o pádu měny a komunistickém znehodnocení úspor všeho obyvatelstva.
STB také ještě po znehodnocení peněz vyšetřovala všechny, kdo provedli v době před měnovou reformou větší nákupy (týkalo se to i mých rodičů, kteří si tenkrát, krátce po svatbě, zařizovali byt), zda tak neučinili na základě "lživé štvavé západní propagandy". Zdůrazňuji, že tato vyšetřování se dělala PO provedení komunistického znehodnocení měny, kterou tato prolhaná hovada do poslední chvíle vehementně popírala.

Hlavní problém marxistů a neomarxistů

Hlavním problémem totalitních zločinných ideologií a jejich praktických vykonavatelů, ať už se to týká v současnosti již neaktuálního nacismu či méně aktuálního klasického marxismu - leninismu, či naoipak velmi aktuálních ideologií, jako je islám nebo neomarxismus (byť zakuklený pod mnoha zavádějícími pseudonymy, jako například "multikulturalismus", "demokratický liberalismus" či "demokracie s ochranou menšin" - spousty dalších pseudonymů vynechávám) je skutečnost, že jakékoli úplné, pravdivé a validní informace o nich jsou zcela jednoznačně negativní.
Klasický marxismus - leninismus i nacismus to řešily rušením zahraničního vysílání, což nacismus ještě vylepšoval jednak zneprovozněním krátkovlnného okruhu všech radiopřijímačů a současně povinnou cedulkou na každém z nich, upozorňující, že poslech zahraničního vysílání se trestá smrtí.
Neomarxisté v současnosti mají problém s internetem, který je primárně určen (jakožto dítko vojenského programu, které má přežít i rozsáhlé destrukce způsobené jadernou válkou) k přenosu a výměně informací i za velmi ztížených podmínek. Z tohoto důvodu je velmi obtížné dosáhnout totálního zamezení přístupu k informacím na tomto médiu.
Proto ten jekot o "hoaxech" a další snaha diskreditovat šíření pravdivých a úplných informací prostřednictvím tohoto média.
Totalitářům do značné míry nahrál fakt, že se na internetu objevily sociální sítě a v jejich rámci se několik málo stalo dominantními. Objevilo se zde tedy jakési centrum, které je v rozporu s filosofií internetu jakožto vysoce decentralizovaného a mnohonásobně redundantního technického komplexu. Především se jedná o Facebook, který totalitáři dostávají stále více pod kontrolu a snaží se potlačit šíření pravdivých informací (včetně důležitých upozornění mezi uživateli na riziko teroristických akcí prováděných "ubohými uprchlíky").
Opakovaně jsem doporučoval, že by se měly vytvářet záložní stránky na ruských a čínských sítích, které těmto cenzorům nepodléhají. Jistěže se tam cenzuruje, ale ve věcech, které jsou z našeho hlediska prakticky irelevantní.

Zřízení cenzorské komise

Akt, který rozjela naše vláda na základě požadavků z EU, naprosto jednoznačně ukazuje, že současné poměry klesají na úroveň husákovského normalizačního Československa i z hlediska podmínek šíření pravdivých informací.
Jistěže nám budou totalitní lháři namlouvat, že tato komise bude potlačovat šíření pouze nepravdivých informací. Problém ovšem spočívá v tom, že to, co neomarxisté a na nich závislé státní a nadstátní struktury prohlašují za lež, se ukázalo v řadě případů pravdou.
Zcela jistě lze připomenout i tom jak komunisté prohlašovali informace o měnové reforma za lživé nejen v době, kdy se už tiskly noviny s jejím vyhlášením, ale dokonce i ex post, když už faktricky proběhla.
Vzpomínám, jak se ultralevičák Čulík rozčiloval nad informacemi o tom,že jeden z minulých teroristických útoků spáchali muslimové "že je to lež, protože identita pachatelů není známa" (opravdu již nevím, zda to byla Paříž, Brusel nebo Nice nebo něco ještě jiného). A když se jasně prokázalo, že pachateli byli muslimové a dotyčný čin byl jednoznačně motivován islámem, tak prohlašoval "stejně jsou to lháři, protože v době, kdy to psali, se to ještě nevědělo".
Stejně lze připomenout, jak úporně oficiální "pravdomluvná" média zapírala hromadné sexuální obtežování a znásilňování islámskými imigranty a přiznala je až tehdy, když už toho byly plné sociální sítě. Stejně tak britská média celá léta zatloukala masové unášení a znásilňování britských dívek muslimskými migranty a rezidenty, než došlo k provalení celé kauzy s více než tisíci oběťmi.
A když se vrátíme do minulosti, můžeme vzpomenout, jak komunisté zuřivě popírali masové vraždy příslušníků polské inteligence a důstojníků v Katyni. Dokonce se jim podařilo dosáhnout toho, že za to byli před norimberským tribunálem odsouzeni Němci (čímž byl tento tribunál a výsledky jeho práce definitivně a nevratně znehodnoceny), přičemž si zlí, leč dobře informovaní, vrabci na střeše štěbětají o tom, že mezi zástupci SSSR v tomto tribunálu byli i aktivní účastníci tohoto zločinu.
Upozorňuji, že až do 90. let bylo vyvraždění Poláků sovětskými "zvláštními jednotkami" oficiálně hoax, výtvor "podvratné a štvavé propagandy". Tedy přesně to, co se naši koniášové chystají cenzurovat.

(Neo)marxisté prostě potřebují co největší "klid na práci", tedy mj. i klid na šíření svých bezcenných lží a zamezení šíření konkurenčních pravdivých informací. Je třeba jim tento klid co nejvíce nabourávat, i kdyby to znamenalo přejít ze sociálních sítí na jiné způsoby šíření informací (např. e-mailové konference zřizované mimo jejich dosah).