Utrpení v Aleppu

V současné době jsme zaplavováni kviílením nad "utrpením obyvatel dobytého Aleppa". Jak se k tomu postavit?

Historie

Aleppo bylo největší syrské město, které dobyli teroristé z chalifátu - islámského státu. Navodili tam krutý režim, proti němuž bylo i počínání si nacistů v době heydrichiády v protektorátu jen beránčím vrněním, přičemž tento stav trval po celou dobu jejich vlády nad městem (nebo jeho déle drženými částmi), zatímco stanné právo vyhlášené Heydrichem po jeho nástupu k moci trvalo od 27. září 1941 do 19. ledna 1942 a stanné právo po atentátu na něj trvalo od 27. května 1942 do 3. července téhož roku. Obě stanná práva dohromady tedy trvala kolem půl roku.
Lze důvodně očekávat, že v souvislosti s teroristickým režimem, provozovaným džihádisty, se zde nahromadily nejrůznější animosity a důvody odvety zločincům s teroristickým režimem spolupracujícím, od prostých udavačů až po zrůdy, zaangažované přímo v represívním aparátu, provozovaném islámskými teroristy.
Za těchto okolností nelze neočekávat, že osvobození od teroristů bude spojeno s odvetami vůči zločincům na ně napojeným a jejich rodinách. Aleppo se nachází v zemi, kde krevní msta je obecně přijímanou součástí místních zvyklostí, a muslimští okupanti udělali vše, aby rozvrátili civilizované poměry, které byly v syrské společnosti zavedeny a prosazovány za Asada. (Tedy v zásadě to samé, co udělali u nás za okupace Němci a také se to nakonec obrátilo proti nim.)
Přiznám se, že představa fyzické likvidace (třebas i provedené velmi drsným způsobem) člena šaríjatského soudu, náboženské policie či nějaké= jiné podobné zrůdy mě nijak nermoutí. Maximálně mě v této souvislosti může rmoutit fakt, že s elementy okupační moci 1939 - 1945 takto naloženo nebylo a většina z těchto tvorů dožila v klidu.

Současný stav

Části Aleppa, které byly obsazeny a hájeny teroristy, byly postupně dobývány s využitím bombardování, zajištěném spojeneckou armádou Ruské federace, jedinou cizí ozbrojenou silou, která v Sýrii působí legálně, tj. na základě pozvání legální vlády.
Naše sdělovací prostředky se nám snažily utajit, že teroristé z obsazených čtvrtí ostřelovali osvobozenou část Aleppa raketami a podobnými prostředky, dokud měli koridory pro přísun munice a poté až do doby, než jim ta munice došla (k čemuž došlo až ve druhé polovině listopadu).
V současné době jsou zbytky teroristického území obsazovány a teroristé na nich působící, ať už přivandrovalí v souvislosti s okupací Aleppa, nebo zfanatizovaní teroristy vytvořeným režimem, jsou postupně likvidováni.
I nyní byl umožněn odchod civilistů a přesto islámští teroristé přímeří opět porušili a vyvolali novou eskalaci bojů na zbytečcích jimi ovládaného území. Jakousi analogii vidím v akcích Hitlera v samém závěru jeho kariéry, kdy dal mj. zatopit berlínské metro, kam se schovala spousta obyvatel tohoto města před nálety a ostřelováním, přestože to nemělo žádný vojenský význam. Teroristé z chalifátu si počínají naprosto stejně. Ono ani není divu, ideologické souznění nacismu a islámu je obecně známé.
Problém s likvidací teroristů zcela jistě spočívá v tom, že nelze odlišit teroristu od regulérně civilního obyvatele, protože "civilní obyvatel je terorista, kterému se včas povedlo zahodit nebo skrýt zbraň", jak praví sice cynická, ale velmi realistická definice.
Faktem je, že "vražděné děti" jsou v řadě (a spíš většině) případů zfanatizovaní výrostci, hájící zločinný režim. Podobné scény se odehrávaly i v nacistickém Německu (jedna z posledních fotografií A. Hitlera ho zachycuje, jak vyznamenává "hrdinné obránce Berlína", 12 - 13 leté kluky (odhadem dle vzhledu na té fotografii), ozbrojené puškami a samopaly. Faktem rovněž je, že technika zbraní od dob agónie "Třetí říše" pokročila tak, že i ještě mladší dítě může účinně střílet s fatálními následky pro zasaženého. A dokážu si představit, že vojáci, dobývající Aleppo z rukou teroristů, si nenechávají od těch, kdo po nich střílejí, před zahájením odvetné palby ukazovat potvrzení o výši věku.

Propaganda

Představme si situaci, kdy by v dobývaném Berlíně pobíhaly tlupy reportérů, jejichž členové by se snažili zachytit "nepřiměřené zacházení s civilním obyvatelstvem" připadně jeho "vraždění". Včetně akcí typu "to je dobrý, ten pancrfaust tomu ubohému zavražděnému chlapci redakční malíři vyretušují". Což je věc, která jde na digitálních fotografiích mnohem snadněji, a tudíž těch retušérů může být mnohem více a mohou pracovat daleko rychleji.
Přesně takováto situace totiž v tom Aleppu je, a není to první obdobné působení reportérů, snažících se udělat ze zločinců a jejich spolupracovníků a sympatizantů ubohé oběti. Proto se také nelze divit, že v některých případech nedávné historie byli reportéři vládními a podobnými jednotkami považováni za součást nepřátelských sil a bylo s nimi v tomto duchu zacházeno.
Teroristé se také na dobývání jimi okupované části Aleppa pečlivě agitačně připravili. S pomocí svých spolupachatelů, působících v civilizovaných zemích, posílali již celé měsíce srdcervoucí "dokumenty" na Facebook, Twitter a podobné sociální sítě. Nyní jsou touto cestou uveřejňována "poslední sbohem". Pokud loučící se podporovali okupační režim, pak bych si přál, aby to opravdu byly poslední vitální projevy těchto kolaborantů.
Je zajímavé, že nebyl učiněn sebemenší pokus tuto nepřítelskou propagandu blokovat, případně alespoň jako takovou explicitně pojmenovat. Včetně toho, že nebyli nijak postiženi ani ti, co tuto propagandu šířili a případně "vylepšovali" dalšími "děsivými podrobnostmi", pochopitelně, vycucanými z prstu. V řadě případů totiž takovými, na jaké by islámští teroristé, pohrdající názory a postoji "nevěřících psů, určených k vybití pro větší slávu Alláha", nepřišli.
Výše uvedené velice kontrastuje s tím, jak se režimy, cestou hlásání multikulturalismu fakticky spolupracující s islámskými teroristy, snaží zavést cenzuru a postihovat i šíření zcela pravdivých informací, demaskujících tuto zrůdnou a veskrze lživou ideologii.

Kvílení lékařů

Bylo možné zachytit také kvílení lékařů, kteří teroristům poskytovali medicínský servis až prakticky do konce jejich vlády. Dnes se bojí, že s nimi bude zacházeno bez zohlednění úmluv o vojenských zdravotnických pracovnících.
Problém vidím v tom, že teroristé z chalifátu nejsou regulérními protivníky, ve smyslu regulérní strany válečného konfliktu. Naopak, jejich příznivci se snažili vždy vzniku takovéhoto statutu pro chalifát a jeho bojovníky zabránit, protože to by výrazným způsobem zjednodušilo jak boj proti chalifátnické propagandě (prostě propaganda státu, s nímž vedeme válku) i postih těch, kdo chalifát aktivně podporují (zrádci, pracující pro nepřítele).
I u nás pohůnci islamistů smetli ze stolu návrh takovéhoto zákona, který měl postavit teroristy na podobnou úroveň a např. výrazně by zjednodušil práci tajných služeb proti teroristům s vazboui na chalifát a umožnil jejich vyšetřování i trestní postih bez složitého dokazování typu "tehdy a tehdy v toma tom místě Sýrie zastřelil toho a toho vládního vojáka (nebo civilistu)".
V důsledku těchto legislativních her na podporu teroristů se nyní zdravotničtí pracovníci, poskytující pomoc teroristům i jimi okupovanému obyvatelstvu, ocitli v nepříjemné situaci. Nepomáhali totiž regulérně uznané válčící straně, ale zločinecké tlupě, nemající charater státní či kvasistátní moci. V této situaci se na ně, pochopitelně, nevztahují žádné konvence o imunitě zdravotníků, jaké se vztahují např. na pracovníky obvazišť a polních nemocnic v regulérní válce.
Moje stanovisko je takové, že jim tuto situaci nepřeji, ale považuji za menší zlo jejich postih (třebas i zmírněný milostí po nějakém časovém odstupu), než vytvoření precedentu, podle něhož by se ženevské a podobné konvence vztahovaly i na členy zločineckých tlup a jejich pomahače.

Aleppo bude dobyto, snad již během pár dnů, a je to dobře. Zločinci, spolupracující s teroristy (o teroristech samotných ani nemluvě) budou potrestáni, což je dobře a doufám, že ty tresty budou hodně tvrdé, nejlépe kapitální. Likvidace rodin teroristů a jejich pomahačů jistě z pohledu našeho kulturního kontextu dobře není a nemám z ní dobrý pocit. Nicméně zejména multikulturalisté by tyto drsné praktiky měli chápat jako místní kulturní specifikum (dané islámskou vírou), zcela rovnocenné se specifiky našimi. Dělají to tak např. v souvislosti s masovým znásilňováním, vraždách ze cti a podobných aktivitách islámských teroristů. Není tedy důvod, aby se v souvislosti s ději v dobytém Aleppu stavěli do pozice "rasistů" a "xenofobů", takovéto cizí zvyky odsuzujících.