Už se to podělává?

Německá politička odmítla, aby ona a členky jejího týmu byly zahaleny po islámsku při návštěvě Saúdské Arábie. U nás část ústavních právníků začala diskutovat o posílení "evropskosti" České republiky přímo ústavním zákonem. Pro tento projekt existuje podpora napříč politickými stranami.

Otázka je jasná:

Pokládá název název sdělení. Co se má podělávat, je také jasné, je to hypervstřícnost evropských politiků k islámskému barbarství.

Odpověď

Ta je ovšem daleko složitější. Faktem je, že nové politické organizace, hnutí i regulérní politické strany (v některých případech "nové" desítky let, v jiných roky) začaly sbírat hlasy voličů a ukázalo se, že na ně neplatí ani demagogická propaganda všemi vládou (té které země) případně nadvládními organizacemi (včetně EU) kontrolovaných sdělovacích prostředků. Naopak, ukázalo se, že vliv těchto alternativních sil roste tak výrazně, že dokázaly vyhrát brexit ve Velké Británii i presidentské volby v USA. Zejména v tom druhém případě (protože v USA existují doklady o nákladech na předvolební agitaci) se ukázalo, že ani o více než jeden řád vyšší náklady na masírování voličů nepřinesly kýžený úspěch a vyhrál kandidát, který do voleb investoval podstatně méně peněz.
Další věcí, s tím úzce související, je fakt, že voliči zcela jednoznačně přestávají přijímat nekriticky informace ze zdrojů, prohlašovaných za oficiální. Naopak se objevuje stále více informací o tom, jak tyto zdroje zkreslují nebo zamlčují důležité informace, zkrátka lžou.
Opět, pro nás, "východní barbary", se nejedná o nic nového. Přesně takto postupovaly komunistické sdělovací prostředky v dobách, kdy se hroutil "tábor míru a socialismu" a lidé zjevně přestali věřit tomu, co je jim oficiálními kanály hlásáno.
Je zde jen jediný viditelný rozdíl: Úlohu "štvavých imperialistických stanic" převzaly intenetové zdroje, včetně sociálních sítí. I reakce současné totalitní věrchušky je prakticky identická jako v případě té minulé: Snaha blokovat servery, přinášející režimu nepohodlné pravdivé informace, ne nepodobná socialistickým rušičkám, a snaha kriminalizovat šíření takových informací, což také existovalo. Ještě nám schází nějaká analogie opatření z předminulého režimu, kdy na všech rozhlasových přijímaších visela povinně cedulka, že poslech cizích rozhlasových stanic se trestá smrtí.

Existují nějaké neprolhané oficiální autority?
Pan Kartous se ve svém článku na Britských listech opírá o "zavedené organizace s mezinárodním kreditem". Cituje OSN, Human Right Watch, Červený kříž, Lékař bez hranic a "média s vysokým globálním kreditem".

Pokud si to probereme podrobněji:

1. Je důvěryhodná OSN, když se do čela Rady OSN pro lidská práva mohl dostat zástupce Saúdské Arábie, v níž jsou udržována lidská práva asi na úrovni nacistického Německa? Jakou asi úroveň mají údaje od takovéto organizace? Obávám se převelice, a nejsem sám, že nanejvýš makulatury.
2. Je důvěryhodná organizace Human Rights Watch? V jejím čele je člověk, který nikdy v životě poctivě nepracoval (tj. vytvářením nějakých hodnot), alespoň podle profilu Linkedln, na jehož vytvoření se zřejmě aktivně podílel. A uvádí tam, že ani nikdy pracovat nehodlá, ale hodlá se živit vždy a jen v nějaké politické nevládce. Proč by člověk, který celý život poctivě pracoval, měl věřit takovému, s odpuštěním, nemakačenkovi? Nehledě k tomu, že lze mít obecně výhrady k jakékoli netransparentně financované a zajišťované nevládce.
3. Je důvěryhodný Červený kříž, když vydal o Osvětimi posudek, že je to takový skautský tábor pro dospělé, a že se tam Židé mají skvěle? Kdo zaručí, že se emisaři této organizace opět nenechají oblafnout nebo zkorumpovat?
4. I hlupákovi musí být jasné, že Lékaři bez hranic vystupují ve prospěch lidí, které ošetřují. Tedy neposkytují žádný nestranný pohled. Tohle jim nelze vyčítat, ale brát od nich informace bez kritického odstupu je asi na stejné úrovni, jako brát bez kritického odstupu vše, co řekne o obžalovaném advokát (čímž nechce dehonestovat ani advokáty ani ty lékaře, ale jen konstatovat, že objektivní informace nejsou jejich cílem).
5. Média s "vysokým globálním kreditem" selhala již v řadě situací, přičemž frekvence a intenzita těchto selhání mají jednoznačně vzestupný charakter. Nyní prostě pozorujeme stav, kdy to zaregistrovalo nadkritické množství potenciálních konzumentů jejich informací.

V současné době jsme svědky totální krize věrohodnosti "oficiálních médií". Tedy přesně toho, co zde bylo na konci munulého režimu, kdy lidé na Václaváku skandovali: "Rudé Právo lhalo, že je nás tu málo!". A ta výše zmíněná "média s vysokým globálním kreditem" nejsou nic jiného, než to Rudé Právo krachujících komunistů.

Je to tak jednoduché?

Složitost situace spočívá v tom, že pokud do této chvíle islamofašistům se mezi hýždě deroucí režimy daly najednou najevo jakousi vstřícnost vůči "xenofobním" a "protiislámsko rasistickým" náladám občanů, může to být jen ústup do dalších předem připravených pozic, spočívající ve snaze ubrat co nejvíce hlasů alternativním politickým stranám a hnutím, které by prosadily opravdové změny, tedy ne jen změny kosmetické a bez praktického významu, ani takové změny, které lze snadno později jedním škrtnutím pera zrušit (zase máme z našich dějin zkušenost s jedním střihem nůžek zrušeným Rudolfínským majestátem, který v době své platnosti zaručoval určitá nezbytná práva, zdaleka nikoli rovnost, nekatolické části populace).
Další nejednoduchost spočívá v reakci islámského světa (včetně muslimských rezidentů v Evropě), kteří zahltili sociální sítě výhrůžkami vůči osobě zmíněné ministryně, včetně výhrůžek smrtí.
Cenzoři Fakebooku a podobných prostředků, jinak striktně vymazávající zmínky o jakýchkoli reálných zločinech muslimů, tohle nechali bez povšimnutí, takže si každý uživatel těchto sítí mohl udělat jasnou a necenzurovanou představu o podstatě islámu a skutečné tváři muslimů, což je jednoznačně dobře.
Předpokládám, že šlo o kouzlo nechtěného, a že tito cenzoři nemají postačující intelektuální kapacitu na predikci důsledků tohoto jevu. Cenzuru pro totalitní režimy ostatně prakticky vždy vykonávali méněcenní lidé na hranici gramotnosti, což je fenomén spíše pozitivní.
Je otázka, zda si dotyčná paní vůbec uvědomovala riziko s její akcí spojené, protože v EU je dostatek fanatiků (přinejmenším desetitisíce), ochotných zmíněné výhrůžky na sociálních sítích splnit.

Abych to uzavřel: Výše popsaný jev u mainstreamových politických stran lze jistě vítat, ale neměl by se mu přikládat význam ve smyslu změny kurzu těchto stran. Tyto strany pravděpodobně pouze začínají chápat, že bojují o přežití (tedy o to, zda se vůbec dostanou do parlamentů jednotlivých států), a proto jsou ochotny udělat cokoli (tedy i jít coby female gender na jednání se Saúdy prostovlasý). Zmíněnou dámu je jistě třeba podpořit, ale bez dalších, významnějších a méně efemérních projevů zdravého rozumu bych pro ni (tj. její stranu) nehlasoval, ani pro žádnou jinou, produkující platonické projevy odporu vůči teroristům, "kteří by snad mohli mít něco společného s islámem").

Post Scriptum

Po dopsání výše uvedeného textu jsem narazil na článek s podobným tématem od pana Konvičky. Přikládá daleko větší pravděpodobnost skutečnému obratu v postojích mainstreamových politiků než já.