Děti jako občanskoprávní cenzus?

aneb: Měli by o budoucnosti státu, kontinentu, světa rozhodovat bezdětní?

Kritikové vytáhli, a to zcela právem, na soudruhy Merkelovou a Junckera fakt, že jsou bezdětní. Z tohoto důvodu také jim také může budoucnost EU i jednotlivých států v ní a okolo ní ležet v patě (ne-li v nějakém ještě jiném, "slušnostně cenzurovatelném", místě na těle). Ať provedou jakoukoli ptákovinu, oni žádné svoje potomky neohrozí, protože žádné nemají.
Jestliže se podíváme na "sluníčkáře", kteří horují pro sebevražednou politiku vůči islámistickým "uporchlíkům", rovněž vidíme, že je mezi nimi velmi vysoké procento bezdětných, velmi často z ryze sobeckých důvodů (museli by se začít zabývat nějakou systematickou prací, měli by zodpovědnost za rodinu atd.).
Proti tomu stojí kritici islamizace, kdy na jejich demonstrace a další akce běžně chodí rodiny s dětmi, případně starší lidé i s vnoučaty. Konec konců, jedna s významných dílčích skupin IvČRN, nyní vplynulá do Bloku proti islámu, jsou "Naštvané matky", tak nějak z definice asi většinou nikoli bezdětné.
Z uvedeného pohledu se tedy rýsuje ještě jeden příkop uvnitř společnosti (byť ne důsledně): Příkop mezi těmi, kteří pociťují zodpovědnost i za časy budoucí za horizontem svého dožití, a oněmi druhými, kteří žijí stylem "po nás potopa", protože neplánují, že by tu po nich cokoli zůstalo. A mnozí z těch druhých také žijí zcela programově s představou, že na jejich důchody jednou vydělají děti těch, co je mají.
Jistě jsou i tací, co jsou proti své vůli bezdětní. Nejčastěji nemají děti pro neplodnost, ale vím i o takových, co jsou nositeli závažnějších genetických defektů a současně jsou zodpovědní (čímž není dotčen fakt, že mají děti i nositelé dosti ošklivých genetických vad typu hemofilie). Těm, kteří nemají děti, ač je chtějí, by mělo být IMHO pomoženo. Z tohoto důvodu zastávám negativní stanovisko ke všem možným restrikcím, které si navymýšleli věřící soudruzi, aby takto postiženým lidem znepříjemnili život, případně u nich vyvolali pocit, že je Pánbíček za něco trestá, a že by si ho měli "usmířit", nejlépe bohatým sponzoringem církve (té či oné). Čili z tohoto důvodu jsem pro potlačování "etických" námitek proti umělému oplodňování, "nosičství" těhotenství pro neplodné, neschopné odnosit plod, těhotenství u mužů (na opicích to už bylo úspěšně vyzkoušeno), případně i výrobu spermií z ženských kmenových buněk, která by vyřešila touhu lesbických párů mít spolu svoje dítě.

Je docela možné, že za snahou neplodných politiků narvat do EU "ubohé uprchlíky", je nějaký Freud, zrcadlící jejich psychickou patologii, vyvolanou v podstatě nenormálním stavem (protože normální je potomstvo mít). Nicméně EU, ani jednotlivé státy by se neměly přizpůsobovat patologickým obsesím abnormálních jedinců, ale jejich aktivity by naopak měly reflektovat zájmy těch, kteří představují biologickou normu (budu zlý: za ni spíše považuji lesbičky, které se nechaly uměle oplodnit,  naklonovat nebo využily v perspektivě cca deseti let dostupnou výrobu "ženských spermií" - o gayích, pečujících o vlastní děti vzniké přirozeným procesem ani nemluvě, než abych za ni považoval z vlastní vůle a bez nějakých biomedicínských příčin bezdětné páry či jednotlivce).

Předpokládám, že každému rozumnému čtenáři je jasný obrovský rozdíl v uvažování lidí s dětmi a těch, co jsou bezdětní. A je také jasné, že naše budoucnost patří našim biologickým potomkům, ne nějakému cizímu póvlu, který se sem snaží nacpat ti programově bezdětní.
Z tohoto důvodu jsem toho názoru, že by vůbec nebylo od věci zavést nějaký "dětský cenzus", který by takovýmto bezdětným znemožňoval, nebo alespoň výrazně znesnadňoval, přístup ke strategickému rozhodování o věcech za horizontem jejich reálného dožití.
Asi nejpřímočařejším  řešením by byla nějaká "rodičovská rada" (? další komora Parlamentu ?, ? přebudovat na ni Senát ?), která by měla v řadě otázek právo nepřehlasovatelného (nebo alespoň velmi obtížně přehlasovatelného) veta. Dalo by se uvažovat i o rodičovství jako jedné z podmínek pro volitelnost do zákonodárných orgánů, případně o jiných podobných opatřeních. Pochopitelně, v některých konkrétních momentech by se musela posílit zákonodárná moc vůči exekutivě i justici (už proto, že pozice zákonodárců u nás je u nás výrazně slabší, než jaká by měla být, ale nejsme v tom sami "Mutti Merkel" je také především členka exekutivy).