Fašismus? ANO!

Včera jsem se zde zmínil, že hnutí ANO považuji za přinejmenším fašismu velmi blízké. Teď to hodlám podrobněji zdůvodnit.

Proč je toto hnutí fašismu přinejmenším blízké?

Fašismus, pokud pomineme Dimitrovovo účelové pindání na sjezdu Kominterny, je levicová ekonomická teorie, kombinovaná s autoritativním (a také spíše levicovým) politickým uspořádáním.
Když Ludvík XIV. prohlásil ono známé "stát jsme já", tak to prohlásil jako absolutní monarcha, nikoli jako fašistický vůdce. Už proto, že ekonomika, kterou v tom svém státě měl, nebyla levicová. Proto také nebyl fašista a nebyl jím ani Josef II., byť jsem toho názoru, že by si tito monarchové (a mnozí další jim podobní) byli schopni s autentickými fašistickými vůdci přínosným zpoůsobem poklábosit.
Když ovšem někdo prohlásí, že bude stát "řidit jako firmu", tak vlastně predikuje levicovou (protože mnohočetnými státními zásahy silně mimotržně deformovanou) ekonomiku a současně řízení, založené buď na vůdcovském principu, nebo alespoň na principu velmi podobném.
Podnik má ředitele (ve velkých podnicích je ještě vyšší vrstva pyramidy s generálním ředitelem a jeho bezprostředními podřízenými), ten má náměstky, pak jsou cechy, dílny, jednotlivé výrobní kolektivy. Každá úroveň má svého šéfa a jeho zástupce, který se odpovídá úrovni vyšší a je z ní řízen, a směrem dolů má zase řídící pravomoci on. Dole stojí řadoví pracovníci, ovšem pro podniky, vyrábějící nějaké zboží, jsou nejnižší vrstvou v hierarchii zákazníci.
Zcela jistě se takto absolutisticky a vůdcovsky stát řídit dá (alespoň nějakou dobu), přičemž můžeme vést diskuse o tom, zda řadoví občané jsou více podobni řadovým pracovníkům ve firemní struktuře, nebo spíše těm zcela bezprávným a mimo možnost bezprostředního ovlivnění chodu firmy stojícím zákazníkům.

Co je na tom špatně?

Úplně se nám v takovémto uspořádání státu vytrácí demokracie. Z ní zbudou jen nějak očesané a "zneškodněné" dílčí prvky, jak tomu bylo u nás za vlády komunistů (a stejně tak tomu bylo i ve fašistické Itálii, nacistickém Německu, frankistickém Španělsku, i stalinském SSSR), případně bude demokracie otevřeně zrušena (jak to udělali švédští fašisté zrušením voleb).
U firem existuje jeden naprosto zásadní prvek, který omezuje moc celé téhle výše popsané mašinérie, a tím je konkurence. Zákazníci prostě mohou přestat být zákazníky tím, že přejdou k jiné firmě, což v situaci skutečně demokratického státu není problém. Z tohoto důvodu také velké firmy podporují fašizaci společnosti, která by vytvářela monopoly, bránící vzniku a rozvoji konkurence (a tedy bránící mobilitě těch nejnižších vrstev ve struktuře výroby, schopných jinak tímto mechanismem podrazit nohy i největšímu firemnímu vůdci). Z toho důvodu velké firmy bojují za nesmyslné patenty a autorská práva, pokud možno existující na věky věků, a podporují takové deformace právního systému, které by podobné prohřešky páchané jimi samými udržely v pásmu nepotrestatelnosti.
Z výše uvedeného důvodu "vůdcové" velkých firem podporují coby oligarchové v podstatě fašizaci celé společnosti (důsledky vidíme na Ukrajině, kde se stát v podstatě rozpadl na "pašaliky" jednotlivých oligarchů; ANO směřuje k něčemu podobnému). Je rovněž jasné, že pokud se stejným směrem metamorfuje stát, tak bude pro tu nejnižší vrstvu sociálně - organizační pyramidy "volit nohama" poměrně težké, protože stát je na daném území většinou jen jeden (nějaká přechodná dvojvládí by se asi našla i teď). Tedy z principu samotného je takto řízený stát vysoce nedemokratický. Oligarcha, který se dostane do čela takového státu, má tendenci stát se současně politickým i ekonomickým vůdcem, aby mohl říct po vzoru toho Ludvíka XIV. "stát jsem já".
K "volbě nohama" ovšem může dojít cestou masívní emigrace, nebo, v případě mezistátního konfliktu, cestou masového vytváření "vojsk v cizině", jak tomu bylo za první i druhé světové války.

Stav ve společnosti

Uvedená fašizace má, pochopitelně, ze začátku i mnohé pozitivní stránky. Kritizovali jsme konec konců před rokem 1989 Němce za propagandu, že "Hitler stavěl dálnice a zajistil plnou zaměstnanost". Sami jsme přitom naprosto stejným mechanismem adorovali komunistické hrdlořezy, kteří také spáchali "mnoho dobrého", a stihli to velice rychle, protože se nemuseli zdržovat nejakými demokratickými nesmysly, nebo dokonce nějakými lidskými právy. Z tohoto důvodu jsou fašističtí vůdcové adorováni často i poté, co předvedli svou neúspěšnost, případně se na ně provalily zločiny, které napáchali. Proto mají své příznivce dosud i Hitler i Stalin, proto každý fašistický vůdce bude mít základnu voličů, kteří ho budou volit i v opravdu demokratických volbách. Právě z této skutečnosti si dělali legraci i tvůrci filmu "Nebožtíci přejí lásce". Nedělejme si iluze, kdyby Spojenci v poraženém Německu uspořádali svobodné a demokratické volby, vyhrála by je s velkou pravděpodobností NSDAP.
Z tohoto důvodu se vůbec nedivme tomu, že ANO vede volební preference, a i tehdy, když něco v průzkumech ztratí, je jeho vůdce pořád ve špičce nejoblíbenějších politiků.
Pro hodnocení ANO je charakteristické i to, že jeho volební kampaň byla zaměřena na co nejvyšší získávání dotací. Těch dotací, které nám jako celku jednoznačně škodí a škodí i významné části voličů ANO, kteří si to zatím ovšem neuvědomují. Dotace jsou ekonomický nesmysl i z toho důvodu, že přerozdělováním, byť sebesofistikovanějším, žádné hodnoty nevznikají. A v momentě, kdy budeme "přerozdělovat" všichni, prostě chcípneme hlady. Tak, jako zkolabovaly mnohdy od prvního pohledu sympatické snahy některých pirátů založit svobodný stát, jehož ekonomika by ovšem dále stála na pirátství (což je ekonomicky prakticky to samé, co přerozdělování).
Z dlouhodobé perspektivy fašisticky i jiunak totalitně organizované státy nevydrží konkurenci států opravdu demokratických.
Stejně tak firemní molochy mohou (pokud si nezajistí zákonné výhody takového druhu, že to znemožní) být položeny na lopatky nějakou střdně velkou firmou, daleko pružněji zásobující trh kvalitnějším a inovovaným zbožím.
Jde totiž o to, že uvedené struktury, ať už státní či firemní, se začnou po určité době propadat do strnulosti, zabraňující vzniku především kvalitativním zmenám. Názorný, byť zjednodušený příklad: Budou se vyrábět stále sofistifikovanější kočáry, ba dokonce i MHD tažená koňmi nebo voly, ale bude aktivně bráněno vzniku automobilů. Jakmile ovšem někde někdo ty automobily začně vyrábět, projeví se totální neschopnost výrobu něčeho podobného zahájit také. V případě státu takováto strnulost vede k technologickému, ale i vojenskému, zaostávání za zbytkem světa a časem se najde někdo, kdo si jeho vojáky namaže na chleba. V podstatě tohle se stalo i Rakousko-Uherské monarchii. A přesně k těmto koncům bude směřovat ANO, pokud toto hnutí ponecháme v čele státu.

Hlubší souvislosti

Naprosto stejně se, v souvislosti s tím, co se nazývá "demokratický deficit", začíná chovat i EU. Není zde zatím jediný "Vůdce", byť čekatelů tohoto titulu je více a je mezi nimi (zatím) nějaká dělba moci. Chování Merkelové se dá vykládat mnoha způsoby a mezi jinými i tím, že uvedení do pohybu mas "uprchlíků" bylo součástí nějakých vnitřních bojů o vůdčí místo ve smečce.
EU také začíná více porušovat vlastní zákony a předpisy, kdy V4 byla peskována za to, že striktně dodržovala mezinárodní dohody o uprchlících i interní Dublinské protokoly. V případě ekonomické krize v Řecku EU rovněž masově porušovala svoje zákony a předpisy, které jiní musejí plnit, ale Řecko je plnit nemuselo (což bylo jedním z důvodů, proč mu masové dotace do ekonomiky nijak nepomohly a jen oddálily kolaps tohoto státu).
EU prosazuje nejrůznější kvóty, ale sama jich nedbá. Šéf parlamentu EU, Martin Schulz, je absolventem dvouletého knihovnického kurzu po základní škole, ale na jednu z nejvýznamnějších pozic v této organizaci to zřejmě zcela postačuje (případně je někdo takový na tomto postu spíše žádoucím zjevem).
Jak si šéfové EU představují demokracii, to nám názorně předvádějí na již zmíněné Ukrajině tím, koho v tamním konfliktu podporují. Tedy je pro ně ideálem vláda v Kyjevě, která v podstatě představuje jakýsi svaz oligarchů, poněkud znečitelněný tanci profesionálních kašpárků kolem nich.
EU se tedy stále více propadá do totality a rozpadá se přitom, a to vinou přesně těch tendencí, které u nás zosobňuje hnutí ANO. Možná má někdo představu, že pokud se stane fašistickou celá EU, odpadne riziko vzniku konurenta, který fašistické státy ekonmomicky nebo vojensky zničí.
Je otázka, co se stane oním kamínkem, hozeným na lavinový svah. Jak ovšem ta lavina poletí, tak bude brát vše hlava nehlava. Přimlouval bych se tedy za to, abychom v té době už byli mimo EU, i za cenu, že by se czexit měl stát oním kamínkem.