sobota 26. března 2016

Jsme ve válce proti terorismu?

(pokračování Stačil by cár papíru ...)

K velké nelibosti části multikulturalistů část odpovědných politiků, i část novinářů konstatovala, že "jsme ve válce proti terorismu". Málokdy se na něčem s multikulturalisty shodnu, ale shodnu se s nimi na tom, že uvedené prohlášení je pitomost.
Je to stejná pitomost, jak kdyby velitel za války zavelel: "Bojujeme proti tankům", nebo "Bojujeme proti výsadkářům". Dokonce je pitomost takto "bojovat proti válečným zločincům".
Bojuje se proti nepřátelským tankům, nepřátelským výsadkářům atd.
Bojuje se přitom proti všem, kdo jim poskytují zázemí: Taví ocel na ty tanky, v muničních fabrikách vyrábějí náboje, šijí uniformy (a padáky), vyrábějí palivo, atd. atd. Bojuje se i proti potenciálním tankistům, výsadkářům atd., kteří ještě nedostali povolávací rozkaz, ale jsou důležití pro nepřítele tím, že mu umožňují nahrazovat ztráty.
A nejprve je nutno vyhrát válku, a potom  je teprve možné uspořádat proces s válečnými zločinci.
Takže ano, "Boj proti terorismu" je naprostá pitomost.
Těm teroristům o něco jde. Mají jakýsi cíl, cílový stav, do něhož chtějí dostat evropskou společnost. S tímto cílem se nijak netají: Je to kompletní islamizace či šaríjace současných evropských států a jejich občanů. Tj. část přinutit ke konverzi k islámu, vyznavače "islámem tolerovaných" konfesí zotročit podle šaríje a zbytek vyvraždit (teoreticky by alespoň někteří mohli utéct, ale nebude kam).
Když se po atentátu 11. 9. dělaly průzkumy mezi muslimy, tak naprostá většina z nich atentát schvalovala. Od té doby se imámové naučili své "ovečky" patřičně instruovat a výsledkem jsou vlny odsouzení, které následovaly jak po obou pařížských atentátech, tak i po nynějším bruselském. Nicméně ovečky ještě nejsou instruovány dostatečně, takže při konkrétních dotazech na podle nich ideální politické uspořádání vcelku bezelstně přiznávají, že za ně považují islamizaci zemí, které jim poskytují pohostinství, zavádění šaríje a dalších islámských prvků uspořádání společnosti, jaké můžeme vidět v souvislosti s islámským státem, který "nemá nic společného s islámem", jak nás ujišťují multikulturní ideologové v rozporu s tím, že se jedná o uspořádání společnosti přesně podle Mohameda a spol.
Takže nezbývá než konstatovat, že naším nepřítelem je kdokoli, kdo chce islamizovat společnost v evropských státech, zavádět prvky šaríje do jejich právního systému, zavádět nadřazené postevení muslimů ve společnosti atd. Tím "kdokoli" je nutno, pochopitelně chápat i nemuslimy, s muslimy na tomto cíli spolupracující.
Je dokonce naprosto jedno, zda dotyční chtějí tyto cíle dosáhnout násilím, tj. terorem a podobnými aktivitami, nebo zcela "pokojně a mírumilovně", protože tím se tento jejich cíl nezmění na o nic méně zločinný a odporný. A tito lidé jsou legitimním cílem odvetných opatření, naprosto stejně, jako samotní teroristé.
Naším nepřítelem nejsou jacíci abstraktní, démonizovaní a současně odlidšťovaní "teroristé". Jsou jím všichni ti, kdo usilují o nastolení vlády islámu, zrušení demokracie, likvidaci lidských a občanských práv (protože islám nic takového neuznává). Tuto realitu je třeba konstatovat a je třeba podporovat ty politiky, kteří toto uznávají a podle této skutečnosti hodlají i provádět praktické aktivity.
Veškeré blábolení o tom, že "xenofobními a fašistickými reakcemi napomáháme teroristům" jsou naprostý nesmysl. Muslimové uznávají jen a jen sílu, uznávají toho, kdo na ránu odpoví deseti ranami, na deset ran stovkou (nebo jednou obrovskou, třeba jadernou).
Když princ Eugen Savojský zlikvidoval nečekaným útokem proti všem pravidlům z vojenských učebnic (útočil proti dvojnásobné přesile a ještě se špatně zajištěnou ústupovou cestou) turecký tábor pod obleženým Petrovaradinem, tak zjistil, že muslimové (protože ve vojscích Osmanské říše bojovalo prakticky veškeré islámské obyvatelstvo středomoří a Blízkého Východu) povraždili před svým útěkem všechny křesťanské zajatce. Nařídil proto pobít všechny zajaté muslimy. Až do konce jeho působení coby velitele (a později vrchního velitele) vojsk, bojujících na Balkánu a v jeho okolí proti Turkům, následně muslimové velice úzkostlivě dodržovali jakžtakž civilizovaná pravidla zacházení se zajatci, která byla v té době obecně uznávaná.
Další věcí je, že jediné, co může současný nástup islámu zlomit a vyvolat v islámských řadách nějakou krizi, je zcela viditelný neúspěch. Neúspěch nejlépe velice teatrální, velice citelný a dobře viditelný. Rovněž takový, který by nebylo možno ideologickým výkladem "opravit" na úspěch.
Je to úplně stejné, jako v případě nástupu nacismu. Norimberský tribunál naprosto jasně zjistil a veřejně konstatoval, že každý ústupek, který prosazovali "usmiřovači" vedl jen a jen k posílení vnitropolitické pozice nacistů obecně a Hitlera zvláště. Dokonce bylo prokázáno, že kdyby Anglie a Francie zasáhly v době obsazení demilitarizovaného pásma v Porýní nebo alespoň později v době mnichovské krize, tak by došlo k alespoň pokusu o svržení Hitlera a jeho nejbližších, který by však měl rozhodně větší šanci na úspěch než "operace Valkýra", k níž se část německého armádního velení odhodlala právě až po sérii drsných porážek a vzniku stavu, z něhož bylo zasvěceným jasné, že Německo nemá šanci na vítězství.
Podobný "stav bez šance na vítězství" je nutno vyvolat i pro šíření islámu do evropských zemí. Je přitom v podstatě jedno, jakými prostředky bude navozen. Muslimové chtějí vyhladit desítky až stovky milionů Evropanů a zbytek zotročit (za zotročení lze považovat i konverzi k islámu, protože ta znamená ztrátu kulturní identity i ztrátu postavení občana demokratického státu), takže s nimi rozhodně není důvod jednat v rukavičkách, pokud by to mělo ohrožovat úspěch naší obrany. Navíc jsme to my, kdo se brání proti nijak nevyprovokované agresi. Opět je to naprosto stejné, jaké to bylo v případě Němců, kdy bylo zcela legitimní bombardovat německá města, podporovat protiněmecký odboj atd. atd.
Teprve po navození stavu faktické porážky současné islámské agrese proti evropským zemím se můžeme nadít toho, že v islámu proběhne nějaký typ reformy, která by tuto ideologii v náboženském rouše alespoň částečně zcivilizovala. Do té doby jsou veškeré úvahy na téma zcivilizování islámu nějakou reformou naprosto bezpředmětné. Dokud bude tato ideologie vítězit a my před ním ustupovat (a je naprosto jedno, proč), bude v pozici úspěšné a vítězící ideologie, kterou reformovat naprosto není třeba. Bude v přesně stejné situaci, jako nacismus v průběhu jeho nástupu před druhou světovou válkou.

2 komentáře:

  1. A.S.P., souhlas. Cár papíru, anonymní telefonát či e-mail z internetové kavárny od kohokoliv z Molenbeeku, který by prokázal hnutí dobré vůle směrem proti těm smrt rozsévajícím magorům. Jenže on nebyl ani jeden a tím pádem konstatuji, že opěrná hnízda anticivilisace, jako je Molenbeek a jemu podobná po celé Evropě, si nahlas říkají o pogrom, jako prase o drbání. Být to ve středověku, dávno by z něj byly doutnající trosky. Ta tehdejší přímočarost a tvrdost, měly oproti dnešní neschopné beztvaré rozplizlosti hodně do sebe. Ale doufejme, že se to změní k lepšímu.

    OdpovědětVymazat
  2. To srovnání „sedí“, není k tomu prakticky co dodat.

    OdpovědětVymazat