Opravdu bychom neměli kam jezdit?

Pan Čulík v Britských listech vyhrožuje, že v případě odchodu z EU bychom "neměli kam jezdit". Prohlašuje volný pohyb mezi státy, za cosi, co existuje pouze na základě současné EU, a co by bez ní zaniklo.
Patrně si tento pán pamatuje jen komunistické Československo, z něhož člověk potřeboval "výjezdní doložku" i na návštěvu sousedních socialistických států, a pro návštěvu států nesocialistických byl povolovací proces, s nejistým výsledkem, ještě daleko složitější. Poněkud zapomíná na to, že na občanský průkaz se jezdilo do Slovenské republiky (a v opačném gardu také) už před vstupem obou států do EU. Také zapomíná na realitu První republiky, kdy stačilo vytáhnout ze šuplíku pas, sednout do vlaku a jet v podstatě kamkoli po Evropě, vízum ke krátkodobému turistickému pobytu dávala většina zemí na hranicích. Patrně zapomenul i na evrgrýn českých novinářů z té doby: Českou učitelku sežranou žralokem při koupání během pobytu u moře v Jugoslávii. Tedy státu, kam byl za socialismu opravdu problém se dostat.
Mimochodem, popsaný stav umožnil řadě československých občanů včas emigrovat před nástupem Hitlera.
Je ovšem možné, že by neomarxisté společně s islamisty proměnili po odtržení středo- a východoevropských zemí západní část EU v megakoncentrák severokorejského typu, kam by bylo obtížné se dostat. Ovšem, tam by současně ale nikdo, vyjma velmi excentrických osobností, nechtěl jezdit. Existuje řada trendů, z nichž většinu Britské lisy adorují a podporují, které by extrapolací k nějakému takovému výsledku vedly.
Pan Čulík varuje před "uvalením cel".
Problém je, že bezcelní přesuny zboží mají na starosti jiné mezinárodní organizace než EU. Ty neustále kritizují EU za její silně diskriminační politiku proti řadě mimoEUnijních států.
Další věcí je, že v následujících řádově desetiletích jsme klíčovou zemí, bez níž by nefungovala zelená hovadizace německé energetiky. Stačí, když nepřipustíme přetěžování našich drátů německou elektřinou, jdoucí z "eko" větrných parků na Severním moři do průmyslových zón na jihu Německa (přes nás, protože tyto parky vybudovali bez logistického zázemí přenosových kapacit), a mohou si dráty, vedoucí z těchto ekozařízení, strčit do jistého tělesného otvoru, protože přes vlastní území tu elektřinu nepřevedou a němečtí zelení dělají vše proto, aby tento stav trval zmíněná celá desetiletí. Pár blackoutů na jihu Německa by patrně dosti výrazně posílilo naše vyjednávací pozice, zejména pokud bychom se na tom domluvili s Poláky, přes něž část té energie jde také.
Problémem konkurenceschopnosti našeho zboží přitom nejsou žádná cla, ale idiotismy, prosazované EU, typu korupční aktivity REACH a mnoha dalších. Stejně tak bychom pro vývoz do dalších zemí mohli zlikvidovat dodržování EUronorem, které výrobu dosti citelně prodražuje, a byli bychom to naopak my, kdo by ošklivě konkuroval zemím EU a vytlačoval je z trhu (země třetího světa a další státy mimo EU). Nehledě k tomu, že na opačné straně se otevírá obrovský trh v Rusku a dalších postsovětských zemí, z něhož jsme se za havlovské éry nechali vytlačit právě starými státy EU. A to nezmiňuji Čínu jako další možnou destinaci našeho zboží a služeb.
A zcela jistě by to pro nás mělo i vysoce pozitivní dopad na výrazné zvýšení pestrosti zboží na našem trhu. EU se svými diskriminačními aktivitami vůči řadě rozvojových států nese jednoznačně vinu na tom, že v našich obchodech pořád nejsou plodiny, které byly za první republiky a za Rakouska do první světové války a válečné blokády s ní spojené běžnou součástí nabídky "obchodů s koloniálním zbožím" (což lze doložit např. kuchařskými knihami z té doby).
Pan Čulík rovněž kvílí nad tím, že bychom přišli o "erasmovské výměny" studentů se zahraničím. Tak nějak chlapec nechápe, že k tomu, aby si dva státy vyměnily určitý počet studentů a dohodly se, co jim bude zajištěno v rámci reciprocity přijímající stranou, a co jim bude muset zajistit strana vysílající (případně přímo rodina), opravdu nepotřebují bruselského úředníka, který celou tuhle dohodu nanejvýš zkomplikuje "unifikací", "certifikací", "akreditací" a podobnými úděsnými hovadinami, jejichž produkcí parazitický druh Homo bruselensis předstírá práci. I takovéto výměny jsme měli se řadou států již před vstupem do EU a dokonce byly ve velmi zárodečné podobě přítomny už v dobách počínajícího zániku normalizačního režimu před rokem 1989.
Takže zcela jistě bychom neměli "Erasmus", ale měli bychom výměny studentů se řadou států, navíc neomezované bruselskou byrokracií a současně nevázané na členství partnerského státu v EU.
Další věcí, kterou lidé Čulíkova typu prostě nejsou s to si představit, je vysoká pravděpodobnost, že EU by opustila celá skupina V4, pravděpodobně s následným exitem Pobaltí a Rumunska s Bulharskem. Je otázka, zda by se přidalo i Rakousko, které začíná s V4 v mnoha ohledech spolupracovat. Což by v podstatě znamenalo obnovu podunajské monarchie v trochu širším měřítku a s výrazně omezenou přítomností německých nacionalistů, kteří původní soustátí rozložili a zavinili jeho skázu.
Bezpečnost těchto států nezajišťuje EU, jak se opakovaně vyjadřují mnozí EUrofilové, ale NATO. EU by nás nedokázala zachránit ani před útokem papežovy švýcarské gardy. Nanejvýš by po mnohaměsíčním jednání v bruselských institucích dala najevo nesouhlas  pípavými protesty svých komisařů.
Naopak, vzhledem k tomu, že Německo i Francie jsou ve stavu určitých "námluv" s Ruskem, je to EU, co je pro nás potenciálně nebezpečná instituce, kterou si musíme hlídat, zda nechce Putina pozvat do Mnichova (nebo kamkoli jinam, ale ten Mnichov by se, vzhledem ke kontextu německé a francouzské historické tradice, hodil nejlíp). Brity a Italy by, konec konců, na takové jednání mohli přizvat. A sousední Poláci mají se "starými" zeměmi EU zkušenosti velmi podobné (viz "podivná válka").
O svou budoucnost bychom se zkrátka měli starat sami. Když to neuděláme, tak žádný Brusel to za nás neudělá.