Další taktika islamistů a jejich kolaborantů?

V současné době jsme svědky dalších taktických manévrů příznivců islamizace Evropy, ať už z řad samotných muslimů, tak i z řad multikulturalistů a hlasatelů dalších nelidských a zločinných ideologií.

Co se děje?

Soudruzi multikulturalisté a jejich spřeženci chtějí cenzurovat informace o dění v islámských státech (nejen v chalifátu, ale i dalších), i o teroristických a podobných akcích, charakterizujících chování muslimů, žijících v civilizovaných zemích.
Ohánějí se nejrůznějšími rádoby chválihodnými a pozitivními záminkami, nicméně z toho celého plyne zcela jednoznačná snaha o cenzurování "nevhodných" leč pravdivých informací.

Jak to hodnotit?

Budu naprosto nekompromisní: Suverénem v demokratickém státě je lid. Z pohledu uvedené kauzy je úplně jedno, jak se stavíme ke sporu mezi přímou a zastupitelskou demokracií, respektive o to, jaký podíl těchto dvou forem projevování vůle lidu považujeme za ideální.
Důležité je, že aby občané rozhodli správně, bez ohledu na to, zda jde o hlas politické straně s určitým programem, konkrétní osobnosti, nebo na otázku v referendu (či na podporu vyhlášení referenda nebo nějaké petice), potřebují věcně správné a co nejúplnější informace. V podstatě by mimo spektrum těchto informací měly legitimně náležet jen informace podléhající vojenskému či zpravodajskému utajení, jaké se běžně nedostanou v nefiltrované podobě ani k zastupitelům a většinou ani ke členům vlády a dalším příslušníkům exekutivy.
Jsem přesvědčen i o tom, že utajování v justiční sféře (další z pilířů demokracie) přesahuje u nás a v současnosti velmi výrazně optimální míru a sune se ke hranici přijatelnosti, o čemž svědčí i poměrně nízké vnímání důvěryhodnosti justice jako takové mezi občany.
"Filtrování" informací, navíc se zcela jednoznačným politickým záměrem maskování negativních jevů spojených s určitou politikou či ideologií, je zcela jednoznačně aktem antidemokratickým a v ideálním případě by pachatelé tohoto činu měli být velmi tvrdě potrestáni (v některých klasických demokraciích by jim hrozilo i odnětí občanských práv nebo vyhnanství).

Jistěže bych výše uvedeným konstatováním mohl i skončit, ale celá věc má ještě další dva rozměry:

Rozměr psychiatrický

Na webu Osel.cz je citována petice psychologů, kteří uvedené informace považují za "zdravotně škodlivé".
Jistěže je třeba nejprve se zeptat, zda profese blízká až totožná té, jejíž příslušníci běžně pouštějí na svobodu monstra, která v následujících dnech (a někdy i pouhých hodinách) vraždí, je vůbec hodna jakékoli důvěry. Zejména když následně vyplynou podrobnosti typu "pacient se před přijetím pokusil o vraždu, prohlašoval, že má nutkání vraždit a bude po propuštění vraždit, a přesto byl propuštěn (a vzápětí vraždil)".
Jsem toho názoru, že znění otázky v tomto případě dosti jednoznačně predikuje zápornou odpověď.
Dalším "dědictvím psychověd" jsou účelové hospitalizace nepohodlných lidí. V oblasti socialistických států se tak dělo především disidentům (s kontextem "kdo nemá rád socialismus, nemůže být psychicky normální"), zatímco západní psychiatrie pracovala spíše na komerční bázi (např. na objednávku nedočkavých dědiců), byť spolupráce se státními institucemi zde také byla, ale ne v takovém rozsahu, jak tomu bylo východně od "železné opony".
Určitým reziduem těchto účelových hospitalizací a snah psychiatrizovat nepohodlné osoby byly úvahy o psychiatrizaci V. Klause v době, kdy váhal nad podpisem Lisabonské smlouvy, která, jak se  dnes ukazuje, představuje čiré zlo.
Tato profesní skupina je tedy naprosto nedůvěryhodná a příslušné odborné společnosti či jiná seskupení lze s úspěchem podezřívat z toho, že budou vždy vydávat pseudoodborné posudky na objednávku dominujících politických směrů a osobností je zastupujících. Jejich za odborné vydávané názory nemají naprosto žádný význam a nemá cenu se jimi sebeméně zabývat.

Rozměr islamizační

Tady nastala určitá dichotomie mezi muslimy, žijícími v civilizovaných zemích (a jejich příznivci) a muslimy, žijících v zemích necivilizovaných, které jsou celá staletí pod nadvládou islámu (jak je tomu s územím chalifátu).
Faktem je, že "povolení" nemuslimové, žijící v islámských zemích, jsou celá staletí systematicky šikanováni a kdo z těchto komunit měl odvahu se vzepřít, byl již dávno zavražděn nebo se mu podařilo emigrovat. Tito lidé si ani nedokáží představit svět, v němž by nevládla patologická monstra podle šaríje. Ukazují to mj. i konflikty se syrskými křesťany u nás, kteří se prostě nedokázali civilizovanému způsobu života přizpůsobit.
Jsou jako medvěd z povídky Jevgenije Čarušina, který celý život prožil v cirkusové kleci, kde mohl udělat jen tři kroky dopředu a tři kroky zpět. Když byl potom jako "důchodce" dán do výběhu v zoologické zahradě, vydal se vždy z brlohu na procházku a "procházel se" tři kroky dopředu a tři kroky zpět, jak to měl zafixované z předchozího života.
Na uvedené nemuslimy skutečně působí zprávy o teroristických útocích a teroristická videa z masových vražd a mučení jako zastrašující prvek.
Jiná situace je v civilizovaných zemích, kdy na negativní dopad podobného zastrašování doplatili i ideologičtí souputníci muslimů, nacisté, kteří těmito akcemi pouze znásobovali nenávist a touhu po odplatě, které se jim také, byť zdaleka ne v rozsahu alespoň postačujícím, dostalo.
Zde stejné materiály vyvolávají odpor a nenávist vůči katanům, kteří tyto zrůdnosti provádějí, i vůči všem, kteří s nimi v této věci ideově souznějí, od "umírněných" (což je, pochopitelně jen předstírání) muslimů po nejrůznější typy multikulturalistů, europeistů, neomarxistů, zelených a pod., majících za cíl zlikvidovat evropskou civilizaci a vyvraždit "nepřizpůsobivé" obyvatelstvo, odmítající jejich zrůdné ideje.
Tyto zločinecké kruhy si jsou, na rozdíl od muslimů v islámistánech, vědomy odlišné mentality evropského obyvatelstva, a tak se snaží nevhodnou islámskou propagandu cenzurovat. Nedělají to, pochopitelně, proto, aby obyvatele civilizovaných zemí nějak chránili, ale proto, aby zamezili toku informací o skutečné podstatě islámu, která je přesně taková, jakou nám ji ukazují videa z chalifátu, nikoli taková, jak se ji snaží popsat blekotavé lži multikulturalistů, a jak nám ji předstírají islámistické organizace (typu dnešních "společných modliteb proti islámskému státu").
Nedělají to ani v rámci nějakého spiknutí. Vzhledem k tomu, že účinky informací o poměrech v chalifátu a dalšíchj islámských státech i o teroristických aktivitách muslimů v civilizovaných zemích mají pro ně vcelku jasně předvídatelné důsledky, plyne jejich reakce z elementární logické úvahy, které by měl být schopen jakýkoli pologramota.
Uvedené cenzorní aktivity nejsou nic jiního než obdobou goebbelsovského popírání vyhlazovacího charakteru koncentračních táborů, které bylo až do bezpodmínečné kapitulace oficiálním stanoviskem nacistického režimu k faktům, které vycházely při osvobozování koncentráků stále více najevo.
Cílem těchto aktivit je udržení alespoň jakési podpory pro multikulturalistické strany a osobnosti a snaha přredstírat, že "situace není tak špatná, aby bylo nutno volit 'extrémisty'", což se, bohužel, těmto silám zatím daří. Dnes se, pochopitelně, už začíná bojovat o to, kdo bude dominovat v parlamentu po volbách v příštím roce. Cenzura zvěrstev, páchaných muslimy jak na území, která ovládají, tak i v civilizovaných zemích má deformovat chápání islámu a rizik s ním spojených u mas voličů natolik, aby nedošlo k vítězství politických stran, majících v programu zastavení islamizace a případně i zlikvidování těch pozic, které zde islamizátoři již vydobyli.

Cílem uvedených snah o "ochranu" obyvatel před "nervy drásajícími" informacemi tedy není nic jiného, než snaha nastolit v reálu poměry, v jakých tyto informace vznikají a které jsou jimi popisovány. Protože takovéto poměry nemají nic společného s demokracií, je nutné všechny, kdo tento "projet" podporují, chápat jako antidemokraty, kteří by v řádné demokracii (jakou představují např. některé antické městské státy) byli zbaveni občanských práv (a třeba i následně prodáni do otroctví) nebo odesláni do vyhnanství.