Sypou si popel na hlavu?

Kdo? Ti, kdo nás ještě před několika lety ujišťovali, že Erdogan je sice islamista, ale "umírněný", a že od něho a jeho strany rozhodněu nehrozí žádné riziko narušení demokracie v Turecku.

První aspekt událostí v Turecku

Právě téze o "umírněném islamismu" Erdoganovy strany byla leitmotivem všech, kdo napomáhali Erdganovi na cestě k moci ze strany EU. Včetně toho, že už tehdy se EU silně angažovala v paralýze turecké armády, která byla zárukou sekulárnosti státu. Byli to bruselští pseudodemokraté, kdo se pod záminkou "boje proti antidemokratické soldatesce" účastnil první Erdoganovy čistky v armádě, zvažující jeho sesazení právě kvůli tomu, že hrozilo narušení Atatürkova odkazu sekulárního uspořádání tureckého státu.
Můžeme tedy říci, že na současných tureckých čistkách, zbavujících tento stát posledních zbytků demokracie a sekularity, má velmi silný podíl právě EU.
Co je ještě důležitější je fakt, že se vedení EU, lhostejno zda z blbosti nebo motivováno snahou zlikvidovat v Turecku tamní ne zcela pevnou demokracii, vystoupilo zcela jednoznačně protidemokraticky (ono se tak stalo i v mnoha dalších případech, ale nikoli takto spektakulárně).
Budu ošklivý, ale k "uprchlické krizi" došlo až poté, co Erdogan do značné míry upevnil svou moc. Zpětně to rozhodně nevypadá jako náhodný souběh zcela nezávislých dějů. Naopak, Erdogan mohl za svou pomoc na cestě k absolutní moci papalášům EU slíbit, že "uprchlíky", už léta existující, pošle do evropského prostoru, aby omezil či zlikvidoval demokracii i zde.
Další věcí je, že hanebně selhal odhad všech, kdo se nám snažili namluvit, že "Erdogan je sice islamista, ale umírněný a jeho z demokratických voleb vzešlá vláda demokracii v Turecku nijak neohrožuje".
Těmito bezcennými kydy (jejich "kvalitu" ukázal jasně a jednoznačně v minulých dvou týdnech proběhlý Erdoganův antidemokratický puč) nám byly krmeny uši právě v době po Erdoganově prvním zásahu proti armádě, který v podstatě zlomil její možnost garantovat sekulárnost a tím i civilizovanost poměrů v Turecku.
Kdo nám ty uši krmil? Reportéři a komentátoři blízcí tzv. "pražské kavárně" a politicky rezonující s prounijními politickými silami. Naopak se kritcky k těmto dějům v Turecku stavěli naši "extrémisté", kteří to tehdy komentovali jako cestu k přeměně Turecka na islámistický stát, což se naprosto jednoznačně stalo v druhé polovině minulého měsíce.
Není jasné (a asi se to spolehlivě nedozvíme), zda byl neúspěšný puč zcela čistou akcí Ergoganových islamistů, jako byl známý požát Reichstagu, zapálený jednotkou SS za spotřebvání stovek litrů benzímu a dalších hořlavin, které odsouzení anarchisté prostě neměli k dispozici, nebo zda šlo o reálný pokus o zadržení islamistů, od samého počátku infiltrovaný a kontrolovaný Erdoganovými tajnými službami. Důležité je, že to byli naši "antiislámští extrémisté", kteří před podobným vývojem s dlouhodobým předstihem varovali, zatímco "střízliví a rozumní" politici a publicisté považovali (a hlavně prohlašovali) podobný vývoj za nemožný.
Čímž je naprosto jasně dáno, komu věřit a komu ne.

Druhý aspekt událostí v Turecku

Znovu přípomínám, že Erdogan byl všemi proislámskými ideology prohlašován za "umírněného islamistu", od něhož nehrozí demokratické společnosti žádné nebezpečí.
Naprosto stejné síly prohlašují řadu islamistů působících v EU (a dalších civilizovaných zemích) za "umírněné" a nepředstavující žádné riziko. Tedy o nich prohlašují ti samí to samé, co prohlašovali o Erdoganovi. Vzhledem k tomu, že Erdogan prakticky zcela zlikvidoval v Turecku demokracii (pokud tam nějaké formálně demokratické instituce a procedury po "očistě" zůstanou, budou stejně demokratické jako byly demokratické volby a zastupitelstva v komunistickém Československu po únoru 1948), usvědčuje tím uvedené agitátory ze lží.
Erdoganův puč jasně ukázal, že i "umírnění" islamisté jsou zdrojem fatálního rizika pro demokracii a jejich přítomnost v demokratických státech je zcela nežádoucí. Aktivity turecké komunity v Německu a Rakousku, které masově podpořily Erdoganův antidemokratický a antisekulární puč, jsou zcela jasně analogické s podobnými aktivitami německých menšin, které podporovaly Hitlera od jeho nástupu k moci až do jeho porážky.
Ukazuje se tedy, že jednoné rozumné řešení je nucený odchod těchto menšin z civilizovaných zemí (analogický odskunu německých menšin). Navíc v podstatě nejsou tito lidé v EU zapotřebí, protože je zde dost nezaměstnaných, schopných převzít práce, které dělají. Stačilo by pouze přiškrtit nesmyslně štědrý sociální systém, který umnožňuje řadě lidí se flákat na sociálních dávkách. Bylo by žádoucí přiškrtit též nesmyslná vysokoškolská studia nesmyslných oborů, jejichž absolventi mají v ekonomice nulovou použitelnost a různými cestami parazitují na společnosti.
Erdoganův puč tak ukázal v podstatě to, co normální lidé vědí: Že pravda je na straně "extrémistů", kritizujících islám a islamizační tendence v EU, zatímco propagátoři těchto sociálních jevů a ti, kdo bagatelizují rizika s nimi spojená, buď vědomě lžou, nebo hlásají nesmysly na základě snůšek ideologických žvástů, jimž v důsledků své mentální omezenosti věří.

Tito lidé by nyní měli stát na sviňské kůži a sypat si popel na hlavu. Takovéto sebereflexe se od nich, pochopitelně nedočkáme, ale měli bychom je poslat na imaginární sviňskou kůži tím, že cokoli co řeknou nebo napíší budeme rovnou brát jako bezcenné žvásty.