První změna
Po roce 1989 "se ukázalo", že sestra musí mít vysokoškolský titul na úrovni bakaláře, jinak není "plnohodnotnou sestrou".Přičiny tohoto stavu byly dvě:
- staré státy EU se obávaly, že budou zavaleny zdravotnickým personálem z postkomunistických zemí
- střední školy v původních zemích EU mají velmi mizernou úroveň (i ty zdravotní). Úroveň jejich maturanta sotva odpovídala lepším absolventům našich ZŠ, úroveň našich maturantů v té době dosahovala právě toho, co znali a uměli jejich bakaláři. Tohle bylo akcentováno ještě v anglicky mluvících zemích, kde se většina maturantů pohybuje na hranici negramotnosti
Z těchto důvodů byl požadován po našich sestrách (a dalším středním zdravotním personálu) "papír" s potvrzením o absolvování VŠ.
Přizpůsobení
Velmi rychle se ukázalo, že naše maturantky žádné další vzdělávání nepotřebují. Studijní programy západních univerzit v té době již visely na internetu, takže nebyl problém porovnat jejich náplň s tím, co umějí a znají naše maturantky ze SZŠ.Takže byly vytvořeny programy, které se daly absolvovat "s pravou rukou přivázanou za zády" a studentkám přinášející především více hodin a rozmanitější sesterské praxe (což jakýsi pozitivní význam může mít).
Vedle takovýchto bc. oborů ovšem vznikly ve zdravitnické sféře ještě obory zcela nové, byť rovněž "stínující" poměry v západních zemích, jako jsou fyzioterapeuti, optometristé nebo nutriční terapeuti.
Studenti těchto oborů naopak měli a mají eminentní zájem na co nejvyšší kvalitě svého vzdělání (i ti, kteří neaspirují na absolvování magisterského stupně), protože se budou muset prosadit vedle lékařů a v podstatě prokázat v praxi, že určité specializované úkony opravdu dokáží dělat lépe než lékaři a že dokáží lékařům dávat smyslupelné a užitečné rady z okruhu vědomostí za horizontem lékařského (i specializovaného) vzdělávání.
Rozpor
K rozporu mezi těmito dvěma skupinami oborů došlo v klasické podobě v Brně, kde se před několika lety rozhodovalo o odštěpění a zřízení fakulty zdravotních věd od lékařské fakulty.Studenti i vyučující "sesterských" oborů tento zámer silně podporovali, studenti výše zmíněných "nesesterských" oborů spolu s dalšími vyučujícími nikoli.
Hlavním důvodem byla představa o "laciné" výuce, bez jakéhokoli laboratorního a klinického zázemí, s výukou pomocí co nejlevnějších lektorů, splňujících pouze nezbytné minimum kvalifikačních požadavků, což by umožňovalo ji dávat minimální možné platy.
Tento stav by zcela jistě vyhovoval sestrám apod., pokud by se pro ně podařilo zajistit praxe ve fakultních nemocnicích (spadajících pod lékařskou fakultu). I po stránce ekonomické by to byla "výhra", protože poměr příjmů (z dotací plynoucích na studenta) a výdajů (na personál a provoz) by byl srovnatelný s "levnými" humanitními obory, které jsou univerzitními ekonomy neustále dávány "rozhazovačným" fakultám s laboratořemi a výzkumnými centry, především lékařské a přírodovědecké, za vzor.
Vedlo by to ovšem k totální degradaci ostatních zdravotnických oborů, které ta výzkumná centra a laboratoře smysluplně využijí a naopak je pro udržení své kvality nezbytně potřebují.
Hodnocení
Z tohoto pohledu je skutečně návrh ministra Němečka smysluplný, protože návrat k předlistopadovému stavu nebude mít na kvalifikaci sester ("jen" s maturitou) prakticky žádný vliv. Bude jen stačit, aby nové sestry absolvovaly na své první štaci nějaké "kolečko", které by jim rozšířilo obzory, což bylo v podstatě jediné plus navazující vysoké školy. Tohle mohou ve své režii zvládnout i jednotlivé nemocnice, konec konců, v časech dřívějších to i dělaly."Čertovo kopýtko" se skrývá jinde: Tyto sestry budou mít opět problém, pokud se budou snažit získat místo v některé ze zemí, kde by braly nominálně +- to samé, ale v eurech. Což do značné míry souvisí se záměry pana ministra "kádrově stabilizovat" naše zdravotnictví i se zrůdně nízkými platy, neodpovídajícími (na současné cenové hladině) ani regeneraci pracovní síly.
Zásadní problém je v podfinancování a podzajištění zdravotnictví.
Platy zdravotníků jsou, vzhledem ke kvalifikaci a odpovědnosti jejich práce hluboce poddimenzované, a to nejen ve srovnání se stejnými profesemi v západních státech EU, ale i s platy obdobně odpovědných a současně obdobně kvalifikovaných pracovníků v jiných oblastech naší ekonomiky.
Navíc jsou zde i jiné problémy: Např. u řidičů se tvrdě hlídá doba souvislé práce, řidiči mají osobní záznamníky, které policie tvrdě kontroluje. U lékařů a sester je zcela běžná i "šichta" dva dny v kuse. To, že část této pracovní doby je formálně přejmenována na "pracovní pohotovost s možností odpočinku" na jejich zatížení nic nezmění. Kdyby inspektorát práce dělal svou práci tak, jak má (a jak to dělá třeba u těch řidičů), většina nemocnic by musela být uzavřena pro nedostatečný počet personálu.
Srovnání
Velice často se argumentuje relativně vysokými počty lékařů v našich zdravotnických zařízeních. Uvádí se i srovnání se západními státy, kde jsou ty počty na obyvatele výrazně menší.Problém ovšem spočívá v tom, že se porovnává neporovnatelné.
Hlavní rozdíl je v tom, že naprostou většinu zdravotnických zásahů dělají u populace srovnávaných zemí pracovníci paramedicínských oborů (chiropraxe, homeopatie, čínská medicína, akupunktura apod.) a k lékařům jdou pouze pacienti, kteří se pro ošetření odborníky těchto oborů nehodí, nebo u nichž byla tato léčba neúspěšná.
Tento problém ministerstvo spolu s lékařskou komorou aktivně udržuje a prohlubuje tím, že brání etablování paramedicínských oborů v našem zdravotnictví. A i nelékařští zdravotní odborníci mají zpravidla nižší postavení a omezenější možnosti samostané práce než v západních zemích a než odpovídá jejich kvalifikaci.
Dalším problémem je i daleko vyšší zátěž našich lékařů administrativou, která jde v západních zemích do značné míry mimo lékařský personál a jsou na to opět specializovaní pracovníci, kteří pouze předkládají výsledky své práce (např přepisy z diktafonu) lékařům ke kontrole a podpisu.
U nás tento problém nevyřešila ani komputerizace. Jednak mnoho času (a peněz) stojí nejrůznější poruchy programů, připojení, havárie serverů apod., což opět z větší části musejí řešit lékaři, jednak do hry vstupuje i nekvalita SW, které práci spíše přidává.
"Když se psalo na stroji, já přijala pacienta a poslala ho na speciální vyšetření, tak jsem štos papírů vyndala ze stroje a po návratu z těch vyšetření jsem ten štos papírů a průklepáků zase do stroje dala a dopsala výsledky a svoje doporučení a medikaci. Dnes musím pacienta ukončit, jako by ode mě odešel, a po návratu z vyšetření zase udělat stejný sled úkonů, jako by přišel znovu. Jinak bych nemohla pracovat s dalšími pacienty." To je zkušenost praktické lékařky.
Prostě SW napsaný blběji než většina PC her (a určité procento her už z doby osmibitů), které umožňovaly a umožňují "uložit misi" a hrát jinou.
Vzpomínám také v této souvislosti na kolegyni, která pracovala na psychiatrii a sloužila občas na LDN: "Na LDN mohu předepsat jen speciálně omezené spektrum léků. Pokud pacient potřebuje něco mimo ně (pořád se pohybujeme na úrovni toho, co může předepsat každý praktik a něco z toho je i volně k dostání), musím pacienta propustit z LDN (=minimálně 1 stránka A4 volného textu), přijmout k sobě na oddělení (=1 formulář A4 vyplňovací + volný text asi na 1 stranu A4), napsat mu ten lék, propustit ho z oddělení (viz výše) a přijmout znovu do LDN (opět viz výše). Čili sepsat asi 6 stran A4 textu, přičemž řada používaných programů má zablokováno copy - paste, které by se v tomto případě dosti hodilo.
Takže lékaři po významnou část své pracovní doby dělají "dobře placenou špatnou sekretářku"; špatnou proto, že nemají žádnou systematickou výuku psaní na stroji či klávesnici, jaká se vyučuje třeba na ekonomických školách.
Řešení
Infernální stav našeho zdravotnictví rozhodně nezlepší zavedení "nového nevolnictví" lékařů, případně i sester. Toto opatření, přesahující bolševické "umístěnky", byť maskované "vzděláváním", pouze dočasně zakamufluje progredující problém (s vysokou pravděpodobností do příštích voleb, asi na podzim 2017, a dál zcela jistě autoři této "koncepce" nevidí). A ve skutečnosti tento problém prohloubí ještě tím, že bude daleko silněji motivovat absolventy lékařských fakult k tomu, aby vůbec do našeho zdravotnictví nenastupovali. Bude dále klesat i zájem o studium medicíny mezi maturanty (už dnes je znát na kvalitě nižších ročníků, že poměr přijatých vůči zájemcům v posledních letech dosti poklesl).Z dlouhodobějšího hlediska (přesahujícího horizont "ministerského dožití" současného ministra) jsou uvedená opatření jednoznačně škodlivá.
Pan ministr se sice zaklíná, že "školící stáže" by představovaly jen objem cca dvě odpoledne za měsíc, avšak v písemných materiálech, které předkládá ke schválení, žádný takový (ani jiný) limit není uveden. Vše má zůstat na zcela bezuzdné libovůli krajů.
Zkrátka se jedná o nesmysl, který má dočasně zakrýt celkově špatnou koncepci našeho zdravotnictví. A stylem "po nás potopa".
Žádné komentáře:
Okomentovat