Nedůslednosti Astonovy

Aston ve své úvodníku do Neviditelného Psa komentuje účast muslimů na mši za islamisty zavražděného francouzského kněze, která se konala v kostele na náměstí Míru. Zmiňuje i skutečnost, že v kostele sv. Ludmily (a snad i jinde) účast muslimů na této mši odmítli.

K Astonovi

Aston správně konstatuje i fakt, že "muslimové by měli stát v první linii v boji proti islámskému terorismu", ale nicméně činí pravý opak - islámské komunity takovýmto teroristům zajišťují jak bezpečné zázemí tak i logistickou podporu (už jsem o tomto problému také psal). Respektive, abych nebyl tak přehnaně optimistický jako Aston, oni by v této první linii stáli, kdyby vyznávali s námi identické (či alespoň podobné) hodnoty.
Problémem muslimů (a ještě více naším problémem s muslimy) ovšem je, že vyznávají "hodnoty", které jsou s naší civilizací a jejím bezproblémovým chodem naprosto neslučitelné, a tudíž stojí ideologicky, ale i fakticky jako "druhá linie teroristů", která té první poskytuje nejen výše zmíněné zázemí, ale slouží i jako zdroj "doplňovacích odvodů", což jasně ukázaly události v souvislosti s vyhlášením chalifátu v oblasti Blízkého Východu a na severu Afriky.
Aston prostě považuje naše kulturní hodnoty zcela automaticky (a možná by se takto explicitnímu vyjádření i bránil) za univerzální, a tudíž přijatelné i pro muslimy, kteří by je tedy měli proti teroristům hájit. Opak je ovšem pravdou, ať už vezmeme v úvahu Huntingtonovskou "válku civilizací", nebo ještě explicitnější výrok Atatürkův: "Na Zemi existuje velké množství kultur, ale pouze jediná civilizace, ta evropská", tak máme naprosto jednoznačně vysvětleno, že muslimové prostě stojí na opačné straně fronty, po boku těch teroristů.
Aston dále formálně správně uvádí, že "u nás jsou muslimové náboženskou skupinou, zatímco v západních zemích jsou sociální vrstvou".
Uvedené je sice pravda, ale problematická tím, že mezi těmito dvěma stavy je pouze kvantitativní přechod, tj. jakmile se muslimové zmnoží, ať už opravdu množením nebo přistěhovalectvím, tak se automaticky stanou z náboženské skupiny sociální vrstvou, daleko problematičtější z hlediska soužití s většinovou společností, jak to vidíme v řadě starších zemí EU, kde už se jedná v podstatě o etnickou válku, vedenou muslimy proti zbytku společnosti.
Pokud chceme něčemu podobnému zabránit, pak nezbývá nic jiného než podpořit "antiislamisty" a jiné podobné "extrémisty" v tlaku na vedení státu, aby omezilo nebo zcela zamezilo imigraci muslimů. Rozhodně je něco podobného, byť by to bylo spojeno i se sankcemi ze strany EU, případně nutností czechxitu, podstatně menší zlo než připustit vznik "sociální skupiny" muslimů, vedoucích etnickou válku proti proti zbytku společnosti (mimo části kolaborantů), jak ji vidíme ve starých zemích EU.

K samotné mši

Účast muslimů na uvedené mši nijak neznamená, že by tito muslimové nesouhlasili s cíli, které si vytkli teroristé. Oni pouze nesouhlasí s jimi používanými prostředky, které považují za předčasně nasazené, vyvolávající odpor i v té části společnosti, která by se časem dala uchlácholit ke kolaboraci s nastupující islamizací, případně k apatickému vztahu vůči takovémuto směřování. O tom jsem již před několika dny psal.
Muslimy, kteří se šli modlit za podřezaného kněze (co mu přáli - aby se ocitl jakožto význačný "nevěřící pes" v ohni pekelném?), rozhodně nelze považovat za nějaké spojence. V případně jakohokoli vážného konfliktu se postaví na stranu teroristů, byť třeba ne se zbraněmi v ruce, ale daleko zákeřněji: Šířením blábolů o "islamofobii", podporou parazitů z anti-hate skupin a podobných antisociálních organizací. Konec konců, přesně to samé dělali i nacisté a jejich přívrženci ve 30. letech.

Historická zkušenost a analogie

Z historické zkušenosti s těmi zmíněnými nacisty se můžeme poučit i v jiné věci:
Nacisté dokázali získat pro svou podporu i jednotlivce a skupiny, které oni sami svým programem ohrožovali a po získání moci je nemilosrdně likvidovali. Dokonce se jim podařilo získat i podporu části Židů (vyvolali v nich dojem, že jsou vlastně Němci s židovskými kořeny, jichž se Norimberské zákony a jiné nacistické prasečiny netýkají), z nichž někteří podporovali nástup nacismu ještě i po Mnichově.
Současně se skutečností, že tito Židé byli při mnichovském odtrhávání pohraničních okresů počítáni za Němce, to přispělo k antisemitským náladám (a jejich toleranci většinovou společností) za Druhé republiky.
Toto přetrvávalo i po 15. březnu 1939. Ve dvoudílných Dějinách Brna se o tomto období dočteme, že pronásledování Židů bylo reflektováno významnou částí české veřejnosti (ale i politickými představiteli a tehdejším odbojem) jako vnitroněmecký konflikt, do něhož by se Češi neměli plést. Z tohoto důvodu toto pronásledování nebylo reflektováno tak negativně, jak to chápeme dnes. Což může být bez znalosti širšího kontextu událostí nepochopitelné.
S nacisty také spolupracovaly některé organizace českých fašistů a po sňatku Hitlera se Stalinem také komunisté, přestože obě tyto skupiny byly v následném (ale nacisty dávno dopředu plánovaném) obodobí postiženy tvrdými represemi (percentuálně bylo více obětí mezi českými fašisty než mezi komunisty).
O selhání části českých intelektuálů v době nástupu nacismu a po Mnichovu se zmiňoval i pan president, čímž si opět vysloužil nehynoucí nenávist "pražské kavárny".
I dnes a s islámem je situace podobná, protože se setkáváme s podporou muslimů a jejich draní se k moci i ze strany skupin, které jsou jednoznačně islámem poškozovány, pokud ne likvidovány. Muslimy podporují

• feministky, přestože islám považuje ženu za něco mezi domácím zvířetem a otrokem
• homosexuálové, přestože islám homosexuály brutálními způsoby likviduje a všechny státy na světě, kde je za homosexualitu trest smrti, jsou islámské
• křesťané, přestože se mají stát v islámskom státě něčím mezi otroky a nevolníky
• liberálové, přestože jsou lidé takovýchto názorů v islámských zemích nemilosrdně likvidováni
• "pražská kavárna", přestože prakticky všechny hodnoty, k nimž se verbálně hlásí, jsou s islámem v rozporu
• ale i ti Židé, coby "taky utlačovaná skupina"

Onu zmíněnou a ideologicky využívanou charakteristiku "utlačované skupiny, která by měla z tohoto titulu s taky utlačovanými muslimy solidarizovat" (a spolupracovat tím na jejich nástupu k moci), vytvářejí a šíří především neomarxisté různého střihu.
Účast muslimů na "protiteroristické mši" lze tedy chápat jako určitou obdobu podobných propagandistických aktivit nacistů, jako byly např. protesty německého velvyslanectví proti premiérám v Osvobozeném divadle.

Možná ještě něco k těm ženám: Čulík se v Britských Listech opakovně oháněl počtem politicky činných žen v některých islámských zemích. Budu velice krutý: Za císaře Caliguly byl senátorem kůň. Je zajímavé, že historikové to nepovažují za důkaz vysokého sociálního statutu koní v římské společnosti té doby, ale za ukázku totálního mocenského a prestižního úpadku uvedené instituce. Obávám se převelice, že ženy v těchto státních strukturách v islámských zemích jsou jen a jen ukázkou toho, že tyto instituce, zděděné mnohdy po demokratičtějších poměrech, jsou v totálním úpadku co do vlivu na chod společnosti, reálná politika se dělá úplně jinde (v mešitách a na shromážděních islámistických kleriků), a tak nevadí, když jsou v nich zastoupeny i ženy (stejně jako kůň v tom římském senátu za Caliguly také neměl na nic vliv).

Aston tedy bezděky předvedl, že ač je v některých dílčích otázkách lucidní a znalý reality, jako celek problém islámu a islamizace nezvládá a vnitřní rozpory toho, co hlásá, buď nevidí nebo ignoruje.