Duka a Neff o islámu

Dvě "veřejně viditelné" osoby se v posledním týdnu vyjádřily o islámu a islamizaci. Nicméně řešení nenaznačila ani jedna z nich.

Kardinál Duka

Nikdy jsem se netajil s velmi skeptickým postojem ke křesťanství obecně a římskokatolické církvi zvláště. Z tohoto důvodu mě velice pozitivně překvapil kardinál Duka, který explicitně verbalizoval známou věc o islámské populaci:

• dokud jich je ve společnosti pět procent, nejsou problémy
• když jich je patnáct procent, začnou přicházet s požadavky, že by chtěli obsazovat svými lidmi určitá klíčová místa ve společnosti
• jakmile se dostanou na dvacet pět procent, začnou do zákonů prosazovat právo šaría a usilovat o převzetí vlády

Přisuzuje tato slova kardinálu Bernardinu Gantinovi z Beninu, který zemřel v roce 2008. Nicméně již dávno předtím toto verbalizovali jiní, protože ono stupňování islámských požadavků a jejich přeměna v závislosti na jejich zastoupení v populaci ze "slušných" na zrůdy, prosazující šaríju, je známa a je definována přímo Mohamedovými výroky na toto téma.
Protože matematika nebyla Mohamedovou silnou stránkou, jsou tyto počty citovány různě. Konkrétní "kritické" procento muslimů v populaci závisí také na pevnosti a autoritativnosti společnosti. V někerých státech si muslimové ani se třiceti procenty zastoupení v populaci netroufnou své požadavky předkládat, v rozložených a slabých státech je začínají předkládat už při výrazně nižším zastoupení v populaci, i pod dvacet procent.
Pokud si někdo myslí, že je to nesmysl, tak nechť si uvědomí, že komunistů bylo v době nejvyššího rozmachu co do počtu v KSČ něco kolem jednoho milionu ve 14 - 15 milionové československé populaci, a přesto dokázali získat, prosadit a udržet "vedoucí úlohu Strany" (pravděpodobně by jim v případě opravdu razantního celospolečenského konfliktu pomohla i část vyhozených, kterých bylo také kolem milionu, nicméně i tak je to pod těmi zmíněnými dvaceti procenty).
Podobné to bylo i v případě NSDAP a Německa.
Odhodlané, zločinné a dobře organizované skupině takto zdánlivě nízké zastoupení ve společnosti skutečně může k jejímu ovládnutí stačit.
Nicméně panu kardinálovi díky alespoň za ten citát, který tím pádem není podpořen jen překladateli islámistických textů, které proislámističtí agitátoři obviňují z předpojatosti a neodbornosti.
To, že Dukovo hodnocení islámského terorismu, napsané v souvislosti se zavražděním francouzského katolického kněze během mše, odmítl otisknout Katolický týdeník, ovšem ukazuje, že i v římskokatolické církvi jsou významné síly, kolaborující (či alespoň sympatizující) s islamisty.

Ondřej Neff

Ondřej Neff ve svém úvodníku v Neviditelném psovi rozebírá "kauzu burkiny". Dle mého soudu se naprosto míjí s realitou. Jestliže naše společnost zakazuje a sankcionuje určitá gesta, nebo jejich náznaky, či dokonce nošení oděvu a obuvi určitých konkrétních značek (pro jejich údajné i reálné politické konotace), pak neexistuje důvod pro nesankcionování islámského oděvu, protože jeho nošení je jednoznačným vyjádřením sympatií k islamismu, včetně teroristických útoků, dění na území "islámského státu" a dalších podobných věcí.
Jestliže jsme schopni kriminalizovat hajlujícího skina, neměl bych sebemenší problémy s kriminalizací muslimek v "islámském oděvu". Problém mám naopak s tím, že jedno z toho kriminalizováno je a druhé nikoli.
Neff také vytahuje "smiřovací notu". Musíme se smířit s tím, že zde muslimové budou a naučit se s nimi koexistovat.
Problém vidím v tom, že nikdy v historii a nikde na celém světě se nějaká pro normální lidi přijatelná forma "koexistence s muslimy" neustanovila. Maximálně existovaly jakž takž přijatelné vztahy po relativně krátkou dobu, než muslimové upevnili svou moc (nebo než byli naopak vybiti a vyhnáni).
Pan Neff by klidně mohl podobně hlásat Židům v Německu třicátých a první poloviny čtyřicátých let minulého století, že se mají smířit s existencí nacismu a mají se naučit s nacisty koexistovat. Případně podobné bláboly hlásat v letech 1939 - 1945 u nás (dobře by se uplatnil vedle Emanuela Moravce).
Ovšem, na rozdíl od časů toho zmíněného Moravce, nás muslimové neokupují a nemají nad námi naprostou silovou převahu (a to ani při započtení proislámistických kolaborantů). Z tohoto důvodu je naopak třeba využít naši superioritu a prosadit takové formy koexistence s muslimy, které budou vyhovovat nám, a současně bez ohledu na to, zda vyhovují jim. A pokud se jim to nebude líbit, je na glóbusu dostatek islámistických států, kam mohou emigrovat.
O něco výše jsem poněkud zamlčel jeden relativně (rozhodně ne absolutně) úspěšný model koexistence s muslimy, a to je ten, který provozuje stát Izrael: Muslimové jsou soustředěni na relativně velká kompaktní území, oddělená od normálních lidí neprostupnou bariérou (vysoké ploty, vodní příkopy a další technika) s hlídanými bránami, skrze které projde jen muslim, který má mimo toto území co dělat. Potíže typu ostřelování raketami atd. sice existují i zde, ale to by se při velikosti Evropy dalo vyřešit určitými nárazníkovými pásy, přes které primitivní raketa, jaké stavějí muslimové, nepřeletí.
Dalším omylem pana Neffa je, že se "s tím nedá nic dělat a musíme se smířit". Je mi velice líto: Za první republiky jsme zde měli cca 3 milionovou německou menšinu, na jejím konci prakticky znacizovanou na srovnatelnou úroveň, na niž je současná islámská populace v Evropě zislamizována(*). My jsem se "nesmířili", ale civilizovaným způsobem (v rámci reálných možností) jsme ji odsunuli a s námi to udělaly i další státy střední a východní Evropy. Muslimů je v Evropě (i v EU) podstatně menší procento, než kolik jsme tu měli Němců, takže problém s jejich odsunem by byl výrazně menší. Je velice pravděpodobné, že v dlouhodobějším horizontu by to mohlo vést i k lepším vztahům s islámem, protože podobné důsledky měl i ten zmíněný odsun Němců.

Dotyční pánové prostě přiznávají problém (což je obrovský pokrok proti stavu před pár lety, kdy i oni byli součástí šiku těch, kdo existenci tohoto problému horlivě popírali), nicméně mají zábrany po "A" konstatovat také "B", tedy že ten problém je nutno řešit, včetně takových postupů, které se jeho autorům nebudou líbit.

__________________
* Ukázkou, že usmíření ústupky s takovouto etnickou skupinou není v reálu možné, je odmítavá reakce sudetských Němců na přijetí jimi samotnými navrženého Karlovarského programu Benešem (byť to bylo myšleno spíše jako diskreditace appeasementu, což Benešovi perfektně vyšlo).
Lze důvodně předpokládat, že jako neuspokojilo Němce zřízení autonomie, v níž by platily Norimberské zákony a další nacistické prasečiny, neuspokojí muslimy ani zřízení autonomií, v nichž by vládla zrůdná šaríja.