Je islám anticivilizací?

Známý a často citovaný výrok presidenta Zemana, označující islám za anticivilizaci, je většinou společnosti akceptován kladně, zatímco proislámistickou menšinou je odmítán a dehonestován. Jaký je jeho vztah k realitě?

Zeman

Opravdu nevím, jak president Zeman k oné charakteristice islámu přišel. Zda je za ní jen jeho velice bystré a vnímavé pozorování reality, jaké předvedl již ve známém článku v Technickém magazínu ještě za totality, nebo nějaký podrobnější rozbor.

Historie

Jak křesťanství, tak islám (a kupodivu i judaismus) se v určité fázi svého vývoje dostaly na křižovatku. Na ní se rozhodovalo o tom, zda bude mít ve státě hlavní moc složka světská, nebo náboženská.
V judaismu došlo k určitému pokusu o ustanovení světské moci, do značné míry nezávislé na moci náboženské. Paradoxně vrchol tohoto období spadá do časů krále Šalamouna, za něhož vyrostl na Chrámové hoře honosný chrám židovského boha (jediný v judaismu, synagogy mají poněkud jinou funkci). Ovšem už za vlády jeho synů došlo k úpadku světské moci. Vláda přešla, dílem přímo, dílem tím, že se králové židovského státu stávali pouhými loutkami v rukou kléru, do rukou kněží. Přestože toto "ideologické sjednocení centra" by teoreticky mělo stát posílit, opak je pravdou. Izrael byl v tomto období dvakrát dobyt, poprvé Babylónem a podruhé Římem. Jeho obyvatelstvo se poprvé ocitlo v babylonském zajetí, po dobytí druhém došlo po různých peripetiích k rozehnání Židů do diaspory. Navíc došlo, na základě ideologicko - věroučných konfliktů mezi kněžskými frakcemi k rozštěpění země na dva soupeřící státy - zbytek původního Izraele a Judsko.
V křesťanství se v určitém momentě, cca 400 - 600 let po jeho vzniku, rovněž objevily podobné spory ohledně vztahů světské a náboženské moci. Výsledkem tohoto kvasu bylo udržení světsko - ideologické dichotomie, tedy až na výjimky typu církevního zboží (nebo papežský stát) byla moc rozdělena mezi světskou a církevní vrchnost. Uvedený stav snížil, i když zcela nevyloučil zásahy církevních ideologů do oblasti vědy (a hlavně techniky) a způsobil i to, že některé církevní zápovědi v této oblasti byly široce nerespektovány (např. zákaz "šíleně účinných a nelidských zbraní", jako byla přenosná trojnožka, o níž si lukostřelec opřel ruku s lukem a jeho střelba pak byla přesnější, nebo samostřílu).
Za o něco kratší dobu doško k doražení na podobnou křižovatku i v islámu (ona to byla doba dosti stejná, pokud od těch křesťanských let odečteme staletí, kdy bylo křesťanství v ilegalitě). Na této křižovatce se na konci období, které sami muslimští historikové označují za "zlatý věk", dal islám prakticky opačnou stranou jako křesťanství. Moc zůstala v rukou kleriků, vysoké světské funkce byly současně (a co do pořadí důležitosti primárně) i funkcemi dochovními. Pravda bylo to, co řekli klerikové brumlající nad Koránem a dalšími základními islámskými texty, jen v omezené míře to, co se z nich dalo logicky vyvodit (ještě před pár lety byl v Pákistánu odsouzen k smrti člověk, který si dovolil logicky odvodit, že Mohamed, než jej potkala milost navštívení archanděla Džíbrajíla, byl vlastně nevěřící), a to, co bylo pozorováno, změřeno, spočítáno (atd.) mimo svět náboženských fikcí, bylo jako reálné uznáno jen výjimečně (a zpravidla v situacích, kdy to jinak prostě nebylo možné - asi jak to starší z nás znají z let komunistické gerontokracie, ale v podstatně vyšší intenzitě).

Historické důsledky

Důsledkem uvedeného rozdílného až opačného vývoje ve svých kořenech se islám dostal do situace v podstatě likvidující jakoukoli možnost vědeckého i technického rozvoje. Řada dříve známých technologií byla ztracena a nové nevznikaly, což byl obrovský rozdíl proti křesťanským zemím, kde úpadek byl střídán technologickým rozvojem, a někdy i znovuobjevujícím ztracené technologie z předchozích období.
I "zlatý věk islámu" se vyznačoval poředevším shromažďováním a překládáním předislámských a neislámských textů, ve skutečnosti v jeho rámci působilo méně než deset lidí, kteří byli schopni s těmito texty pracovat nad rámec běžné redakční a překladatelské práce (tedy nad kvalitativní úroveň bakalářské práce dnešní doby, tedy něco jako "mírně vycvičená opice s panem Googlem). Příznačné také je, že většina těchto děl se zachovala jen díky jejich exportu do křesťanského světa, který se jejich prostřednictvím seznámil s malou částí antických pramenů z muslimy vydrancovaných a zničených knihoven na severu Afriky a na Blízkém Východě.
Muslimové např. získali dříve než Evropa střelný prach (a dodnes se vedou spory o to, zda byla tato látka skutečně do Evropy importována "i s chlupama", nebo zda evropští lučebníci na základě zvěstí o látce podobných vlastností ji nezkompletovali sami, případně zda alchymisté nevytáhli ze šuplíků něco, co už znali, prokazatelně totiž s komponentami střelného prachu pracovali), nicméně Evropa během velice krátké doby dokázala vyrobit střelné zbraně na bázi této výbušniny na kvalitativně vyšší úrovni než byl čínský vzor i jeho islámské kopie. A v následujících válkách muslimové křesťanské technologie kopírovali, nebo využívali k jejich provozování zotročené nemuslimy (např. Konstantinopol byla dobyta děly, vyrobenými v okupovaných Uhrách).
V současné době jsou prakticky všechny civilizační projevy v islámských zemích buď dědictvím předislámských časů nebo importem z neislámských zemí. Za určitý druh importu lze považovat i práce odborníků, vychovaných v euroatlantických a jiných neislámských zemích. Importem je i obrovské bohatství ropných států, protože bez technologií vyvinutých v neislámských zemích by byla ropa jen ošklivě páchnoucí hořlavou tekutinou, která se moc nehodí ani ke svícení v kahanech.

Pokud bychom měli odpovědět na úvodní otázku, tak i hlubší rozbor a srovnání evropské a islámské civilizace dávají za pravdu presidentovi Zemanovi, protože svým vývojem se islámské a evropské země podobají účastníkům souboje na pistole, kteří se na určitém místě k sobě postavili zády a začali pochodovat na strany přesně opačné.
Náš problém je, že nyní, jako ti duelanti, natahují kohoutky svých zbraní a otáčejí se směrem k sobě.