Šachistky a šátek

Objevila se nová kontraverze: Uvažuje se o umístění příštího světového šachového turnaje do Íránu a šachistky se bouří proti tomu, že by musely hrát v hidžábu.

Šátek

Na tento kus odění se můžeme dívat z několika různých aspektů:
Multikulturalisté vidí v nošení šátku, nejlépe násilně vynuceném, symbol vítězství jejich idolů, pseudointelektuálů z tzv. Frankfurtské školy. Ti nenávidějí evropskou civilizaci, ale bez jejích výdobytků, které není s to poskytovat jakákoli jiná civilizace či anticivilizace, by pozdechali. Tato škola se sice nominálně hlásí k marxismu (neomarxismus), ale její ideje (a zejména politická praxe z nich plynoucí) jsou ve své podstatě ryzí fašismus.
Odpůrci islamizace v něm vidí naopak pokoření žen, a především nemuslimek.
Různí blekotalové blekotají o tom, že tato oděvní součást je v Íránu "zákonná", a tudíž by se nosit měla.
K tomu ještě přistupují různé feministické či feminosportovní organizace, které blekotají na téma, jak by případný bojkot poškodil rozvoj ženského sportu v islámském světě obecně a v Íránu zvláště.

Pragmatický pohled

Od roku 1980 do začátku 90. let jsem hrával závodně go, což sice nejsou šachy, ale nároky na soustředění a intelektuální výkon jsou u této deskové hry přinejmenším srovnatelné.
Dokážu si proto velice dobře představit, jak by mi vadila nějaká nezvyklá oděvní součást, s níž bych se musel během partie nějak potýkat. A ani by to nemusel být islámistický hadr na hlavu, omezující rozhled, sluch, vyvolávající tepelný dyskomfort atd. Dokážu si představit, že by můj výkon za této situace šel minimálně o jednu třídu (v go handicap) dolů.
Už jen z těchto důvodů bych na hraní v oděvu islámských prostitutek rozhodně nepřistoupil a na pořadatele, íránské i mezinárodní, udělal prostředníček. Přijetím této podmínky bych udělal ze sebe blbce a snížený výkon na turnaji by mi pomrvil postavení v žebříčku hráčů. Předpokládám, že základní principy sestavování žebříčků a jejich dopad na kariéru hráče jsou u šachů podobné, tj. že by se horší výkon na turnaji do pořadí a dalších kariérních parametrů jednoznačně negativně promítl.
Je mi líto, ale z tohoto ryze praktického pohledu postoj hráček světové šachistické špičky naprosto chápu a na jejich místě bych se zachoval zcela stejně.
Současně je mi jasné, že blbové z "multikulturních studií" a podobně intelektuálně i vzdělanostně omezení jedinci (jako ostatně celá Frankfurtská škola) ani nemusejí z tohoto hlediska záměrně škodit. Tito lidé nikdy žádný intelektuální výkon nemuseli podat. Tudíž si náročnost (i fyzickou) něčeho takového ani nedokáží představit.
Mohu srovnávat např. náročnost zkoušek z marxismu a jiných společenskovědních hovadin a zkoušek odborných ze studia, které jsem kdysi absolvoval. Ty společenské vědy, to jsou jen bezcenné kecy, poskládané z několika desítek frází, jejichž naučitelnost je na úrovni, například, naučení se několika desítek stran z tisícistránkové učebnice anatomie.

Negativní dopad bojkotu?

Naši proislámističtí soudruzi se rovněž obávají negativního dopadu bojkotu na rozvoj ženského sportu (atd., jak jsem je výše citoval).
Je vcelku zajímavé, že se nikdo v dobách bojkotu rasistické JAR a podobných států neobával, že tím bude narušen rozvoj sportu pro černochy v těchto zemích. Naopak, bojkot na řadě mezinárodních sportovních akcích byl brán jako součást nátlaku na tyto země, aby apartheid a podobné rasistické prasečiny zrušily. A také patrně nějakým procentem přispěly tyto bojkoty k tomu, že se tyto rasistické státy rozložily a byly zlikvidovány.
Stejně tak bojkot na některých sportovních akcích přispěl i k rozkladu socialismu. Včetně toho, že sportovci populaci názorně ukazovali, že útěk z tohoto režimu a následný život v demokratických zemích s tržní ekonomikou je věc žádoucí a spojená s mnoha benefity (takže nakonec to přispělo k pádu prosovětských režimů a "útěkům" celých států pryč ze socialistického bloku).
Z tohoto důvodu bych se nějakého bojkotu absolutně neobával. Naopak, je dle mého soudu velice důležité dávat jasně najevo, že zrůdnou diskriminací žen v islámských státech, jejímž symbolem nucené nošení hadru na hlavě jednoznačně je, neuznáváme a hluboce pohrdáme s těmi, kdo ji prosazují a udržují.
Bojkot sportovních akcí, prováděný stejným stylem, jako s těmi rasistickými státy v minulosti (tedy něco jako "jste méněcenní barbaři, s nimiž slušný civilizovaný člověk nechce mít nic společného") by mohl být součástí tlaku, vedoucího k rozložení islámistických politických systémů. Což, pragmaticky řečeno, je proces pro nás žádoucí, protože snižuje naše ohrožení těmito systémy.
Jistěže dalším aspektem celé věci je, že íránský režim je v podstatě nelegitimní, dosazený islámistickým pučem a udržovaný permanentním násilím, včetně bezuzdného vraždění. Světový šachový turnaj v této zemi by mohl sehrát stejnou roli, jako idiotsky naivní účast sportovců z demokratických zemí na olympiádě v Berlíně v roce 1936, kdy fakticky tito sportovci podpořili nacistický režim se všemi jeho zrůdnostmi (včetně chystaného holokaustu).  Dejme tomu, že tehdy to bylo na bázi nezkušenosti. My ale ty zkušenosti máme, včetně té berlínské olympiády, takže se z podobné akce tak snadno vyvinit nemůžeme.

Z tohoto důvodu plně podporuji postoj světových šachistek a jejich právo neúčastnit se na turnaji v íránském islámistánu.