O liberálním pořádku

Spousta lidí teď kvílí, jak mizí "liberální pořádek" a jaká je to strašná škoda. Ukázkový text cituji z Britských listů:

"Liberální mezinárodní pořádek spočíval nikoliv jen na hospodářské vitalitě a vojenské síle. Byl také zakotven v souboru hodnot, jejichž apel je univerzální. Svoboda, zákonnost, lidská důstojnost, tolerace, pluralistické instituce - těmi všemi nyní nový prezident USA pohrdá. Samotná liberální demokracie je tak delegitimizována. "

Následně si ho dovoluji rozebrat.

Svoboda

Zážitky "na vlastní kůži" mojí generace jsou zcela jednoznačné: Největší míra svobody v našem životě byla v první polovině 90. let. Jakmile pokročily "námluvy" s "vysoce liberální" EU do fáze "harmonizace", začaly se pod praporem EUnijního liberalismu utahovat šrouby a očesávat lidské i občanské svobody.
Ještě než jsme do té EU vstoupili, byla např. donucena řada lidí, kteří začali někdy v roce 1990 vedle zaměstnání podnikat v malém, tuto živnost ukončit, protože lavina naprosto nesmyslných příkazů, zákazů a nařízení takovéto podnikání zcela znemožnila, přinejmenším v řadě oblastí, protože by si podnikající nevydělal na jejich vynucenou realizaci.

Zákonnost

"Zákony jsou od toho, aby se vhodně obcházely." Tohle jsme slýchali za minulého režimu a naprosto stejně po krátké době realtivní zákonnosti, opět v první polovině devadesátých, jsme se dostali do situace, kdy režim nedodržuje ani vlastní zákony (jak tomu bylo i za režimu minulého), stejně tak jako situace, kdy někteří zákon mohou zjevně překračovat, zatímco jiní jsou za jeho sebemenší porušení přísně (přímo exemplárně) trestáni.
Pamatuji z dob minulého režimu, kdy se na nás jako na odborné pracoviště, mimo jiné pro hygienu dětí, mládeže a dorostu, obrátili organizátoři jakési mládežnicko - brigádní akce (?chmel) s dotazem, které předpisy jsou důležité a které ne, protože současně všechny dodržet nelze.
Režim tehdy sešněroval tyto aktivity takovým způsobem, že na jakoukoli akci s mládeží bylo možno nasadit likvidační sankce. Udělal to proto, že potřeboval zlikvidovat Junáky, Skauty a další organizace, které se objevily v "krizových letech" a nemohl to už udělat explicitně politickým nařízením (protože se předstíralo, že režim žádné politické sankce nedělá). Proto byla vyrobena řada vzájemně si naprosto odporujících předpisů, jejichž porušování se jedněm tolerovalo a u jiných se přísně sankcionovalo.
V současné době v liberální EU je situace v mnoha oblastech velmi podobná: Jsou zde naprosto protichůdné příkazy a zákazy, které nelze současně dodržet (protože jsou protichůdné), a tak nezbývá než doufat, že vás nikdo neudá, případně že si vás nějaká aktivitická hovada nevyberou jako terč.
Další věcí je, že EU chrlí řádově desetitisíce stran zákonných norem ročně, což normální smrtelník v podstatě ani nedokáže přečíst (ani alespoň do fáze, kdy se jednoznačně prokáže, že daná norma se s jeho aktivitami míjí). V podstatě ani odborníci na právo většině toho, co vychrlila EU, nejsou s to porozumět (protože tytéž pojmy v různých státech znamenají něco trochu jiného).
Uvedu příklad: U nás mohou např. zástupci cestovky nebo banky pořídit pro potřebu organizace kopii vaší občanky nebo pasu, v některých státech EU je toto zcela jednoznačně ilegální aktivita. Přitom není jasné, podle čeho by se případně určovalo, pokud by tuto aktivitu někdo napadl "v rámci EU".

Lidská důstojnost

Lidská důstojnost je prázdný pojem.
Druhou věcí je, že naprostá většina občanů buď zažila na vlastní kůži nebo ve svém blízkém okolí ponižující šikanu např. ve prospěch nějaké protežované minority. Konec konců, přesně tohle jsou i známé provokační aktivity "ochránkyně" (v uvozovkách, protože v reálu likvidátorky) lidských práv.
Navíc "liberální demokracie" má těžký problém v tom, že tvrdě bojuje proti rovnosti občanů před zákonem, bez níž je demokracie prakticky vyloučená. Z tohoto důvodu je také tento pojem či název chápán jen jako zástěrka pro "antiliberální nedemokracii", protože tohle sousloví poměry v EU vyjadřuje daleko lépe (a zřejmě to samé platí i pro poměry v USA za Obamy).

Tolerance

Opět v "liberální demokracii" platí ono orwellovské "všechna zvířata jsou si rovna, ale některá si jsou rovnější". Takže příslušníkům provilegovaných minorit se naprosto běžně tolerují rasistické útoky (i se zbraní v ruce), zatímco obrana proti nečemu takovému je "strašlivý rasismus".
Názorně to ukazuje reakce na nedávnou smrt zfetovaného individua, obtěžujícího a ohrožujícího hosty restaurace, které zřejmě uhynulo na předávkování pervitinem, nicméně některá rasistická a režimem vydržovaná média volají veřejně po zavraždění majitele podniku, přestože ten v inkriminovaný den nebyl ani v podniku, ani ve městě, kde se podnik nachází.
Na západ od našich hranic je už zcela běžným pojmem "islámský benefit", který znamená, že pokud je pachatelem trestného činu muslim, pak dostane výrazně menší (často hluboko pod dolní hranicí rozpětí trestu pro daný kriminální čin, uvedenou v trestní zákoníku) trest než když to samé provede příslušník majoritní populace.
Opět jsme u rovnosti občanů před zákonem a opět musíme konstatovat, že "liberální demokracie" nesplňuje atributivní vlastnosti demokracie jako takové.

Druhou věcí je, že se "tolerují" v podstatě jen zločinné aktivity minorit (a to vybraných, hlavně těch s maximální sociální destruktivitou), zatímco je značné úsilí už jen upozorňování na zločiny příslušníků minorit postavit mimo zákon. Pak je ovšem logickou reakcí nedůvěra k čemukoli, co projde oficiálními sdělovacími prostředky.
"Toleranci" a "zákonnost" jsme také viděli na jaře, kdy návštěva dvou pochybných feministických aktivistek z ještě pochybnější organizace vedla k promptnímu uzavření výstavy fotografií v knihovně České akademie věd, přestože pro takovýto akt nebyl sebemenší zákonný důvod. Podobně se ovšem zavíraly "nežádoucí" výstavy a akce za Hitlera (tam by přišli příslušníci SS) nebo za Gottwalda (tam by to asi zmákly nějaké údernice).
Pořadatelé vlastně mohou být rádi, že feministky zatím neprovozují koncentráky s plynovými komorami nebo uranové lágry. A někteří "géniové" se pak hrozně diví, že normální lidé politicky preferují strany, které by něco podobného nepřipustily.

Pluralistické instituce

Instituce, které se samy označují za pluralistické, jsou v reálu institucemi, prosazujícími monokulturu jednoho jediného správného názoru, navíc velice často se zaměstnáváním příslušníků protežovaných minorit.
Opět jsme viděli v praxi, jak ombudsmanka šílí kvůli zákazu "šátků", a to z hygienických důvodů, zakazujících pokrývku hlavy všem studentům, ale např. vykázání nevidomé dívky z lázeňské léčby, protože potřebovala asistenčního psa, což se nelíbilo paralelně se láznícím islámistickým zrůdám, naprosto ignorovala.

V úvodním citátu vyjmenované hodnoty jsou v podobě, v jaké je praktikuje "liberální demokracie", jen bezcenným paskvilem na skutečné atributy demokratické společnosti. Z tohoto důvodu se nelze divit, že je lidé jednak masově odmítají a podporují "neliberální" politiky (případně už, jako v USA, odmítli), a že je nijak nepostrádají a postrádat nehodlají.