Znovu šátky

V těchto dnech probíhá soudní jednání se zdravotní školou, která u dvou muslimských studentek trvala na nepoužívání islámského šátku při výuce z hygienických důvodů (fixovaných školním řádem).

Kausa celkově

Je nutno ad nauseam opakovat, že studentky byly hned v úvodním pohovoru seznámeny s tím, že šátky při výuce nebudou moci nosit a obě s tím souhlasily a prohlásily, že jim to nebude dělat problémy. Problémy se objevily až dodatečně a lze důvodně předpokládat, že byly vyvolány setkáním buď z nějakým islámským fanatikem, nebo obdobně smýšlející osobností z řad humanrightistů.
Jinými slovy, jsou to studentky (respektive ta, co podala žalobu), kdo porušil dohodu, nikoli škola.
Další věcí je, že jakékoli výjimky z platných zákonů i podzákonných norem, vázané na nějaké náboženství, ideologii, etnicitu obecně apod. jsou vysoce nebezpečné a posouvají společnost směrem k totalitě. Následky můžeme vidět ve starých zemích EU, kde islámské gangy v podstatě beztrestně páchají ve velkém rozsahu kriminální aktivity, a vrcholí to masovými vraždami, jaké páchá islámský chalifát.

Šátky u soudu

Antidemokraté z Britských listů se rozhořčují nad tím, že veřejnost dávala žalující straně a jejím podpůrkyním na jevo negativní postoj k jejich ošátkování. Pisálek Kartous to přirovnává k pronásledování "vlasatců" za komunistického režimu.
Problematičnost tohoto srovnání ovšem spočívá v tom, že poslední "vlasatci" (tj. že byly ty dlouhé vlasy jakousi zločineckou signaturou a měly současnbě i ideologickým kontext) řádili v Evropě (konkrétně ve Velké Británii) v první polovině 17. století za Cromwella. Od té doby "vlasatost", alespoň v oblasti euroamerické civilizace, s terorem a masovými vraždami spojena nikdy nebyla.
Oproti tomu teror páchaný a pod islámskou ideologií (s níž se nositelky šátku vizuálně ztotožňují) a jí stoprocentně zaštiťovaný probíhá v desítkách zemí světa a v řadě případů má ještě odpudivější podobu než teror nacistů proti Židům a dalším "podlidem".
A pokud někdo blekotá, že se tyto muslimky ztotožňují s jakýmsi "mírumilovným" islámem, tak by měl také říci, kde se ten "mírumilovný" islám vyskytuje. V zásadě žádný z islámských směrů, které citují autoři pamfletu "Ne islámu! Protiislámsklá politika v České republice" na str. 41 - 43, (reálný pohled ZDE) se nechová mírumilovně vůči jinověrcům, jedinou výjimkou jsou muslimové zliberalizovaní do sekularizace, kteří ovšem ex definitio přestávají být muslimy (stávají se z nich sekulární osoby s islámským kulturním backgroundem, asi jako většina našich ateistů a dalších sekulárně orientovaných osob se hlásí verbálně či chováním, ale i znalostí tradic a symbolů, ke křesťanskému kulturnímu backgroundu).
Na uvedeném výčtu je zajímavé, že ho autoři mechanicky převzali z pera islámistického extrémisty Tariqua Ramadána (z něhož udělali "islámského intelektuála"), který má do řady civilizovaných zemí zakázaný vstup a některé jeho publikace jsou v řadě zemí zakázány pro podporu terorismu a dalších zločinů. Příznačné pro autory zmíněného pamfletu je i to, že neznají alávity, kteří představují asi jedinou významnější skupinu muslimů, pod jejichž vládou je život nemuslimů alespoň jakž takž snesitelný (byť o politické a občanskoprávní rovnoprávnosti s muslimy nemůže být i pod jejich vládou ani řeči).
Obskurní sekty, jako je např. ta, co žije v jedné alžírské oáze a věří, že pravý Prorok se teprve narodí (což je, pochopitelně staví ex definitio mimo islám), a proto tamní muži (!) nosí kalhoty s rozkrokem u kolen, aby na narození Proroka bylo místo, jsou zcela mimo zdroje seriózního posuzování charakteru islámu a jeho kompatibility s civilizací.
"Mírumilovný islám" je asi stejná fantasmagorie jako "mírumilovný nacismus".
Spíše jde o to, že "mírumilovní" muslimové mají nulovou empatii s ostatními lidmi a své chování vůči nemuslimům (včetně teroru a masových vražd) chápou jako něco, co by ti nemuslimové měli vnímat pozitivně a být tomu rádi. Konec konců, podobně chápali i nacisté své zacházení se Židy a dalšími "podlidmi" (a mnozí byli v roce 1945 těžce šokováni tím, jak velkou nenávist vůči nim tito "nevděčníci" cítí a projevují). A stejně tak tomu bylo i s řadou komunistů (Londonovo "Doznání" je názorným příkladem).

Jak na symboly

Na "islámské šátky" je třeba hledět naprosto stejně jako na hákový kříž.
Ten získal jednoznačně negativní souvislost a stal se v řadě zemí zakazovaným a postihovaným symbolem právě svým spojením s nacistickými zrůdnostmi. Do té doby byl chápán neutrálně, pokud ho vůbec v evropském kulturním prostoru někdo znal.
Ještě Heinrich Schliemann měl problémy, jak popsat tento ornamentální vzor, který nacházel běžně při vykopávkách v Tróji. Protože pojem "swastika" tenkrát Němcům (ale ani dalším čtenářům jeho německy psaných zpráv o vykopávkách) nic neříkal (a lze očekávat, že tyto knihy četli lidé oproti populačnímu průměru vysoce nadprůměrně vzdělaní v historii, kunsthistorii a příbuzných oborech), musel si nakonec tiskař jeho knih pořídit pro tento "starý německý symbol" (jak později hlásali nacisté) speciální znak ve fontu.
Svastiky byly také nalezeny na pohřebním rouchu sv. Ludmily (šlo patrně o materiál ze sekundárního pohřbu poté, co byla prohlášena za svatou a její ostatky byly přeneseny z Tetína do Prahy).
Svastiky jsou také běžným pozitivním symbolem v hinduismu a proužky látky s řetězem svastik bývá ozdobeno odění hinduistické nevěsty. V některých zemích, včetně našeho státu, s tím pak mají hinduisté potíže, protože "odborníci na politický extrémismus" nedokáží rozeznat pravo a levotočivou svastiku. Ta nacistická je totiž zrcadlovým obrazem té, která je hinduistickým symbolem štěstí a prosperity. Ona zrcadlová forma má v symbolice hinduismu také své místo, a to jako symbol zla a zmaru (což se Němcům pod zástavami s ní i přihodilo). Naši "odborníci" si tedy počínají asi stejně, jako kdyby se dožadovali odstraňování křížů z kostelů (a odjinud) s tím, že se jedná o symbol satanismu (protože jeho obrácením o 180 stupňů skutečně jeden ze satanistických symbolů vznikne).
Mimochodem, hákový kříž je stylizovaným zobrazením "domácího krbu", což byly v indické kulturní oblasti dvě zkřížené (a uprostřed spojené) tyče s nožičkami. Na těch se dalo vařit - postavil se na ně hrnec a pod ním se topilo žhavými uhlíky - nebo se používaly místo roštu, aby k o ně opřeným polínkům mohl vzduch i ze spodní strany. U nás se k podobným účelům používala spíše trojnožka (nebo se používaly nádoby s nožičkami, které můžeme obdivovat v muzeích).
Symboly islámu má populace normálních lidí (tedy nikoli muslimů) celkem logicky spojeny s řáděním muslimů jak v islámských tak i neislámských zemích. Tohle spojení je spontánní proces, lidé také začali plivat na nacistické svastiky a další symboly ihned poté, co to bylo reálně možné, a v nenávisti se tyto symboly ocitly zcela samospádem, spolu se šířením informací (a praktických zkušeností) o chování nacistů. Stejně tak byly v roce 1989 dehonestovány i symboly komunismu. Včetně toho, že tam, kde to bylo možné, např. v zahraničí, se o nich občané vyjadřovali negativně už daleko dříve.
Jistěže můžeme zakázat negativní chování k symbolům islámu (včetně speciálních sociálně dehonestujících oděvních součástí, zdůrazňujících nerovnoprávnost žen), jako bylo zakázáno a trestáno za okupace takovéto chování k symbolům nacistickým a za komunistické totality ke komunistickým, nicméně to nemůže být přijímáno normálními lidmi nijak jinak, než jako chování srovnatelné s nacisty, komunisty a jejich kolaboranty.
V reálu tedy antidemokratičtí fanatici, kteří přišli na zmíněný proces s islámskými oděvními prvky, předvedli stejné chování, jaké předváděli např. vlajkaři za nacistické okupace.
V zásadě nevím, co poradit k tomu, aby tyto oděvní součásti přestaly být symboly útlaku, teroru a masových vražd.

• -dlouhodobé pozitivní chování muslimů - to by jistě fungovalo (byť by to vyžadovalo opravdu dlouhou dobu, snad i více než sto let), ale je to v konfrontaci s realitou, včetně proponovaných cílů islámských vůdců, naprostá utopie
• -dlouhodobá cenzura informací o islámských zločinech - nebude fungovat jednak proto, že se taková věc nepodařila ani nacistům ani komunistům, naopak se v nedávné době opakovaně stalo, že cenzorní zásahy proti šíření informací o islámských zločinech vyvolaly fenomén "přilití oleje do ohně"
• -dlouhodobý teror vůči těm, kteří toto spojení veřejně propagují - nefungovalo to opět ani za nacistů ani za komunistů, naopak to vedlo ke frustraci, která se v případě toho nacismu vybila ve spontánním lynčování jeho přívrženců, jakmile to bylo technicky možné; a podobně byl v některých zemích v krvi utopen i komunismus

Soudruhům a soudružkám zastáncům a zastánkyním islamistů a jejich symboliky si dovoluji explicitně připomenout Marxe, podle něhož se ideje, které se zmocní mas, stávají materiální silou a nedá se s tím v podstatě nic dělat (konec konců, na tomto principu měl založenu teorii proletářské revoluce a její úspěšnosti).

Jediné rozumné řešení "jak na šátky a další islámské symboly" asi je: akceptovat, že tyto symboly jsou v chápání mas občanů "infikovány" (abych použil termín z informatiky) spojením s teorem, masovými vraždami a dalšími zločiny, a že se s tímto spojením nedá nic dělat, pouze přizpůsobit tomuto faktickomu stavu i právní stav (tedy je postavit na úrověň nacistické a komunistické symboliky).