sobota 26. listopadu 2016

Vymřeli neandrtálci na astma a sennou rýmu?

Je to sice šílená teorie, ale jde jistě o to, zda je dostatečně šílená, aby byla pravdivá (volně citován Niels Bohr).

Záhadná smrt neandrtálců

Neandrtálci vymřeli, přestože byli fyzicky vybavenější než kromaňonci, žijící s nimi paralelně. Byli i větší a měli i větší mozek (což nemusí jistě značit jeho vyšší výkon).
Podle tvaru brady a jazylky někteří vědci usoudili, že nemohli mluvit článkovanou řečí. To ovšem nic neznamená, protože mohli klidně vydávat zvukové signály jiným způsobem, třeba hvízdat. Hvízdané jazyky existovaly i u lidí současného typu. Dorozumívali se tak např. původní obyvatelé Kanárských ostrovů, ale rovněž i pastevci na Pyrenejském poloostrově. Hvízdání je slyšet do větší vzdálenosti, takže si mohli "povídat" i pastevci na různých kopcích oddělených údolím. Zdá se, že některé evropské jazyky lze převést do hvizdů a trylků, podobně jako některé africké jazyky do "řeči bubnů".
Jiní usuzují, že neandrtálci nevynalezli dělbu práce. Protože si každý jedinec podle nich dělal svoje nástroje a zbraně sám, tak je měli v horší kvalitě než naši předkové, kteří se ve výrobě specializovali a výrobky směňovali.
Existují i teorie o jejich tělesném přizpůsobení se chladnému podnebí a vyhynutí v důsledku přehřívání po oteplení klimatu (tuhle teorii jistě budou milovat oteplisté). Nicméně v tom případě by jejich rekonstrukce musely být huňaté, v samorostlých kožiších na úrovni spíš ovce než medvěda.
Politicky korektní verze vyhynutí neandrtálců je ta, že je naši předkové vyhubili (jakási obdoba křesťansko - judaistického "prvotního hříchu").

Neandrtálské geny

Analýza DNA ukázala, že v našem genomu (vyjma afričanů) jsou neandrtálské geny, které se do genomu neafrických zástupců moderních lidí dostaly dokonce v různých časových obdobích.
Není jasné, jak míšení probíhalo, ale potomci smíšených párů museli být kromaňonci společensky akceptováni, protože byli úspěšní i v reprodukci, jinak by se směska neandrtálských a lidských genů nedostala až do genomu současné lidské populace.
Je docela možné, že v souvislosti s větší postavou neandrtálce (která navíc ještě nabyla na výšce tvarem páteře (=vzpřímenější postavou), odvozeným od kromaňonců, vznikali míšením jedinci nadprůměrné výšky. Mohli být klidně i o půl hlavy až hlavu větší než jejich kromaňonští, ale i neandrtálští příbuzní (proti těm lze ale očekávat větší subtilitu). To by je, zejména mezi kromaňonci, zvýhodňovalo při lovu a dalších činnostech, vyžadujících sílu.
Je docela možné, že sexování neandrtálek a přijímání jejich potomků do tlupy, případně předhazování žen a dívek neandrtálcům k sexuálním hrátkám, obojí za účelem získání smíšeného potomstva, představovalo postup, jak "vylepšit" tlupu lidí kromaňonského typu a získat nadprůměrné jedince, výhodné pro její další existenci.

Význam předaných genů

Podle některých studií jsou mezi geny neandrtálského původu ty, které mají vliv na vyšší funkci imunitního systému. Závěry autorů těchto studií jsou jednoznačné, "neandrtálské geny" umožnily našim předkům expandovat do chladnějších oblastí, kde musela jet imunita naplno, aby člověk nezemřel na nějaké nachlazení.
Tyto geny pak v současné době mají člověku způsobovat náchylnost k alergiím.

Odhad

Lze tedy dle výše uvedenéch a vědci alespoň částečně přijímaných tézí odhadnout, že neandrtálci byli k alergiím ještě náchylnější než lidé moderního typu (= kromaňonci).
Dalším výchozím faktem úvahy je, že za doby ledové došlo k desertifikaci řady oblastí v mírném pásu. Byla zde obnažená mateční hornina, případně pokrytá návějemi spraše nebo mrazem rozpadlými vrstvami.
Uvedené plochy tedy velice připomínaly to, co vznikne při současných "budovatelských" aktivitách, když je odhrnuta svrchní půda a na obnažené podloží se dostanou semena "pionýrských" rostlin, mezi něž patří některé agresívní trávy a také další rumištní rostliny, kromě bylin i černý bez. Těmto (a jim podobným) rostlinám se muselo na těchto plochách dařit také, snad s výjimkou silně vápnomilných, které žijí v současnosti na zbořeništích budov a rozpadlých betonových plochách, na jiných podobných lokalitách bez zdrojů vápníku nikoli. Rozvoj těchto rostlin zcela jistě podpořilo i vlhčí počasí s většími dešťovými srážkami.
I v současné době jsou podobné plochy zdrojem silně agresívních alergizujících částeček, kromě pylových zrn i např. spor některých skupin hub, rozvíjejících se na odumřelých částech a loňských lodyhách uvedených rostlin. V řadě zemí existují zákony, které nařizují vlastníkům takovýchto ploch jejich pravidelné sekání, případně ošetřování herbicidy, právě aby na nich výše uvedené rostliny nešly do květu.
Je tedy pravděpodobné, že na konci doby ledové vznikly velké plochy, podobné současným degradovaným rumištním a výsypkovým biotopům, které se staly v sezóně zdrojem silné kontaminace ovzduší alergeny.
Jestli platí, že byli neandrtálci náchylnější na alergie než my, tak museli po skončení doby ledové téměř všichni trpět po dlouhou dobu během roku (prakticky téměř celé období mezi odtáním sněhu na jaře a jeho napadáním na podzim) silnými alergickými potížemi.
Tyto potíže mohly neandrtálce usmrtit jako takové, protože i kontakt dýchacích cest s alergeny může vést ke smrti např. na anafylaktický šok nebo opakované astmatické záchvaty, mohli umírat i na komplikace kožních ekzémů (např. rozsáhlejší infekce), které mohou mít rovněž alergický původ a mohou se "vyrazit" i např. po kontaktu sliznice dýchacích cest s alergeny.
Další možností je, že permanentně pšíkající a smrkající neandrtálec se zateklýma očima mohl být podstatně méně úspěšný při lovu, takže nemoc se kombinovala i s hladem. Většinou takto nemocní rovněž ztrácejí chuť na různé postelové radovánky, což mohlo vést i ke snížené porodnosti.
Pro praxi bych, pochopitelně, očekával souběh více podobných faktorů, působících synergicky.

Hlavní argument proti

Až do poloviny předminulého století v počtech vojáků, zemřelých při jakémkoli trochu delším tažení, převládali nad těmi, kdo skutečně zahynuli zbraní nepřítele, ti, kteří zemřeli na nejrůznější nakažlivé choroby, především alimentární. Přes tento fakt se jak v obrazech, tak i v líčení těchto akcí, setkáváme především s heroickým popisem ozbrojených střetů, od jednotlivců a malých skupin, až po velkoplátna, zobrazující celé bitvy (mnohdy nereálně, protože je na nich zobrazeno současně více událostí dané bitvy, které neproběhly synchronně).
To, že hlavní vinou na porážce napoleonské koalice u Slavkova nebylo vojenské mistrovství Napoleona jako vojevůdce, ale jako logistika, jelikož nechal nepřítele ložírovat před bitvou v oblasti, kde je ve studniční vodě příměs známé Šaratice, ví jen pár historiků. Přitom právě tento faktor, vedoucí k významnému poklesu kvality a kompetence spojeneckých vojáků i jejich velení (především nižšího, stravujícího se a napájejícího ze stejných zdrojů jako oni), sehrál vůči průběhu bitvy neméně důležitou roli než aktivity obou vrchních velení i statečnost samotných vojáků. Dokonce i Tolstoj ve své Vojně a míru, který vyzdvihuje blbost rakouského a německého velení (ta také odehrála svou roli), si těchto věcí moc nevšímá.
Stejně tak byl po této stránce geniálním vojevůdcem Albrecht z Valdštějna, který díky perfektní logistice dokázal přivést před nepřítele více vojáků a v lepším tělesném i psychickém stavu než ti, které měla k dispozici protější strana (přestože měla třeba "papírovou" početní převahu). Většinou ani nemusel bojovat, protože to protivník vzdal. Kosa na kámen narazila jedině při střetu se Švédy, kteří na tom byli s logistikou podobně. Pak se musel projevit i jako velitel opravdové bitvy a většinou takto obstál rovněž.
Nicméně i tyto věci se dozvídáme okrajově. Nikde na zobrazení bitev nenajdete vojáky s hnědými fleky na zadcích a nohavicích kalhot uniformy, přestože takoví museli být mezi nimi hojně, a někdy i většinově, zastoupeni.
Dokonce i zverbovanci raději akceptovali "heroickou" smrt kulkou, mečem či bodákem, než umírání v louži vlastních exkrementů na nějakou střevní nákazu, které se tehdy, zpravidla dále nediagnostikovaly a léčba byla stejně jen málo úspěšná (paradoxně asi nejlíp fungovalo to, co je dnes vystaveno mnoha omezením - podávání opiové tinktury).

Takže představa pčíkajících a chroptících neandrtálců, umírajících udušením při astmatickém záchvatu, případně na šokový stav z alergie, rozhodně nebude v představách lidí významným konkurentem heroického pochodu na sever spolu s ustupujícími ledy (a tam vymření z ne zcela jasných příčin) nebo neméně heroickému boji kamennými sekerkami,  oštěpy a šípy, s kamennými hroty, proti stejně vyzbrojeným našim předkům.
I v případě, že se prokáže (nějak) její pravdivost, zcela jistě ji veřejnost nevezme na milost a raději bude dál bájit o tom boji kamennými sekyrkami.

1 komentář:

  1. Celá tato story je asi nesmysl, v tropických oblastech je obrovské množství nejrůznějších nákaz...takže někde ve výzkumu/zprávě došlo k desinterpretaci.

    OdpovědětVymazat